Kněžské kvorum Starší D. Todd Christofferson z předsednictva sedmdesátníků Rozhodněte se nyní, že učiníte vše, co je ve vaší moci, aby vaše kněžské kvorum bylo hodno svého jména a bylo věrné svému poslání. V r. 1918 byl bratr George Goates farmářem v Lehi v Utahu, kde pěstoval cukrovou řepu. Toho roku přišla zima brzy a velká část jeho úrody zamrzla ještě v zemi. Pro George a jeho syna Francise to byla pomalá a obtížná sklizeň. V té době řádila také epidemie chřipky. Tato obávaná nemoc si vyžádala život Georgova syna Charlese a tří Charlesových malých dětí - dvou holčiček a chlapce. Během pouhých šesti dnů jel zarmoucený George Goates třikrát do Ogdenu v Utahu pro jejich těla, aby je mohli pohřbít doma. Na konci tohoto hrozného období zapřáhli George a Francis znovu do vozu a vydali se na pole. „[Cestou] potkávali farmáře ze sousedství, jednoho za druhým, jak jedou s vozy plnými řepy a vezou ji do továrny. Když je míjeli, každý na ně zamával a volal: ‚Dobrý den, strejdo Georgi!‘, ‚Upřímnou soustrast, Georgi!‘, ‚Bylo to těžké, Georgi, že?‘, ‚Máš spoustu dobrých přátel, Georgi!‘ Na posledním voze jel . . . pihovatý Jasper Rolfe. Radostně zamával a zavolal: ‚To už je všechno, strejdo Georgi!‘ [Bratr Goates] se obrátil k Francisovi a povzdychl si: ‚Kdyby to tak bylo všechno z naší řepy.‘ Když dojeli k závoře farmy, Fracis z toho velkého červeného vozu na řepu vyskočil a závoru otevřel, aby [jeho otec] mohl vjet na pole. [George] zatáhl za opratě, zastavil koně a . . . pozorně se rozhlédl po poli . . . Na celém poli nebyla ani jedna řepa. A pak mu svitlo, co tím Jasper Rolf myslel, když volal: ‚To už je všechno, strejdo Georgi!‘ [George] seskočil z vozu, nabral si hrst kvalitní hnědé hlíny, kterou měl tak rád, zvedl ze země useknuté listy řepy a pak se na okamžik zadíval na tyto symboly své práce, jako by nemohl věřit vlastním očím. Pak si sedl na hromadu řepných listů - a tento muž, který během pouhých šesti dnů přivezl domů na pohřeb čtyři ze svých nejbližších, udělal jim rakve, vykopal hroby a pomohl i s pohřebním oblečením - tento podivuhodný muž, který po celou tu nesmírně těžkou dobu nikdy nezaváhal, ani neustoupil, ani nezakolísal - si sedl na hromadu řepných listů a plakal jako malé dítě. Pak vstal, otřel si oči . . . , pohlédl k nebi a řekl: ‚Děkuji Ti, Otče, za starší z našeho sboru.‘“1 O takovýchto starších bych chtěl mluvit dnes večer. Chtěl bych mluvit o bratrech v kněžství. Chtěl bych mluvit o kněžském kvoru. President Boyd K. Packer jednou vysvětlil, že „v minulosti, když byl někdo jmenován členem nějakého vybraného orgánu, byly v jeho pověření, vždy psaném v latině, popsány úkoly této organizace, vymezeno, kdo má být jejími členy, a pak vždy obsahovalo slova quorum vos unum, což znamená ‚s nimiž si přejeme, abyste byl spojen‘.2 V dispenzaci plnosti časů vydal Pán pokyn, že kněžstvo má být organizováno do kvor, čímž myslel vybraná shromáždění bratří, kterým je dána pravomoc, aby tak bylo postaráno o Jeho záležitosti a Jeho práce pokračovala. Kvorum je bratrstvo . . . [Členství v kvoru] se stává právem toho, kdo byl vysvěcen k úřadu v kněžství.“3 Písma vymezují existenci kněžských kvor a také jejich příslušné povinnosti v Církvi Ježíše Krista v dnešní době, včetně Prvního předsednictva,4 kvora dvanácti apoštolů5 a kvor sedmdesátníků.6 Jsou také určeni „stálí služebníci“ v kůlech Sionu, vysocí kněží a starší,7 stejně jako tři kvora Aronova kněžství: kněží, učitelé a jáhni.8 Význam kněžských kvor velmi výstižně shrnul před šedesáti lety starší Stephen L. Richards, tehdy člen kvora Dvanácti. Řekl: „Kvorum představuje tři věci: zaprvé třídu, zadruhé bratrstvo a zatřetí jednotku zaměřenou na službu.