Starší Joe J. Christensen
z předsednictva sedmdesátníků
Věřím, že budeme doslova vyzváni, abychom složili před Bohem účty z toho, jak jsme se [svými prostředky] nakládali, abychom žehnali život druhých a budovali království.
Říká se, že evangelium má utěšovat soužené a soužit utěšené. Já dnes budu mluvit k utěšeným: bohatým, chudým a k nám všem, kteří jsme někde mezi nimi.
Pán řekl: „Běda vám, bohatí, . . . neboť vaše bohatství rozleptá vaše duše.“ Řekl také: „Běda vám, chudí, jichž srdce nejsou zkroušena, . . . [a] jichž oči jsou plny chtivosti.“1
Mnozí z vás již pravděpodobně slyšeli tuto modlitbičku, kterou někdo napsal:
„Drahý Bože,
dnes mi zatím všechno jde. Nepomlouval jsem, nerozčílil jsem se, nebyl jsem nenasytný, mrzutý, ošklivý, sobecký nebo přehnaně nestřídmý. Ale za pár minut, Pane, se chystám vyskočit z postele a pak asi budu potřebovat daleko více pomoci.“
Když přijde na to, abychom překonali nenasytnost, sobectví a nadměrnou nestřídmost, potřebujeme všichni mnohem větší pomoc. Svým upřímným stylem president Brigham Young řekl: „Největší obava . . . kterou o tyto lidi mám, je, že v této zemi zbohatnou, zapomenou na Boha a Jeho lid, ztloustnou a sami způsobí, že budou vyhozeni z Církve . . . Moje největší obava je, . . . že neumějí unést bohatství.“2
Náš blahobyt s sebou přináší některé opravdové problémy, protože mnoho lidí bohatne, větší počet nás tloustne a v důsledku nenasytnosti, sobectví a nadměrné nestřídmosti bychom mohli ztratit Ducha a doslova se vyhodit z Církve.
Peníze a materiální věci má na mysli téměř každý člověk. Morris Chalfant napsal: „Důležitou [otázkou] dvacátého století je ‚Jak mohu dosáhnout bohatství?‘. Žádná jiná otázka dnes nezaměstnává více mysl a . . . srdce . . . lidí než tato . . . To platí o lidech všech postavení a povolání.“3
Peníze samotné nejsou zlem, ale jak učil Pavel Timotea, je to láska k penězům, která je kořenem všeho zlého.4 Mezi bohatými jsou někteří, kteří nakládají se svým majetkem velmi dobře a využívají své prostředky k tomu, aby žehnali jiným a budovali království. Pro mnohé však bohatství představuje závažnější obtíže.
Když se budeme zabývat materialismem, který nám hrozí, zde jsou čtyři návrhy, které může každý z nás zvážit:
Zaprvé bychom neměli zaměňovat touhy za potřeby.
Matka mě naučila důležité lekci v těchto věcech. Po mnoho let byl můj otec zvyklý vyměňovat každý rok staré auto za nové. Pak, když se krátce po druhé světové válce zvýšily ceny za obilí, nás tatínek jednoho dne překvapil tím, že přijel domů v dražším autě.
Jednoho rána se matka zeptala: „O kolik více stálo to nové auto než to druhé?“
Když jí to tatínek pověděl, matka řekla: „No, to druhé auto mě vždy dovezlo tam, kam potřebuji. Myslím, že bychom ten rozdíl měli dát někomu, kdo ho potřebuje více než my.“
A tak to také bylo. Příští rok se tatínek vrátil k levnějším autům a pokračovali ve svých štědrých zvycích.
Nejsme-li opatrní, je snadné, aby se naše touhy staly potřebami. Mějte na paměti verš: „No, no, neplač malé bohatství; postupně staneš se nutností.“
Zadruhé bychom se měli vyhnout tomu, abychom rozmazlovali své děti tím, že jim budeme dávat příliš mnoho.
V dnešní době vyrůstá mnoho dětí s překroucenými hodnotami, protože je my jako rodiče příliš hýčkáme. Ať jste bohatí nebo jako většina z nás skromných poměrů, my jako rodiče se často snažíme dávat dětem téměř vše, co chtějí, a tím od nich odnímáme požehnání očekávání - touhy po něčem, co nemají. Jednou z nejdůležitějších věcí, které můžeme své děti naučit, je, aby zapřely samy sebe. Okamžité vyhovění žádosti zpravidla činí z lidí slabochy. Kolik znáte opravdu velikých jednotlivců, kteří se nikdy nemuseli namáhat?
