President Gordon B. Hinckley
Je to mým poselstvím k vám, mou výzvou k vám, mou modlitbou, abyste se znovuzasvětily posilování svého domova.
Drahé sestry, rád bych vám hned na začátku řekl, jak moc si vážíme žen této Církve. Jste její nezbytnou součástí, nejdůležitějí součástí. Nemohli bychom bez vás řádně fungovat.
Poskytujete inspiraci. Poskytujete vyrovnanost. Tvoříte obrovský zdroj víry a dobrých činů. Jste útočištěm oddanosti a věrnosti a dokonalosti. Nikdo nemůže popřít to, jak velkou roli hrajete v pokroku tohoto díla na zemi. Učíte v organizacích a jde vám to tak dobře. Vaše příprava je nám všem příkladem. Každá z vás je součástí této obrovské organizace, Pomocného sdružení, velké rodiny sester, o síle více než čtyř milionů členek. Ve vašem celosvětovém členství leží moc k dosažení nesmírného dobra.
Jste opatrovnicemi domovů. Povzbuzujete své manžely. Učíte své děti víře a vychováváte je v ní. Pro některé z vás je život obtížný a možná i trpký. Avšak vy si tak málokdy postesknete a tak mnoho děláte. Jsme vám tak zavázáni!
Když president Joseph F. Smith při jedné příležitosti mluvil o Pomocném sdružení, řekl:
Tato organizace je božsky stvořená, božsky schválená, božsky založená, božsky ustanovená Bohem, aby sloužila ke spáse duší žen a mužů. A proto neexistuje žádná organizace, která se s ní může srovnávat, . . . která by kdy mohla zaujímat stejné místo a platformu jako tato, . . .
Dejte si [Pomocné sdružení] na první místo, udělejte si ho nejpřednější, udělejte si ho nejvyšší, nejlepší a nejupřímnější ze všech organizací, které na světě existují. Povolal vás hlas proroka Božího, abyste tak činily, byly nejpřednější, byly největší, nejlepší, nejčistší a nejoddanější pravdě.“ (Minutes of th General Board of th Relief Society, 17. března 1914, Historical Department Archives, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, 54-56.)
To je ohromná výzva! Má žena věnovala každé naší dceři a vnučce při jejich sňatku zvláštní dárek. Není to vysavač nebo nádobí nebo něco užitkového. Je to krásně zarámovaný přehled rodinné historie sedmi generací ze strany její linie matek. Je tvořen fotografiemi praprababičky, prababičky, babičky, matky, jí samotné, její dcery a její právě vdané vnučky.
Každá žena na tomto obraze po sedm generací byla nebo je pracovnicí v Pomocném sdružení. Tento nádherný rodinný historický přehled se stává těm mladším z této generace vždy přítomnou připomínkou jejich velké zodpovědnosti, kterou mají, jejich velkého závazku, který mají, pokračovat, v tomto díle podle tradice svých matek a babiček, sloužit v organizaci Pomocného sdružení.
Vy a vaši předci jste putovali ve světle Páně. Od začátku bylo vaší nejdůležitější zodpovědností pečovat o to, aby nikdo neměl hlad, pečovat o to, aby byl každý dostatečně oblečen, aby měl každý střechu nad hlavou. Vaší zodpovědností bylo a je navštěvovat vaše sestry, ať je již naleznete kdekoli, a podle potřeby je povzbudit, ujistit je o vaší lásce, péči a zájmu. Vaší příležitostí bylo a je strhnout zástěnu temnoty, jež zahaluje ty, kteří jsou negramotní, a vnést do jejich života světlo porozumění, když je učíte číst a psát.
Vaší příležitostí je a bylo stýkat se společně jako sestry, které se vzájemně milují, ctí a respektují, aby přinesly požehnání příjemného společenství do života desetitisíců těch, které by bez vás byly ponechány velmi pochmurnému a osamělému osudu.
Jednou večer jsem vytáhl z police knihu. Opětně jsem si četl o životě Mary Fielding Smithové, manželce Hyruma Smitha, švagrové Josepha Smitha, matky a babičky dvou presidentů Církve. Původně žila v Anglii a pak v Kanadě, do Kirtlandu přišla jako obrácená do Církve ve svých téměř čtyřiceti letech. Tam se setkala s Hyrumem Smithem a poté si ho vzala i se šesti dětmi, které mu zanechala po smrti jeho první žena.
