President Boyd K. Packer
Zastupující president kvora dvanácti apoštolů
V roce 1831 Pán vydal zjevení o rodičích v Sionu.
Právě o rodičích si přeji promluvit.
V kvoru dvanácti apoštolů jsem doposud sloužil 28 let a 9 let jako asistent Dvanácti. Dáno dohromady to dělá 37 let - přesně polovinu mého života.
Mám však jiné povolání, které vlastním ještě déle. Jsem rodič - otec a dědeček. Trvalo to roky získat titul dědečka - a ještě dalších 20 let titul pradědečka. Tyto tituly - otec, dědeček, matka, babička - nesou zodpovědnost a oprávnění, které z části přicházejí ze zkušenosti. Zkušenost je nepřekonatelný učitel.
Rodičovství patří mezi ty nejdůležitější činnosti, kterým se Svatí posledních dnů mohou věnovat. Mnozí členové čelí rozporům, když usilují o vyváženost své zodpovědnosti jako rodičů společně s věrnou činností v Církvi.
Jsou věci, nezbytné pro pohodu v rodině, které mohou být zaopatřeny pouze tím, že chodíme na církevní shromáždění. Tam je kněžství, které umožňuje muži, aby vedl svou manželku a děti a žehnal jim, a smlouvy, které je společně svazují na věčnost.
Je nám přikázáno, abychom obrátili „srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich.“5
Pán oslovil Josepha Smitha ml. jménem a řekl mu: „ . . . mých příkazů [jsi] nedodržel, a bude nutné, abys byl Pánem pokárán.“6 Selhal v tom, že neučil své děti. To je jediný případ, kdy bylo použito slovo pokárat při jeho napomenutí.
Jeho rádce, Frederick G. Williams se ocitl ve stejném odsouzení: „Ty jsi svých dítek pravdě a světlu neučil.“7 Sidneymu Rigdonovi bylo řečeno totéž, stejně jako biskupovi Newelu K. Whitneymu8, a Pán dodal: „Co říkám jednomu, říkám všem.“9
Viděli jsme, jak se měřítka mravních zásad propadají stále hlouběji, až dnes padají volným pádem. Zároveň jsme pozorovali proud inspirovaných rad rodičům a rodinám.
Celý rozvrh a všechny činnosti Církve byly přepracovány a uvedeny do souladu s rodinou:
To vše jako předehra k nevídanému období budování chrámů, ve kterých se používá pravomoc pečetit rodiny, aby byly na věky spolu.
Vidíte toho ducha inspirace spočívajícího na služebnících Božích a na rodičích? Rozumíme těm těžkostem a útokům, které jsou teď namířeny na rodinu?
Při zajišťování činností, které se konají pro rodinu mimo domov, musíme dávat pozor; jinak bychom mohli být jako otec, který je odhodlaný zajistit pro svou rodinu vše. Obětuje tomu účelu veškerou energii a uspěje; a teprve potom objeví, že to, co potřebovali nejvíce, být pospolu jako rodina, bylo zanedbáno. A sklízí žal namísto radosti.
V naší touze sestavit rozvrhy programů a akcí, je velmi snadné přehlédnout zodpovědnosti rodiče a základní potřebu rodin trávit čas spolu.
Musíme být opatrní, aby se církevní programy a akce nestaly pro některé rodiny příliš obtížné na zvládnutí. Zásady evangelia tam, kde jsou pochopeny a používány, posilují a ochraňují jak jedince, tak i rodiny. Oddanost rodině a oddanost Církvi nejsou rozdílné a oddělené věci.
