President Gordon B. Hinckley
Připomínám, že přišel čas, abychom dali do pořádku svůj domov.
Bratří, hovořit k vám je ohromná příležitost a strašlivá zodpovědnost.
Nejprve si přeji hovořit k mladším mužům, kteří jsou dnes večer zde. Děkuji vám, že jste přišli, ať jste se shromáždili kdekoli. Děkuji vám za to, že se účastníte semináře stejně jako nedělních shromáždění. Ctím vás za vaši touhu učit se evangeliu, prohlubovat své vzdělání studiem slova Páně. Děkuji vám za touhu, kterou si nesete v srdci, sloužit na misii. Děkuji vám za váš sen být oddáni v chrámu a vychovávat vlastní počestnou rodinu.
Nejste děti bez perspektivy. Nemarníte svůj život bezcílným bloumáním. Máte cíl. Máte záměr. Máte plány, které mohou vést pouze k růstu a síle.
Když využijete svou energii, když se soustředíte na své sny, stanou se úžasné věci. Nedávno jsem dostal prohlášení od skupiny mladých mužů SPD ze severní části Kalifornie. Pocházejí z 19 kůlů, a když se shromáždili v horách, navštívili dějiště tragédie pionýrů. Když chlapci rozjímali o tom, co viděli, a o tom, co jim připomínalo jejich dědictví, byli vyzváni, aby podepsali Prohlášení skautského tábora na Mormonské stezce. Rád bych vám přečetl tento slavnostní slib:
„Budiž známo všem, že jsme skauti . . . a nositelé Božího Aronova kněžství. Slibujeme, že budeme věrní hodnotám a zásadám, které vedly muže mormonského batalionu a muže i ženy, pionýry Svatých posledních dnů, kteří pomohli založit tento stát, Kalifornii. Jako jejich vděční synové se radujeme ze svého dědictví služby.
Dnes, dne 18. července 1998, slibujeme, že se obrátíme k evangeliu Ježíše Krista. Budeme studovat Písma. Budeme se modlit o sílu být poslušnými. Budeme pracovat a z celého srdce se budeme snažit následovat Ježíšův příklad.
Budeme zvelebovat kněžství, které nám bylo dáno, tím, že budeme sloužit druhým lidem. Budeme žít tak, abychom byli hodni sloužit při svátosti večeře Páně. Kdekoli bude potřeba pomoci, uděláme, podobně jako naši předkové, krok vpřed.
Prokážeme, že jsme hodni vyššího Melchisedechova kněžství. Zavážeme se Pánově armádě a půjdeme vpřed jako misionáři na plný úvazek, abychom pozvali všechny, aby přišli ke Kristu.
Jsme mladí muži smlouvy. Připravíme se na přijetí smlouvy věčného manželství. Modlíme se o spravedlivé ženy a děti, které budeme ctít a ochraňovat vlastním životem.
Nehledě na jakákoli rizika, jakákoli pokušení, na jakýkoli stav světa kolem nás, budiž známo, že budeme věrní, jako byli věrní naši předkové. Stejně jako ti, kteří nás předešli, odvrátíme se od zveličování sebe samých a odložíme osobní zisk, abychom budovali míruplnou společnost, které vládne Bůh.
Za všech dob a na všech místech budeme věrní svému slibu.“
Vzdávám čest každému chlapci, který tento slib podepsal. Modlím se, aby ani jeden z nich nikdy neporušil sliby, které dal sám sobě, Církvi a Pánu.
Jak jiný by byl svět, kdyby každý mladý muž mohl takový slib podepsat a kdyby ho podepsal. Drogy by nezmařily žádný život. Nebyly by gangy, kde děti zabíjejí děti a mladí muži směřují buď do vězení nebo na smrt. Vzdělání by se stalo cenou, pro kterou by stálo za to pracovat. Služba v Církvi by se stala drahocennou příležitostí a v domovech lidí by vládl větší klid a láska. Nebylo by žádné sledování pornografie, žádné čtení brakové literatury. Ctili byste a respektovali byste dívky, se kterými se stýkáte, a ony by za žádných okolností neměly strach být s vámi o samotě. Bylo by to jako kdyby Helamanovi mladiství válečníci rekrutovali mládež světa ke svému způsobu života.