Mary ho milovala a vnesla do jeho života nové rozměry. V tomto procesu si zvolila způsob života, který jí přinesl pouze takové štěstí, které bylo následováno nezměrným soužením, neboť na ní ležela děsivá a strašná zodpovědnost, která ji vedla z Nauvoo přes Iowu do Winter Quarters a v roce 1848 ji po dlouhé pouti zavedla do údolí Solného jezera. Ve věku 51 let byla vyčerpaná a zesláblá po všech útrapách. Zemřela 21. září 1852.
Její život je ztělesněním ženy Pomocného sdružení v té době. Vlastně některé její zážitky předcházely zorganizování sdružení v roce 1842.
Maryin chlapec Joseph se narodil v době, kdy byl její manžel násilně unesen ozbrojeným davem, který tehdy terorizoval Far West. Hyrum a prorok Joseph byli dopraveni do Liberty v Missouri, kde byli uvězněni. Pod nátlakem vypuzovacího dekretu guvernéra Lilburna W. Boggse opustila Missouri se svými nevlastními dětmi, za které převzala zodpovědnost, a se svým vlastním synem. Její sestra Mercy uložila Mary, která byla vážně nemocná, do postele na korbě vozu ke svému chlapečkovi, ještě nemluvněti, který ležel vedle ní.
V únoru roku 1839, když byla ještě zima, cestovaly přes celý stát na východ a potom přes Mississippi do Quincy v Illinois, a trmácely se ve voze bez pružin, ve kterém každý náraz způsoboval bolest.
Když její manžel a prorok Joseph unikli z vězení v Liberty a přišli do Quincy, život se opět zlepšil. Svatí se přestěhovali tam, kde vzniklo Nauvoo, a založili krásné město na řece Mississippi. Avšak jejich mír trval jen krátce. Jejímu chlapci nebylo více než šest let, když se v noci ozvalo zaklepání na okno a muž řekl: „Sestro Smithová, vašeho manžela zabili!“
Joseph F. nikdy nezapomněl na to, jak jeho matka celou noc plakala.
Její svět se roztříštil. Nyní byla sama s velkou rodinou, o kterou se měla starat. V létě roku 1846 dali sbohem svému útulnému domovu a vydali se na pramici přes Mississippi. Tím, že vzala věci do svých rukou, byla schopná obchodovat, vypůjčit si a vyhandlovat spřežení volů a vozy.
Když žili ve Winter Quarters, pluli ona a její bratr po řece Missouri, aby nakoupili zásoby a oblečení. Měli dva vozy, z nichž každý táhlo spřežení volů. Na noc se utábořili. Ráno zjistili, že jejich dva nejlepší voli jsou pryč. Mladý Joseph a jeho strýc strávili celé ráno tím, že hledali ztracená zvířata. Nic nenašli. Sklíčen se vrátil, aby to řekl své matce. Jejich situace byla zoufalá, tolik děsivá. Když se k ní přiblížil, viděl ji, jak klečí na kolenou a vroucně se modlí a rozmlouvá s Pánem o jejich problému. Když povstala, na tváři měla úsměv. Řekla svému synovi a svému bratrovi, aby se nasnídali, že se půjde podívat kolem. Sledovala malý potůček a nedbala slov muže, který byl v té oblasti, a pokračovala přímo podél břehu řeky.
Zastavila se a zavolala na svého syna a bratra. Ukázala na jejich voly, kteří byli přivázáni ke skupince vrb, rostoucích na dně hluboké rokle. Zloděj, který se ji snažil svést z cesty, ztratil svou kořist a oni byli zachráněni.
Víra Mary se vtiskla do chlapeckého srdce jejího syna. Nikdy na to nezapomněl. Nikdy nepochyboval o tom, jak má blízko k Pánu.
Vy všechny znáte její zážitek, kdy si jeden z jejích volů, vyčerpaný a unavený, lehl, aby pošel, zatímco byli na cestě do těchto údolí na západě. V naprostém zoufalství smíšeném s prostou vírou obstarala posvěcený olej a požádala svého bratra a jednoho společníka, aby vola požehnali. Oni tak učinili. Ten vstal s obnovenou silou a vezl je po zbytek jejich dlouhé cesty.
Taková byla víra, jež zdobila život této ženy, vlídná a prostá a krásná. Ona putovala ve světle Páně. Ona podle toho světla žila. Vedlo ji ve všech jejích činech. Stalo se vůdčí hvězdou jejího života. Byla příkladem obrovské víry žen této Církve - žen Pomocného sdružení, které dnes na tisíci místech pokračují v oddané práci této pozoruhodné organizace.
