Nejsme samy Sheri L. Dewová Druhá rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení Bylo nám přislíbeno neustálé společenství třetího člena Božství, a proto máme výsadu přijímat zjevení pro svůj vlastní život. Budou tomu již téměř tři roky, co jsem měla jeden z těch děsivých ranních telefonátů. Můj mladší bratr Steve utrpěl rozsáhlý srdeční infarkt a během noci zemřel. V okamžiku a bez varování odešel můj nejdůvěrnější přítel. Během několika příštích dnů přijeli ti, kteří měli Steva a jeho rodinu rádi, k nim domů do Colorada. Ale ještě nebylo po pohřbu a já jsem zjistila, že sedm mých drahých přátel podniklo dlouhou cestu ze Salt Lake City, aby se zúčastnili smutečního obřadu. Ani jeden z nich se s mým bratrem nikdy nesetkal. Přišli, aby podpořili mě. Umíte si představit, jak jsem se cítila, když mě obklopili a jeden z nich řekl: „Prostě jsme nechtěli, abys byla dnes sama.“ Slovem i skutkem učili božské zásadě. Není dobré a ani není zamýšleno, aby byl kdokoli z nás sám. Zdá se, že samota je součástí smrtelné zkušenosti. Ale Pán to ve své milosti zařídil tak, že se nikdy nemusíme potýkat s těžkými situacemi smrtelnosti sami. Přemýšlela jsem o tom nedávno, když jsem seděla na shromáždění, kde byl řečník zabrán myšlenkou o tom, jak je život podle evangelia těžký. Na konci shromáždění jsem se necítila dobře. Podle něj se život podle evangelia podobal těžké dřině ve vězení. Uznávám, že naše víra od nás žádá mnoho. Ale život podle evangelia není to, co je těžké. To, co je těžké, je život. Těžké je vrátit život do správných kolejí poté, co důležitost dodržování smluv byla zpochybněna a životní hodnoty byly znesvěceny. Evangelium je dobrá zpráva, která nám poskytuje prostředek na překonání chyb, úzkostí a zklamání, které můžeme očekávat, že zde zažijeme. Členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů má své výsady. Zde je jen několik z nich: Jsme vedeni těmi, kteří jsou nositeli Božího kněžství, nejmocnější a nejsvatější silou na zemi. Jsme členkami Pomocného sdružení, velkolepého celosvětového sesterství a jediné organizace pro ženy založené prorokem Božím. A dnes večer budeme učeny žijícím prorokem, presidentem Gordonem B. Hinckleym, který je Pánovým pomazaným v této době. Svědčím, že je prorokem v každém smyslu tohoto slova a že dostává zjevení, která jsou požehnáním pro život všech, kteří mají uši k slyšení. K těmto významným výsadám přidávám jednu další. Nefi učil: „ . . . přijmete-li Ducha Svatého, pak vám ukáže všechny věci, které máte činiti.“ (2. Nefi 32:5.) Jak významná výsada a slib! Lorenzo Snow řekl, že je „velkou výsadou každého Svatého posledních dnů . . . mít každý den ve svém životě projevy ducha . . . [tak] že můžeme znát světlo a nemusíme být těmi, kteří se stále plazí ve tmě“ (Confernce Report, duben 1899, 52). A Eliza R. Snowová prohlásila: „Můžete [Svatým] říkat o pošetilostech světa . . . až do soudného dne a nijak je to neovlivní. Ale . . . postavte je tam, kde dostanou Ducha Svatého, a to bude jistá ochrana proti vnějším vlivům“ (Women’s Exponent, 15. září 1873, 63). Bylo nám přislíbeno neustálé společenství třetího člena Božství, a proto máme výsadu přijímat zjevení pro svůj vlastní život. Nejsme samy! Duch Svatý rozšiřuje naši mysl, srdce a porozumění; pomáhá nám překonat slabosti a odolat pokušení; nabádá nás k pokoře a k pokání; vede nás a chrání podivuhodným způsobem; a obdarovává nás moudrostí, božskou odvahou, klidnou myslí, touhou se změnit a schopností rozeznávat mezi filozofiemi člověka a zjevenou pravdou. Duch Svatý je služebníkem a poslem Otce a Syna a svědčí jak o Jejich slavné globální existenci, tak o Jejich spojení s námi osobně. Bez přítomnosti Ducha je nemožné porozumět našemu osobnímu poslání nebo mít