Osobní čistota

Starší Jeffrey R. Holland
z kvora dvanácti apoštolů

Prohlašujeme, že ten, kdo zachází s Bohem daným tělem někoho jiného bez božského schválení, zneužívá vlastní duši onoho jedince, zneužívá hlavní smysl a pochody života.

Starší Jeffrey R. Holland

Zatímco se kolem naší mládeže a mladých dospělých zlověstně víří novodobé proudy nemorálnosti, dělám si starosti o každého, kdo může mít nejasnosti týkající se zásad osobní čistoty, týkající se závazku naprosté cudnosti před manželstvím a úplné věrnosti v něm. Proti tomu, co se nyní děje ve světě, který vidí a o kterém slyší a doufaje, že posílím rodiče, kteří učí své děti vyššímu měřítku, přeji si dnes hovořit o morální čistotě. Protože toto téma je tak posvátné jako žádné jiné, o kterém vím, modlím se naléhavě o Svatého ducha, aby mě vedl v mých poznámkách, které jsou otevřenější, než bych si přál. Dnes vím, jak se cítil Jakob v Knize Mormon, když prohlásil o témže tématu: „Zarmucuje mne také, že musím tak otevřeně o vás mluviti.“¹

Když přistupuji k tomuto tématu, neukazuji na velké množství společenských neřestí, pro které jsou statistiky tak úděsné, jak urážející jsou příklady. Ani vám nepředložím seznam toho, co máte a co nemáte dělat na schůzkách a ve vztazích mezi chlapcem a dívkou. To, co chci udělat, je osobnější - chci se pokusit zodpovědět otázky, které někteří z vás možná pokládáte: Proč bychom měli být morálně čistí? Proč to je pro Boha tak důležité? Musí k tomu mít Církev tak přísný postoj, když to vypadá, že ostatní nemají? Jak může něco, co společnost povyšuje a tak otevřeně oslavuje, být velmi posvátné nebo závažné?

Rád bych zahájil ponaučením z dlouholeté poučné historie naší civilizace. Will a Ariel Durantovi napsali: „Žádný muž [nebo žena], ať jsou jakkoli duchaplní nebo informovaní, nemohou . . . bezpečně . . . zavrhnout . . . moudrost [ponaučení získané] v laboratoři dějin. Mladý člověk s rozbouřenými hormony se bude divit, proč by nemohl dát volný průběh svým sexuálním žádostem; jestliže [však] není omezen zvyklostmi, mravností nebo zákony, může svůj život zruinovat dříve, než . . . pochopí, že sex je ohnivá řeka, která musí být ohrazena břehy a ochlazována pomocí stovky omezení, aby ve zmatku nezahubila jak jedince, tak i skupinu.“²

Závažnější postřeh z Písem uvádí pisatel Přísloví: „Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo? Může-liž kdo choditi po uhlím řeřavém, aby nohy jeho se neopálily? . . . cizoložící . . . hubí duši svou . . . Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.“³

Proč je tato otázka sexuálních vztahů tak závažná, že oheň se téměř vždy používá jako metafora a vášeň je názorně zobrazována jako plameny? Co je to zač v tomto silně škodlivém žáru, že to zanechá duši jedince - nebo v podstatě celého světa - zničenou, jestliže je tento plamen ponechán bez kontroly a vášně nejsou zkroceny? Co v tom všem je, že to podnítilo Almu, aby varoval svého syna Koriantona, že sexuální přestupek je „ohavností v očích Páně; ano strašlivější nežli všechny ostatní hříchy, s výjimkou prolévání krve nevinného nebo zapření Ducha Svatého?“⁴

Když je tak všeobecně udělené tělesné touze přiřknuta taková závažnost, co se nám Bůh snaží sdělit o jejím místě v Jeho plánu pro všechny muže a ženy? Dovolím si vám předložit, že přesně to On dělá - podává výklad samotného plánu života. K Jeho největším starostem, které se týkají smrtelnosti, patří zjevně ta, jak se člověk dostane na tento svět a jak ho opustí. Pro tyto skutečnosti vymezil velice přísné hranice.

