Jsme děti Boží

Starší Russell M. Nelson
z kvora dvanácti apoštolů

Kdo jsme? Jsme děti Boží. Naše možnosti jsou neomezené. Naše dědictví je posvátné.

Starší Russell M. Nelson

Nedávno jsem si povšiml mladíků, kteří na sebe upoutávali pozornost díky svým extrémním způsobům v oblékání a vzhledu. Jeden svou poznámkou něco poodkryl, když řekl: „Snažím se zjistit, kdo vlastně jsem.“ Toto se přihodilo poté, co jsem odcházel z církevního shromáždění, kde děti z Primárek zpívaly „Já jsem dítě Boží“.¹ Tak protikladná zkušenost zdůrazňuje to, jak důležité je vědět, že jsme doslova děti Boží.

Jsme podvojné bytosti. Každá duše se skládá z těla a ducha,² obojí pochází od Boha. Dobré porozumění tělu i duchu bude k dobrému utvářet naše myšlenky i skutky.

TĚLO

Onen zázrak našich fyzických těl je často přehlížen. Kdo se nesetkal s pocity méněcennosti kvůli postavě nebo vzhledu? Mnozí lidé si přejí, aby se jejich tělo více podobalo jejich vkusu. Jedni, s přirozeně rovnými vlasy, je chtějí mít kudrnaté. Jiní, s kudrnatými vlasy, je chtějí mít rovné. Občas se některé dámy stávají „odbarvenými blondýnkami“, protože věří, že „pánové dávají přednost blondýnkám“.

Vaše tělo je velkolepé stvoření Boží, ať jsou vaše přirozené vlohy jakékoli.³ Je to tělesná schránka z masa - chrám pro vašeho ducha.⁴ Studie vašeho těla svědčí o jeho božském provedení.

Jeho utváření začíná, když se spojí dvě rozmnožovací buňky - jedna od matky a jedna od otce. Společně tyto dvě buňky obsahují veškeré dědičné informace o novém jedinci, uložené na ploše tak malé, že je pouhým okem neviditelná. Třiadvacet chromozómů z každého rodiče se spojí v jednu novou buňku. Tyto chromozómy obsahují tisíce genů, které rozhodnou o všech tělesných vlastnostech nenarozeného jedince. Přibližně za 22 dní poté, co se spojí tyto dvě buňky, začne bít maličké srdce. Za 26 dní začne obíhat krev. Buňky se množí a dělí. Z některých vzniknou oči, které vidí; z jiných se stanou uši, které slyší.

Každý orgán je podivuhodným darem od Boha. Oko má samočinně zaostřovací čočku. Nervy a svaly řídí dvě oddělené oči, aby tak vznikl jedinečný trojrozměrný obraz. Oči jsou propojeny s mozkem, který zaznamenává viděné obrazy. Žádné kabely nebo baterie nejsou potřeba.

Ke každému uchu je připojeno celistvé zařízení, které je sestrojeno tak, aby převádělo zvukové vlny na slyšitelné zvuky. Ušní bubínek slouží jako membrána. Nepatrné sluchové kůstky zesilují zvukové kmity a přenášejí signál po nervech do mozku, který vnímá a pamatuje si zvuky.

Srdce je neuvěřitelné čerpadlo. Má čtyři jemné chlopně, které řídí směr krevního toku. Tyto chlopně se otevírají a zavírají více než 100 000krát za den - 36 000 000krát za rok. A přesto, pokud nejsou poznamenány nemocí, jsou schopny nést tento nápor téměř po neurčitě dlouhou dobu. Žádný lidmi vyrobený materiál, vyvinutý do dnešního dne, nelze ohýbat tak často a po tak dlouhou dobu, aniž by se zlomil.

Každý den přečerpá dospělé srdce tekutinu, která stačí k naplnění nádrže o objemu asi 2 000 galonů.⁵ Tato práce se rovná vynesení dospělého člověka⁶ na vrchol Empire State Building, přičemž se spotřebovávají jen asi čtyři watty energie. Na okraji srdce je elektrický zdroj, který přenáší energii po zvláštních drahách, což způsobuje, že spolu zároveň pracuje nesčetné množství svalových vláken.