pocit jistoty, že náš směr je správný. Žádná pozemská útěcha se nemůže vyrovnat té od Utěšitele. President Hinckley říká: „Není většího požehnání, které může přijít do našeho života, . . . než společenství Ducha Svatého“ (Boston Massachusetts Regional Conference, 22. dubna 1995; zvýraznění přidáno). A už Brigham Young si stěžoval: „Můžeme mít Ducha Páně, aby . . . [nás] vedl . . . Jsem však přesvědčený, že v tomto ohledu, žijeme hluboko pod svými výsadami“ (Deseret News Semi-Weekly, 3. prosince 1867, 2). Je možné, že v tomto pozdním období dispenzace plnosti časů, kdy se Satan a jeho následovníci potulují po zemi a inspirují podvod, sklíčenost a zoufalství, že my, kteří jsme vyzbrojeni nejúčinnějším protijedem na zemi - darem Ducha Svatého - ne vždy plně užíváme tohoto daru? Jsme duchovně vinni, že jen tak „proplouváme“ a že nevyužíváme moc a ochranu, kterou máme na dosah? Jsme spokojeni, když dostáváme od Pána mnohem méně, než On je ochotný nám dát, dá se říci, že jsme si zvolili, že raději půjdeme sami, než jako partneři s Božstvím? Tato Církev je Církví zjevení. Náš problém nespočívá v tom, jak vybídnout Pána, aby k nám mluvil. Náš problém je slyšet, co musí říci. On nám slibuje: „Kolikrát jsi žádal, tolikrát jsi také obdržel poučení od mého Ducha“ (NaS 6:14). Je životně nezbytné, abychom se my, sestry Pomocného sdružení, učily naslouchat hlasu Páně. Přece jenom se obávám, že příliš často nedbáme na to, abychom vyhledávaly vedení Duchem. Možná, že nevíme jak a že jsme tomu nedaly přednostní postavení mezi tím, čemu se máme naučit. Nebo jsme si tak vědomy svých slabostí, že se necítíme být způsobilými, opravdu nevěříme, že k nám Pán bude mluvit, a proto nehledáme zjevení. Nebo jsme dovolily, aby neshody v našem životě zapudily Ducha. To je tragédie! Neboť Duch Svatý nám žehná v době problémů optimismem a moudrostí, které bychom si nikdy nebyly schopny my samy opatřit. Není divu, že jednou z oblíbených taktik protivníka mezi spravedlivými ženami Svatých posledních dnů je zaneprázdněnost, kdy jsme tak zabrány horečnou činností každodenního života, že zapomeneme na to, abychom se ponořily do evangelia Ježíše Krista. Sestry, nemůžeme si dovolit nehledat věci Ducha! Je příliš mnoho v sázce. Příliš mnoho lidí je závislých na nás jako matkách, sestrách, vedoucích a přítelkyních. Žena vedená Pánem ví, kam se má obrátit pro odpovědi, pokoj a mír. Může dělat závažná rozhodnutí a čelit problémům s důvěrou, protože dostává radu od Ducha a také od svých vedoucích, kteří jsou také vedeni Duchem. Proto je naší zodpovědností učit se naslouchat hlasu Páně. Jednou, když jsem četla o pokynech Nefimu, aby postavil loď, přistihla jsem se, že přemýšlím o tom „Ale jak Nefi tak jasně rozuměl tomu, co mu Pán říká?“ Tato otázka mě přiměla hledat všechny důkazy v Písmech, které jsem mohla najít, o přímé komunikaci mezi Bohem a člověkem. Ke každému z nich jsem si udělala malé červené x na okraji svých Písem. Nyní po mnoha letech jsou má Písma pokryta malými červenými x, každé ukazuje na to, že Bůh skutečně komunikuje se svým lidem. Mám s tím vlastní zkušenost. Vzpomínám si na dobu, kdy mě osobní zklamání nechalo silně osamělou. Jednou, když jsem hledala útěchu v Písmech, měla jsem pocit, že se mám zaměřit na jeden určitý verš. Tento verš mě vedl ke stovkám dalších a tím nastalo období usilovného bádání. Ale až o tři roky později mě jiná pasáž upoutala tak, jako by zářila. Pak jsem teprve porozuměla tomu, co se mě Pán snažil po celou tu dobu naučit o tom, jak moc usmíření ulehčuje naše břemena. Jedny z nejjasnějších inspirací, které jsem kdy obdržela, přišly v době, když jsem byla ponořena do Písem. Ona jsou cestou pro zjevení. Učí nás jazyku Ducha. Naše schopnost naslouchat duchovně