Starší Dallin H. Oaks
z kvora dvanácti apoštolů
Nositelé Aronova kněžství otevírají dveře všem členům Církve, kteří přijímají svátost a jsou jí hodni, aby se těšili ze společenství Ducha Páně a ze služby andělů.
Milovaní bratří, vážím si toho, že mám příležitost k vám dnes večer hovořit. Svůj proslov adresuji mladým mužům, kteří jsou nositeli Aronova kněžství, a biskupům a rádcům, kteří jim předsedají. Budu hovořit o posvátných činnostech nositelů Aronova kněžství při přípravě, žehnání a roznášení večeře Páně členům Církve.
I.
15. května 1829 znovuzřídil Jan Křtitel na zemi Aronovo kněžství. Učinil to tak, že vložil ruce na Josepha Smitha a Olivera Cowderyho a pronesl tato slova: „Na vás, spoluslužebníci moji, přenáším ve jménu Mesiášově kněžství Aronovo, které chová klíče služby andělů, evangelia pokání a křtu pohroužením na odpuštění hříchů; a toto kněžství nebude již nikdy více vzato ze země - dokud nebudou synové Lévi opět přinášet Pánu oběť ve spravedlnosti.“ (NaS 13:1.)
Později Pán zjevil, že nižší kněžství drží klíče služby andělů a přípravného evangelia, které je evangeliem pokání, křtu a odpuštění hříchů. (Viz NaS 84:26-27.)
Co znamená, že Aronovo kněžství drží klíče služby andělů a evangelia pokání, křtu a odpuštění hříchů? Význam se nachází v obřadu křtu a ve svátosti. Křest je na odpuštění hříchů a svátost je obnovení smluv a požehnání křtu. Obojímu má předcházet pokání. Když dodržujeme smlouvy učiněné při těchto obřadech, je nám přislíbeno, že s námi bude vždy Jeho Duch. Služba andělů je jedním z projevů tohoto Ducha.
II.
Začínáme s naukou, jak ji učil Pán. Ježíš během své služby učil, že křest je pro spásu nezbytný. „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5.) Křest je první ze spásných obřadů. Když jsme pokřtěni, uzavíráme smlouvu, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista, budeme Mu sloužit a budeme dodržovat Jeho přikázání.
V závěru své služby Ježíš zavedl svátost večeře Páně. Lámal chléb, požehnal ho, podal svým učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte, to jest tělo mé.“ (Mat. 26:26.) „To čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19.) Vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a řekl: „To jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.“ (Mat. 26:28.)
Když Spasitel zavedl svátost, uvedl také učení a sliby o Duchu Svatém. Při této posvátné příležitosti, známé jako poslední večeře, Ježíš vysvětlil poslání Utěšitele, kterým je Duch Svatý. Utěšitel o Něm bude vydávat svědectví a bude zjevovat další pravdy. Ježíš také vysvětlil, že musí opustit své učedníky, aby k nim mohl přijít Utěšitel. Až odejdu, řekl jim: „pošli ho k vám.“ (Jan 16:7.) Po svém vzkříšení řekl svým apoštolům, aby čekali v Jeruzalémě, dokud jim nebude dána moc „s výsosti“ (Lukáš 24:49). Tato moc přišla, když „zaslíbení Ducha svatého . . . vylil“ na apoštoly v den padesátý. (Viz Skutkové 2:33.)
Podobně když zavedl svátost v Novém světě, Spasitel slíbil: „Kdo jí z chleba tohoto, ten jí z těla mého pro duši svoji, a kdo pije z vína tohoto, ten pije z krve mé pro duši svoji, a jeho duše nikdy nemá hladověti nebo žízniti, nýbrž nasycena býti.“ (3. Nefi 20:8.) Význam tohoto slibu je zřejmý: „A když byl zástup pojedl a napil se, hle, tu byli všichni naplněni Duchem.“ (3. Nefi 20:9.)
