President Gordon B. Hinckley
Přeji si vyjádřit tak jednoduše, jak to jen umím, svou odpověď na to, co . . . lidé chtějí vědět.
Milovaní bratři a sestry, hovořit při této příležitosti je ohromná pocta.
V této době často poskytujeme rozhovory sdělovacím prostředkům. Jak mnozí víte, nedávno jsem vystoupil v televizním programu Larry King Live. Souhlasil jsem s tím, protože jsem cítil, že i když s tím jsou spojena určitá rizika, je to také velká příležitost hovořit ke světu o otázkách, které leží před námi.
V průběhu pořadu se mě pan King přímo zeptal: „Jaká je vaše úloha? Jste vedoucí představitel velkého náboženství. Jaká je vaše úloha?“
Odpověděl jsem: „Mou úlohou je hlásat nauku. Mou úlohou je stát před lidmi jako příklad. Mou úlohou je být hlasem na obranu pravdy. Mou úlohou je být ochráncem těch hodnot, které jsou v naší civilizaci a v naší společnosti důležité. Mou úlohou je vést.“
Tato odpověď byla improvizovaná. Tuto otázku jsem neočekával. Ale v duchu této odpovědi jsem si dnes ráno myslel, že bych rád položil asi tak půl tuctu neustále se opakujících otázek, které nám kladou lidé ze sdělovacích prostředků a jiných církví. Při této příležitosti musím být nutně stručný. Každá z těchto otázek si zaslouží celé pojednání.
Tyto otázky, s výjimkou první, jsem zvolil namátkou, nesestavil jsem je v žádném zvláštním pořadí. Nepřeji si se s kýmkoli přít. Respektuji náboženství každého muže a ženy a ctím je v jejich touze podle něho žít. Jednoduše si přeji vyjádřit, tak jednoduše, jak to jen umím, svou odpověď na to, co o nás lidé chtějí vědět.
1. otázka: Jaká je mormonská nauka o Božství, o Bohu?
Lidé tuto otázku pokládali od doby prvního vidění, pokračují v tom nyní a budou to činit tak dlouho, jak dlouho budou věřit v Boha svých tradic, zatímco my vydáváme svědectví o Bohu novodobých zjevení.
Prorok Joseph prohlásil: „První zásadou evangelia je poznat s určitostí charakter Boha a poznat, že s ním můžeme rozmlouvat tak, jako jeden člověk rozmlouvá s druhým.“ (Teachings of the Prophet Joseph Smith, vybr. Joseph Fielding Smith [1976], 345.)
„Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“ (Čl. v. 1:1.) Tento první článek víry dokonale vyjadřuje naši nauku. Nepřijímáme athanasiánské vyznání. Nepřijímáme nicejské vyznání, ani žádné další vyznání založené na tradici a závěrech lidí.
Za základ své nauky přijímáme prohlášení proroka Josepha Smitha, že když se v lese modlil o moudrost, „světlo spočívalo nyní na mně [a] zřel jsem dvé postav státi ve vzduchu nad sebou, jejichž nádhera a zář vymyká se jakémukoliv popisu. Jedna z nich ke mně promlouvala, jmenujíc mne jménem a pravila, ukazujíc na druhou: ‚Totoť jest můj milovaný syn. Slyš jej.‘“ (Joseph Smith - Životopis 1:17.)
Před ním byly dvě hmotné bytosti. On je viděl. Byly v podobě člověka, pouze mnohem nádhernější ve svém vzhledu. Hovořil k nim. Ony hovořily k němu. Nebyli to beztvární duchové. Každý byl odlišnou osobností. Byly to bytosti z masa a kostí, jejichž podstata byla opět potvrzena v pozdějších zjeveních, která prorok obdržel.