“9 Podívejme se krátce na tyto tři stránky kněžských kvor podrobněji. Zaprvé, kvorum jako třída. Když se kněžské kvorum nebo skupina schází jako třída, jeho členové se spolu mohou učit, mohou být „živeni dobrým slovem Božím“10 a mohou duchovně růst. Studujeme, abychom pak mohli lépe učit ostatní.11 Od letošního roku má kněžstvo studijní plán, částečně společný s Pomocným sdružením, který může kvora znovu posílit a učinit z nich „školy proroků“.12 Druhou a třetí neděli v měsíci je studijní plán založen na učení presidentů Církve. Učební materiál pro rok 1998-99 je vytvořen z výňatků z kázání Brighama Younga. Je to text bohatý naukově i na praktické příklady uplatnění. Studijní plán dále pokračuje čtvrtou neděli materiálem Učení pro naši dobu, který poskytuje možnost studovat aktuální otázky evangelia schválené Prvním předsednictvem. Bratří, vy, kteří jste vedoucími kvor a skupin, prosím, studujte pokyny, které k tomuto novému studijnímu plánu poskytlo První předsednictvo, abyste jim plně porozuměli. Pak je přesně používejte. Kvora Aronova kněžství jsou také požehnána skvělým studijním materiálem, i když tomu tak vždy nebylo. Na počátku tohoto století některé kůly připravovaly pro kvora Aronova kněžství tištěné, systematické osnovy lekcí, jiné však nechaly mladé muže, aby si poradili sami. Následkem byla „některá neobvyklá shromáždění kněžství podle našich měřítek. Jedna nižší třída kněžství například část svého shromáždění věnovala náboženské lekci a část dobrodružným knihám jako je Tom Sawyer, Kniha džunglí, Volání divočiny, Pigs is Pigs a Frank Among the Rancheros“.13 V současné době je toto „kulturní obohacení“ určeno pro jinou dobu a jiné příležitosti. Když se kvorum schází jako třída, je čas věnován pouze věcem vyššího řádu. Současný studijní plán kvor Aronova kněžství obsahuje taková témata, jako jsou „smlouvy řídí naše činy“, „úcta k matkám a jejich božské úloze“, „važte si postižených lidí a povzbuzujte je“ a „morální odvaha“, abych jmenoval jen několik z nich. Kvora Aronova kněžství si zasluhují opravdovou třídu kněžství, která by se stala součástí jejich hodnotné zkušenosti z kvora. Zadruhé, kvorum je bratrstvo. Na generální konferenci v říjnu 1982 vyprávěl starší Robert L. Backman zážitek jednoho mladého muže, který se jmenoval Mark Peterson. Krátce po jeho vysvěcení jáhnem naplánovalo předsednictvo kvora jáhnů schůzku s Markem a jeho rodiči u nich doma. „Přesně v určenou dobu zazvonil zvonek. Členové předsednictva stáli na verandě, v obleku, bílé košili a kravatě, a každý si nesl svá Písma. Když se s Markem a jeho rodiči posadili, začali modlitbou a pak každému přítomnému rozdali program schůzky. President pak otevřel Písma a požádal Marka a jeho otce, aby přečetli odkazy, ve kterých se píše o moci Aronova kněžství, o tom, co to je, a o jednotlivých povinnostech jáhna. President pak mluvil o jednotlivých úkolech a povinnostech, které Mark bude mít: jak se má oblékat, roznášet svátost, jednat jako posel, vybírat postní oběti. A pak se ho zeptali, zda má nějaké otázky. Na konci své návštěvy ho pozvali do kvora a nabídli mu svou pomoc, kdykoli ji bude potřebovat. Když odešli, Mark . . . řekl otci: ‚Ti byli skvělí!‘“14 Bratrstvo kněžských kvor může být opravdu skvělé. Když jsem se stal členem kvora sedmdesátníků, myslel jsem si, že mí bratří mě budou moci uznávat po určité době, jestliže prokážu, že jsem jejich společenství hoden. Doufal jsem, že jednoho dne dosáhnu žádané úrovně a osvědčím se. Byl jsem však překvapen, když jsem zjistil, že mě přijali okamžitě a od samého začátku se mnou jednali jako s bratrem, rovnocenným mužům mnohem nadanějším a schopnějším, než jsem byl sám. V kvoru mě podporovali a povzbuzovali, projevovali mi lásku a učili mě od prvního dne, kdy jsem byl členem tohoto kvora. Díky tomu nyní cítím velikou touhu přispívat k jeho práci a pomáhat svým bratrům, jak nejlépe dovedu. President David O. McKay jednou řekl: „Kdyby kněžství bylo pouze osobní poctou nebo hodností, nebylo by žádných skupin nebo kvor zapotřebí. Právě existence takovýchto skupin, zřízených božským pověřením, dosvědčuje naši vzájemnou závislost, onu nepostradatelnou potřebu vzájemné pomoci a podpory.