Mnohé by mohlo být řečeno o každém z dalších drahocenných orgánů, které v těle jsou. Pracují úžasným způsobem, nemám čas ani schopnost to popsat.

Jiné vlastnosti těla jsou stejně udivující, i když jsou méně patrné. Postaráno je například o zálohování. Každý zdvojený orgán má okamžité zálohování dostupné díky tomu zbývajícímu z dvojice. Jednoduché orgány, jako mozek, srdce a játra, jsou vyživovány dvěmi cestami krevního zásobování. Toto provedení zabezpečuje orgány, pokud by došlo k poškození kterékoli z cest.

Zamyslete se nad tělesným systémem sebeobrany. Tělo vnímá bolest, aby bylo chráněno před poškozením. Na nákazu reaguje tím, že vytváří protilátky. Nepomáhají jen bojovat proti bezprostřednímu problému, ale setrvávají, aby posílily odolnost proti infekci v budoucnosti. Jednoho dne byla má pozornost obrácena k několika tříletým dětem, které hltaly vodu z odtokového žlabu. Množství mikrobů, které pohltily, muselo být nezměrné, přesto ani jedno dítě neonemocnělo. Jakmile se špinavý nápoj dostal do každého toho malého žaludku, jeho chlorovodíková kyselina začala působit, aby tu vodu zpracovala a ochránila tak život dítěte.

Kůže poskytuje ochranu. Varuje také před poraněním, které může způsobit nadměrné teplo nebo zima. Vysílá dokonce podněty, které poukazují na problémy, které jsou někde jinde. Při horečce se kůže potí. Když se někdo vyleká, zbledne. Když je někdo v rozpacích, zčervená.

Tělo se spravuje samo. Zlomené kosti srostou a opět zesílí. Tržné rány na kůži se zahojí samy. Trhlina v oběhu se sama uzavře.

Tělo obnovuje své vlastní zestárlé buňky. Průměrná červená krvinka například žije asi 120 dní. Poté je nahrazena znovuobnovenou buňkou.

Tělo si upravuje své vlastní životně důležité složky. Nepostradatelné prvky a chemické složky jsou neustále regulovány. A navzdory velkému kolísání teploty okolí, teplota tělesná je pečlivě řízena v úzkých mezích.

Kdyby tyto stavy pravidelné činnosti, obrany, nápravy, obnovení a seřizování měly převládat bez přerušení, život by pokračoval bez omezení. Náš Stvořitel milosrdně obstaral stárnutí a další pochody, které nakonec vyústí ve fyzickou smrt. Často si myslíme, že smrt je bezohledná a tragická. Smrt je však, jako narození, součástí života. Písma nám praví, že „nebylo radno, aby byl člověk vyrván této časné smrti, neboť tím by byl zničen veliký plán spásy.“⁷ Vrátit se k Bohu branou smrti je radostí pro ty, kteří Ho milují.⁸

Když si smrt dělá nároky na jedince v rozkvětu života, získáme útěchu z poznání, že přesně ty zákony, které zde nedovolí životu pokračovat, jsou tytéž zákony, které se uplatní v době vzkříšení, kdy tělo bude obdařeno nesmrtelností.

DUCH

Dále budu hovořit o duchu. Před svým zdejším pozemským životem žil každý duchovní syn a dcera s Bohem. Duch je věčný; existoval v nevinnosti v předsmrtelných sférách⁹ a bude existovat poté, co tělo zemře.¹⁰ Duch poskytuje tělu oživení a osobitost.¹¹ „Veškerý duch jest hmota, je však natolik jemná a čistá.“¹²

„Duch člověka je podobný jeho osobě.“¹³ Když bratr Jaredův spatřil Pánovo předsmrtelné tělo, Ježíš podal toto vysvětlení:

„Vidíš, že jsi stvořen podle obrazu mého? Ano dokonce všichni lidé byli na počátku stvořeni podle obrazu mého.