Nedávno jsem byl svědkem toho, jak jedna žena zareagovala, když bylo o jiné řečeno: „Od té doby, co má miminko, v Církvi nic nedělá.“ Skoro jste mohli vidět děťátko v jejím náručí, když s pohnutím protestovala: „Ona dělá něco v Církvi. Dala tomu dítěti život. Vychovává je a učí. Dělá tu nejdůležitější věc, kterou v Církvi může udělat.“
Jak byste odpověděli na tuto otázku: „Kvůli svému postiženému dítěti je přinucena být doma a on pracuje ve dvou zaměstnáních, aby uhradili nadměrné výdaje. Přicházejí málokdy - můžeme je považovat za aktivní v Církvi?“
A slyšeli jste někdy ženu, která řekne: „Můj manžel je velmi dobrý otec, ale nikdy nebyl biskupem nebo presidentem kůlu nebo nedělal něco důležitého v Církvi.“ Jako odpověď na to otec energicky odvětil: „Co je v Církvi důležitější, než být dobrým otcem?“
Věrná návštěvnost církevních shromáždění společně se starostlivou péčí o potřeby rodiny je téměř dokonalá kombinace. V Církvi jsme učeni nádhernému plánu štěstí.10 Doma uplatňujeme to, čemu jsme se naučili. Každé povolání, každá služba v Církvi přináší zkušenost a cenné náhledy, které se přenášejí do rodinného života.
Nebyl by náš pohled jasnější, kdybychom na chvíli pohlíželi na rodičovství jako na povolání v Církvi? Ve skutečnosti je to mnohem více než povolání; jestliže jsme však schopni dívat se na rodičovství chvíli tímto způsobem, mohli bychom dosáhnout lepší rovnováhy v tom, co a jak plánovat s rodinami.
Nechci, aby někdo to, co říkám, použil jako výmluvu pro nepřijetí inspirovaného povolání od Pána. Chci ale vyzvat vedoucí, aby pozorně zvažovali situaci v rodině, aby nevydávali povolání nebo neplánovali činnosti, které kladou zbytečné břímě na rodiče a rodiny.
Nedávno jsem četl dopis od jednoho mladého páru, jejichž církevní povolání často vyžadovala, aby si najali někoho na hlídání svých malých dětí, aby tak mohli chodit na své schůze. Jen ztěží zvládali, aby byli se svými dětmi doma oba dva zároveň. Vidíte, že tady není něco v pořádku?
Pokaždé, když něco naplánujete pro mládež, plánujete to pro rodinu - zvláště pro matku.
Vezměte v úvahu matku, která vedle svého církevního povolání a církevního povolání manžela, musí nachystat své děti a běžet od jedné aktivity ke druhé. Některé matky ztratí odvahu - cítí se dokonce sklíčeně. Dostávám dopisy, které používají slova pocit viny, protože to všechno nemohou zvládnout.
Návštěva církevních shromáždění je, nebo má být, úlevou od tlaků každodenního života. Má přinést pohodu a radost. Jestliže přináší stres a ztrátu odvahy, pak je něco v nepořádku.
A Církev není jedinou zodpovědností, kterou rodiče mají. Další organizace mají velmi spravedlivý nárok na to, aby se dožadovali prostředků v rodině - školy, zaměstnavatelé, obec - to vše se musí vyvážit.
Nedávno mně jedna matka vyprávěla, jak se její rodina odstěhovala z venkovského rozptýleného sboru, kde byly činnosti z nutnosti spojeny v jeden večer všedního dne. Bylo to skvělé. Měli čas na svou rodinu. Dokážu si je představit, jak sedí společně kolem stolu.
Odstěhovali se na západ do většího sboru, kde členové měli blíže ke kapli. Prohlásila: „Teď je pro naši rodinu něco naplánováno na úterý večer, středu večer, čtvrtek večer, pátek večer, sobotu večer a neděli večer. Je to pro naši rodinu hodně náročné.“
Pamatujte, když něco naplánujete pro mládež, plánujete to pro rodinu - zvláště pro matku.
Většina rodin se snaží velmi usilovně; avšak některé, zatíženy zdravotními a finančními problémy, se prostě vyčerpají snahou udržet krok a nakonec přejdou do neaktivity. Nevidí, že odcházejí od toho jediného, nejlepšího zdroje světla a pravdy, od pomoci pro svou rodinu do přítmí, kde čeká nebezpečí a žal.
Musím se dotknout toho, co musí určitě být tím nejobtížněji řešitelným problémem. Někteří mladí lidé získávají doma velice málo nauky a podpory. Je nepochybné, že o ně musíme pečovat. Když však obstaráme nepřetržitý plán akcí mimo domov, které jsou schopny nahradit ztrátu v oněch domovech, může být pro pečující rodiče těžké najít čas k tomu, aby byli se svými vlastními dětmi a učili je. Jedině modlitba a inspirace nás může vést k tomu, abychom nalezli tuto nelehkou rovnováhu.
