Rozvíjení božských vlastností Starší Joseph B. Wirthlin z kvora dvanácti apoštolů Dosáhneme nových úrovní duchovnosti a svůj život uvedeme do většího souladu s Ježíšem Kristem do té míry, do jaké se víra, naděje a pravá láska stanou nedílnými součástmi našeho života. Do svého kalendáře si často vyznačujeme významná data, jako například svátky a narozeniny. Data, která se každý rok opakují, nám pomáhají měřit náš pokrok v životě. Jedna každoroční událost, Nový rok, je obdobím hodnocení a předsevzetí. Datum našeho křtu, které připomíná naše duchovní znovuzrození, je každoroční příležitostí, která si zaslouží zvláštní pozornost. Zastavíme se, abychom dali najevo, že datum našeho chrámového pečetění je zvláštní výročí, protože tento obřad nás navěky spojuje s našimi nejdražšími. Pohovory pro posouzení způsobilosti, zejména každoroční pohovor kvůli chrámovému doporučení, nám dávají další příležitost, abychom zkontrolovali svůj pokrok v plnění slavného správcovství, které dal Nebeský Otec každému z nás. Nepochybně musíme bdít nad vlastní duší a pečovat o ni. Při těchto příležitostech obnovujeme smlouvy, potvrzujeme závazky a stanovíme věčné cíle. Několik důležitých událostí se přihodí pouze jednou za život. Například za méně než 15 měsíců - za 454 dny, abych byl přesný - prožijeme Nový rok, kdy se ve stejný okamžik změní všechny čtyři číslice kalendářního roku. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že tato jedinečná změna kalendáře „se narůstajícím způsobem projevuje ve vědomí veřejnosti“. Výzkumy ukazují, že lidé tento okamžik očekávají s „velmi pozitivním náhledem“. Jeden prognostik řekl, že mileniální změna kalendáře „bude hlubokým mezníkem v životě lidí, příležitostí zastavit se a začít znovu.“1 SPASITELOVA SLUŽBA VE SMRTELNOSTI Narození našeho Spasitele do smrtelnosti je událostí nezměrného významu, která se přihodila před téměř 2000 lety. Ve většině světa se roky kalendáře počítají dopředu i dozadu od data Jeho narození. Spasitel učil evangeliu pokání a zorganizoval svou Církev, usmířil hříchy celého lidstva a byl ukřižován. Byl vzkříšen a otevřel cestu pro všechny, aby překonali smrt a aby nám byly odpuštěny naše hříchy, pokud činíme pokání. Jeho učení stanovilo normy lidského chování, které budou platit věčně. DRUHÝ PŘÍCHOD SPASITELE Některé hlasy, patrně ve snaze uniknout problémům naší doby, prohlašují, že druhý příchod Spasitele je velmi blízko. Je to možné, ale Pán nemohl hovořit jasněji, když o svém triumfálním návratu na zem řekl: „O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.“2 Tuto pravdu učil na hoře Olivetské a v novodobém zjevení ji zopakoval prostřednictvím Josepha Smitha těmito slovy: „ . . . žádný člověk nezná hodiny ani dne.“3 Ano, přijde čas, kdy „Kristus bude vládnout osobně na zemi“.4 Určitě jsme této době blíže než v roce 1831, kdy Pán napomínal starší Církve: „Pracujte na mé vinici naposled, naposled volejte k obyvatelům země . . . Neboť přijde veliké Millenium, o kterém jsem mluvil ústy svých služebníků.“5 Neznáme přesný čas druhého příchodu Spasitele, ale víme, že žijeme v posledních dnech a jsme druhému příchodu blíže, než když Spasitel žil smrtelným životem uprostřed časů. Máme se rozhodnout začít novou éru osobní poslušnosti, abychom se připravili na Jeho návrat. Smrtelnost rychle utíká. My všichni toho musíme mnoho udělat, abychom se připravili na setkání s Ním. Jako Svatí posledních dnů „věříme všemu, všeho se nadějeme . . . Je-li něco ctnostné, krásné, má-li to dobrou pověst nebo je-li to chvályhodné, pak o to usilujeme.