Uzdravujte duši i tělo Starší Robert D. Hales z kvora dvanácti apoštolů Hledáme-li pravdu, pěstujeme-li víru v Něho a činíme-li. . . upřímné pokání, nastane duchovní změna v srdci, která přichází pouze od našeho Spasitele. Naše srdce bude opět obnoveno. Od té doby, co jsme se letos v dubnu shromáždili při generální konferenci, postihl mě, jak mnozí z vás vědí, třetí srdeční infarkt a bylo nutné udělat při operaci srdce bypass. Díky zkušeným lékařům, péči dobře vyškoleného zdravotnického personálu, mé manželce Mary, která je má trpělivá, milující a stálá pečovatelka, a díky modlitbám, které tak mnozí za mě pronášeli, jsem byl požehnán obnoveným zdravím a silou. Díky za váš zájem a za vaše modlitby. Ve svém dnešním poselství bych chtěl mluvit o tom, jak napomoci uzdravujícímu procesu duše. Je to poselství, které povede vás i mě k velkému Lékaři, k Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Je to plán číst Písma, modlit se, přemítat, činit pokání, je-li to nutné, a být uzdraveni s pokojem a radostí Jeho Ducha. Dovolte mi, abych vám vyprávěl o svém přemítání, když jsem procházel procesem uzdravení. Zatímco jsem ležel v nemocniční posteli a několik týdnů doma, má fyzická činnost byla naprosto omezena silnou bolestí, která ochromila mé oslabené tělo, ale poznal jsem radost z uvolněné mysli, která přemítala o významu života a věčnosti. Protože z mého kalendáře byla vymazána všechna shromáždění, úkoly a schůzky, mohl jsem na několik týdnů odvrátit svou pozornost od záležitostí úředních k záležitostem, které se týkají věčností. Pán nám řekl, aby „velebnost věčnosti spočinula na [našich] myslích“ (NaS 43:34). Objevil jsem, že když jsem se zaobíral jenom svou bolestí, bránilo to procesu uzdravování. Zjistil jsem, že přemítání bylo důležitým prvkem v procesu uzdravování jak pro duši, tak pro tělo. Bolest vám přináší pokoru, která vám umožňuje přemítat. Jsem vděčný, že jsem prošel touto zkušeností. Hluboce jsem přemítal o smyslu bolesti a má mysl se zaobírala tím, čemu bych se mohl naučit z této zkušenosti, a začal jsem trochu více rozumět bolesti. Poznal jsem, že fyzická bolest a uzdravování těla po závažnější operaci se pozoruhodně podobají duchovní bolesti a uzdravování duše v procesu pokání. „Nestrachujte se tudíž o své tělo ani o svůj život, nýbrž pečujte o svou duši a její život.“ (NaS 101:37.) Pochopil jsem, že zaobírat se otázkami proč, co kdybych a kdybych jen, na které ve smrtelnosti nebude pravděpodobně dána odpověď, k ničemu nevede. Abychom obdrželi Pánovu útěchu, musíme projevit víru. Otázky Proč já? Proč naše rodina? Proč teď? jsou obvykle otázkami nezodpověditelnými. Tyto otázky ochuzují naši duchovnost a mohou zničit naši víru. Musíme využít svůj čas a energii k budování víry tím, že se obrátíme k Pánovi a budeme ho žádat o sílu překonat bolesti a zkoušky tohoto světa a o sílu vytrvat až do konce díky většímu porozumění. V Příslovích jsme nabádáni, abychom zvažovali „stezku života“ (Přísloví 5:6). Když zvažujeme stezku života, můžeme spojit svou cestu se spravedlností a cítit, že Duch nás řídí. „Radujte se ze slova Kristova; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti.“ (2. Nefi 32:3.) Pokud se vy a já máme radovat ze slov Kristových, musíme studovat Písmo a vstřebávat Jeho slova tím, že o nich budeme přemítat a že je učiníme částí každé myšlenky a skutku. Právě tak jako studium slov Kristových je základní složkou přemítání, tak je to také pilná, vírou naplněná modlitba a naslouchání Duchu. Ve zjevení, které nám bylo dáno prostřednictví Josepha Smitha, nám Pán řekl: „A dále pravím vám, moji přátelé: s tímto zákonem, který vám dávám, že ke mně máte volati, pokud jsem nablízku, zanechávám vám tato slova, abyste si je ve svém srdci rozvážili. Přilněte ke mně, a já také k vám přilnu, pilně mne vyhledávejte a jistě mě naleznete; proste a obdržíte, tlučte a bude vám otevřeno.“ (NaS 88:62-63.) Když dbáme na „něžný tichý hlas“ Ducha Svatého (viz 1. Královská 19:12; 1. Nefi 17:45; NaS 85:6), přemítání přenáší naše myšlenky od triviálních věcí tohoto světa a přivádí je blíže k něžné provázející ruce našeho Mistra. V Knize nauk a smluv Pán promluvil k Davidu Whitmerovi: „Tvá mysl lpěla víc na věcech pozemských než na věcech. . . tvého Stvořitele,. . . nedbal jsi mého Ducha“ (NaS 30:2). Přemítání o Pánovi - o Jeho slovu, o Jeho učení, o Jeho přikázáních, o Jeho životě, o Jeho lásce, o darech, které nám dal, o Jeho usmíření, které učinil pro nás - vyvolává nezměrný pocit vděčnosti za našeho Spasitele a za život a požehnání, která nám dal. Nedávné měsíce přinesly určité hluboké zážitky týkající se rodin, na které dolehla veškerá bolest spojená s poklidným odchodem člena rodiny. Když se umírající člověk připravuje opustit smrtelnost, členové rodiny pociťují pokoj a ochotu nechat jejich milovaného odejít. Členové rodiny cítí bolest z odloučení, ale jsou utěšeni prostřednictvím pokoje, který přichází z kněžských požehnání, rodinných modliteb a ze znalosti o vzkříšení, která je ujišťuje, že v ne příliš vzdálené budoucnosti budou se svým milovaným sjednoceni. Jejich víra a důvěra v Pána jim pomáhají odložit otázky začínající na proč a kdyby a cítit útěchu Ducha Páně. Náš Spasitel zná srdce každého z nás. Zná bolesti našeho srdce. Hledáme-li pravdu, pěstujeme-li víru v Něho a činíme-li, je-li to nutné, upřímné pokání, nastane duchovní změna v srdci, která přichází pouze od našeho Spasitele. Naše srdce bude opět obnoveno. Činit pokání znamená mimo jiné uznat, že jsme udělali něco špatného a že potřebujeme činit pokání, vyznat své hříchy příslušné kněžské autoritě, obnovit cokoli, co obnoveno může být, a rozhodnout se poslouchat Pána. Pokání způsobí duchovní uzdravení duše. Král Benjamin v proslovu ke svému lidu řekl: „Jestliže se tedy tento člověk neobrátí, nýbrž zůstane nepřítelem Boha a zemře, pak vzbudí požadavek Boží spravedlnosti jeho nesmrtelnou duši k živému vědomí jeho vlastního dluhu, které ho naplní obavami před přítomností Boží a prsa naplňuje vinou, bolestmi a úzkostí jako neuhasitelným ohněm, jehož plameny stále a věčně planou.“ (Mosiáš 2:38.) Když jsem snášel fyzickou bolest, myslel jsem také na hlubší bolest a úzkost duše. Myslel jsem na bolest, kterou vytrpěl náš Spasitel Ježíš Kristus, nejen na pronikavou a nesnesitelnou fyzickou bolest, když byl vyzdvižen na kříž, ale také na neutuchající, mučivou a skličující bolest, způsobenou neposlušností lidstva. Král Benjamin o Spasiteli prorokoval: „A vizte, vytrpí pokušení a tělesné bolesti, hlad, žízeň a únavu, více nežli člověk může snésti, až k smrti; neboť hleďte, krev proudí z každého póru, tak veliká bude úzkost jeho pro zlomyslnost a ohavnost lidu jeho.