Starší Ronald T. Halverson
Sedmdesátník
Na zemi je mnoho těch, kteří touží po svědectví o pravdě a naléhavě hledají klid a radost zaslíbené Spasitelem.
Před několika lety jsem měl pohovor s mladou ženou kvůli chrámovému doporučení pro získání vlastního obdarování a sňatku a zpečetění na čas a celou věčnost. Když jsem skončil pohovor a podepsal doporučení, tekly jí po tváři slzy. Řekl jsem: „Prosím podělte se se mnou o své pocity.“ Potom mi vyprávěla následující příběh.
Od mládí se snažila najít pravdu a vedení pro svůj život. Toužila nalézt klid a štěstí, ale ať hledala, kde hledala, nemohla je najít. Dospěla do bodu, kdy byla velmi zmatená a domnívala se, že nic v životě nemá skutečný smysl, ani nelze najít životní cíl. V tomto duševním rozpoložení jednoho večera navštívila drahou přítelkyni a zpovídala se jí ze svých obav a zoufalství. Řekla: „Podívala jsem se za pohovku, na které jsem seděla, na polici s knihami. Můj pohled upoutala zvláštní kniha a přišel ke mně naléhavý pocit. Věděla jsem, že musím zjistit, co je napsáno na jejích stránkách.“
Vzala knihu z police a přečetla název - Kniha Mormon. Zeptala se přítelkyně, jak k ní přišla. Přítelkyně naznačila, že ji na ulici zastavili dva mladí misionáři a poté, co se zavázala, že ji přečte, jí knihu dali. Pro nedostatek času ji jenom postavila na polici.
„Začala jsem číst,“ řekla. „Nemohla jsem ji odložit.“ Přišel k ní pocit, který nikdy předtím necítila. Přítelkyně jí řekla, že si knihu může vzít s sebou. Šla domů a celou noc pokračovala ve čtení. Ráno vyšla do ulic a hledala dva mladé misionáře. Zanedlouho je našla. Souhlasili, že ji budou učit evangeliu, a za několik týdnů byla pokřtěna za členku Církve.
Přes slzy vysvětlovala, že od toho dne nalezla radost a vnitřní klid, o kterém se jí nikdy ani nesnilo.
Žila v malém městě, kde bylo málo členů a ještě méně příležitostí uzavřít sňatek v Církvi, a neodvažovala se ani doufat, že by jednoho dne mohla být oddána v chrámu. Když ale byla na prázdninách v cizině, potkala mladého muže. Cítila, že to bylo prostřednictvím vedení Svatého ducha. Byl členem Církve a ctil své kněžství. Zamilovali se do sebe a on ji požádal o sňatek v chrámu. Vědomí, že nyní může jít do domu Páně a být zpečetěna na čas a celou věčnost, přineslo radost její duši a pocity díkůvzdání a vděčnosti, které ji přemáhaly a které nebylo možné popsat.
„Stále jsem se ptala sama sebe,“ řekla, „proč já? Proč já? Jsem tolik požehnána.“
Její pokorný laskavý duch a svědectví na mě hluboce zapůsobily. Když odcházela, prolévali jsme oba slzy radosti a vděčnosti.
Často o tomto zážitku přemýšlím a pokaždé mi to přináší pocit hluboké vděčnosti za našeho Spasitele a za to, co pro nás udělal, za cenu, kterou zaplatil, aby každému z nás umožnil nalézt vnitřní klid v rozbouřeném světě.
President David O. McKay napsal: „Od čtyřicetidenního půstu na hoře pokušení do okamžiku na kříži, kdy v triumfu zvolal: ‚Dokonánoť jest,‘ byl Kristův život božským příkladem přemáhání a překonávání. Jeho slova pronesená při poslední řeči k jeho učedníkům jsou plná významu: ‚Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.‘ (Jan 16:33.)“1
Mír, o kterém hovořil, definuje jeden spisovatel takto: „Pravá radost je intenzivní vnitřní klid a štěstí.“2
Je to mír, o kterém hovořil Pavel, „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum.“3 Evangelium Ježíše Krista přináší klid mysli, uzdravuje duši a utišuje rozbouřené srdce. Definuje účel života a dává mu smysl, dává duchovní ujištění, že Bůh žije a že Ježíš je Kristus.
Radost a klid mysli, které lidé z celého světa, kteří hledají pravdu, touží nalézt, lze najít pouze prostřednictvím znalosti zásad evangelia a prostřednictvím života podle nich. Spasitel řekl: „Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.
Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná.“4
Starší Franklin D. Richard pozval všechny, kteří hledají pravou radost, těmito slovy: „Ti, kteří hledají plán života, který jim přinese klid, úlevu od vnitřního napětí, štěstí, růst a rozvoj, ho naleznou ve znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista.“ Pokračoval a řekl: „Vyzýváme vás, abyste o něm upřímně a s modlitbou uvažovali.“5
Mohou být takoví, kteří se cítí ztracení a příliš daleko, aby přijali velká požehnání, která evangelium může dát, ale starší Spencer W. Kimball napsal: „Základem zázraku odpuštění je to, že přináší klid dříve úzkostné, neklidné, frustrované a snad trýzněné duši. To je vskutku neocenitelný dar ve světě zmatku a svárů.“6
Poté, co Spasitel učil své učedníky o klidu, který s nimi zanechá, a o Utěšiteli, kterého sešle od Otce, dal jim pověření, když řekl: „I vy svědectví vydávati budete.“7 Učil, že „v tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné.“8
Bratři a sestry, na zemi je mnoho těch, kteří touží po svědectví o pravdě a naléhavě hledají klid a radost zaslíbené Spasitelem, ale kteří jsou zaslepeni lstivou prohnaností lidí a kteří jsou zadržováni od pravdy jen proto, že nevědí, kde ji nalézt.9
Žijeme ve světě, ve kterém mnozí slyší o Kristu, ale neznají Ho. Naší zodpovědností jako členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je sdílet s ostatními své svědectví. V pokoře vydáváme svědectví, že Ježíš je Kristus, Syn Boží. Pokud Mu jenom otevřou srdce, naleznou nový pocit jistoty, klid a radost, které přináší Jeho evangelium. Naleznou sílu čelit problémům a náročným úkolům života v obtížném světě a tím, že přijmou Jeho učení a budou dodržovat Jeho přikázání, budou dědici Jeho zaslíbených požehnání.
O tom vydávám své pokorné svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. Obert C. Tanner, Christ’s Ideals for Living (1955), 379.
2. Hoyt W. Brewster Jr., Doctrine and Covenants Encyclopedia (1988), 287.
3. Filip. 4:7.
4. Jan 15:10-11.
5. „Justice, Mercy, and Humility“, Improvement Era, červen 1970, 37.
6. The Miracle of Forgiveness (1969), 363.
7. Jan 15:27.
8. Jan 15:8.
9. Viz NaS 132:12.
Previous