“6 Čemu věříme, co nás bude motivovat, abychom se pohnuli vpřed? Čeho se nadějeme? Co je ctnostné, krásné nebo chvályhodné, o co máme usilovat? Věřím, že se máme snažit v sobě rozvinout Spasitelovy charakterové vlastnosti. VÍRA, NADĚJE A PRAVÁ LÁSKA Na mysl přicházejí slova apoštola Pavla: „Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.“7 Tyto božské vlastnosti mají být upevněny v našem srdci a mysli, aby nás vedly při veškerém našem konání. V Moronim čteme: „Lpěte pevně na pravé lásce, která je největší z věcí . . . kdo ji bude míti v den poslední - tomu se má dobře dařiti.“8 Pravá láska může být vnějším vyjádřením víry a naděje. Budeme-li o tyto tři základní prvky celestiálního charakteru usilovat a získáme-li je, budou s námi v tomto životě i za závojem v dalším životě. Mějte na paměti, že „týž duch, který ve vašich tělech dlí v době, když tento život opouštíte, bude . . . v[e] . . . věčném světě míti moc bydleti v těle vašem.“9 Nemáme čekat na nějaký jedinečný den, abychom zintenzivnili své osobní úsilí o posílení těchto ctnostných, krásných a chvályhodných vlastností. Když dodržujeme Pánova přikázání, zůstává s námi víra, naděje a pravá láska. Tyto ctnosti „[spočinou] na [naši] duši jako rosa nebes“10 a my připravíme sami sebe, abychom s důvěrou stáli před naším Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem „nevinní a nepoškvrnění.“11 Když čtu Písma a rozjímám o nich, vidím, že rozvíjení víry, naděje a pravé lásky v nás samotných je postupný proces. Víra plodí naději a víra a naděje společně pěstují pravou lásku. V Moronim čteme: „Proto musí býti víra, a musí-li býti víra, pak musí býti také naděje, a je-li naděje, pak musí také býti pravá láska.“12 Tyto tři ctnosti mohou zprvu přicházet postupně, ale když je jednou získáme, stanou se na sobě navzájem závislými. Každá z nich je bez druhých neúplná. Vzájemně se podporují a zesilují. Moroni vysvětlil: „A nemáte-li pravé lásky, nemůžete býti na žádný způsob spaseni v království Božím a také nemůžete býti spaseni v království Božím, nemáte-li žádné víry, a také ne, nemáte-li žádné naděje.“13 Toto jsou ctnostné, krásné a chvályhodné vlastnosti, o které usilujeme. Všichni dobře známe Pavlovo učení, že pravá láska nikdy nepomíjí.14 Ve svém životě nepochybně potřebujeme neochvějnou duchovní sílu. Moroni zaznamenal zjevení, „že naděje, víra a láska [nás] vedou [k Pánovi] - k pramenu veškeré spravedlnosti.“15 Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, znovuzřízená Církev Pána na zemi v dnešní době, nás vede ke Spasiteli a pomáhá nám tyto božské vlastnosti získat, vyživovat a posilovat. Pán ve skutečnosti zjevil vlastnosti požadované pro práci v Jeho službě. Řekl, že nikdo nemůže pomáhat při tomto díle, není-li pokorný a plný lásky, nemá-li víru, naději a pravou lásku.16 Mormon učil, že „pravá láska jest čistou láskou Kristovou“ a vyzval nás, abychom „se [modlili] k Otci . . . z celé síly svého srdce, [abychom] byli naplněni touto láskou, kterou propůjčil všem pravým následovníkům Syna svého Ježíše Krista.“17 Povšimněte si, že pravá láska je dána pouze těm, kteří o ni usilují, pouze těm, kteří se o ni naléhavě modlí, pouze těm, kteří jsou učedníky Krista. Předtím, než můžeme být naplněni touto čistou láskou, musíme na počátku začít s první zásadou evangelia. Musíme mít „za prvé [víru] v Pána Ježíše Krista.