Často slýcháváme: „Musíme obstarat časté a napínavé činnosti, jinak naše mládež půjde na méně prospěšná místa.“ Někteří z nich půjdou. Jsem však přesvědčen, že pokud budeme učit rodiče, aby byli zodpovědní, a necháme jim dostatek času, v průběhu delší doby budou jejich děti doma.
Doma se mohou naučit tomu, čemu se nedá účinně naučit ani v Církvi, ani ve škole. Doma se mohou naučit pracovat a mít zodpovědnost. Učí se, co dělat, až budou mít své vlastní děti.
Například v Církvi jsou děti učeny zásadě desátků, je to však doma, kde je tato zásada uplatňována. Doma se i malým dětem může ukázat, jak se vypočítá desátek a jak se platí.
Při jedné příležitosti byli president a sestra Harold B. Lee u nás doma. Sestra Lee položila před našeho malého syna na stůl hrstku mincí. Nechala ho, aby odsunul ty lesklé na jednu stranu a řekla: „Toto je tvůj desátek; tyhle patří Pánu. Ty ostatní jsou tvoje, aby sis je nechal.“ Zamyšleně se podíval z jedné hromádky na druhou a pak pronesl: „Nemáš víc těch, které se nelesknou?“ V tu chvíli se začal skutečně učit.
Rada sboru je dokonalé místo, kde lze vybudovat rovnováhu mezi domovem a Církví. Tady mohou bratři v kněžství, sami otcové, a sestry v pomocných organizacích, samy matky, uspořádat s inspirovaným náhledem práci v organizacích, které jednotlivě slouží různým členům rodiny.
Členové rady mohou porovnat, co každá organizace poskytuje každému členovi a kolik je požadováno času a peněz. Mohou rodiny spíše sjednotit než rozdělit a poskytnout péči svobodným rodičům, bezdětným, neženatým a neprovdaným, starším lidem, postiženým - a obstarat mnohem více, než jen činnosti pro děti a mládež.
Rada sboru má zdroje, které jsou často přehlíženy. Například prarodiče, zatímco nezastávají žádné povolání, mohou pomoci mladým rodinám, které hledají tutéž cestu, po které kdysi kráčeli oni.
Pán varoval rodiče: „Jestliže rodiče mají děti v Sionu . . . a neučí je, když je jim osm let, rozumět nauce o pokání, víře v Krista, Syna živého Boha, a křtu a daru Ducha svatého vkládáním rukou, hřích je na hlavách rodičů.“11
Rada sboru je ideální pro naše současné potřeby. Zde může být domov a rodina zakotvena na svém místě a Církev může rodiče podporovat spíše než nahrazovat. Otcové a matky porozumějí jak své povinnosti učit své děti, tak i požehnáním, která jsou poskytována Církví.
Tak jak nás svět stále více ohrožuje, tak se moci nebes stahují ještě blíže k rodinám a k rodičům.
Bádal jsem hodně v Písmech a vyučoval jsem z nich. Četl jsem hodně z toho, co řekli proroci a apoštolové. Měli na mě jako na muže a na otce nemalý vliv.
Většinu z toho, co vím o tom, co náš Nebeský Otec cítí k nám, svým dětem, jsem se však naučil z toho, co cítím ke své ženě a svým dětem a jejich dětem. Tomu jsem se naučil doma. Naučil jsem se tomu od svých rodičů a od rodičů své ženy, od své milované ženy a od svých dětí, a proto tedy mohu svědčit o milujícím Nebeském Otci a Pánu, který nás vykoupil. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. NaS 68:25.
2. NaS 20:75.
3. NaS 43:8.
4. Viz Mosiáš 18:25; Alma 6:6.
5. Mal. 4:6; viz též 3. Nefi 25:5-6; NaS 2:2-3.
6. NaS 93:47.
7. Viz NaS 93:41-42.
8. NaS 93:44, 50.
9. Viz NaS 93:49.
10. Viz Alma 12:32.
11. NaS 68:25.
Previous