Starší Maxwell vyjádřil svou obavu, když řekl: „Několik našich nádherných dospívajících a mladých dospělých v Církvi ještě nepoznalo námahu. Vším procházejí téměř bez úsilí. Dostává se jim zvláštních výsad, včetně automobilů s plnou nádrží a zaplaceným pojištěním - vše zaplaceno rodiči, kteří někdy marně čekají na pár zdvořilých a vděčných slov. To, co se takto považuje za samozřejmost . . . má tendenci zaručovat sobeckost a sklon dělat si nároky.“5
Jedna moudrá mladá matka řekla: „Rozhodla jsem se, že nebudu svým dětem dávat to, co si mohu dovolit jim dát. Odepírám jim to pro jejich dobro.“
Slovy Freda Gosmana: „Děti, které vždy dostanou to, co chtějí, budou chtít po celý svůj život.“6 Podobně je pro vývoj charakteru našich dětí důležité, aby se učily, že „země se stále točí kolem slunce“ a ne kolem nich.7 Spíše máme své děti vést k tomu, aby se samy sebe ptaly, čím je svět lepší, protože v něm žijí?
Žijeme ve světě, kde je zábava v plném proudu a věci mají rychlý spád, ve světě, ve kterém mnoho dětí vyrůstá s názorem, že pokud není zábava, je to nuda a za nic to nestojí. Dokonce i při rodinných aktivitách je potřeba, abychom se snažili získat rovnováhu mezi hrou a prací. Některé zážitky, na které nejvíce vzpomínám z doby, kdy jsem vyrůstal, se týkaly rodinných aktivit, kde jsme se učili: jak pokrýt střechu, postavit plot nebo pracovat na zahradě. Spíše než samá práce a žádné hraní je to pro naše děti téměř samé hraní a velmi málo práce.
Výsledkem nadměrné nestřídmosti je, že mnoho dětí opouští domov nedostatečně připravených setkat se se skutečným světem. President Hinckley řekl: „Je samozřejmé, že si musíme vydělávat na živobytí. Pán řekl Adamovi, že bude po všechny dny svého života jíst chléb v potu své tváře. Je důležité, abychom získali kvalifikaci a byli soběstační, zejména aby byl každý mladý muž v čase, kdy se chce oženit, připraven a schopen přijmout zodpovědnosti týkající se zaopatření jeho společnice a dětí, které mohou do toho domova přijít.“8
Je příliš mnoho těch, kteří vstupují do manželství a nikdy se nenaučili vařit, šít nebo rozvíjet některé jiné důležité dovednosti pro život. Ignorování těchto potřebných dovedností spolu s nedostatkem znalosti o správě peněz zasévá semena pro mnohé nezdary v manželství našich dětí.
Obávám se, že v mnoha případech vychováváme děti, které jsou otroky drahých výstřelků a módního oblečení. Mějte na paměti verš z Písma: „Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše.“9 Jak zjistíme to, kde je naše bohatství? Abychom to mohli určit, musíme vzít v úvahu množství času, peněz a myšlenek, které něčemu zasvěcujeme. Nebylo by dobré provést hodnocení toho, kolik důrazu klademe na nakupování a na utrácení.
To neznamená, že by si naše děti neměly oblékat vhodné oděvy, které jsou v módě, protože to pro ně může být velmi důležité. Ale nepotřebují plný šatník. Jako členové Církve máme zodpovědnost chodit oblečeni upraveně, působivě a skromně. S dobrým plánováním toho můžeme dosáhnout, aniž bychom byli nuceni přehnaně utrácet za své oblečení.
Více než 10krát nás proroci v Knize Mormon varují před problémy s pýchou, které se vztahují k povaze našeho oblečení. Zde je jeden z těchto příkladů: „A . . . počal býti lid církve pyšný pro svoje veliká bohatství, svoje jemné hedvábí a jemně tkané plátno, . . . a pro všechny tyto věci pozvedaly se oči jejich v pýše a počali nositi drahocenný oděv.“10
Udělali bychom dobře, kdybychom my a naše děti ve všech těchto oblastech týkajících se materiálních věcí následovali toto často citované motto našich předků pionýrů: „Zužitkuj to, opotřebuj to, vyrob si to nebo se bez toho obejdi.“
Zatřetí, jak jsme již tak často slyšeli, žijte skromně a vyhýbejte se dluhu jako moru.
President Hinckley nám nedávno připomněl prohlášení presidenta Hebera J. Granta: „Existuje-li něco, co vnese do lidského srdce a do rodiny pokoj a spokojenost, pak je to život v rámci našeho příjmu, a existuje-li něco, co je zdrcující, neradostné a deprimující, pak jsou to dluhy, které nemůžete splatit, a závazky, které nemůžete splnit.“11
Samuel Johnson řekl: „Nezvykejte si na to považovat dluh za nepříjemnost, zjistíte, že [je] to pohroma.“
Jak velký dům opravdu potřebujeme na to, abychom pohodlně ubytovali svou rodinu? Nemáme se vystavovat jak duchovnímu, tak ekonomickému nebezpečí tím, že si pořídíme okázalé domy, které živí naši marnivost a které dalece převyšují naše potřeby.