“18 VÍRA „Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.“19 „Víra neznamená, že člověk má dokonalou znalost věcí; [máme-li] tedy víru, pak [doufáme] ve věci, kterých nelze viděti, které však jsou přece pravdivé.“20 Svatí posledních dnů se mohou radovat ze síly své víry, protože máme plnost evangelia. Budeme-li studovat, rozjímat a modlit se, naše víra v neviditelné, ale pravdivé věci Boží poroste. I když začneme pouze s „[trochou] víry, . . . [nemůžeme-li] činiti více, nežli míti přání, [abychom] věřili“21, může malé seménko víry s výživou a pozorností vzrůst v životem kypící, silný a plodný strom svědectví. Víra v Pána Ježíše Krista nás motivuje k pokání. Prostřednictvím pokání, které je umožněno Pánovým usmířením, můžeme pocítit utišující klid odpuštění svých hříchů, slabostí a chyb. S vírou v duchovní znovuzrození jsme pokřtěni a přijímáme dar Ducha Svatého. S vírou, že poslušnost nám pomůže stát se podobnými Bohu, se snažíme dodržovat Jeho přikázání. Díky vzkříšení našeho Spasitele máme víru, že smrtí život nekončí. Máme víru, že jednou budeme opět zažívat příjemné společenství s drahými, kteří odešli ze smrtelnosti, a jejich vřelé objetí. Mormon se tázal Svatých ve své době: „A več máte doufati?“ Dal jim tuto odpověď: „Vizte, pravím vám, že máte míti naději prostřednictvím smíření Kristova a mocí jeho vzkříšení v to, že budete povznešeni k životu věčnému, a to pro svoji víru v něho podle zaslíbení.“22 V Etherovi se dozvídáme, že „kdo . . . věří v Boha, může s jistotou doufati v lepší svět, ano dokonce v místo po pravici Boží, kterážto naděje vychází z víry a jest kotvou pro duši člověka.“23 I když vanou vichry protivenství, náš Otec nás udržuje zakotvené v naší naději. Pán slíbil: „Neopustímť vás sirotků“24 a „posvětí strasti [naše] a způsobí, aby [nám] byly požehnány.“25 I když se zdá, že naše zkoušky jsou nad naše síly, můžeme čerpat sílu a naději ze slibu Páně: „Nebojte se vy, ani se lekejte . . . nebo ne váš bude boj, ale Boží.“26 PRAVÁ LÁSKA Když víra vzroste v pevné, trvalé svědectví a dává nám naději v plán štěstí našeho Nebeského Otce, když vidíme očima víry, že jsme dětmi milujícího Otce, který nám dal dar svého Syna, aby nás vykoupil, zažíváme mocnou změnu ve svém srdci.27 Chce se nám „zpívati chvalozpěv vykupitelské lásky“28 a naše srdce přetéká pravou láskou. Víme, že láska Boží je „žádoucí přede všemi ostatními věcmi . . . a nejradostnější pro duši“29 a chceme se o svou radost dělit s druhými. Chceme jim sloužit a žehnat jim. RODINA Dokument „Rodina: Prohlášení světu“ jasně prohlašuje, že rodina je posvátná a že „manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti.“30 Děti mají být od útlého věku učeny o posvátnosti chrámů a jejich nejvyšším cílem má být navštívit chrám a přijmout požehnání, která má náš Otec pro ně připravena. Dětem v Církvi je dostupná každá stránka tohoto posvátného cíle a ony si nakonec, v pravý čas, uvědomí, že to je největší požehnání, které mohou v tomto životě získat. CHRÁMY Ideály víry, naděje a pravé lásky jsou nejvíce patrné ve svatých chrámech. Tam se učíme o účelu života, posilujeme svůj závazek být učedníky Krista tím, že s Ním uzavíráme posvátné smlouvy a pečetíme své rodiny, ve všech generacích, na