Starší L. Tom Perry
z kvora dvanácti apoštolů
Naše učení bude účinné, pokud k němu budeme přistupovat pokorně s modlitbou a studiem.
V neděli 9. prosince 1849 v osm hodin ráno přišlo asi 30 dětí ve věku od 8 do 13 let do malé třídy, která byla vybudována v domě. Oklepaly si boty o rohožku, setřásly si z kabátů a z čepic sníh a pak si posedaly na prosté lavice. Očekávaly netrpělivě, až hodina začne. Bylo chladno, venku sněžilo, ale krb vyzařoval teplý a příjemný žár. Oči Richarda Ballantyna jasně zářily, když zahajoval Nedělní školu. Vedl chlapce a dívky při zpěvu a potom pronesl tichou, ale vřelou modlitbu zasvěcující tuto místnost v jeho domě pro výuku dětí evangeliu Ježíše Krista. Jeho hlas byl slavnostní a jeho slova se valila tak, jako se valí slova pod váhou uctivosti a dojetí. Tak byla založena první Nedělní škola v údolí Solného jezera.
Organizování Nedělní školy mu nebylo cizí. Ve svém rodném Skotsku organizoval Nedělní školu v rámci presbyteriánské církve, jejímž byl aktivním členem. Velká touha vzdělávat mladé lidi v poznání evangelia byla pro něj přirozená. Byl vychován v domově, kde otec rád zpaměti opakoval celé kapitoly z Bible a pak je recitoval svým dětem. Byl to domov, kde by neupili doušek vody, aniž by si nejprve sundali čepice a vzdali díky v modlitbě, jak to bylo také zvykem před jídlem.
Okolo tohoto skotského domu se šířily zvěsti, že v Americe povstal nový prorok. Zpočátku věnoval Richard těmto zvěstem malou pozornost, ale když začaly být jeho otázky ohledně náboženství ještě zmatenější, upřímně hledal další světlo a poznání. V roce 1841 se starší Orson Pratt objevil v Edinburghu. Richard vyslechl jeho poselství a rok Církev poznával. Nakonec se obrátil a byl pokřtěn v Severním moři. Řekl: „Byl jsem tak přesvědčen o tom, že Joseph Smith je prorok a že Kniha Mormon je slovo Boží, že kdybych je byl nepřijal, byl bych zatracen.“ Jako v případě mnoha těchto prvních obrácených, kteří se stali členy Církve, prodal svůj podnik a emigroval s matkou a některými svými bratry a sestrami do Ameriky. Do Nauvoo přijeli 11. listopadu 1843, v době, kdy byl ve městě velký zmatek. Nakonec opustili Illinois a vydali se na cestu do Winter Quarters. Tam se oženil a brzy se začal připravovat na dlouhou cestu na západ. Do údolí Solného jezera dorazili v září roku 1848 a ihned začali stavět dům. Právě v tomto domě se v údolí poprvé konala Nedělní škola. Když byla kaple - bývalého 14. sboru - dokončena, Nedělní škola se přesunula do nového sborového domu.
Bratr Ballantyne celý život vřele toužil po tom, aby mohl učit mladé lidi evangeliu. Díky patří Conwayu Ballantynemu Sonneyu, mému bratranci, za tuto historii první Nedělní školy (viz Conway B. Sonne, Knight of the Kingdom: The Story of Richard Ballantyne [1949], 7-48).
Když se zamyslíme nad oslavami 150. výročí založení Nedělní školy, mělo by to v nás znovu probudit zodpovědnost být dobrými učiteli. Téměř všechny naše organizace a vzájemné vztahy vyžadují proces učení. Jednou z nejdůležitějších zodpovědností, kterou rodiče mají, je učit jejich děti. Mnohé naše úkoly v pracovním světě vyžadují, abychom byli učiteli. Každé povolání, které v Církvi dostaneme, vyžaduje nějakou formu učení. Pán nám v Knize nauk a smluv dal tyto pokyny:
„A přikazuji vám, abyste se navzájem poučovali v nauce tohoto království.
Učte se pilně a milost má vás bude provázeti, abyste byli dokonaleji poučeni o tom, co učíte, totiž v základech a zákonech evangelia a ve všech věcech, které přináleží říši Boží a těm věcem, abyste rozuměli, které vám prospívají“ (NaS 88:77-78).
1. ledna jsme obdrželi nový zdroj, který nám má pomoci v tom, abychom byli efektivnějšími učiteli. Nová příručka pod názvem Církevní příručka pokynů obsahuje oddíl, který pojednává o učení evangelia a o vedení. Zásady vysvětlené v tomto oddíle mají všeobecné využití. Dvě řady pokynů v tomto oddíle pojednávají o zvláštních způsobech, jak se mohou učitelé připravit, aby jejich práce byla účinnější.
