Starší M. Russell Ballard
z kvora dvanácti apoštolů
Každá rada . . . má společně pracovat na tom, aby byla efektivnější při přípravě našich členů, aby byli hodni využít všech požehnání Církve a . . . chrámu.
Na naší minulé generální konferenci učinil president Gordon B. Hinckley historické oznámení, že 30 nebo více menších chrámů bude postaveno po celém světě. První z těchto menších chrámů byl zasvěcen letos v létě v Monticellu v Utahu. Jak víte, cílem, který president Hinckley uvedl, je mít do konce tohoto století v provozu alespoň 100 chrámů. Podle toho, jak znám presidenta, jsem si jist, že tento cíl bude splněn, pokud ne překročen!
President Hinckley řekl o tomto mimořádném úsilí ve stavbě chrámů, že to bude „obrovský podnik. Nikdy předtím jsme nezkusili nic, co by se tomu jen přibližovalo.“1 Od tohoto ohromujícího oznámení stále myslím na to, jak velkou důvěru má Pán a Jeho prorok ve vás i ve mě. Kolik zodpovědnosti nyní spočívá na každém z nás, abychom připravili sami sebe i ostatní na to, abychom byli hodni požehnání těchto svatých chrámů.
Bratří si byli již delší dobu vědomi toho, že mnozí naši členové žijí v oblastech dosti vzdálených od nejbližšího chrámu. Jejich srdce je věrné, mají velkou víru v poslání Církve a milují Pána a chtějí činit Jeho vůli. Jakým požehnáním budou tyto krásné chrámy těmto oddaným Svatým!
Opět cituji presidenta Hinckleyho: „Jsou-li chrámové obřady nezbytnou součástí znovuzřízeného evangelia, a já vydávám svědectví, že jsou, potom musíme poskytnout prostředky, kterými jich lze dosáhnout . . . Chrámové obřady jsou vrcholným požehnáním, které Církev musí nabídnout.“2
V této práci je naléhavost, která nás motivuje, abychom poskytli požehnání chrámu co největšímu počtu dětí našeho Nebeského Otce. Udělal na mě hluboký dojem zážitek presidenta Wilforda Woodruffa, když vyprávěl o tom, jak ho navštívil prorok Joseph Smith nějakou dobu poté, co byl prorok zabit. Podle vlastní zprávy presidenta Woodruffa: „[Joseph Smith] přišel ke mně a mluvil ke mně. Řekl, že se nemůže zastavit a hovořit se mnou, protože pospíchá. Dalším mužem, se kterým jsem se setkal, byl otec Smith; nemohl se mnou hovořit, protože pospíchal. Potkal jsem půl tuctu bratří, kteří měli na zemi vysoké funkce, a nikdo z nich se nemohl zastavit a hovořit se mnou, protože pospíchali. Byl jsem velmi udiven. Později jsem viděl proroka znovu a dostalo se mi výsady položit mu otázku.
