Duchovní moc našeho křtu Carol B. Thomasová První rádkyně v generálním předsednictvu Mladých žen Co může mít duchovní moc našeho křtu společného se zásadou slušného oblékání? Doufáme, že jednou z věcí, která vás odlišuje od světa, je to, jak se oblékáte. Drahé mladé přítelkyně, máme vás velice rádi. Je to velké požehnání být tady dnes večer s vámi. Před nedávnem položil starší Robert D. Hales, jeden ze členů kvora Dvanácti, tuto otázku: „Vědí naše mladé ženy, co znamená jejich smlouva křtu?“ A pak řekl: „Přál bych si, abyste je tomu učili.“ Vzpomínám si, jak jsem se sama sebe ptala: Rozumím já plně důležitosti své smlouvy křtu? Pohovořme si proto dnes večer pár minut o tom, co to opravdu znamená stát se členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a jak nás může křest požehnat v životě. Spasitel přirovnal křest ke znovuzrození. Chtěla bych, abyste se zamyslely nad dvěma nejdůležitějšími okamžiky svého života: nad dnem, kdy jste se narodily, a nad dnem svého křtu, dvou velmi důležitých zrození tohoto života. Nikdo z nás si nemůže pamatovat na den, kdy se narodil. Můžete si jen představovat, že vás matka držela v náručí a snila o tom, čím se stanete. Pravděpodobně nebude tak těžké vzpomenout si na den, kdy jste byly pokřtěné - na své druhé zrození. Poslechněte si, co o svém křtu napsala Lan-Ting, Dívka z úlů z Filipín: „Cítila jsem se, jako bych se znovu narodila. Měla jsem výjimečný pocit čistoty, nepřítomnosti hříchu! Matčiny slzy se řinuly jako vodopád perel a já jsem tušila, že to jsou slzy radosti! Matka mi upřímně řeka: ‚Lan-Ting, dnes si mohu oddechnout a říci, že tě mohu předat do rukou Pána. Věřím, že tě bude doprovázet na cestě životem.‘“ (Dopis ve vlastnictví kanceláře Mladých žen.) Křest je naším duchovním znovuzrozením. Očišťuje nás od hlavy k patě a umožňuje nám těšit se ze společenství Spasitele prostřednictvím daru Ducha Svatého. Bude doprovázet každou z nás na naší cestě životem. Když jsme pokřtěny a konfirmovány, dochází ke čtyřem věcem: 1) stáváme se členkami Kristovy Církve a zavazujeme se, že Ho budeme následovat; 2) jsou nám odpuštěny hříchy; 3) je nám tím umožněn vstup do celestiálního království; 4) jsou to pro nás dveře k osobnímu posvěcení (viz Bible Dictionary, „Baptism”, 619). Mohli bychom říci, že se „stáváme svatými”. První tři body jsou poměrně jasné. Soustředme se dnes večer na čtvrtý bod: stáváte se svatými. Co to znamená stát se svatou? Díky tomu, že jste přijaly Ducha Svatého, změnily jste se. Jste jiné. To znamená, že již nemůžete být součástí světa, nemůžete jít nikdy zpět. Starší Hales řekl: „Pomáhejte našim mladým ženám, aby porozuměly tomu, že když jsou pokřtěny, jsou vzaty ‚ze světa‘ a přijaty ‚do království‘.“ (Poznámky z generálního shromáždění rady Mladých žen, 5. prosince 1997.) Jste vzaty z temnoty a přeneseny do světla Kristova. Tím začíná úplně nový život. Starší Henry B. Eyring, další člen kvora Dvanácti, vzpomíná na den, kdy byl pokřtěn. Cestou domů nemyslel na nic jiného, než že: „Ach jo, tak to je konec bezstarostného života.