. . . tělo, které nyní vidíš, jest tělem ducha mého, a člověka jsem stvořil podle těla ducha svého; a jako tobě se zjevuji v duchu, tak se lidu svému objevím v těle.“¹⁴

Rozvoj ducha má věčný význam. Jednoho dne budeme souzeni podle vlastností ducha.¹⁵ Ty zahrnují ctnosti jako bezúhonnost, soucit, lásku a další.¹⁶ Tím, že váš duch sídlí ve vašem těle, je schopen rozvinout a vyjádřit tyto vlastnosti způsobem, který je životně důležitý pro váš věčný pokrok.¹⁷

Když se spojí duch a tělo, stanou se živou duší nadpozemské hodnoty. Jsme skutečně děti Boží - fyzicky i duchovně.

TĚLESNÁ OMEZENÍ

Z důvodů, které většinou nejsou známy, se někteří lidé rodí s tělesnými omezeními. Určité části těla mohou být abnormální. Řídící soustavy mohou být nevyvážené. I těla nás všech jsou podrobena nemoci a smrti. Fyzické tělo je nicméně neocenitelným darem. Bez něho bychom nemohli získat plnost radosti.¹⁸

To, abychom dosáhli božského určení, nevyžaduje mít dokonalé tělo. Ve skutečnosti jsou některé z nejkrásnějších duchovních bytostí uloženy do křehkých příbytků. Ti, kteří mají tělesné problémy, v sobě často vypěstují obrovskou duchovní sílu právě díky tomu, že to mají náročné. Tito jedinci mají nárok na všechna požehnání, která má Bůh přichystaná pro své věrné a poslušné děti.¹⁹

Nakonec přijde čas, kdy každý „duch bude spojen s tělem opět ve své dokonalé podobě; ano úd i kloub mají býti ve své vlastní podobě znovuzřízeny.“²⁰ Pak se díky usmíření Ježíše Krista staneme v Něm dokonalými.²¹

NAŠE CHOVÁNÍ

Jak by měly tyto pravdy ovlivnit naše chování? Měli bychom si vděčně cenit Boha jako svého Stvořitele. Jinak bychom byli vinni tak, jako akvarijní rybka, která plave v nádrži a zapomíná na vlídnost svého živitele. „Musíte vzdávati Bohu. . . dík,“ pravil Pán, „za každé požehnání, kterým jste požehnáni.“²² A můžeme před Ním neustále pěstovat ctnost a svatost.²³

Budeme považovat své tělo za svůj skutečně vlastní chrám.²⁴ Nedopustíme, aby byl znesvěcen nebo jakýmkoli způsobem znetvořen.²⁵ Budeme dohlížet na svou stravu a cvičit, abychom získali tělesnou zdatnost.

Neměla by být věnována stejná pozornost duchovní zdatnosti?²⁶ Právě tak jako tělesná síla vyžaduje cvičení, tak také duchovní síla vyžaduje úsilí. Jedním z nejdůležitějších duchovních cviků je modlitba. Přináší shodu s Bohem a přání dodržovat Jeho přikázání. Modlitba je klíčem k moudrosti, ctnosti a pokoře.

Budeme opatrní v tom, jakých rad dbáme. Mnozí takzvaní odborníci poskytují rady týkající se těla - bez myšlenky na ducha. Každý, kdo například přijímá nařízení, které je v rozporu se Slovem moudrosti, se zříká zákona, který přináší jak tělesné, tak i duchovní požehnání.²⁷ Některá doporučení týkající se funkce našich rozmnožovacích orgánů jsou založena výhradně - a nedostatečně - jen na tělesných ohledech. Dejte si pozor na tak jednostranné názory! Pavel učil, že „budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.“²⁸

Toto varování se týká pornografie, která je vysoce návyková. Výstraha nacházející se v Písmech je jasná: „Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho.“²⁹ Návyky za čas zotročí jak tělo, tak i ducha. Úplné pokání z návyku je nejlépe vykonat v tomto životě, zatímco máme ještě na pomoc fyzické tělo.