Ve vašem životním rozvrhu by samozřejmě byla misie. Radostně byste šli kamkoli, kam můžete být posláni, vykonávat dílo Páně, věnovat tomuto dílu veškerý svůj čas a pozornost, svou sílu, energii a lásku.
Dovolte mi, abych vám přečetl části dopisu od mladého muže, který nyní slouží na misii. Je psán jeho rodině a já doufám, že neporuším soukromí, když ho přečtu tomuto velkému shromáždění. Neuvedu jméno pisatele ani misii, kde slouží.
Píše: „Minulý rok byl vynikající! Byl jsem přeložen z misijní kanceláře a přišel jsem do této malé odbočky. Můj život se od tohoto posledního přeložení velmi změnil. V posledních několika měsících jsem poznal, co je skutečně důležité. Poznal jsem, na čem záleží. Naučil jsem se zapomenout na sebe. Naučil jsem se efektivně pracovat. Naučil jsem se milovat druhé. Poznal jsem, že mě Bůh miluje a že já miluji Jeho. Zkrátka naučil jsem se žít podle toho, čemu věřím . . .
Poznal jsem lidi a věci. Viděl jsem slzy radosti těch, kteří nikdy nevěděli, že jsou děti Boží. Viděl jsem zodpovězené modlitby kajícníka. Viděl jsem lidi vstřebávající evangelium Ježíše Krista a toužící se změnit v nové bytosti, vše díky pocitu . . .
Často sním o plánu spásy. Přemýšlím o pozoruhodném díle a zázraku, který se uskutečnil. Přemýšlím o moci a síle andělů, kteří jsou mezi námi. Občas žasnu, kolik je jich kolem mě a pomáhá mi vydávat svědectví v jazyce, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že bych mu mohl plně rozumět.
Rozjímám o míruplných věcech nesmrtelné slávy, které spatřil ve vidění Enoch . . . Jsem vděčný Bohu, že jsem, kdo jsem. Mým největším požehnáním v životě je žít - žít ve službě našemu Bohu. V ní nalézám velký mír a radost.“
Nyní, mí drazí mladí přátelé, doufám, že všichni máte namířeno do misionářské služby. Nemohu vám slíbit zábavu. Nemohu vám slíbit, že to bude lehké a pohodlné. Nemohu vám slíbit, že budete oproštěni od sklíčenosti, od strachu a občas od vyloženého trápení. Mohu vám ale slíbit, že porostete jako nikdy předtím za podobné období v celém svém životě. Mohu vám slíbit štěstí, které bude jedinečné, úžasné a trvalé. Mohu vám slíbit, že přehodnotíte svůj život, že si stanovíte nové priority, že budete žít blíže k Pánu, že modlitba se stane skutečným a úžasným zážitkem, že budete kráčet s vírou, že to, co uděláte dobrého, přinese dobrý výsledek.
Bůh vám žehnej, mladí muži, chlapci této Jeho velké Církve. Kéž každý z vás kráčí s větší rozhodností, s odhodláním být Svatým posledních dnů v každém smyslu slova. Kéž se úspěch, výsledek a služba stanou vaší odměnou ve fascinujícím a úžasném životě, který leží před vámi.
Nyní, bratří, bych rád hovořil ke starším mužům a doufám, že z toho získají určité poučení i muži mladší.
Přeji si k vám hovořit o časných záležitostech.
Jako základ pro to, co chci říci, vám přečtu několik veršů z 41. kapitoly Genesis.
Faraonovi, vládci Egypta, se zdály sny, které ho velice trápily. Moudří muži z jeho dvora je nemohli vyložit. Potom byl před něho předveden Josef: „Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.
A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.
A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; . . .
A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých . . .
Viděl jsem také ve snách . . . sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.
A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.
I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných . . .
Odpověděl Jozef Faraonovi: . . . Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.
Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný . . .
. . . Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.
Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.
A po nich nastane sedm let hladu . . .
. . . [a brzy] Bůh vykoná to.“ (Gen. 41:17-20, 22-26, 28-30, 32.)
Nyní, bratří, si přeji, aby bylo velmi jasné, že neprorokuji, že nepředpovídám roky hladu v budoucnosti. Ale připomínám, že přišel čas, abychom dali do pořádku své domovy.
Příliš mnoho našich lidí žije na samé hranici svých příjmů. Ve skutečnosti někteří žijí z vypůjčených peněz.
V nedávných týdnech jsme byli svědky rozsáhlých a hrůzu nahánějících poklesů na světových burzách. Ekonomika je křehká věc. Zakolísání ekonomiky v Jakartě nebo v Moskvě může ihned ovlivnit celý svět. Nakonec může zasáhnout každého z nás jednotlivě. Před námi je znamení špatného počasí, kterému bychom měli věnovat větší pozornost.
Celým srdcem doufám, že nesklouzneme do hospodářské krize. Jsem dítě Velké hospodářské krize třicátých let. Univerzitu jsem ukončil v roce 1932, kdy nezaměstnanost v této oblasti překračovala 33 procent.
Můj otec byl tehdy presidentem největšího kůlu v tomto údolí. Bylo to předtím, než byl založen náš současný program sociální péče. Kudy chodil, dělal si starosti o své lidi. Se svými společníky založil projekt kácení dřeva, který byl určený pro zajištění paliva pro domácí pece a kamínka, aby lidé měli v zimě teplo. Neměli žádné peníze, za které by si koupili uhlí. Mezi těmi, kteří káceli dřevo, byli lidé, kteří bývali bohatí.
Opakuji, doufám, že nikdy znovu nezažijeme takovou hospodářskou krizi. Trápí mě ale obrovský spotřebitelský splátkový dluh, který visí nad lidmi naší země, včetně našich vlastních lidí. V březnu 1997 činil tento dluh celkem 1,2 bilionu dolarů, což představuje 7 procentní nárůst oproti předchozímu roku.
V prosinci 1997 55 až 60 milionů domácností ve Spojených státech přečerpalo kreditní kartu. V průměru toto přečerpání činilo více než 7000 dolarů a stálo ročně 1000 dolarů na úrocích a poplatcích. Spotřebitelský dluh vyjádřený procentem z čistého příjmu vzrostl z 16,3 procenta v roce 1993 na 19,3 procenta v roce 1996.
Všichni vědí, že každý vypůjčený dolar s sebou nese penále placení úroku. Když nemohou být peníze zaplaceny, následuje bankrot. V uplynulém roce bylo ve Spojených státech 1 350 118 bankrotů. To představuje 50 procentní nárůst od roku 1992. Ve druhém čtvrtletí tohoto roku zažádalo téměř 362 000 osob o bankrot, což je rekordní číslo za tříměsíční období.
Jsme sváděni lákavou reklamou. Televize přináší lákavou nabídku půjčky až do 125 procent hodnoty něčího domu. Ale není učiněna ani zmínka o úroku.
President J. Reuben Clark Jr. od tohoto řečnického pultu na kněžském shromáždění konference v roce 1938 prohlásil: „Máte-li jednou dluh, je úrok vaším společníkem v každé denní i noční minutě. Nemůžete se mu vyhnout nebo mu uniknout, nemůžete ho pustit z hlavy, neustupuje ani naléhavým prosbám, žádostem nebo rozkazům, a kdykoli mu vstoupíte do cesty nebo křížíte jeho směr nebo přestanete plnit jeho požadavky, rozdrtí vás.“ (Conference Report, duben 1938, 103.)
Samozřejmě uznávám, že může být nezbytné půjčit si, abychom získali domov. Ale kupujme domov, který si můžeme dovolit, a tak snižme splátky, které nám budou neustále, bez milosti nebo odkladu, viset nad hlavou třeba 30 let.