‚A teď,‘ řekl jsem, ‚bych chtěl vědět, proč pospícháš. Já pospíchám celý život, ale očekával jsem, že můj spěch skončí, až se dostanu do nebeského království, pokud se tam kdy dostanu.‘
Joseph řekl: ‚Řeknu ti to, bratře Woodruffe. Každá dispenzace, která měla na zemi kněžství a která odešla do celestiálního království, musela udělat určité množství práce, aby se připravila jít na zem se Spasitelem, až půjde vládnout na zemi. Každá dispenzace měla na vykonání této práce dostatek času. My nemáme. Jsme poslední dispenzace a musí být vykonáno tolik práce a my musíme spěchat, abychom toho dosáhli.‘
To bylo ovšem dostatečné vysvětlení,“ řekl president Woodruff, „pro mě to však byla nová nauka.“3
Ostatní proroci posledních dnů byli podobně motivováni postupovat s námi rychleji při dokončování důležitého díla této poslední velké dispenzace. President David O. McKay povzbuzoval, aby byl každý člen misionářem.4 President Spencer W. Kimball nás nabádal, abychom „prodloužili krok“.5 President Howard W. Hunter potvrdil: „V dějinách světa a v růstu Církve se nacházíme v době, kdy musíme více myslet na svaté věci a jednat více takovým způsobem, jak by to Spasitel očekával od svých učedníků.“6
A nyní nás president Gordon B. Hinckley žádá, abychom „pokračovali dál“, zlepšovali se a dělali více. Řekl: „Máme vykonat práci, vy i já, a je jí tolik. Vyhrňme si rukávy a dejme se do ní s novým odhodláním a s tím, že vložíme svou důvěru v Pána . . . Můžeme ji vykonat, jestliže ji budeme dělat s modlitbou a vírou.“7
Vskutku, Pánova síla pohání vedoucí Církve vpřed a nabádá je se stejnou naléhavostí, která, zdá se, motivovala Josepha Smitha ve vidění Wilforda Woodruffa. President Hinckley dělá vše, co může, aby urychlil toto dílo. V nebývalé míře cestuje po světě, aby posiloval a pozvedal Svaté a aby je nabádal, aby postupovali vzhůru a vpřed. Umožnil světovým sdělovacím prostředkům, aby k němu měly přístup, aby mohl co možná nejširšímu publiku povědět o poselství znovuzřízení. A dohlíží na období největšího budování chrámů v dějinách, čímž se snaží urychlit naši schopnost vykonat ohromující množství práce, která nám byla v této dispenzaci času určena k dokončení.
Náš president je neustále vpředu a ukazuje nám cestu. Otázka, kterou si musíme položit, je: „Udržujeme s ním krok?“ Každý z nás musí být připraven zodpovědět tuto otázku. Mohu vás ujistit, že je předmětem značné diskuse mezi členy kvora dvanácti apoštolů. Doufám, že totéž platí o každé radě v každém sboru a kůlu v Církvi. Toto není doba k tomu, abychom ve svých povoláních polevovali nebo odpočívali. Každá rada v Církvi má společně pracovat na tom, aby byla efektivnější při přípravě našich členů, aby byli hodni využít všech požehnání Církve a zvláště požehnání chrámu.
Rychle se dostáváme do doby, kdy počet chrámů, které jsou po celém světě v provozu, bude dvojnásobný oproti jejich počtu před pouhými čtyřmi lety. Nyní je vhodná doba položit otázku: „Presidenti kůlů a biskupové, co dělají vaše rady kůlů a sborů, aby naplnily tyto chrámy dobrými členy a dostatečně oddanými pracovníky? Fungují vaše kněžská kvora co nejefektivněji? Jsou domácí učitelé a navštěvující učitelky zapojeni do služby rodinám, které jim jsou přiděleny? Podílejí se vaše pomocné organizace na aktivním posilování víry a svědectví? Jsou činnosti ve vašem kůlu a sboru zaměřeny na posilování rodiny a každého člena? Koordinujete pečlivě úsilí v šíření evangelia s misionáři kůlu a misionáři na plný úvazek a pomáháte jim hledat, učit a křtít mnohem více lidí? Zabývají se vaše rady tím, jak pomoci každému nově obrácenému a méně aktivnímu členu, aby navázal přátelství se členy a aby se pevně držel nauk Církve?
Bratři a sestry, je toho mnoho, co máme vykonat, abychom dokončili dílo, které Pán určil pro tuto dispenzaci. Musíme svou práci zaměřit a musíme pracovat s větší moudrostí, máme-li splnit svou úlohu při přípravě všech členů Církve k přijetí chrámových požehnání. Církevní vedoucí, jak muži tak ženy, mohou a musí rozšířit rozsah a sílu svého vlivu. Musíme být moudří a nejprve ochraňovat a učit své vlastní rodiny a potom plně využít inspirovaného systému církevních rad k dosažení většího úspěchu v díle, které nám svěřil Nebeský Otec, ve vymezené době, kterou nám k tomu dal.
Vezměte si například rozhodující roli rady sboru při budování přátelských vztahů s každým obráceným a při aktivizaci těch, kteří jsou méně aktivní. Jak každý člen nyní ví, První předsednictvo a kvorum dvanácti apoštolů má velkou starost o blaho každého nového a méně aktivního člena Církve. Žádná rada sboru ani odbočky by neměla dovolit, aby se nějaký nový člen cítil nejistý ve svém nově přijatém členství v Církvi. A přitom je stále příliš mnoho těch, kteří se necítí vřele vítáni.