Jako děti Boží bychom neměli dopustit, aby se do těla dostalo něco, co by jej mohlo znečistit. Dovolit smyslům zraku, hmatu nebo sluchu, aby zásobovaly mozek nečistými vzpomínkami, je rouhání. Budeme opatrovat svou cudnost a vyvarujeme se „žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž [nás] pohřižují v zahynutí a v zatracení.“³⁰ Utečeme před těmito věcmi a budeme se držet „spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, [a] tichosti“³¹ - vlastností, které povznášejí celou duši.

Kdo jsme? Jsme děti Boží.³² Naše možnosti jsou neomezené. Naše dědictví je posvátné. Kéž si budeme vždy vážit tohoto dědictví - každou myšlenkou i skutkem - o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.

ODKAZY

1. Viz Hymns, č.301.
2. Viz NaS 88:15.
3. Viz Russell M. Nelson, „The Magnificence of Man“, Ensign, leden 1988, 64-69. Žalmista prohlásil: „Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám: Co jest člověk, že jsi naň pamětliv . . . ? Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.“ (Ž. 8:4-6; viz též Žid. 2:7, 9.)
4. Viz 1. Kor. 6:19.
5. Asi 7 570 litrů.
6. Vážící 150 liber (68,2 kilogramů).
7. Alma 42:8; viz též Alma 12:24-27.
8. Žalmista vyjádřil pohled z hlediska Božství: „Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.“ (Ž. 116:15.)
9. Viz NaS 93:38.
10. Viz Alma 40:11; Abr. 3:18.
11. Viz Job 32:8.
12. NaS 131:7.
13. NaS 77:2.
14. Ether 3:15-16.
15. Duch, ne tělo, je tou aktivní, zodpovědnou složkou duše. Bez ducha je tělo mrtvé (viz Jakub 2:26). Je to tudíž duch, který volí dobro nebo zlo a bude při posledním soudu volán k zodpovědnosti jak za kladné, tak i za záporné vlastnosti, které si uchovává (viz Alma 41:3-7).
16. Jako například: „ . . . víru, ctnost, vědomost, střídmost, trpělivost, bratrskou laskavost, bohabojnost, milosrdenství, pokoru, [a] píli.“ (NaS 4:6.)
17. Viz. 2. Nefi 2:11-16, 21-26; Moroni 10:33-34.
18. Viz NaS 138:17.
19. Viz Abr. 3:25-26.
20. Alma 11:43; viz též Alma 40:23; Kazatel 12:7; NaS 138:17.
21. Viz Moroni 10:32.
22. NaS 46:32.
23. Viz NaS 46:33.
24. Viz 1. Kor. 3:16.
25. Apoštol Pavel poukazoval na lidské tělo, když učil: „Jestližeť kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“ (1. Kor. 3:17.)
26. Viz 1. Kor. 9:24-27; Žid. 12:9.
27. Viz NaS 89:18-21; viz též Římanům 8:6; 2. Nefi 9:38-39; NaS 29:34-35.
28. Římanům 8:13.
29. Římanům 6:12.
30. 1. Tim. 6:9.
31. 1. Tim. 6:11. Ve verši 12 se pokračuje: „Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života.“ Toto je naše rozhodnutí.
32. Když jsem vyhledával odkazy v Písmech, které odkazují na slova stvořit nebo utvářet (nebo jejich odvozeniny) se slovy buď člověk, lidé, muž nebo žena v témže verši, našel jsem 55 případů, které svědčí o našem božském stvoření. Tento může reprezentovat to množství, které vyjadřuje totéž sdělení: „A bohové se radili mezi sebou a pravili: Sejděme dolů a stvořme lidi dle našeho obrazu . . . Tehdy sešli bohové dolů, aby organisovali člověka dle obrazu svého, aby jej formovali dle vzhledu bohů, aby stvořili muže a ženu.“ (Abr. 4:26-27.)
Rozhodnutí věřit tomu, že naše stvoření pochází od Boha, musí být založeno na duchovním důkazu, a ne jen na pouhém důkazu fyzikálním, neboť „tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“ (1. Kor. 2:14.)