“ A je to pravda. Po křtu má každý z nás požehnání být zodpovědný za všechny skutky svého života. O synovi francouzského krále Ludvíka XVI. se vypráví tento příběh: Jako mladý muž byl unesen zlými muži, kteří sesadili krále z trůnu. Na půl roku ho jeho věznitelé vystavili všemu špatnému a hanebnému, co v životě existovalo, ale on tomuto nátlaku nikdy nepodlehl. To je udivilo, a proto se ho ptali, jak to, že má takovou morální sílu. Odpověděl jim jednoduše: „Nemohu dělat to, co po mě žádáte, protože jsem se narodil, abych byl králem.“ (Viz Vaughn J. Featherstone, „The King‘s Son”, New Era, Nov. 1975, 35.) Vy jste se narodily, abyste byly dcerami Krále. Tím, že jste byly pokřtěny, vám byla zaslíbena královská požehnání pod podmínkou, že se posvětíte a stanete se svatými. Jak toho tedy lze dosáhnout? Jak se můžeme stát svatějšími, abychom mohly mít nárok na své královské dědictví? Kristus řekl: „ . . . následujte mne a čiňte věci, které jste mne viděli činiti.“ (2. Nefi 31:12.) Chtěla bych se s vámi podělit o několik příběhů mladých žen, které chodí ve světle Kristově. Jedna Vavřínová dívka z Arizony píše: „Byl právě říjen a výroční ples naší střední školy se rychle blížil. Tehdy mě jeden chlapec požádal o tanec. Mně však bylo teprve 15 a půl roku. Myslela jsem si, že jeho nabídku přijmu a setkám se s ním na plese. Rodiče by o tom nevěděli. Pak jsem si ale uvědomila, že nezáleží na tom, že o tom rodiče nebudou vědět - Nebeský Otec a Ježíš Kristus vědí o všem a oni jsou ve skutečnosti ti, na kterých záleží. Proto jsem na ples nešla. Namísto toho jsme se u nás doma sešly s kamarádkami. Cítila jsem se velmi šťastná a svobodná a plná života.“ (Dopis ve vlastnictví kanceláře Mladých žen.) Rebecca, Dívka z úlů, cituje tento svůj zápis v deníku: „Někdy si myslím, že první roky na střední škole jsou opravdu těžké. U nás ve třídě je jeden chlapec, který často kleje. Proto se vždy krátce pomodlím, aby mi Bůh pomohl nevšímat si ho a aby mi ta slova neuvázla v paměti. A funguje to. Budete-li se modlit, můžete tím vyřešit i ty nejmenší problémy.“ (Dopis ve vlastnictví kanceláře Mladých žen.) Další mladá žena řekla: „V posledním roce jsem neměla mnoho přátel, ale nezarmoutilo mě to, protože mou duši naplňoval klid z Ducha . . . I tehdy, když se cítím osamělá nebo si připadám neohrabaná v chování ke druhým lidem, Pán je se mnou.“ (Dopis ve vlastnictví kanceláře Mladých žen.) Jedna Dívka růží z Utahu napsala: „Během posledního roku jsem měla nějaké osobní problémy. Přestala jsem cítit Ducha a pak se stalo něco neuvěřitelného. Šla jsem za naším biskupem. Nikdy předtím jsem se tak nebála. Ale Pán byl v té místnosti se mnou a držel mou třesoucí se ruku. Poznala jsem, že mi může být odpuštěno. Je to těžká cesta - plná pokory, pokání a učení se modlit se stále znovu a znovu. Ale On byl se mnou. Nikdy mě ani na okamžik neopustil. Už jsem byla na obou stranách, a ta světlá strana je určitě ta, kde mám být.