“15 A nechť si pamatujeme, že bratrstvo kvor není nikde důležitější než v případě nově pokřtěných bratří a jejich rodin. Vedoucí kvor a skupin mají být těmi, kteří v radě sboru nebo odbočky přicházejí s návrhy, jak udržovat obrácené, a kteří se v tom chopí iniciativy. Zatřetí, kvorum jako jednotka zaměřená na službu. Když jsem před chvílí mluvil o novém studijním plánu Melchisedechova kněžství, nezmínil jsem se o tom, co probíhá vždy první neděli v měsíci. Tehdy je velmi zvláštní shromáždění. První neděli se nositelé kněžství scházejí v kvorech a skupinách a učí se tam svým povinnostem a plánují svou práci. Programem tohoto shromáždění je vyučování a diskuse, podávání zpráv a zadávání úkolů. Tehdy se muži učí, jak správně provádět obřady kněžství a jak udělovat požehnání. Tehdy je čas na pracovní záležitosti kněžství. Tehdy je čas udělit kněžství úkoly. Představuji si, že právě na takovém shromáždění před 80 lety v Lehi v Utahu starší připravili plán, jak sklidit cukrovou řepu jejich sužovaného bratra George Goatse. Jak kvora Melchisedechova, tak Aronova kněžství naleznou svého ducha ve službě. Naším velkým předsedajícím vysokým knězem a příkladem je Ježíš Kristus, který prohlásil: „ . . . kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.“16 Před lety vyslovil president Gordon B. Hinckley cosi jako vizi o kvorech v kněžství. Řekl: „Bude to nádherný den, mí bratří - bude to den, kdy se naplní Pánovy záměry - až se naše kněžská kvora stanou kotvou síly pro každého muže, který k nim patří, a až každý z těchto mužů bude moci opravdu říci: ‚Jsem členem kněžského kvora Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jsem připraven pomoci svým bratřím ve všech jejich potřebách, stejně jako jsem si jist, že oni jsou připraveni pomoci mně v mých potřebách. Tím, že budeme společně pracovat, porosteme duchovně jako synové Boží, kteří uzavřeli smlouvu. Tím, že budeme společně pracovat, můžeme bez rozpaků a bez strachu odolat každému větru protivenství, který může zavanout, ať ekonomickému, společenskému nebo duchovnímu.‘“17 Tento velký den naplnění nesmíme oddalovat, ani na něj již nesmíme jen čekat. Každý z vás, komu se dostalo vysvěcení v kněžství, patří do kvora. Jestliže žijete v místě, kde není dostatek bratří k vytvoření kvora, jste členem kněžské skupiny, která se jednou kvorem stane. Rozhodněte se nyní, že učiníte vše, co je ve vaší moci, aby vaše kněžské kvorum bylo hodno svého jména a bylo věrné svému poslání. Studujte se svými bratřími ve třídě svého kvora. Buďte s nimi v bratrstvu kvora. Služte s nimi v kvoru. Kvorum, bratří, kvorum, ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Vaughn J. Featherstone, Conference Report, duben 1973, 46-48; nebo Ensign, červenec 1973, 36-37. 2. A Royal Priesthood, Studijní příručka pro Melchisedechovo kněžství (1975-76), 131. 3. „What Every Elder Should Know - and Every Sister As Well: A Primer on Principles of Priesthood Government“, Ensign, únor 1993, 9. 4. NaS 102:9-10; 107:9, 22, 78-81, 91-92. 5. NaS 18:26-27; 107:23-24, 33, 35, 58. 6. NaS 107:25-26, 34, 38, 93-97. 7. Viz NaS 20:38-45; 43:15-16; 107:7, 10-12, 17, 89; 124:133-135, 137. 8. Viz NaS 20:46-60; 107:60-63, 85-88. 9. Conference Report, říjen 1938, 118. 10. Moroni 6:4. 11. Viz NaS 50:13-14. 12. Viz NaS 88:127. 13. William Hartley, „The Priesthood Reform Movement, 1908-1922“ BYU Studies, zima 1973, 138. 14. Conference Report, říjen 1982, 53-54; nebo Ensign, listopad 1982, 38. 15. Conference Report, říjen 1968, 84; nebo Improvement Era, prosinec 1968, 84. 16. Marek 10:43-45. 17. „Welfare Responsibilities of the Priesthood Quorums“, Ensign, listopad 1977, 86.