Nikdo neví, kdy nastane nějaká mimořádná událost. Dobře znám případ člověka, který byl vysoce úspěšný ve svém povolání. Žil v komfortu. Postavil velký dům. Potom se jednoho dne stal účastníkem vážné nehody. Náhle, bez varování, přišel téměř o život. Zůstal ochrnutý. Jeho schopnost vydělávat byla zničena. Čelil obrovským účtům za lékařské ošetření. Musel platit další věci. Byl bezmocný před svými věřiteli. V jedné chvíli byl bohatý, v další byl na mizině.
Od počátků Církve Pán hovoří o dluhu. Martinu Harrisovi prostřednictvím zjevení řekl: „Zaplať dluh, který jsi udělal u knihtiskaře. Osvoboď se od závazku.“ (NaS 19:35.)
President Heber J. Grant o této záležitosti opakovaně hovořil od tohoto řečnického pultu. Řekl: „Existuje-li něco, co přinese klid a spokojenost do lidského srdce a do rodiny, pak je to život v mezích našich prostředků. A existuje-li něco, co utiskuje, skličuje a deprimuje, pak jsou to dluhy a závazky, které člověk nemůže uspokojit.“ (Gospel Standards, sest. G. Homer Durham [1941], 111.)
Šíříme poselství o soběstačnosti v celé Církvi. Soběstačnosti nelze dosáhnout, visí-li nad domácností vážný dluh. Člověk není ani nezávislý ani svobodný od područí, když má závazky vůči druhým.
Při spravování záležitostí Církve se snažíme dávat příklad. Máme zásadu, kterou přísně dodržujeme, a každý rok dáváme stranou určité procento příjmů Církve pro případ možné potřeby.
Jsem vděčný, že mohu říci, že Církev je ve všech svých činnostech, ve všech svých podnicích, ve všech svých odděleních schopná fungovat bez vypůjčených peněz. Nevystačíme-li s příjmem, omezíme své programy. Snížíme výdaje, aby odpovídaly příjmu. Nebudeme si půjčovat.
Jedním z nejšťastnějších dnů v životě presidenta Josepha F. Smitha byl ten, kdy Církev splatila své dlouholeté dluhy.
Jak úžasný je to pocit, být prost dluhu a mít našetřeno trochu peněz, ke kterým lze sáhnout, pro případ potřeby, je-li to nutné.
President Faust by vám to sám neřekl. Snad to mohu říci já a on si to pak se mnou může vyřídit. Měl na svém domě hypotéku na čtyřprocentní úrok. Lidé by mu řekli, že je hloupé splatit tuto hypotéku, když má tak nízké procento úroku. Ale když měl první příležitost vydělat nějaké peníze, rozhodli se se ženou, že svou hypotéku splatí. Od té doby neměl žádný dluh. To je důvod, proč má úsměv ve tváři a proč si při práci píská.
Naléhavě vás, bratří, vyzývám, abyste se podívali na stav svých financí. Naléhavě vás vyzývám, abyste byli skromní ve svých výdajích, ukázněte se při svých nákupech, abyste se co možná nejvíce vyvarovali dluhu. Dluh splaťte tak rychle, jak můžete, a osvoboďte se z područí.
Toto je součást časného evangelia, ve které věříme. Kéž vám Pán žehná, milovaní bratří, abyste dali svůj domov do pořádku. Pokud jste zaplatili své dluhy, máte-li zásobu, byť jen malou, potom i když budou okolo vaší hlavy skučet bouře, budete mít přístřeší pro svou ženu a děti a budete mít klid v srdci. To je vše, co jsem o tom chtěl říci, ale přeji si to říci se vší důrazností, které jsem schopen.
Zanechávám s vámi své svědectví o božskosti této práce a svou lásku ke každému z vás, ve jménu Vykupitele, Pána Ježíše Krista, amen.
Previous