Nedávno mi jeden nový člen napsal: „Někdy . . . mám pocit, že to byla chyba, že jsem se dal pokřtít. Vím, že tato Církev je pravdivá a mám silné svědectví, ale stále pochybuji . . . Když jsem byl zájemcem, každý z mého sboru mi byl vždy nablízku a vždy chtěl se mnou hovořit a pomoci mi . . . Od té doby, co jsem byl pokřtěn, je to jako kdyby si ani nevšimli, kdy přijdu na shromáždění nebo kdy nepřijdu. Sotvakdy mi někdo něco řekne . . . já prostě nemohu pochopit, proč na mě lidé v mém sboru tak zapomněli. Cítím se tak osamělý a zmatený . . . Nemohu hovořit se svým biskupem protože . . . si nejsme vůbec blízcí. Nepamatoval si mě, ani když jsem přišel opět na shromáždění. Prosím pomozte mi, jestliže můžete.“
Bratři a sestry, zatímco byl učiněn úžasný pokrok, nastal čas, kdy musíme využít každého zdroje k budování přátelských vztahů s každým obráceným a k požehnání života mnoha dalších dětí našeho Nebeského Otce. Toho lze nejlépe dosáhnout, když členové rady sboru budou dohlížet na to, aby každá organizace vykonávala svůj díl tak, aby zajistila, že noví členové budou mít přátele, že budou mít povolání a že budou živeni dobrým slovem Božím. Každá duše je našemu Nebeskému Otci velmi drahá. Nikdy nesmíme zapomenout, že prostřednictvím usmíření Pán Ježíš Kristus zaplatil obrovskou cenu za vykoupení každého z nás. Jeho utrpení nesmí přijít vniveč tím, že bychom opomíjeli posilovat a učit ty, kteří se snaží být aktivní v Církvi.
Vy, sestry, můžete pomoci budovat osobní svědectví v životě každé ženy, mladé ženy a dítěte ve sboru. Jak jsme vděčni za vaši sílu! Sestry, hovořte spolu ve svých radách o tom, jak si vzájemně projevovat lásku, podporovat a učit o krásných požehnáních a zaslíbeních evangelia. Jak nádherné by bylo, kdyby každá žena na světě chápala své poslání, tak jak je vyjádřeno v tématu Mladých žen: Ta slova znáte: „Jsme dcery našeho Nebeského Otce, který nás miluje, a my milujeme jeho. Budeme ‚božími svědky ve všech dobách a ve všech věcech, ať jsme kdekoliv, . . .‘ při své snaze dbát ve svém životě na ctnosti mladých žen, které jsou: víra, božská přirozenost, osobní hodnota, poznání, volba a zodpovědnost, dobré skutky a poctivost.“8 Naučí-li se jak mladé, tak starší ženy těmto hodnotám a budou-li podle nich jednat, bude to pro ně spásou i požehnáním.
Vy, členové biskupstva a předsednictva Mladých mužů, spřátelte se s každým mladým mužem a pomozte mu, aby byl v určeném věku hoden toho být vysvěcen k příslušnému kněžství. To je významnou součástí vaší práce i práce všech členů rady sboru. U žádného chlapce, který začíná jako jáhen v Aronově kněžství, se nemá zapomenout na to, aby byl vysvěcen starším a vyzván, aby sloužil na misii na plný úvazek.
Kvora Melchisedechova kněžství jsou zodpovědná za duchovní a časné blaho všech mužů i jejich rodin. Většinu práce s rodinami ve sboru, kterou v současné době dělají členové biskupstva, by mohli vhodně vykonávat muži z Melchisedechova kněžství, pokud se to řádně prodiskutuje a zkoordinuje na schůzích rad.