Pro vás sestry, které žijete v dnešní době, je zde další výzva. Nikdy předtím, alespoň ne v naší generaci, nebyly síly zla tak nehorázné, tak nestoudné, tak agresivní jako jsou dnes. Věci, o kterých jsme se dříve neodvažovali mluvit, jsou nyní neustále vrhány do našich obývacích pokojů. Veškerá citlivost je odsunuta stranou, když reportéři a vědátoři mluví s ohavnou otevřeností o věcech, které mohou pouze podnítit zvědavost a vést ke zlu.
Někteří, ke kterým jsme vzhlíželi jako k vůdcům, nás zradili. Jsme zklamáni a rozčarováni. A jejich činnost je pouze špička ledovce. Další vrstvy pod tou špičkou obsahují obrovské množství vulgárnosti a špíny prostopášného a nečestného chování.
Existuje pro to důvod. Myslím, že je jednoduché ho definovat. Věřím tomu, že naše problémy, téměř každý problém, vyvstanou v domovech lidí. Pokud má nastat reforma, pokud má nastat změna, pokud má nastat návrat ke starým, posvátným hodnotám, musí se začít v domově. Právě zde se učí pravdě, pěstuje se poctivost, vštěpuje se sebekázeň a pěstuje se láska.
Na domov je veden útok. Je ničeno tolik rodin. Kde jsou ti otcové, kteří mají předsedat těmto domovům s láskou? Vskutku šťastná je žena, která je vdaná za dobrého muže, která je jím milována a která naopak miluje jeho; muže, který miluje své děti, stará se o ně, učí je, vede je, vychovává je a ochraňuje je, jak procházejí bouřlivým během života od dětství po dospělost.
V domově se učíme hodnotám, podle kterých vedeme svůj život. Ten domov může být tak velice prostý. Může být v chudé čtvrti, ale s dobrým otcem a dobrou matkou se může stát místem nádherné výchovy. Má žena ráda vypráví o Samovi Levensonovi. Mluví o tom, jak vyrůstal v přeplněném newyorském bytě, kde okolí poskytovalo cokoli, pouze ne to dobré. Zde, v tomto špinavém domě, vychovávala jeho matka osm dětí, které předčasně dospívaly. Řekl: „Morální zásady domova musely být výš než ty z ulice.“ Jejich matka jim říkávala, když se chovali tak, jak se chovali na ulici: „Nejste na ulici; jste v našem domově. Toto není sklep ani herna. Zde se chováme jako lidé.“
Jestliže někdo může změnit tuto bezútěšnou situaci, do které se pozvolna propadáme, jste to vy. Povstaňte, ó dcery Sionské, chopte se velké výzvy, která stojí před vámi.
Buďte nepřístupné vulgárnosti a špíně a pokušení, které je všude kolem vás.
Vy ženy, které jste svobodné, a některé, které jste vdané a pracujete, dovolte mi, abych vás na něco upozornil. Pracujete s muži. Stále častěji se objevují pozvání na oběd, údajně pro to, abyste mluvili o práci. Cestujete společně. Bydlíte ve stejném hotelu. Společně pracujete.
Asi se nemůžete vyhnout některým z těchto věcí, avšak můžete se vyhnout tomu, abyste se dostaly do kompromitujících situací. Dělejte svou práci, ale udržujte si odstup. Nestaňte se faktorem, který rozbije domov další ženy. Jste členkami Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Víte, co se od vás očekává. Zdržte se toho, co je svůdné. Vyhněte se zlu - jeho pouhému zdání.
Vy, které jste manželkami a matkami, jste kotvou rodiny. Přivádíte děti na svět. Jak obrovská a posvátná zodpovědnost. Bylo mi řečeno, že v letech 1972 až 1990 došlo pouze ve Spojených státech ke 27 milionům potratů. Co se to děje s naším smyslem pro posvátnost lidského života? Potrat je zlo, chladné a skutečné a odporné, které zachvacuje svět. Naléhám na ženy této Církve, aby se tomu vyhýbaly, aby tomu byly nepřístupné, aby se zdržely těch nebezpečných situací, které vypadají lákavě. Mohou nastat okolnosti, kdy k tomu může dojít, avšak jsou nesmírně omezené a nanejvýš nepravděpodobné. Jste matky synů a dcer Božích, jejichž život je posvátný. Ochraňovat je, to je božsky daná zodpovědnost a nad tou nemůžeme jen tak mávnout rukou.