Úzká souvislost mezi přijímáním svátosti a společenstvím Ducha Svatého je vysvětlena ve zjevené modlitbě svátosti. Přijímáním chleba dosvědčujeme, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista a vždy Ho mít na paměti a dodržovat Jeho přikázání. Když tak činíme, máme slib, že Jeho Duch bude stále s námi. (Viz NaS 20:77.)
Mít neustálé společenství Ducha Svatého je nejcennější vlastnictví, které ve smrtelnosti můžeme mít. Dar Ducha Svatého byl na nás přenesen pravomocí Melchisedechova kněžství po našem křtu. Abychom ale požehnání tohoto daru uskutečnili, musíme udržovat sami sebe bez hříchu. Když se dopustíme hříchu, staneme se nečistými a Duch Páně nás opustí. Duch Páně nepřebývá v „chrámech nesvatých“ (viz Mosiáš 2:36-37; Alma 34:35-36; Helaman 4:24) a žádná nečistá věc nemůže přebývat v Jeho přítomnosti. (Viz Efezským 5:5; 1. Nefi 10:21; Alma 7:21; Mojžíš 6:57.)
Před několika týdny jsem použil motorovou pilu, abych porazil strom na našem dvorku. Byla to špinavá práce, a když jsem byl hotov, byl jsem postříkán špinavou směsí pilin a oleje. Nechtěl jsem, aby mě v tomto stavu někdo viděl. Chtěl jsem se jenom umýt ve vodě, abych se v přítomnosti druhých lidí mohl opět cítit dobře.
Ani jeden z vás, mladých mužů, a ani jeden z vašich vedoucích nežil po svém křtu bez hříchu. Bez určitého opatření pro další očišťování po svém křtu by každý z nás byl pro duchovní věci ztracen. Nemohli bychom mít společenství Ducha Svatého a při závěrečném soudu bychom byli spoutáni, abychom byli „na věky zavrženi“. (1. Nefi 10:21.) Jak vděční jsme za proces, který Pán poskytl každému pokřtěnému členovi své Církve, aby byl pravidelně očišťován od špíny hříchu! Základní součástí tohoto procesu je svátost.
Je nám přikázáno, abychom činili pokání ze svých hříchů a přicházeli k Pánu se zlomeným srdcem a zkroušeným Duchem a přijímali svátost v souladu s jejími smlouvami. Když tímto způsobem obnovujeme své křestní smlouvy, Pán obnovuje očistný účinek našeho křtu. Tímto způsobem jsme očištěni a může s námi být stále Jeho Duch. Že je to důležité, je zřejmé z Pánova přikázání, abychom každý týden přijímali svátost. (Viz NaS 59:8-9.)
Nemůžeme přecenit význam Aronova kněžství v tomto procesu. Všechny tyto nezbytné kroky týkající se odpuštění hříchů jsou vykonávány prostřednictvím spásného obřadu křtu a obnovujícího obřadu svátosti. Oba tyto obřady jsou vykonávány nositeli Aronova kněžství pod vedením biskupstva, které používá klíče evangelia pokání, křtu a odpuštění hříchů.
III.
Úzce souvisejícím způsobem jsou tyto obřady Aronova kněžství také nezbytné pro službu andělů.
„Slovo ‚anděl‘ se v Písmech používá pro jakoukoli nebeskou bytost nesoucí Boží poselství.“ (George Q. Cannon, Gospel Truth, vybr. Jerreld L. Newquist [1987], 54.) Písma uvádějí velké množství případů, kdy se osobně zjevil nějaký anděl. Andělská zjevení Zachariášovi, Marii (viz Lukáš 1), králi Benjaminovi a Nefimu, synu Helamana (viz Mosiáš 3:2; 3. Nefi 7:17-18), jsou pouze několika příklady. Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že taková osobní zjevení jsou jediným významem služby andělů. Jako mladý nositel Aronova kněžství jsem si nemyslel, že uvidím nějakého anděla, a přemýšlel jsem, co mají taková zjevení společného s Aronovým kněžstvím.