První řada pokynů nás vybízí k tomu, abychom následovali příkladu Spasitele a abychom učili tak, jak učil On. Prostřednictvím božských pokynů byl Pán připraven na největší ze všech úkolů ve smrtelnosti. V Lukášovi čteme: „Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.“ (Lukáš 2:40.)
Po tomto následuje v Písmech zpráva ze Spasitelova raného života. Když mu bylo 12 let, doprovázel rodiče do Jeruzaléma na oslavy svátku velikanoc, jak bylo jejich zvykem. Když se po oslavách vraceli domů, zjistili, že Ježíš s nimi není. Když se vrátili do Jeruzaléma, našli Ho.
„I stalo se po třech dnech, že ho nalezli v chrámu, jak sedí mezi doktory, a ti ho poslouchají a kladou mu otázky.
A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpověďmi jeho.“ (PJS Lukáš 2:46-47.)
Tento příklad ze Spasitelova raného života poukazuje na jeho smysl pro naléhavost, kterou pociťoval ohledně učení Božího slova. Jeden prorok, který pociťoval stejný smysl pro naléhavost, byl Jakob, mladší bratr Nefiho. Jakob a jeho bratr Josef byli vysvěceni na kněze a učitele svého lidu. Brali své zodpovědnosti velmi vážně a předpokládali, že by oni sami byli zodpovědni, pokud by neučili svůj lid s veškerou pilností. V první kapitole Jakoba v 19. verši Jakob napsal:
„I oslavovali jsme Pána ve svém úřadě a převzali jsme na sebe zodpovědnost uvaliti na svoje vlastní hlavy hříchy lidu, kdybychom je nepoučovali s veškerou pilností o slovech Božích; jestliže bychom však celou svou mocí pracovali, pak by jejich krev nepřišla na oděv náš; kdybychom však tak neučinili, pak přišla by krev jejich na oděv náš a posledního dne bychom nebyli nalezeni neposkvrněni.“ (Jakob 1:19.)
Stejně jako Spasitel, i učitelé mají pociťovat naléhavost v učení slova Božího. V 93. oddíle Knihy nauk a smluv zjistíme, že Spasitel „tu plnost milosti neobdržel hned od počátku, nýbrž jednu milost po druhé.“ (V. 12.) V Pánově napomenutí Hyrumu Smithovi je obsažena moudrá rada všem učitelům. Řekl: „Neusiluj o hlásání mého slova, nýbrž usiluj o to, abys mé slovo nejprve získal, a pak bude tvůj jazyk uvolněn. Pak, budeš-li si to přáti, budeš mít mého ducha, mé slovo: ano, Boží moc, abys přesvědčil lidi.“ (NaS 11:21.)
Základním předpokladem k tomu, abychom se stali dobrými učiteli, je vážné studium slova Páně, abychom mohli předat získané poznání jiným.
Jak jsme požehnáni tím, že se nám zachovala slova svatých proroků přes mnohé plnosti časů. Jelikož Pán přikázal svým prorokům, aby zaznamenávali Jeho učení, poskytuje nám Starý a Nový zákon nepřetržitý sled výuky evangelia od samého počátku. Pak přišel zázrak, který představovala Kniha Mormon jako další svědectví o poslání našeho Pána a Spasitele. K tomu ještě máme zjevení obsažená v Knize nauk a smluv a učení a zjevení obsažená v Drahocenné perle.
Protože je učení tak všeobecným úkolem, je nutné, aby se každý člen Církve připravil studiem svatých Písem.
Druhá řada pokynů v nové příručce v oddíle o učení pojednává o důležitosti učení Duchem. Ve 42. oddíle Knihy nauk a smluv čteme:
„Mají dbát toho, aby žili podle smluv a zásad Církve, a taková budou jejich učení, jak budou Duchem vedeni.
A Ducha se vám dostane na základě modlitby víry, a neobdržíte-li Ducha, nemáte učit.“ (NaS 42:13-14.)
Je naší výsadou mít Ducha Svatého, člena Božství, jako svého stálého společníka, aby nás v naší přípravě učitele povznášel a inspiroval. Máme se připravovat tím, že budeme poslušni Božích přikázání, aby se naše důvěra posílila, když voláme k Pánu, aby nás Jeho Duch mohl zvelebit, když učíme. Když máme Ducha, aby nás vedl, jsme schopni učit velkou mocí. V Knize nauk a smluv opět čteme o tom, jak Duchem obohacený tok poznání mezi tím, kdo dává, a tím, kdo získává, je absolutním základem inspirovaného učení:
„Vpravdě vám pravím, kdo je ordinován mnou a vyslán kázati slovo pravdy prostřednictvím Utěšitele v duchu pravdy, káže je duchem pravdy nebo nějakým jiným způsobem?