V případě ukončování života se zdá, že většina je naštěstí docela zodpovědná. Pokud se ale týká významu dávání života, zde se někdy setkáváme s téměř trestuhodnou nezodpovědností. Dovolte, abych předložil tři důvody, proč je tato věc tak důležitá a má takový dosah v evangeliu Ježíše Krista.

Zaprvé je to zjevená, znovuzřízená nauka o lidské duši.

Jednou z „prostých a drahocenných“ pravd, které byly znovuzřízeny v této dipenzaci, je, že „duch a tělo to jest duše člověka“⁵, a že když je duch od těla oddělen, muži ani ženy nemohou „plnost radosti získati.“⁶ To je důvod, proč je získání těla tak nezbytně důležité na prvním místě, proč je hřích jakéhokoli druhu tak závažná věc (totiž pro to, že hřích nakonec přináší jak fyzickou, tak i duchovní smrt), a proč je vzkříšení těla tak ústředním bodem v onom velkém vítězství, které pochází z Kristova usmíření.

Tělo je nezbytná součást duše. Tato význačná a velmi důležitá nauka Svatých posledních dnů zdůrazňuje, proč sexuální hřích je tak závažný. Prohlašujeme, že ten, kdo zachází s Bohem daným tělem někoho jiného bez božského schválení, zneužívá vlastní duši onoho jedince, zneužívá hlavní smysl a pochody života, „skutečný klíč“⁷ k životu, jak to president Boyd K. Packer jednou nazval. Při zneužívání těla někoho jiného - což znamená zneužívání jeho nebo její duše - člověk znesvěcuje Kristovo usmíření, které spasilo onu duši a které umožňuje získat dar života věčného. A když se někdo vysmívá Synu Spravedlnosti, vstupuje do sféry žáru žhavějšího a svatějšího než polední slunce. Nemůžete tak učinit a nespálit se.

Nikdy prosím neříkejte: „Komu to ublíží? Proč ne trochu svobody? Můžu zhřešit teď a činit pokání později.“ Nebuďte prosím tak pošetilí a tak krutí. Nemůžete znovu beztrestně ukřižovat Krista.⁸ „Utíkejte smilstva“,⁹ volá Pavel a utečte od všeho tomu „podobného“¹⁰, dodává Kniha nauk a smluv. Proč? Nuže, jednak pro to nezměrné utrpení jak těla, tak i ducha, které vytrpěl Spasitel světa, abychom mohli utéci.¹¹ „Nejste sami svoji“, říká Pavel. „Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou.“¹² Při sexuálním přestupku se duše ocitá v ohrožení - tělo i duch.

Zadruhé, dovolte, abych zdůraznil, že lidské důvěrnosti jsou vyhrazeny pro oddané páry, protože to je největší symbol úplného sjednocení, úplnosti a sjednocení, které bylo ustanoveno a vymezeno Bohem. Už od časů zahrady Eden bylo manželství určeno k tomu, aby znamenalo naprosté splynutí muže a ženy - jejich srdcí, nadějí, životů, lásky, rodiny, budoucnosti, všeho. Adam řekl o Evě, že byla kost z kostí jeho a tělo z těla jeho a že budou „v jedno tělo“ v jejich společném životě.¹³ Toto je sjednocení tak úplné, že používáme slovo zpečetit, abychom vyjádřili jeho věčný příslib. Prorok Joseph Smith jednou řekl, že bychom snad mohli takovýto posvátný svazek popsat jako „stmelení“¹⁴ jednoho k druhému.

Toto úplné sjednocení, tato neochvějná oddanost mezi mužem a ženou, se však může dostavit pouze díky blízkosti a trvalosti poskytované manželskou smlouvou, se slavnostními sliby a závazkem dát vše, co mají - jejich vlastní srdce a mysl, všechny jejich dny a všechny jejich sny.