Ale služba andělů může být také neviditelná. Andělské poselství může být předáno hlasem nebo pouhými myšlenkami či pocity vnuknutými do mysli. President John Taylor popsal „působení andělů neboli poslů Božích na naši mysl tak, že srdce může pochopit . . . zjevení z věčného světa.“ (Gospel Kingdom, vybr. G. Homer Durham [1987], 31.)
Nefi popsal tři projevy služby andělů, když svým rebelujícím bratrům připomněl, že 1) „uzřeli . . . anděla“, 2) „slyšeli . . . občas jeho hlas“ a 3) také že anděl „k [nim] promlouval hlasem tichým“, ale oni již „neměli citu“ a „nemohli . . . slyšeti jeho slov“. (1. Nefi 17:45.) Písma obsahují mnoho dalších prohlášení o tom, že andělé jsou vysíláni, aby učili evangeliu a přiváděli lidi ke Kristu (viz Židům 1:14; Alma 39:19; Moroni 7:25, 29, 31-32; NaS 20:35). Většinu andělských komunikací lze spíše cítit nebo slyšet než vidět.
Jakým způsobem Aronovo kněžství drží klíče služby andělů? Odpověď je stejná jako pro Ducha Páně.
Obecně, požehnání duchovního společenství a komunikace jsou dosažitelná pouze pro ty, kteří jsou čistí. Jak jsme si vysvětlili dříve, prostřednictvím křtu a svátosti, což jsou obřady Aronova kněžství, jsme očištěni od svých hříchů a je nám slíbeno, že když budeme dodržovat své smlouvy, budeme mít Jeho Ducha stále s sebou. Věřím, že tento slib se netýká pouze Ducha Svatého, ale také služby andělů, protože „andělé mluví z moci Ducha Svatého; proto mluví slova Kristova.“ (2. Nefi 32:3.) A tak nositelé Aronova kněžství otevírají dveře všem členům Církve, kteří přijímají svátost a jsou jí hodni, aby se těšili ze společenství Ducha Páně a ze služby andělů.
IV.
Nauky, o kterých jsem právě hovořil, se nacházejí v Písmech. Z Písem také víme, že ti, kteří pracují v kněžství, jednají v zastoupení Pána. (Viz NaS 1:38; 36:2.) Nyní navrhnu, jak mají učitelé, kněží a jáhni vykonávat své posvátné zodpovědnosti, aby při přípravě, žehnání a roznášení svátosti jednali v zastoupení Pána. Nebudu navrhovat podrobná pravidla, protože okolnosti v různých sborech a odbočkách naší celosvětové Církve jsou tak odlišné, že konkrétní pravidlo, které se za jedněch okolností zdá nutné, může být za jiných okolností nevhodné. Spíše navrhnu zásadu založenou na naukách. Když všichni této zásadě porozumějí a budou v souladu s ní jednat, pravidla nebudou téměř zapotřebí. Jsou-li v jednotlivých případech zapotřebí pravidla nebo rady, mohou je poskytnout místní vedoucí v souladu s naukami a zásadami, které se k těmto naukám vztahují.
Zásada, kterou navrhuji, aby se jí řídili ti, kteří slouží při svátosti - ať připravují, žehnají nebo roznášejí - je ta, že nemají dělat nic, co by nějakého člena odvádělo od jeho uctívání a obnovování smluv. Tato zásada nerozptylování vyvolává některé související zásady.
Jáhni, učitelé a kněží mají vždy vypadat čistě a mají být uctiví ve způsobu, kterým vykonávají své závažné a posvátné zodpovědnosti. Zvláštní úkoly učitelů při přípravě svátosti jsou nejméně viditelné, ale přesto mají být vykonávány s důstojností, klidně a uctivě. Učitelé mají mít vždy na paměti, že symboly, které připravují, představují tělo a krev našeho Pána.