“ (Mosiáš 3:7.) To větší a mnohem intenzivnější utrpení Pána nebylo fyzické - nebyl to soud ani zesměšňování, ani bití nebo to, že na něj plivali; dokonce to nebylo ani to, že byl zrazen milovaným společníkem nebo zavržen těmi, které miloval, ani to nebyl fyzický akt ukřižování. I když toto vše nastalo a každý čin byl velmi bolestivý, Spasitelova největší bolest během usmíření byla vytrpěna, aby pomohl přestupníkovi, aby byl uzdraven: „Neboť věz, já, Bůh, jsem vytrpěl všechny tyto věci, aby ti, kdož činí pokání, nemusili trpět. Nebudou-li však činit pokání, musí trpět tak, jak jsem trpěl já, kterážto utrpení způsobila, že já, sám Bůh, největší ze všech, jsem se chvěl bolestí a krvácel z každého póru, trpěl tělesně i duchovně“ (NaS 19:16-18). Je zajímavé si povšimnout, že kromě knihy Jobovy a několika dalších míst, existuje velmi málo odkazů v Písmu na fyzickou bolest nebo bolest smrtelného těla. Bolest, o které se nejčastěji mluví v Písmu, je bolest a úzkost Pána a Jeho proroků kvůli neposlušným duším. Alma mladší poskytuje živý příklad ve zprávě o svém obrácení. Alma byl dokonce tak vzpurný, že on a synové Mosiášovi chodili a snažili se zničit církev Boží (viz Alma 36:6). Představte si bolest a úzkost Almových rodičů a ještě spíše Nebeského Otce a Ježíše, který nakonec poslal anděla, aby mu řekl: „Sám-li chceš zahynouti, přec nepomýšlej na to, abys ničil církev Boží.“ (Alma 36:9.) Dost bolestivé bylo již to, že si Alma zvolil neposlušnost, ale on také způsobil, že i ostatní se bouřili proti slovu Božímu. Alma popsal, co cítil, když viděl a slyšel anděla. Řekl, že když si vzpomněl na svou vzpouru a na všechny své hříchy a zlovolnosti, „byl trýzněn mukami pekla“ (Alma 36:13). Almova bolest šla za hranice fyzické bolesti. „Byl. . . mučen věčnou trýzní“ (Alma 36:12) kvůli své neposlušnosti a vzpouře proti Bohu. Když si uvědomil vážnost svých hříchů a poté, co se obrátil k Bohu, řekl: „Nic by nemohlo býti tak bolestné a tak trpké, jako bylo moje utrpení. . . Na druhé straně nic nemůže býti tak příjemné a nádherné, jako byla moje radost.“ (Alma 36:21.) Jeho radost se dostavila díky jeho lítostivému pokání. Od té doby nadále Alma a všichni ti, kteří byli s ním, včetně synů Mosiášových, chodili a snažili se, „aby napravili veškeré bezpráví, které byli církvi učinili; vyznali všechny svoje hříchy“ (Mosiáš 27:35) a přiváděli duše ke Kristu. Pouze pokáním a prosbami o odpuštění Pána byl Alma schopen odložit bolest stranou a přijmout radost a světlo evangelia. Pán učil Nefity, že poznání pravdy, pilná víra a pravé pokání způsobí změnu srdce. Alma zažil mocnou změnu srdce. Každého z nás potká v tomto smrtelném životě nějaká bolest. Příčinou bolesti může být nehoda nebo bolestivé onemocnění. Můžeme pociťovat hlubokou bolest ze žalu, který samozřejmě doprovází ztrátu milované osoby nebo ztrátu lásky někoho, kdo nám byl drahý. Bolest může přicházet kvůli pocitu osamělosti nebo depresi. Často přichází jako výsledek naší neposlušnosti přikázání Božích, ale také přichází k těm, kteří dělají vše, co mohou, aby udržovali svůj život v souladu s příkladem Spasitele. Písmo učí, že „všechny věci [mají]. . . dvě stránky“ (2. Nefi 2:11). Tak jako chvíle radosti a štěstí přicházejí ke každému z nás, tak také bolest přichází ke každému smrtelníkovi. Jak můžeme porozumět těmto chvílím v životě, kdy zakoušíme fyzickou nebo citovou bolest? Starší Spencer W. Kimball řekl: „Věděli jsme předtím, než jsme se narodili, že přicházíme na zem, abychom získali tělo a zkušenosti a že budeme mít radost a soužení, bolest a útěchu, pohodu a těžkosti, zdraví a nemoc, úspěch a zklamání; a také jsme věděli, že zemřeme. Přijali jsme všechny tyto eventuality s radostným srdcem dychtiví přijmout jak příznivé, tak nepříznivé. . . Byli jsme ochotni přijít a brát život tak, jak přichází.