Celá naše věc, jako členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, spočívá na platnosti tohoto slavného prvního vidění. Bylo to roztažení opony, které otevřelo tuto dispenzaci plnosti časů. Nic z toho, na čem zakládáme svou nauku, nic z toho, čemu učíme, nic z toho, podle čeho žijeme, nemá větší význam než toto úvodní prohlášení. Předkládám ke zvážení, že pokud Joseph Smith hovořil s Bohem Otcem a Jeho Milovaným Synem, potom vše ostatní, o čem hovořil, je pravda. Toto je čep, na kterém se otáčí brána, která vede na stezku spasení a věčného života.
Jsme křesťané? Samozřejmě že jsme křesťané. Věříme v Krista. Uctíváme Krista. V posvátné smlouvě na sebe bereme Jeho svaté jméno. Církev, ke které patříme, nese Jeho jméno. On je náš Pán, náš Spasitel, náš Vykupitel, prostřednictvím kterého se uskutečnilo velké usmíření se spasením a věčným životem.
2. otázka: Jaký je postoj vaší Církve k homosexualitě?
Na prvním místě věříme, že manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem. Věříme, že manželství může být věčné prostřednictvím uplatnění moci věčného kněžství v domě Páně.
Lidé se vyptávají na náš postoj k těm, kteří sami sebe považují za takzvané gaye a lesbičky. Má odpověď zní, že je milujeme jako syny a dcery Boží. Mohou mít určité sklony, které jsou mocné a které lze obtížně ovládat. Většina lidí má v různých obdobích nějaké sklony. Pokud podle těchto sklonů nejednají, potom mohou jít vpřed, jako to činí všichni ostatní členové Církve. Pokud poruší zákon cudnosti a morální zásady Církve, potom jsou, stejně jako ostatní, podrobeni církevnímu disciplinárnímu řízení.
Chceme těmto lidem pomáhat, posilovat je, pomáhat jim s jejich problémy a obtížemi. Nemůžeme ale nečinně stát v situaci, kdy se oddávají nemorálnímu jednání, kdy se snaží podporovat a obhajovat takzvané manželství mezi stejným pohlavím a kdy se v něm snaží žít. Kdybychom to dovolili, znevážilo by to nejzávažnější a nejposvátnější základ manželství posvěceného Bohem a jeho pravý účel, výchovu rodiny.
3. otázka: Jaký je váš postoj k potratu?
Podle Středisek pro kontrolu a prevenci onemocnění bylo v roce 1995 pouze ve Spojených státech vykonáno více než 1 200 000 potratů. Co se stalo s naší úctou k lidskému životu? Jak mohou ženy a muži popřít velký a drahocenný dar života, který je svým původem a podstatou božský?
Jak úžasné je dítě. Jak nádherné je novorozeňátko. Neexistuje větší zázrak než stvoření lidského života.
Potrat je ohavná věc, nečistá věc, věc, která nevyhnutelně přináší výčitky, zármutek a lítost.
Odsuzujeme ho, ale svolujeme k němu za takových okolností, kdy je například těhotenství důsledkem incestu nebo znásilnění, kdy kompetentní lékařská autorita usoudí, že život matky je vážně ohrožen nebo kdy kompetentní lékařská autorita pozná, že plod má závažné vady, které nedovolí, aby dítě přežilo porod.
Ale tyto případy jsou vzácné a je pouze zanedbatelná pravděpodobnost, že se vyskytnou. Za těchto okolností jsou ti, kteří stojí před rozhodnutím, vyzýváni, aby se předtím, než podniknou příslušné kroky, poradili se svými církevními vedoucími a aby se s velkou naléhavostí modlili a prostřednictvím modlitby získali potvrzení svého rozhodnutí.
Existuje daleko lepší cesta.
Není-li žádná vyhlídka na sňatek se zúčastněným mužem a matka zůstala sama, zbývá velmi vítaná možnost dát dítě k adopci rodičům, kteří ho budou milovat a pečovat o něj. Je mnoho takových manželských párů v dobrých domovech, které touží po dítěti a nemohou ho mít.
4. otázka: Jaký je postoj Církve k polygamii?
V těchto dnech čelíme mnoha novinovým článkům na toto téma. To bylo vyvoláno případem údajného týrání a zneužívání ze strany někoho z těch, kteří praktikují plurální manželství.
Přeji si kategoricky prohlásit, že tato Církev nemá nic společného s těmi, kteří praktikují polygamii. To nejsou členové této Církve. Většina z nich nikdy členy nebyla. Porušují občanský zákon. Vědí, že porušují zákon. Vystavují se jeho trestům. Církev samozřejmě nemá v této záležitosti žádnou pravomoc.
Pokud je zjištěno, že někteří naši členové praktikují plurální manželství, jsou vyloučeni, což je nejtěžší trest, který Církev může udělit. Ti, kteří to činí, neporušují pouze občanský zákon, ale i zákon této Církve. Závazný je pro nás jeden článek naší víry. Zní: „Věříme, že jsme podřízeni králům, presidentům, vladařům a veřejným zástupcům a že máme dodržovat, ctít a podporovat zákony.“ (Čl. v. 1:12.) Člověk nemůže zákon současně dodržovat i porušovat.
Neexistuje nic takového jako „mormonský fundamentalista“. Spojení těchto dvou slov je protimluv.
Před více než stoletím Bůh jasně zjevil svému prorokovi Wilfordu Woodruffovi, že praktikování plurálního manželství má být zastaveno, což znamená, že nyní je proti Božímu zákonu. I v zemích, kde občanský nebo náboženský zákon dovoluje polygamii, Církev učí, že manželství musí být monogamní, a nepřijímá mezi své členy ty, kteří praktikují plurální manželství.
5. otázka: Čemu připisujete růst Církve?
Rosteme. Rosteme úžasným způsobem. Přirozeným přírůstkem a křty obrácených získáváme asi 400 000 nových členů ročně. To jsou asi 4 procenta ze základu 10 milionů, což je na církev výjimečně dobré.
Lidé hledají pevnou kotvu ve světě měnících se hodnot. Chtějí něco, čeho se mohou držet, když je stále jasnější, že svět kolem nich je ve zmatku.
Jsou vítáni jako nově obrácení a snažíme se, aby se cítili jako doma. Cítí vřelost společenství Svatých.
Jsou zapojeni do práce. Je jim dána zodpovědnost. Je jim dána příležitost pocítit, že jsou součástí velkého postupujícího hnutí tohoto Božího díla.
A samozřejmě máme misionáře, aby jim v jejich hledání pravdy pomáhali.
Brzy zjistí, že se od nich, jako od Svatých posledních dnů, mnoho očekává. Neberou to ve zlém. Jsou schopni dělat, co je po nich požadováno, a mají to rádi. Očekávají, že jejich náboženství bude náročné a bude vyžadovat nápravu jejich života. Splňují požadavky. Vydávají svědectví o velkém dobru, které k nim přichází. Jsou nadšení a věrní.
6. otázka: Co týrání a zneužívání jednoho z manželů a dětí?
Co nejdůrazněji odsuzujeme týrání a zneužívání v jakékoli podobě. Odmítáme fyzické, sexuální, slovní nebo citové týrání a zneužívání jednoho z manželů nebo dětí. Naše prohlášení o rodině říká: „Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti . . . Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti, starat se o jejich tělesné a duchovní potřeby . . . Manželé a manželky - matky a otcové - budou voláni k zodpovědnosti před Bohem za nesplnění těchto povinností.“ (Liahona, červen 1996, 10-11 nebo říjen 1998, 24.)
Děláme vše, co umíme, abychom toto hrozné zlo zastavili. Když uznáváme rovnost mezi manželem a manželkou, když uznáváme, že každé dítě, které se narodí na svět, je dítě Boží, má to za následek pocit větší zodpovědnosti s trpělivou láskou vychovávat a milovat ty, za které jsme zodpovědní, a pomáhat jim.
Žádný muž, který týrá a zneužívá svou ženu nebo děti, není hoden být nositelem Božího kněžství. Žádný muž, který týrá a zneužívá svou ženu nebo děti, není hoden být plnoprávným členem této Církve. Zneužívání jednoho z manželů a dětí je nesmírně závažný prohřešek před Bohem a každý, kdo se mu oddává, může očekávat, že bude Církví disciplinárně potrestán.
7. otázka: Jak Církev financuje svou činnost?
O tom dnes dopoledne velmi znamenitě hovořil bratr Faust. Lidé z vnějšího světa se diví, jak toho dokážeme tolik dělat. Hovoří a píší o Církvi, že má velké bohatství a ohromný majetek.
Máme majetek. Po celém světě máme domy uctívání. Každý rok budujeme velké množství nových. Provozujeme velký program vyššího vzdělávání, semináře a institutu. Máme zařízení rodinné historie, kterým není rovno. Staráme se o ohromnou misionářskou organizaci, která vyžaduje údržbu misijních domů a dalších budov, mimo finančních nákladů, které mají misionáři a které zajišťují samotní misionáři a jejich rodina. Provozujeme další programy, z nichž každý vyžaduje peníze.
Ale všechny tyto i další činnosti peníze spotřebovávají, nikoli vydělávají. Činnost této Církve je velmi nákladná. Její celosvětové činnosti jsou financovány prostřednictvím zasvěcených desátků věrných členů. Jak úžasnou a slavnou zásadou je zákon desátku. Je tak snadné ho pochopit a řídit se jím. Je to Pánův finanční zákon.
Z hloubi svého srdce děkuji Pánu za víru těch, kteří platí poctivý desátek. Jsou pro to chudší? Vydáváme svědectví, že Pán nám to nějakým způsobem v rámci své božské prozřetelnosti vynahrazuje a činí tak štědře. Není to daň. Je to dobrovolná oběť předávaná v důvěrnosti. Je to zásada, která s sebou nese pozoruhodný slib. Bůh prohlásil, že nám otevře průduchy nebeské a vylije na nás požehnání, že pro ně nebudeme mít dost místa. (Viz Mal. 3:10.) To je Jeho slib. Je schopen ho plnit. A mým svědectvím je, že tak činí.
Nu, to je vše, na co mám nyní čas. Mohlo by být mnoho dalších bodů. To je pouze vzorek otázek, které nám ti ze zvědavého světa pokládají.
Vy i já, kteří přijímáme nauky této Církve, máme vědět, že toto je Boží dílo, řízené Pánem Ježíšem Kristem, je provozováno podle Jejich plánu a Jejich vzoru a přináší s sebou Jejich požehnání.
Proč jsme tak šťastnými lidmi? Je to díky naší víře, klidnému ujištění, které přebývá v našem srdci, že náš Otec v nebi, který dohlíží na vše, bude pečovat o své syny a dcery, kteří před Ním kráčejí s láskou, vděčností a poslušností. Povedeme-li takto svůj život, budeme vždy šťastnými lidmi. Hřích nebyl nikdy štěstím. Přestupek nebyl nikdy štěstím. Faleš ve slovech nebo jednání nebyla nikdy štěstím. Štěstí spočívá v poslušnosti učení a přikázání Boha, našeho Věčného Otce, a Jeho milovaného Syna, Pána Ježíše Krista.
Jak jsem již od tohoto řečnického pultu řekl dříve, bratři a sestry, milujeme vás. Milujeme vás pro vaši víru a dobrotu. Milujeme vás pro vaši ochotu dělat vše, oč jste požádáni. Milujeme vás pro vaši poslušnost vůle Páně.
Vězme, že toto dílo je pravdivé, a postupujme každý z nás vpřed. Kéž vynaložíme obnovené úsilí obléci celé odění Boží a vzhlížíme k Němu, to je má pokorná modlitba ve jménu našeho Vykupitele, Pána Ježíše Krista, amen.
Previous