Vyživujte a rozvíjejte svá manželství. Ochraňujte ho a pracujte na tom, aby bylo pevné a krásné. Rozvod se stává tak běžným, dokonce přebujelým, že studie ukazují, že za pár let bude polovina z těch, kteří se berou, rozvedenými. Stává se to, s politováním to říkám, dokonce mezi těmi, kteří jsou zpečetěni v domě Páně. Manželství je smlouva, je to dohoda, je to svazek mezi mužem a ženou v plánu Všemohoucího. Může být křehké. Vyžaduje výživu a velmi mnoho úsilí. S politováním potvrzuji, že někteří manželé týrají a znužívají svou ženu nebo děti, někteří jsou nelaskaví, někteří jsou bezohlední, někteří jsou zlí. Libují si v pornografii a vyvolávají situace, které ničí je, ničí jejich rodinu a ničí vztahy, které jsou ze všech nejposvátnější.
Lituji muže, který se kdysi díval do očí krásné mladé ženy a držel její ruku, zatímco ona byla na druhé straně oltáře v domě Páně, kdy si navzájem dávali posvátné a věčné sliby, muže, který z nedostatku sebekázně nedokáže rozvíjet svou lepší povahu, upadne do hrubosti a zla a ničí vztah, který mu Pán poskytl.
Sestry, chraňte své děti. Žijí ve světě zla. Ty síly jsou všude kolem nich. Jsem hrdý na tolik vašich synů a dcer, které žijí dobrý život. Avšak hluboce se strachuji o mnoho jiných, kteří se postupně vydávají na cesty světa. Nic není vám, matkám dražšího, naprosto nic. Vaše děti jsou to nejcennější, co budete mít v čase nebo v celé věčnosti. Až budete starší a budete pohlížet na ty, které jste přivedly do světa, budete vskutku šťastné, uvidíte-li jejich spravedlivý život, ctnost v jejich životě a poctivost v jejich chování.
Myslím, že péče o děti a jejich výchova je více než zodpovědnost na částečný úvazek. Uznávám, že některé ženy musejí pracovat, ale obávám se, že je příliš mnoho těch, které to dělají pouze proto, aby měly prostředky na trochu více luxusu a několik přepychovějších hraček.
Pokud musíte pracovat, znamená to pro vás nést těžší břímě. Nemůžete si dovolit zanedbávat své děti. Potřebují váš dohled při studiu, při práci doma i mimo domov, ve výchově, to, co pouze vy můžete postačitelně poskytnout - lásku, požehnání, povzbuzení a blízkost matky.
Rodiny se všude tříští. Když se ženy snaží vykonávat svá dvě náročná zaměstnání na plný úvazek, rodinné vztahy jsou napjaté.
Mám mnoho příležitostí mluvit s vůdci, kteří ostře kritizují to, co se děje - gangy na ulicích našich měst, děti zabíjejí děti, tráví svůj čas praktikami, které mohou vést pouze k vězení či smrti. Setkáváme se s obrovským a zdrcujícím přívalem dětí, které se narodily matkám bez manželů. Budoucnost takových dětí je téměř nevyhnutelně zničena ode dne, kdy se narodily. Každý domov potřebuje dobrého otce a dobrou matku.
Nedokážeme dostatečně rychle stavět v této zemi věznice, aby pokryly potřebu.
Neváhám říci, že vy, které jste matky, můžete vykonat více než jakákoli jiná skupina, aby se tato situace změnila. Všechny tyto problémy mají své kořeny v domovech lidí. Jsou to rozvrácené domovy, jež vedou k rozpadu společnosti.
A tak dnes večer, milované sestry, je mým poselstvím k vám, mou výzvou k vám, mou modlitbou, abyste se znovuzasvětily posilování svého domova.
Před třemi lety jsem na témže shromáždění poprvé na veřejnosti četl Prohlášení o rodině dané Prvním předsednictvem a kvorem dvanácti apoštolů. Doufám, že každá z vás má jeho výtisk a že si jej příležitostně pozorně a s modlitbou přečte. Oznamuje naše závažné pojetí manželství a rodiny, muže a ženy v posvátném svazku věčného plánu Všemohoucího.
Na závěr bych rád znovu zdůraznil svou hlubokou vděčnost, své opravdové uznání ženám této Církve a báječným synům a dcerám, které učíte, vychováváte a kterým pomáháte zaujmout jejich místo ve světě. Avšak tento úkol nikdy neskončí. Nikdy nebude úplný. Kéž na vás spočine světlo Páně. Kéž vám Pán požehná ve vaší významné a posvátné práci.
Nechť je s vámi mé požehnání, mé svědectví a má láska ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous