Následujte světlo Margaret D. Nadauldová Generální presidentka Mladých žen Pán nás vyzývá, abychom vyšli ze studeného nebezpečí světskosti a vešli do tepla Jeho světla. Už jste někdy zakoply ve tmě a narazily si palec u nohy a řekly: „Au, to bolí!“? Co kdyby světla v této budově dnes večer zhasla? Nastal by hromadný zmatek. Temnota může být našemu zdraví nebezpečná - jak zdraví fyzickému, tak duševnímu! Je velkým požehnáním mít v životě světlo - světlo, které nám pomáhá vidět věci takové, jaké skutečně jsou, světlo, které objasňuje naše porozumění, světlo, které můžeme následovat s důvěrou a dokonalou vírou. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o příběh, který znázorňuje to, co mám na mysli. Bylo pár dní před Vánocemi a my jsme jako novomanželé cestovali domů na dovolenou. Cesta autem trvala 42 hodin, ale nás to vůbec neodradilo, protože jsme byli tak nadšení, že budeme opět doma se svými rodinami. Cestovali jsme celý den a téměř celou noc, když jsme se dostali do hrozné sněhové bouře. Ocitli jsme se v oslepující sněhové vichřici a sněhu na dálnici každou chvilkou přibývalo. Noc byla úplně černá. Neviděli jsme, kam jedeme, a kvůli hlubokému sněhu jsme neviděli značení na silnici. Byla to děsivá situace. Najednou jsme před sebou uviděli obrovský návěs, který se pohyboval pomalu a stále stejnou rychlostí vpřed. Stěží jsme mohli rozpoznat jeho koncová světla, ale když jsme je uviděli, dodalo nám to odvahy. Můj manžel, který řídil, upřel oči na světla nákladního auta a jeli jsme ve stopě, kterou za sebou zanechávalo v prohlubujícím se sněhu. Naše panika se díky průvodci před námi poněkud utišila, protože řidič nákladního auta znal cestu, seděl výše než my a mohl lépe vidět a určitě vlastnil komunikační zařízení, kdyby je potřeboval. S modlitbami na rtech a rukama, jejichž klouby už byly bílé od křečovitého držení volantu, jsme následovali světlo, které nás vyvedlo z bouře. Minuli jsme mnoho aut stojících na obou stranách silnice předtím, než jsme zpozorovali, že auto zpomaluje a sjíždí z dálnice. S vírou jsme ho následovali a brzy jsme zjistili, ke své velké úlevě, že jsme na bezpečném místě, že jsme byli zachráněni. Byli jsme tak vděční! Sotva jsme se mohli dočkat, abychom řidiči nákladního auta řekli, jak jsme vděční za jeho pomoc - za to, že nás vedl. Každý z nás je na cestě domů, ale naší snahou není dostat se tam, abychom tam byli na Vánoce. Snažíme se tam dostat, abychom tam byli na věčnost. Toužíme přijet bezpečně domů, k našemu milujícímu Otci na nebesích. On si přeje, abychom to zvládli bezpečně, a tak nám poslal světlo, které máme následovat a které nás povede - Spasitele, Pána Ježíše Krista, dokonalý příklad. On zná cestu. On osvětluje naši cestu v temnotě noci, v bouřích, na křižovatkách i v denním světle. On je vždy připraven ukázat cestu zpět domů. Říká nám: „Chci také býti vaším světlem . . . a připravovati vám cestu, zachováte-li moje přikázání . . . a vězte, že budete mnou vedeni.“ (1. Ne 17:13.) Jedna mladá žena mi napsala o cestě, na které se ocitla. Napsala: „Dívala jsem se se svými přáteli na video. Bylo to jedno z těch, o kterých jsem věděla, že nemám vidět. Duch mě nabádal, abych odešla. Uposlechla jsem ho, vstala jsem a odešla. Cítila jsem Ducha tak silně. Vím, že to bylo díky tomu, jak jsem se rozhodla.“ (Dopis ve vlastnictví kanceláře Mladých žen.) Následovala světlo do bezpečí. Totéž světlo ukázalo dvěma dospívajícím sestrám cestu, kterou se měly vydat jednoho velmi strašlivého dne roku 1833. Rozzlobený dav se hnal tichými ulicemi města Independence v Missouri, kde žily 15letá Mary Elizabeth Rollinsová a její 13letá sestra Caroline. Děsivý dav ničil majetek, pálil a řádil. Někteří zločinci se vloupali do domu bratra Williama Phelpse, kde se nacházel tiskařský lis. Tento muž tiskl zjevení, která obdržel prorok Joseph Smith. Tiskařský lis rozebrali na kusy a vyhodili ho na ulici. Vynesli drahocenné vytištěné stránky ven z budovy, naházeli je na dvorku na hromadu, aby je spálili. Mary Elizabeth a její sestra Caroline se schovávaly za plotem a třásly se při