Zotvírání průduchů nebeských President James E. Faust Druhý rádce v Prvním předsednictvu Desátek je zásada, která je základem osobního štěstí a blahobytu členů Církve na celém světě, jak bohatých, tak chudých. Vždy mne přemáhá zodpovědnost, když přicházím k tomuto řečnickému pultu. Činím to s pokorou. Modlím se, abyste prostřednictvím Ducha mohli rozumět všemu, co musím říci. Chci hovořit o zotvírání průduchů nebeských. Jako chlapec jsem se naučil velké lekci o víře a oběti, když jsem během hrozné hospodářské krize ve třicátých letech pracoval na farmě svého dědečka. Daně za farmu nebyly zaplaceny a dědeček, jako tolik jiných, neměl peníze. V zemi bylo sucho a některé krávy a koně umírali nedostatkem trávy a sena. Jednoho dne, když jsme uklízeli tu trochu sena, která byla na poli, nám dědeček řekl, abychom vzali vůz do rohu pole, kde stály kupky nejlepšího sena, naložili ho, jak to jen půjde, a odvezli ho na shromaždiště desátku jako platbu jeho desátku v naturáliích. Divil jsem se, jak mohl dědeček použít k zaplacení desátku seno, když některé krávy, na kterých závisela naše obživa, mohly pojít hladem. Dokonce jsem pochyboval, zda od něho Pán takovou oběť očekával. Nakonec jsem žasl nad jeho velkou vírou, že Pán se nějak postará. Dědictví víry, které předal svému potomstvu, daleko převyšovalo peníze, protože do myslí svých dětí a vnoučat vštípil především to, že miluje Pána a Jeho svaté dílo více než jiné světské věci. Nikdy nezbohatl, ale zemřel v míru s Pánem a sám se sebou. Více o duchu desátku mě poučil president Henry D. Moyle, který žil v mém sboru, když jsem sloužil jako mladý biskup. Při jednom konečném vyrovnání desátku president Moyle vstoupil a prohlásil: „Bratře biskupe, toto je plný desátek a o trochu více, protože toto je způsob, kterým jsme byli požehnáni.“ Desátek je zásada, která je základem osobního štěstí a blahobytu členů Církve na celém světě, jak bohatých, tak chudých. Desátek je zásada oběti a klíč k otevření průduchů nebeských. V Primárkách jsem se naučil zpaměti báseň o desátku: „Co je desátek? Pokaždé ti řeknu. Deset haléřů z koruny a haléř z desetníku.“ Ale nerozuměl jsem tomu zcela, dokud mě tomu nenaučil dědeček a president Henry D. Moyle. Zákon desátku je prostý - platíme jednu desetinu svého individuálního ročního přírůstku.1 První předsednictvo vyložilo, že přírůstek znamená příjem.2 Co obnáší 10 procent našeho individuálního příjmu, je mezi každým z nás a naším Tvůrcem. Neexistují žádná právnická pravidla. Jak kdysi řekl jeden obrácený v Koreji: „U desátku nezáleží, zda jste bohatí nebo chudí. Platíte 10 procent a nemusíte se stydět, pokud jste nevydělali příliš mnoho. Vyděláte-li hodně peněz, platíte 10 procent. Vyděláte-li málo, stále platíte 10 procent. Nebeský Otec vás za to bude milovat. Můžete držet hlavu hrdě vztyčenou.“3 Proč mají členové na celém světě, z nichž mnozí nemají dost pro své denní potřeby, být povzbuzováni, aby dodržovali Pánův zákon desátku? Jak řekl v Cebu na Filipínských ostrovech president Hinckley, pokud členové, „dokonce i když žijí v chudobě a bídě . . . přijmou evangelium a budou podle něho žít, když budou platit desátky a oběti, i když budou skrovné . . . budou mít rýži v misce, oděv na ramenou a přístřeší nad hlavou. Nevidím žádné jiné řešení.“4 Někteří mohou mít pocit, že si nemohou dovolit platit desátek, ale Pán slíbil, že pro nás připraví cestu, abychom dodržovali všechna Jeho přikázání.5 Platit desátek vyžaduje zpočátku pokročit dál ve víře, ale jak řekl Ježíš: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha.“6 O desátku se učíme tím, že ho platíme. Vskutku věřím, že je možné uniknout chudobě prostřednictvím víry dát Pánu zpět část toho mála, co máme. Členové Církve, kteří neplatí desátek, neztrácejí své členství, ztrácejí pouze požehnání. Pán se prostřednictvím Malachiáše ptá: „Loupiti-liž má člověk Boha . . . ? A však říkáte: v čem tě loupíme? v desátcích a obětech.“7 Budeme-li důvěřovat v Pána a budeme-li mu dávat zpět jednu desetinu, o kterou nás žádá, on nám otevře „průduchy nebeské“. Jeho slib je jistý: „ . . . [Vyleji] na vás požehnání, tak že neodoláte.“8 Ačkoli desátek s sebou přináší jak časná, tak duchovní požehnání, jediný absolutní slib věrným zní: „Budete mít bohatství věčnosti.“9 President Heber J. Grant to zasadil do kontextu, když řekl: „Prosperita přichází k těm, kteří zachovávají zákon desátku. Když říkám prosperita, nepřemýšlím o ní pouze v pojmech dolarů a centů . . . To, co považuji za skutečnou prosperitu . . . je růst ve znalosti Boha, ve svědectví, v moci žít podle evangelia a inspirovat naše rodiny, aby činily totéž. Toto je ta ryzí prosperita.“10 Sestra Yaeko Sekiová zakusila část tohoto drahocenného slibu. Píše: „Moje rodina a já jsme trávili den v národním parku Japonské Alpy . . . Čekala jsem naše čtvrté dítě a cítila se velmi unavená, a tak jsem si lehla pod stromy . . . Začala jsem přemýšlet o našich finančních problémech. Moje srdce bylo přemoženo a já jsem propukla v pláč. ‚Pane, platíme plný desátek. Tolik jsme obětovali. Kdy se nám otevřou průduchy nebeské a naše břemeno bude ulehčeno?‘ Modlila jsem se z celého srdce. Potom jsem se obrátila, abych sledovala manžela a děti, jak si společně hrají a smějí se . . . Náhle mi Duch vydal svědectví, že jsem byla hojně požehnána a že má rodina je největším požehnáním, které mi Nebeský Otec mohl dát.“11 Mnozí z nás mají průduchy nebeské otevřeny, a tak se na desátek nedíváme jako na oběť, ale spíše jako na požehnání a dokonce výsadu. Jedním z velkých požehnání, které lidé této Církve mají, je setkat se jednou v roce s biskupem, vyrovnat svůj desátek a podat zprávu, že příspěvky, které zaplatili, tvoří desátek. Mít tuto zkušenost je velkým požehnáním také pro biskupy. Vzpomínám si na muže v našem sboru, který měl velkou rodinu a který, když přišel na konečné vyrovnání desátku, s sebou přivedl všechny své děti. Každé dítě, počínaje nejmladším, požádal, aby biskupovi podalo zprávu, zda jeho příspěvek je desátek. Když odpověděly všechny děti, podal zprávu za svou ženu a svou rodinu. Tato rodina byla za svou věrnost hojně požehnána. Buďte ujištěni, že desátky této Církve jsou spravovány tak, jak je stanoveno ve zjevení daném v roce 1838 proroku Josephu Smithovi. Osmnáct církevních vedoucích určených ve 120. oddíle Knihy nauk a smluv se společně schází, aby tyto posvátné fondy spravovali. My, kteří zasedáme v této radě, víme, že tato posvátná zodpovědnost je konána v souladu s hlasem Páně, který k nám promlouvá.12 President Hinckley oznámil stavbu více chrámů, než tomu bylo kdykoli v historii. Po celém světě je chrámů velmi zapotřebí. Je to proto, že jsou duchovními svatyněmi. Ti, kteří navštěvují chrámy, mohou nalézt ochranu proti Satanovi a jeho touze zničit je i jejich rodiny. Vám, členům v izolovaných komunitách Církve, kteří chcete mít chrám ve svém středu, chci navrhnout, abyste nejprve projevili svou víru placením desátku tak, abyste byli hodni přijmout chrámová požehnání. Jak zjevil Pán starším Církve v Kirtlandu: „Nyní se nazývá dneškem až do příchodu Syna Člověka, a skutečně je to den obětí a den pro desátky mého lidu.“13 Pán hovoří o obětech v množném čísle. Jako zkoušku věrnosti od nás očekává, že budeme platit desátek a postní oběti na pomoc chudým a potřebným. Máme ale výsadu přinášet další oběti, ne na základě úkolu, vyměření nebo církevního pokynu. Mezi nimi jsou dary na Všeobecný misionářský fond, Fond humanitární pomoci a Fond Knihy Mormon. Máme také výsadu dobrovolně přispívat na budování nových chrámů, které oznámil president Hinckley. Nedávno jsem obdržel anonymní dopis od ženy, která přinesla velkou oběť pro Všeobecný chrámový fond Církve. Řekla: „Když jsem chtěla utratit nějaké peníze pro sebe, rozhodla jsem se, že se toho vzdám a peníze věnuji na chrámový fond. To znamenalo žádné nové šaty nebo boty, knihy, návštěvy u kadeřníka, náhrdelníky nebo cokoli osobní povahy, dokud jsem nedosáhla svého cíle. Myslela jsem si, že to bude oběť, ale místo toho jsem v tom nalezla radost. Byla to zkušenost, která mě odměnila a uspokojila.“ Prorok Joseph Smith jednou prohlásil: „Náboženství, které nevyžaduje obětování všeho, nemá nikdy dostatečnou sílu vyvinout víru nezbytnou k životu a spasení.“ Pokračuje: „Ti, kteří nepřinášejí oběť, se nemohou těšit z této víry, protože lidé jsou na této oběti závislí, aby tuto víru získali.“14 Naše dary jsou posvěceny naší vírou. Nedávno jsem navštívil shromáždění svátosti svého sboru. Před začátkem shromáždění několik lidí podávalo obálky s příspěvky členům biskupstva. Přicházeli s úsměvem a vypadali šťastně. Tyto obálky obsahovaly jejich desátek a další oběti, které radostně platili jako pokorný výraz vděčnosti za Pánova požehnání. Byl to důkaz jejich víry. Boží dílo se v mnoha částech světa, zejména v zemích, kde není vysoká ekonomická úroveň a kde se noví členové teprve učí zásadě víry a tomu, jak se vztahuje k požehnáním, pohybuje vpřed tak jako nikdy předtím. Být věrným členem Církve vyžaduje oběť a zasvěcení. To znamená, že světské radovánky a pozemské vlastnictví nemají být naším prvořadým cílem v životě, protože získání daru věčného života vyžaduje ochotu obětovat vše, co máme a čím jsme. V době Starého zákona Pán poslal na Izrael mor a mnoho lidí zemřelo. Poručil Davidovi, aby přinesl oběť na humně Aravny Jebuzejského. Když David přišel, aby Aravnu navštívil, a ten zjistil, co Davida přivádí, štědře nabídl, že mu daruje vše potřebné pro oběť. Davidova odpověď byla hluboká: „Raději koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané.“15 Koupil humno, přinesl oběť a epidemie ustala. V naší době jsme obklopeni morem násilí, zla a hříšnosti v mnoha podobách. Ti, kteří dodržují smlouvy a platí desátek a oběti, budou mít některé mimořádné obrany proti těmto zhoubným moderním formám zla. Tato ochrana ale nepřijde s obětí, která nás nic nestojí. Toto říkám proto, že tendence světových náboženství je zřejmá. Může-li být něco získáno lacino, bez námahy nebo oběti, lidé nemají zájem, aby něco z toho získali. V kontrastu s tím požehnání členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů vyžaduje jak námahu, tak oběť. Přijetí požehnání vyžaduje placení desátků a obětí. Naše náboženství není náboženstvím jen na neděli. Vyžaduje příkladné chování a úsilí každý den v týdnu. Zahrnuje přijímání povolání a věrnou službu v nich. To znamená sílu charakteru, bezúhonnost a čestnost vůči Pánu a našim bližním. Znamená to, že náš domov musí být místem svatyně a lásky. Znamená to vytrvalý boj proti bombardování zlem světa. Občas to znamená být neoblíbený a zastávat společensky nepřijatelné názory. Cítím se poctěn a privilegován, že se trochu účastním tohoto posvátného díla. Je to velká doba ohromné duchovní služby po celém světě. Je úžasné to vidět. Je to dílo Boží. Je řízeno hlavou této Církve, kterou je náš Pán a Spasitel, Ježíš Kristus. President Gordon B. Hinckley je Jeho prorok, vidoucí a zjevovatel. Věřím, že inspirované vůdcovství presidenta Hinckleyho žehná celému lidstvu. Nejvyšší obětí byla oběť přinesená samotným Spasitelem spočívající v obětování vlastního života. Způsobuje, že každý z nás přemýšlí: Kolik krůpějí krve bylo prolito za mne? Svědčím, že Ježíš je Kristus, svatý Syn Boží, lékař našich duší, náš Spasitel a Vykupitel lidstva. O tom svědčím v Jeho svatém jménu, dokonce jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz NaS 119:4. 2. Viz Church Handbook of Instructions, Book 1: Stake Presidencies and Bishoprics (1998), 134. 3. Dopis od D. Brenta Clementa, presidenta Korejské misie Soul, 1981. 4. „Slova žijícího proroka“, Liahona, červen 1997, str. 33. 5. Viz 1. Nefi 3:7. 6. Jan 7:17. 7. Mal. 3:8. 8. Mal. 3:10. 9. NaS 38:39. 10. Gospel Standards, sest. G. Homer Durham (1941), 59. 11. „The Windows of Heaven“, Tambuli, březen 1992, 17. 12. Viz NaS 120. 13. NaS 64:23. 14. Lectures on Faith (1985), 69-70. 15. 2. Sam. 24:24.