A je-li to nějakým jiným způsobem, není to od Boha.
A dále: ten, kdo přijímá slovo pravdy, přijímá je duchem pravdy nebo nějakým jiným způsobem?
Jestliže je to nějakým jiným způsobem, není to od Boha.
Proč tedy nemůžete pochopit a vědět, že ten, kdo přijímá slovo duchem pravdy, přijímá je tak, jak je kázáno duchem pravdy?
Proto ten, kdo káže, a ten, kdo přijímá, rozumějí si navzájem, oba jsou povzbuzeni a radují se spolu.“ (NaS 50:17-22.)
Naše učení bude účinné, pokud k němu budeme přistupovat pokorně s modlitbou a studiem. Pak budeme při předávání slova vedeni duchem, budeme důslední a v souladu s tím, co si Pán přeje, abychom učili.
Většina učitelů si nikdy neuvědomuje plný vliv svého učení. Jsem si jist, že jedinečná učitelka Primárek nikdy netušila, že způsob, kterým učila, na mě tak zapůsobil, že jsem o mnoho let později její učební techniku napodobil v zasedací síni správní rady v New York City. Měla velké nadání v tom, že dokázala udržet naši pozornost používáním vizuálních pomůcek. Flanelová tabule, kterou používala při výuce, byla tenkrát populární.
Nyní se se mnou přesuňte do kritického období mé profesionální dráhy. V roce 1962 jsem přijal místo kontrolora ve velké maloobchodní firmě v New Yorku. Jednou z mých nových zodpovědností bylo představit správní radě rozpočet. Několik týdnů před prezentací si mě zavolali do kanceláře ředitele podniku a řekli mi, jaké nároky má správní rada na osobu, která představuje rozpočet. Upozornili mě na to, že prezentace musí radu zaujmout, a tak zaručit podporu našemu navrhovanému rozpočtu. Z jeho kanceláře jsem odešel ohromen a naplněn pochybnostmi o sobě samém.
Další den jsem šel do zasedací síně, rozhlédl jsem se a snažil jsem se najít způsob, jak bych mohl udělat prezentaci účinnou. Když jsem tak seděl v zasedací síni, všiml jsem si velkého kusu flanelu, který zakrýval větší část zdi. Jsem si jist, že ho tam pověsili díky jeho akustickým schopnostem. Když jsem se díval na ten velký kus flanelu, vzpomněl jsem si na svou učitelku v Primárkách a na to, že používala flanelovou nástěnku. Ze Salt Lake jsem si nechal poslat kus papíru podloženého flanelem. Když papír přišel, sestavil jsem na tento papír tři různé rozpočtové plány. Když jsem představil rozpočtový plán a otevřela se diskuse, mohl jsem stáhnout jeden rozpočtový plán a nahradit ho jiným, kdy se to hodilo. Členové rady byli mou prezentací s použitím flanelových nástěnek uchváceni. Pokaždé, když jsem představil jednu z našich dalších možností a řekl jsem radě podrobnosti, ihned se vrátili k prvnímu rozpočtovému plánu, k tomu, který jsme skutečně chtěli, aby byl schválen. Zdálo se, že prezentace byla velmi úspěšná, a když skončila, dostalo se mi poct, díky mé učitelce v Primárkách. Nevím, zda ta prezentace byla tím důvodem nebo ne, ale týden nato si mě zavolali do kanceláře ředitele a informovali mě o tom, že správní rada schválila mé povýšení z manažera na vedoucího pracovníka.
Toto je pouze jednoduchý příklad toho, jak může mít efektivní učení, jak v domově, církevní třídě nebo na nějakém jiném místě, nesmírný vliv na jednotlivce nebo na jeho budoucnost. Velký učitel může mít velký vliv na velký počet životů.
President David O. McKay nám dal ohledně důležitosti učení tyto pokyny: „Učení je nejvznešenější zaměstnání na světě. Na správném vzdělání mládeže závisí trvalé hodnoty a čistota domova, bezpečí a trvání národa. Rodič dává dítěti příležitost žít; učitel dítěti umožňuje, aby žilo dobře.“ (David O. McKay, Gospel Ideals [1953], 436.)
Kéž nám Bůh požehná, abychom byli odhodlanější studovat a připravovat se a zlepšovat své schopnosti být efektivními učiteli. Nechť máme všichni na paměti, že poselství evangelia je světu neseno prostřednictvím inspirovaného učení. Je mou pokornou modlitbou, abychom přijali výzvu poučovat své bratry a sestry Božímu slovu s veškerou pilností. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