Presidenti kůlů a biskupové, jestliže vaše rady nejsou takto zaměřeny a nepracují na této zvýšené úrovni duchovní síly a vedení, pak prosím udělejte vše, co můžete, abyste zajistili, že pochopí, jak spojit všechny zdroje k duchovní přípravě vašich lidí.
Podobně se i my jako jednotlivci a rodiny musíme společně radit, abychom pečlivě zhodnotili sami sebe a svou osobní a rodinnou oddanost evangeliu Ježíše Krista. Toto zhodnocení je zvláště důležité pro ty z nás, kteří uzavřeli smlouvu zasvěcení a oběti v domě Páně. Musíme si položit otázku: Jsme ve svém životě i v rodině příkladem křesťanské ctnosti a věrnosti evangeliu? Zajímáme se s láskou o své neaktivní přátele a přátele nečleny, členy rodiny a sousedy? Vydáváme směle své svědectví?
Znám moc inspirovaných mužů a žen, kteří se v jednotě snaží posilovat rodiny a jednotlivé členy Církve. Využijte prosím plně svou spojenou schopnost požehnat život každé osoby - muže nebo ženy, dospívajícího nebo dítěte, člena nebo nečlena - který žije v rámci vašeho sboru. Bratři a sestry, spojme se jako nikdy dříve, abychom uskutečnili svůj díl, individuálně nebo společně, abychom připravili svůj lid, aby přijal požehnání, která mohou být udělena pouze v domě Páně.
Toto je naše doba, bratři a sestry. Je to doba, kterou viděli ve viděních svatí proroci od počátku světa. Je to dispenzace plnosti časů, kdy se odehrají poslední dějství v dějinách tohoto světa. Naši proroci posledních dnů, od Josepha Smitha ke Gordonu B. Hinckleymu, nás upozorňovali na slavnostní, k rozvážnosti nabádající závazek, který spočívá na nás, a sice, abychom se připravili na „den Hospodinův veliký a hrozný“.9 Ten den se k nám nezadržitelně blíží, a přitom je toho ještě mnoho třeba udělat. Musíme být připraveni udržovat krok se svými vedoucími a prodloužit ho, kdykoli tak učiní oni. Snad jako nikdy předtím musíme zaměřit své úsilí na to, na čem nejvíce záleží, a vyvarovat se trávení času tím, co se nás týká jen málo a co není příliš důležité.
Prorok Joseph Smith řekl: „Bratři, nemáme pokračovat v tomto velkém díle? Stále jděte kupředu a nikdy zpět! Odvahu, bratři, a kupředu k vítězství! Plesejte ve svých srdcích a buďte šťastni.
Vězte, že velký den Páně jest přede dveřmi . . . Snažme se, abychom jako lid a Církev a co Svatí posledních dnů poctivě oběti přinášeli. A v Jeho svatém chrámu . . . knihu ověřovacích listin našich zemřelých předložili, která bude hodna, aby ji On přijal.“10
Modlím se, abychom se mohli spojit, bratři a sestry, a vykonat svůj díl při přípravě každé rodiny, dospělého, mladého člověka i dítěte na to, aby nakonec byli hodni obdržet každé chrámové požehnání, které evangelium poskytuje. Vydávám vám svědectví, že Pán Ježíš Kristus žije; a právě Jeho prostřednictvím přicházejí věčné obřady chrámu k věrným členům Církve. Kéž nás Pán požehná touhou, moudrostí a oddaností k tomu, abychom ve svých rodinách a v Církvi dokázali s nadšením postupovat v tomto velkém díle kupředu, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. „Nové chrámy poskytnou ‚vrcholná požehnání‘ evangelia“, Liahona, červenec 1998, str. 91.
2. Liahona, červenec 1998, str. 91.
3. Discourses of Wilford Woodruff (1946), str. 288-289.
4. Conference Report, Apr. 1959, str. 122.
5. Teachings of Spencer W. Kimball (1982), str. 174-75.
6. „Follow the Son of God“, Ensign, Nov. 1994, str. 87.
7. „We Have a Work to Do“, Ensign, May 1995, str. 88.
8. Příručka pro vedoucí Mladých žen (1992), str. 4.
9. Malachiáš 4:5.
10. NaS 128:22, 24.
Previous