věčnost. Přijetí vlastního obdarování v chrámu a časté návraty kvůli vykonávání posvátných obřadů za naše zesnulé předky zvyšují naši víru, posilují naši naději a prohlubují naši pravou lásku. Vlastní obdarování přijímáme s vírou a nadějí, že porozumíme Pánovu plánu pro Jeho děti, že si uvědomíme božské možnosti, které jsou v nás, v každém dítěti Nebeského Otce, a že budeme věrní až do konce v dodržování smluv, které uzavíráme. Vykonávání chrámových obřadů pro zesnulé je projevem pravé lásky a nabízí nezbytná požehnání těm, kteří nás předešli, požehnání, která jim nebyla dostupná během jejich smrtelného života. Máme výsadu konat pro ně to, co nemohou vykonat sami. Když president Gordon B. Hinckley letos v dubnu oznámil bezprecedentní počet nových chrámů, prohlásil, že „chrámové obřady jsou vrcholným požehnáním, které Církev musí nabídnout.“31 President Hinckley zpřístupňuje tato vrcholná požehnání pro více Svatých posledních dnů, než tomu bylo kdy dříve. V domě Páně mohou být věrní členové Církve obdarováni „mocí s výsosti“32, mocí, která nám umožní odolávat pokušení, ctít smlouvy, poslouchat Pánova přikázání a vydávat vroucí neohrožené svědectví o evangeliu rodině, přátelům a bližním. Letos v červenci jsme měli výsadu zúčastnit se spolu s presidentem Hinckleym zasvěcení chrámu v Monticellu v Utahu, prvního z nové generace chrámů, k jejichž výstavbě, aby byly blíže Svatým, vedl našeho proroka Pán. Jak velkolepým duchovním zážitkem bylo být mezi věrnými Svatými, kteří nikdy neočekávali, že by v jejich městě byl postaven chrám. Jsou to lidé velké víry, někteří z nich jsou potomky pionýrů „Hole-in-the-Rock“, kteří po mnoho namáhavých let zápasili, pracovali a přinášeli oběti, aby založili Sion na vysoko položených plošinách jihovýchodního Utahu.33 Bratři a sestry, v Církvi se dějí velké věci! Jdeme kupředu jako nikdy dříve. Vedení presidenta Hinckleyho nás podněcuje, abychom využili příležitosti. Dosáhneme nových úrovní duchovnosti a svůj život uvedeme do většího souladu s Ježíšem Kristem do té míry, do jaké se víra, naděje a pravá láska stanou nedílnými součástmi našeho života. Jistě budeme mít problémy a zkoušky, ale s větší jistotou než kdykoli předtím budeme mít větší klid a radost, protože On nám slíbil svůj pokoj.34 SVĚDECTVÍ Jako zvláštní svědek vám vydávám svědectví, že Ježíš je Kristus a že prostřednictvím svého proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho, Spasitel předsedá své Církvi. Kéž při přípravě na Jeho návrat na tuto zem rozvíjíme Jeho božské vlastnosti, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Outlook, NFO Research, Inc., léto 1998. 2. Mat. 24:36. 3. NaS 49:7. 4. Čl. v. 1:10. 5. NaS 43:28, 30. 6. Čl. v. 1:13. 7. 1. Kor. 13:13. 8. Moroni 7:46-47. 9. Alma 34:34. 10. Viz NaS 121:45. 11. Viz 1. Petr. 1:19. 12. Moroni 10:20. 13. Moroni 10:21. 14. Viz 1. Kor. 13:8. 15. Ether 12:28. 16. NaS 12:8. 17. Moroni 7:47-48. 18. Čl. v. 1:4. 19. Židům 11:1; zvýraznění přidáno. 20. Alma 32:21. 21. Alma 32:27. Viz též verše 28-43. 22. Moroni 7:41. 23. Ether 12:4. 24. Jan 14:18. 25. 2. Nefi 2:2. 26. 2. Par. 20:15. 27. Viz Alma 5:14. 28. Alma 5:26. 29. 1. Nefi 11:22-23. 30. Liahona, červen 1996, 11 nebo Liahona, říjen 1998, 24. 31. „Nové chrámy poskytnou vrcholná požehnání evangelia“, Liahona, červenec 1998, 91. 32. NaS 95:8. 33. Viz Church News, 1. srpen 1998, 4. 34. Viz Jan 14:27.