je dána naší ochotou na ní pracovat. President Hinckley často říká, že jediný způsob, který zná, jak udělat cokoli, je pokleknout a prosit o pomoc a potom se postavit na nohy a jít pracovat. Tato kombinace víry a tvrdé práce je dokonalý návod, jak se naučit jazyku Ducha. Spasitel učil: „Požehnaní jsou všichni, kteří hladoví a žízní po spravedlivosti, neboť mají býti naplněni Duchem Svatým“ (3. Nefi 12:6, zvýraznění přidáno). Hladovění a žíznění neznamená nic jiného než duchovní práci. Uctívání v chrámech, činění pokání, abychom se stávali stále čistějšími, odpouštění a usilování o odpuštění a opravdový půst a modlitba, to vše zvyšuje naši vnímavost vůči Duchu. Duchovní práce působí a to je klíč k tomu, jak se naučit slyšet hlas Páně. Starší Bruce R. McConkie řekl: „Žádná cena není dost vysoká . . . žádná oběť není dost velká, pokud se díky tomu . . . nemůžeme radovat z daru Ducha Svatého“ (A New Witness for the Articles of Faith [1984], 253). Co jsme ochotni udělat, jakých slabostí a požitků se vzdáme, abychom měli jako svého osobního ochránce a průvodce neustálé společenství Ducha Svatého? To je otázka, kterou stojí za to si položit, proto bychom měly jasně pochopit toto: Protivník má radost, když oddělí nás, sestry této Církve, od Ducha. Protože ví, jak je důležitý náš vliv a přítomnost v království Božím v těchto posledních dnech. Kam mohou lidé tohoto světa pohledět, aby našli čisté a čestné ženy - ženy, které jsou majákem dobra, protože jejich tvář vyzařuje světlo Kristovo? Na nás, sestry Pomocného sdružení. To není nadsázka. To je náš mandát. Nikde není žádná skupina žen, na kterou by se Pán spoléhal více než na nás - ženy, které slyší hlas Páně a dbají na něj. Pán miluje ženy této Církve! A On počítá s ženami této Církve, na celém světě, abychom změnily to, co můžeme změnit pouze my. Letos na jaře jsem strávila den na Sibiři. Když jsem vešla do pronajaté místnosti, abych se tam setkala se sestrami, Duch mne úplně přemohl. Věděla jsem, že jsem v přítomnosti sester, které Bůh miluje - našich sester pionýrek v Rusku. Ráda bych věděla, zda bych měla podobné pocity, kdybych byla s Emmou a Elizou v Nauvoo. Nebyla jsem to pouze já, kdo to cítil. Ke konci shromáždění se sestra Efimovová, manželka misijního presidenta, ke mně naklonila a zašeptala mi několika málo anglickými slovy, která znala: „Velmi Svatý Duch.“ Opravdu velmi Svatý Duch! Jednoduše nic nemůže zabránit tomu, aby Duch působil mezi spravedlivými ženami, které dělají to nejlepší, co mohou. Budeme mít již jen jedno generální shromáždění Pomocného sdružení v tomto století. Pán nám důvěřuje natolik, že nás povolal ke službě v tomto nesmírně důležitém období světových dějin. Musíme povstat jako ženy, jakými jsme byly připraveny být během předpozemského výcviku. Nemůžeme si dovolit takový přepych, abychom žily pod hladinou svých možností nebo abychom laxně hledaly dary Ducha. My máme ale schopnost překonávat překážky a řešit problémy. Kéž by se dnes večer každá z vás rozhodla, že nic nebude stát mezi námi a Duchem Páně. Kéž bychom se znovu zavázaly, že půjdeme duchovně kupředu a že budeme pracovat o trochu pilněji při hledání nebeské inspirace pro vedení svého života. Je to Duch Svatý, kdo nás vede k Pánu, kdo nás k němu připoutává a kdo neodvolatelně pečetí naše svědectví o Něm. Vím, že Bůh je náš Otec, že Ježíš Kristus je náš Vykupitel a že se postarali o to, abychom nikdy nemusely být samy. Jako mí přátelé podpořili mě v době, kdy jsem to nesmírně potřebovala, kéž bychom my měly Ducha Svatého, který by nás posiloval a vedl. Kéž bychom usilovaly celou silou své duše, abychom slyšely Jeho hlas a dbaly na něj, abychom mohly učinit to, co jsme sem byly poslány učinit. Ve jménu Ježíše Krista, amen.