Chápete tu mravní rozpolcenost, která se dostaví, když předstíráte, že jste jedno, když předstíráte, že jste učinili slavnostní sliby před Bohem, když sdílíte tělesné symboly a tělesné důvěrnosti ve vašem falešném sjednocení a pak utíkáte, ustupujete, dáváte stranou všechny ostatní projevy toho, co mělo být úplným závazkem?

Ve věcech, které se týkají lidské důvěrnosti musíte počkat! Musíte počkat do doby, kdy můžete dát všechno, a vy nemůžete dát všechno, dokud nejste právoplatně a zákonně oddáni. Dát nezákonně to, co není vaše (pamatujte „nejste sami svoji“) a dát jenom část něčeho, po čem nebude následovat dar vašeho celého já, je hrát ruskou ruletu s city. Jestliže budete pokračovat v zaobírání se tělesným uspokojením bez schválení nebes, ženete se do strašného rizika tak velkého duchovního, duševního poškození, že to může podlomit jak vaši touhu po tělesných důvěrnostech, tak i vaši schopnost oddat se celým svým srdcem pozdější pravé lásce. Můžete se dostat k tomu oprávněnějšímu okamžiku posvěcené lásky, skutečnému sjednocení, a k své hrůze zjistíte, že to, co jste měli uchovat, jste utratili, a že jen Boží milost může zahojit to postupné mrhání cudností, které jste se tak bezmyšlenkovitě vzdali. Ten vůbec nejlepší dar, který můžete dát v den svatby vašemu věčnému společníkovi, je vaše vlastní nejlepší já - čisté a neporušené a hodné takové čistoty na oplátku.

Zatřetí, dovolte, abych řekl, že tato tělesná důvěrnost není jen symbolickým sjednocením mezi manželem a manželkou - skutečným spojením jejich duší - ale je též symbolem sdíleného vztahu mezi nimi a jejich Otcem v nebi. On je nesmrtelný a dokonalý. My jsme smrtelní a nedokonalí. I ve smrtelnosti však hledáme způsoby, pomocí kterých bychom se s Ním mohli spojit duchovně. Při tom získáváme určitý přístup jak k milosti, tak i ke vznešenosti Jeho moci. Tyto výjimečné chvíle zahrnují pokleknutí u oltáře manželství v domě Páně, žehnání novorozeného dítěte, křtění a konfirmování nového člena Církve, přijímání symbolů večeře Páně a tak dále.

Toto jsou chvíle, kdy docela doslovně spojíme svou vůli s Boží vůlí, svého ducha s Jeho duchem, kdy se kontakt skrze závoj stává velmi skutečným. Během takových chvil nejenže uznáme Jeho božskost, ale celkem doslovně si něco z té božskosti přinášíme k sobě samotným. Jeden výraz oné božskosti, který je dán prakticky všem mužům a ženám, je používání Jeho moci stvořit lidské tělo, ten zázrak všech zázraků, dědičně a duchovně jedinečnou bytost, která nebyla nikdy předtím známa v historii světa a která se nikdy nebude znovu opakovat v celé věčnosti. Dítě, vaše dítě - s očima a ušima, prsty na rukou a na nohou a s budoucností nevyslovitelné vznešenosti.

Pravděpodobně jen rodič, který choval to novorozené nemluvně na svých rukou, rozumí tomu zázraku, o kterém hovořím. Postačí říci, že ze všech těch titulů, které si Bůh pro sebe zvolil, je Otec tím, kterého si nejvíce cení, a stvoření je Jeho klíčové slovo - zvláště lidské stvoření, stvoření dle Jeho obrazu. Vám i mně bylo dáno něco z té božskosti, avšak s těmi nejzávažnějšími a nejposvátnějšími omezeními. Jediné ovládání, které se na nás vztahuje, je sebeovládání - sebeovládání zrozené z úcty k božské, posvátné moci, kterou tento dar představuje.