“ (Dopis ve vlastnictví kanceláře Mladých žen.) Děkuji vám, mladé ženy, děkuji vám za vaši touhu následovat světlo Spasitelovo. Každá z vás má v životě těžké situace, ale také víte, co je zdrojem vaší duchovní síly. Pokaždé, když se modlíte nebo vydáváte svědectví nebo když se postavíte za to, co je správné, přemáháte tím ve svém životě síly zla. Když jdete po chodbě ve škole a vidíte všechny ty ostatní studenty, říkáte si: Jsem jiná? Nejste lepší, než jsou oni, ale díky své znalosti o Spasiteli a svému závazku vůči Němu jste jiné a tato odlišnost může být výhodou a požehnáním. Jednou z nejtěžších věcí pro mnohé z vás je slušnost v oblékání. Co může mít duchovní moc našeho křtu společného se zásadou slušnosti v oblékání? Doufáme, že jednou z věcí, která vás odlišuje od světa, je to, jak se oblékáte. Marcie Matthewsová, Vavřínová dívka z Chicaga v Illionois, o sobě vypráví: “V roce 1998 jsem mohla vidět, jak velký vliv na mě mají všechny ty lekce v Mladých ženách, příspěvky a rady. Jsem obyčejná mormonská dívka. Není však lehké udržet se takto pevná a silná. Stále si dávám cíle, které mi mají pomoci posilovat svědectví a zásady. Nedávno jsme měli schůzku Vzájemného sdružení věnovanou důležitosti slušného oblékání. Do té doby jsem si při každé lekci myslela, že se oblékám správně, i když jsem věděla, že něco bych změnit mohla - šortky a délku svých sukní. Věděla jsem, že tuto slabost mám, ale příliš jsem si s ní hlavu nelámala. Všichni nosili šortky, i velmi krátké, a minisukně a já jsem si ty své koupila za vlastní peníze. Pak jsem ale vyslechla lekci o slušnosti v oblékání. Šla jsem domů a rozhodla jsem se, že hned, jak přijdu domů, vyhodím všechno oblečení, které není vhodné, aby mě už nepokoušelo. Nejprve jsem o tom ale řekla rodičům. Myslím, že jsem čekala, že mi řeknou, že se neoblékám nijak nevhodně, a tím to bude vyřízené. Později toho večera mi tatínek řekl, že je na mě pyšný a že by mi rád koupil nějaké šaty ke kolenům, abych měla nějaké oblečení na shromáždění. Dalším krokem bylo projít všechno mé oblečení a všeho se zbavit. Bylo pro mě těžké rozloučit se se svými oblíbenými sukněmi a šortkami, které jsem měla tak ráda, ale udělala jsem to. Už mě nikdy neuvidíte v krátkých šortkách nebo v krátké sukni. Nikdy předtím jsem ze sebe neměla lepší pocit. Jsem moc ráda, že ted’ mohu jít do chrámu nebo na shromáždění a cítit se jako dítě Boží a jako někdo, kdo Boha reprezentuje . . . oblečením, která má na sobě. Vyzývám všechny mladé ženy, aby se k tomuto kroku odhodlaly. Pomůže vám to zjistit, kdo jste a za čím si stojíte. Když se musíme vzdát něčeho, co je součástí nás samých, dostane se vám více požehnání, než si dovedeme představit.“ (Dopis ve vlastnictví kanceláře Mladých žen.) Marciin skvělý příklad ztělesňuje naše téma Mladých žen. Víte, že se v něm říká: „Budeme božími svědky ve všech dobách a ve všech věcech“ - a ve vhodném oblečení. Zmínily jsme se o duchovní moci svého křtu. Tuto moc můžeme obnovit každý týden tím, že budeme přijímat svátost a budeme toho hodni. „V angličtině neexistuje výmluvnější vyjádření než v modlitbách svátosti. Vyzýváme vás, abyste se naučili nazpaměť smlouvám a slibům, které jsou obsaženy v modlitbách pro žehnání chleba a vody.“ (Elder Dallin H. Oaks, notes in author’s possession.) Rozjímejte nad jejich významem, aby mohly být požehnáním pro váš život. Modlím se o to, abyste pečovaly o svou smlouvu křtu a staraly se o ni. Až se budete modlit, a především každou sobotu večer, poproste Nebeského Otce, aby vás připravil na přijímání svátosti, tak aby duchovní moc vašeho křtu mohla být ve vašem životě přítomna. Ve jménu Ježíše Krista, amen.