Kněží, aby zabránili odvádění pozornosti od posvátné příležitosti, mají pronášet modlitby svátosti jasně a zřetelně. Modlitby, které jsou oddrmoleny nebo neslyšitelně odmumlány, to neudělají. Všem přítomným má být pomoženo, aby pochopili, že obřad a smlouvy jsou tak důležité, že Pán předepsal, aby byla používána přesná slova. Všem má být pomoženo, aby se při obnovování svých smluv přijímáním svátosti zaměřili na tato posvátná slova.
Cítím, že se mám podělit o bolestnou zkušenost na toto téma ze svého mládí. Jako šestnáctiletý kněz jsem právě začínal na zkrácený úvazek pracovat jako rozhlasový hlasatel v místní stanici. Poté, co jsem pronesl modlitbu u stolu svátosti v našem sboru, mi jedna přítomná dívka řekla, že to znělo, jako když čtu reklamu. Umíte si představit, jakou hanbu jsem cítil? Tato výtka pálí i po 50 letech. Bratří, mějte na paměti význam těchto posvátných modliteb. Modlíte se jako služebníci Páně v zastoupení celého shromáždění. Mluvte tak, aby vás bylo slyšet a aby vám bylo rozumět, a říkejte to tak, jak to myslíte.
Jáhni mají roznášet svátost uctivým a spořádaným způsobem, bez zbytečných pohybů nebo výrazů, které na sebe poutají pozornost. Při všem svém jednání se mají vyvarovat, aby odváděli jakéhokoli člena shromáždění od uctívání a uzavírání smluv.
Všichni, kteří se podílejí na svátosti - na přípravě, žehnání nebo roznášení - mají být dobře upraveni a nevýstředně oblečeni a v jejich osobním vzhledu nemá být nic, co by na sebe poutalo zvláštní pozornost. Mají se vyvarovat toho, aby svým vzhledem nebo chováním odváděli někoho z přítomných od plného soustředění se na uctívání a uzavírání smluv, které je účelem tohoto posvátného obřadu.
Tato zásada neodvádění pozornosti se stejně jako věcí viditelných týká i věcí neviditelných. Není-li někdo, kdo slouží při tomto posvátném obřadu, účasti na něm hoden a je-li to známo někomu z přítomných, je jeho účast pro tohoto člověka vážným vyrušením. Mladí muži, není-li někdo z vás hoden, promluvte si bezodkladně se svým biskupem. Získejte jeho vedení v tom, co máte dělat, abyste se stali způsobilými a mohli se vhodným způsobem účastnit svých kněžských povinností a mohli jich být hodni.
Mám závěrečný návrh. S jedinou výjimkou, kterou tvoří ti kněží, kteří jsou zaměstnáni lámáním chleba, mají se všichni nositelé Aronova kněžství připojit ke zpěvu písně ke svátosti, prostřednictvím které uctíváme a připravujeme se na přijetí svátosti. Nikdo nepotřebuje tuto duchovní přípravu více než nositelé kněžství, kteří budou tento obřad vykonávat. Mladí bratří, je důležité, abyste zpívali píseň ke svátosti. Dělejte to, prosím.
Aronovo kněžství drží klíče evangelia pokání, křtu a odpuštění hříchů. (Viz NaS 84:27.) Když přijímáme svátost, obnovuje se na nás očistná moc usmíření našeho Spasitele. Slib, že Jeho Duch bude vždy s námi (viz NaS 20:77), je nezbytný pro naši duchovnost. Obřady Aronova kněžství jsou pro toto vše nezbytné. Vydávám svědectví, že toto je pravda, a modlím se, aby naši bratří z Aronova kněžstva rozuměli významu svých posvátných zodpovědností a aby je vykonávali tak, aby jich byli hodni, ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