Máme-li být soběstační a máme-li se dělit, musíme samozřejmě získat nějaké zdroje. Pokud žijeme v rámci svých prostředků a vyhýbáme se dluhu, zdroje se mohou hromadit. Existují takoví, kteří i s průměrným příjmem za celý život shromáždí nějaké prostředky, a takoví, kteří mají velké platy a neučiní tak. Jaký je mezi nimi rozdíl? Je to tím, že jednoduše utrácejí méně, než obdrží, po celou dobu šetří a využívají práva na úrok z úroků.
Finanční poradci uvádějí, že „většina lidí úplně špatně chápe bohatství . . . Bohatství není totéž co příjem. Pokud máte každoročně dobrý příjem a všechen jej utratíte, nestáváte se bohatšími. Jen žijete nad poměry. Bohatstvím je to, co nashromáždíte, ne to, co utratíte.“12
Nakonec buďte štědří, když dáváte jiným a dělíte se s nimi.
Čím více je naše srdce a naše mysl obrácena k pomoci těm, kteří nemají takové štěstí jako my, tím více se vyhneme následkům duchovní zkázy plynoucím z nenasytnosti, sobectví a nadměrné nestřídmosti. Jsme správci svých zdrojů, není to náš majetek. Věřím, že budeme doslovně vyzváni, abychom složili před Bohem účty z toho, jak jsme s nimi nakládali, abychom žehnali život druhých a budovali království.
Prorok Jakob nám dává výbornou radu, jak lze dosáhnout bohatství a na co má být bohatství použito:
„Avšak především hledejte království Boží, nežli bohatství.
A dosáhli-li jste nějaké naděje v Kristu, pak máte dosáhnouti bohatství, hledáte-li je; a budete je hledati s úmyslem činiti dobro - nahé odívati a hladové nasycovati, vězně osvobozovati a pomoc poskytovati nemocným a zarmouceným.“13
Mimo placení poctivého desátku máme být štědří v pomoci chudým. Kolik máme dávat? Vážím si myšlenky C. S. Lewise na toto téma. Řekl: „Obávám se, že jediné bezpečné pravidlo je dávat více, než bez čeho se můžeme obejít. . . Pokud nás milodary, které dáváme, vůbec netísní nebo neomezují, . . . jsou příliš malé. Mělo by existovat něco, co bychom chtěli dělat a nemůžeme, protože to naše výdaje na dobročinnost neumožňují.“14
Je mnoho zasloužilých jednotlivců a případů, kterým bychom mohli přispět. Máme štědře přispívat do fondu postních obětí a humanitárních fondů Církve. A pokud si přejeme, aby naše rodina žila život, který má hloubku a smysl, musíme mít odvahu poctivě zjistit to, v čem spočívá naše bohatství, a vyhnout se nástrahám, které pocházejí z nenasytnosti, sobectví a nadměrné nestřídmosti.
Nechť si každý z nás pamatuje:
Zaprvé: Nezaměňovat touhy za potřeby.
Zadruhé: Vyhnout se rozmazlování svých dětí.
Zatřetí: Žít skromně a vyhýbat se dluhům.
Začtvrté: Být štědří, když dáváte druhým.
Dávání je skutečně podstata naší víry. V tomto velikonočním čase si opět připomínáme, že „ . . . tak Bůh [náš Nebeský Otec] miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, . . . “15 který přišel na zem a mohl mít jakoukoli hmotnou věc, ale raději si zvolil, že dá nám všem příklad prostého života bez nástinu nenasytnosti, sobectví nebo nadměrné nestřídmosti. Kéž denně usilujeme o to, abychom více žili tak, jako žil On, nejvyšší příklad života, který má hloubku a smysl.
Svědčím o tom, že Ježíš je Kristus, že toto je Jeho Církev vedená žijícími proroky a že Jeho hrob byl doslova toho třetího dne prázdný. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. NaS 56:16-17.
2. Citováno v Bryant S. Hinckley, Faith of Our Pioneer Fathers, (1956), 13.
3. Morris Chalfant, „The Sin of the Church.“ Wesleyan Methodist; citoval John H. Vandenberg v Conference Report, Oct. 1965, 131; nebo Improvement Era, Dec. 1965, 1154.
4. Viz 1.Tim. 6:10.
5. BYU Devotional, 12. Jan. 1999
6. Spoiled Rotten: American Children and How to Change Them (1992), 32.
7. Gosman, Spoiled Rotten, 11, and inside front cover.
8. „Thou Shalt Not Covet,“ Ensign, Mar. 1990, 2.
9. Mat. 6:21.
10. Alma 4:6.
11. Relief Society Magazine, May 1932, 302.
12. Thomas J. Stanley and William D. Danko, The Millionaire Next Door (1996), 1.
13. Jakob 2:18-19.
14. Mere Christianity (1952), 67.
15. Jan 3:16.
Previous