“ („Tragedy or Destiny“, Improvement Era, březen 1966, 217.) Starší Orson F. Whitney napsal: „Žádná bolest, kterou vytrpíme, žádná zkouška, kterou projdeme, není zbytečná. Slouží naší výuce, k rozvoji takových vlastností jako je trpělivost, víra, mravní síla a pokora. Vše, co vytrpíme, a vše, co snášíme, zvláště když to snášíme trpělivě, vytváří náš charakter, očišťuje naše srdce, rozpíná naši duši a činí nás jemnějšími a laskavějšími, způsobilejšími toho, abychom byli nazýváni děti Boží. . . a právě prostřednictvím bolesti a utrpení, dřiny a soužení si osvojujeme výchovu, kterou jsme sem přišli získat.“ (Citováno v Improvement Era, březen 1966, 211.) Když zakoušíme bolest, tak ten, kdo o nás pečuje, je velmi důležitou součástí procesu uzdravení. Pozorní lékaři, zdravotní sestry, terapeuti, milující partner, rodiče, děti a přátelé nás utěšují, když jsme nemocní, a urychlují proces našeho uzdravení. Jsou chvíle, kdy se musíme, bez ohledu na to, jak nezávislí můžeme být, svěřit do péče druhým. Musíme se jim odevzdat. Ti, kteří o nás pečují, jsou těmi, kteří pomáhají v procesu uzdravení. Pán je tím nejvyšším pečovatelem. Musíme se odevzdat Pánovi. Když tak učiníme, vzdáváme se čehokoli, co způsobuje naši bolest, a vše postupujeme Jemu. „Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude.“ (Žalmy 55:23.) „Pak nechť vám Bůh popřeje, aby vaše břemena byla radostí Syna jeho lehká.“ (Alma 33:23.) Prostřednictvím víry a důvěry v Pána a poslušností Jeho rad získáváme nárok na to, abychom byli podílníky na usmíření Ježíše Krista, tak abychom se mohli jednoho dne vrátit a žít s Ním. Když vkládáme svou víru a důvěru v Pána, musíme bojovat se svou bolestí ze dne na den a někdy hodinu po hodině, dokonce v každém okamžiku; ale na konci porozumíme té úžasné radě dané proroku Josephu Smithovi, když zápasil se svou bolestí, která pramenila z pocitu, že je zapomenut a izolován ve vězení v Liberty: „Synu můj, mír tvé duši; Tvé nepříjemnosti a zkoušky potrvají jen malinko; a pak, dobře-li vytrváš, Bůh tě povýší, zvítězíš nad všemi svými nepřáteli.“ (NaS 121:7-8.) Drazí bratři a sestry, když bolest, zkoušky a utrpení vstoupí do života, přimkněte se blíže ke Spasiteli. „[Čekejte] na Hospodina,. . . na něj. . . [čekejte]. (Izaiáš 8:17; 2. Nefi 18:17.) „Ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.“ (Izaiáš 40:31.) Uzdravení přichází v čase, který určí Pán, a způsobem, který určí Pán; buďte trpěliví. Náš Spasitel čeká na nás, abychom k Němu přišli prostřednictvím studia Písma, přemítání a modlitby k našemu Nebeskému Otci. Velká požehnání a lekce přicházejí, když překonáváme protivenství. Když jsme posíleni a uzdraveni, můžeme potom svou vírou pozvedat a posilovat druhé. Kéž bychom byli nástrojem v rukách Páně pro požehnání života těch, kteří mají bolest. Dávám vám svědectví, že Bůh žije a že Ježíš je Kristus a že čeká na nás, abychom k němu přišli, aby nám dal radu a aby nám věnoval péči naplněnou soucitem. Kéž by Pánova požehnání spočívala na každém z nás, když čelíme zkouškám života, které doléhají na nás osobně a na naše milované, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.