Mí milovaní přátelé, zvláště mí mladí přátelé, chápete, proč je osobní čistota tak závažná věc? Rozumíte tomu, proč První předsednictvo a Rada dvanácti apoštolů vydali prohlášení, které oznamuje, že „způsob, kterým je tvořen smrtelný život, je božsky určený“ a že „posvátné síly tvoření [má být] používáno pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou zákonně oddáni jako manžel a manželka?“¹⁵ Nebuďte oklamáni a nenechte se zničit. Jestliže tyto síly nejsou ovládány a přikázání nejsou dodržována, vaše budoucnost může shořet; váš svět může zaniknout v plamenech. Trest nemusí přijít přesně v den přestupku, přijde však dosti jistě a nepochybně. A jestliže nečiní opravdové pokání a nejsou poslušni milosrdného Boha, pak se někde jednoho dne ti, kteří si nedělali starosti s mravností, a ti nečistí, budou modlit jako ten boháč, který prosil Lazara, ať si „omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.“¹⁶

Oznámil jsem zde posvátné poselství získané zjevením, že duch a tělo tvoří duši člověka a že prostřednictvím Kristova usmíření tělo povstane z hrobu, aby se spojilo s duchem ve věčném trvání. Toto tělo je tudíž něco, co má být uchováno čisté a svaté. Neobávejte se špíny na jeho rukou, získané poctivou prací. Neobávejte se šrámů, které může utržit při obhajování pravdy nebo boji za pravdu, vyvarujte se však šrámů, které duchovně mrzačí, které utržíte při činnostech, do kterých jste se neměli pouštět, které vás postihnou na místech, kam jste neměli chodit. Vyvarujte se ran z jakékoli bitvy, ve které jste bojovali na té nesprávné straně.¹⁷

Jestliže si někteří z vás odnášíte takové rány - a já vím, že odnášíte - právě k vám se vztahuje pokoj a znovuobnovení pokáním, které je možné díky smírné oběti Pána Ježíše Krista. V těchto závažných věcech se na cestu pokání nevstupuje snadno, ani se po ní nekráčí bez bolesti. Avšak Spasitel světa bude po této nevyhnutelné cestě kráčet s vámi. Posílí vás, když zakolísáte. Bude vaším světlem, když to bude vypadat na největší temnotu. Vezme vás za ruku a stane se vaší nadějí, když se bude zdát, že naděje je to jediné, co vám zbylo. Jeho soucit a milosrdenství s celou svou očišťující a uzdravující mocí jsou volně nabídnuty všem, kteří si opravdově přejí úplné odpuštění a učiní kroky, které k tomu vedou.

Vydávám svědectví o nádherném plánu života, o silách zbožnosti, o milosrdenství a odpuštění a usmíření Pána Ježíše Krista - to vše má hluboký význam v otázkách mravní čistoty. Svědčím o tom, že máme oslavovat Boha svým tělem i svým duchem. Děkuji nebesům za zástupy mladých, kteří přesně to dělají a pomáhají ostatním dělat totéž. Děkuji nebesům za domovy, ve kterých je toto učeno. Abychom si všichni vážili života v osobní čistotě, o to se modlím ve jménu čistoty samé, dokonce Pána Ježíše Krista, amen.

ODKAZY

1. Viz Jakob 2. a 3. pro pochopení všech souvislostí v jeho kázání o cudnosti.
2. The Lessons of History (1968), 35-36.
3. Přísloví 6:27-28, 32-33.
4. Alma 39:5.
5. NaS 88:15.
6. NaS 93:34.
7. V Conference Report, duben 1972, 139; nebo Ensign, červenec 1972, 113.
8. Viz Židům 6:6.
9. 1. Kor. 6:18.
10. NaS 59:6; zvýraznění přidáno.
11. Viz zejména NaS 19:15-20.
12. 1. Kor. 6:19-20; zvýraznění přidáno; viz též verše 13-18.
13. Viz Genesis 2:23-24.
14. Viz NaS 128:18.
15. „Rodina - prohlášení světu“, Liahona, červen 1995, 10.
16. Lukáš 16:24.
17. Viz James E. Talmage v Conference Report, říjen 1913, 117.