pohledu na tu zkázu. Mary velmi dobře znala nebezpečí rozzlobených davů, ale navzdory tomu naléhavě cítila, že má zachránit ty drahocenné stránky. Dvě dospívající sestry vběhly na ulici, popadly plnou náruč Písem a utekly. Někteří členové bandy to zahlédli a zatímco odvážné sestry pronásledovali, nařídili jim, aby se zastavily. Dívky vběhly do kukuřičného pole, kde udýchané padly k zemi. Mezi řádky kukuřice položily na zem kopie zjevení a na stránky si lehly. Muži vytrvale po dívkách mezi vysokými kukuřičnými klasy pátrali a občas se k nim velmi přiblížili, ale nikdy nebyli schopni dívky najít a nakonec to vzdali a odešli, aby dokončili dílo zkázy ve městě. Světlo Páně ukázalo těmto mladým ženám, co mají dělat a kam mají jít, aby byly v bezpečí. Totéž světlo svítí nám. Může vás ochránit, stejně jako ochránilo je. V kanceláři Mladých žen máme sousoší těchto sester, aby nám připomínala odvahu mladých žen tenkrát i nyní. Jane Allgood Baileyová se nechtěla vzdát světla, které představovalo její nové náboženství. Nenechala na pláních Wyomingu zvítězit zimu, hlad a nemoc. Když se brodila ledovými potoky, pevně se uchopila za ruce jiných žen. Když vyšly na druhé straně, měly k sobě šaty přimrzlé, ale pokračovaly. Její 18letý syn Langley na cestě onemocněl a byl tak slabý, že ho museli většinu cesty vézt na ručním vozíku. Jednoho rána vstal z lůžka na vozíku, kde měl místo prostěradla zmrzlé plátno, odešel do čela výpravy a lehl si pod pelyněk, aby zemřel, protože cítil, že představuje příliš velké břímě. Když ho jeho věrná matka našla, vynadala mu a řekla mu: „Vylez si na vozík. Pomohu ti, ale nevzdáš to!“ Pak pokračovala rodina v cestě s těmi, kteří zbyli z Martinovy-Willeyovy výpravy ručních vozíků. Když přijeli do údolí Solného jezera, Langley byl stále naživu. Bylo mu 18 let a vážil pouhých 27 kilogramů. Ten 18letý hoch byl můj pradědeček. Jsem vděčná za to, že byl jeho mladý život uchován a jsem vděčná za statečnost a vitalitu jeho ušlechtilé a odvážné matky, která byla své rodině světlem a pomohla svému synovi jít navzdory smrtelným vyhlídkám. Vy, sestry, pravděpodobně nebudete muset tlačit ruční vozík prériemi ve vánici nebo utíkat před zločineckou bandou, ale možná budete muset opustit přátele, módní trendy a pozvání, které by ohrozily vaše správná měřítka. A to vyžaduje odvahu. Brzy se z vás stanou sestry v Pomocném sdružení a jednoho dne matky, které musejí propůjčit sílu a svědectví budoucím generacím. Nyní, v době, kdy se připravujete, si nemůžete dovolit říci: „Já to vzdám. Církevní měřítka jsou příliš vysoká. Je příliš těžké žít přesně podle měřítek osobní čistoty. Jsem příliš slabá.“ Můžete to dokázat. V zájmu vaší budoucnosti to musíte dokázat! Můžete žít ve světě a nemusíte být ze světa. Pán vás vyzývá, abyste vyšly ze studeného nebezpečí světskosti a vešly do tepla Jeho světla. To vyžaduje čestnost, sílu charakteru a víru - víru v pravdy, kterým učil Pán Ježíš Kristus, který řekl: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života“ (Jan 8:12). Pánovo světlo pomohlo Shelly Ann Scoffieldové čelit děsivé zkoušce v jejím mladém životě, ale ona jí čelila s velkou vírou a láskou k Nebeskému Otci. Jednoho dne Shelly onemocněla. Navštívila lékaře, který určil, že je to vážné. Shelly řekla: „Bála jsem se. Měla jsem na plicích velké masy a lékař začal mluvit o věcech, jako jsou rakovina, chemoterapie a ozařování.“ Ale Shelly se svému strachu nepoddala. Zůstala věrná tomu, čemu se naučila v programu Osobní pokrok, a začala jednat. Napsala si dlouhý seznam cílů, kterých chtěla dosáhnout, když nemohla chodit do školy kvůli léčení. Zaměstnala se tím, že vykonávala dobré věci. Dbala svých požehnání, včetně požehnání od otce, který měl kněžství a který jí pomáhal, dbala své nádherné rodiny, skvělých přátel a vynikajících lékařů. Shelly řekla: „Nejlepší ze všeho je, že mám svědectví o svém Nebeském Otci a o tom, že mě miluje a pomůže mi v tomto boji.“ Shelly zaznamenala své myšlenky pro své přítelkyně z Mladých žen a já bych se s vámi ráda podělila o některé z nich: „Dívky, chci, abyste věděly, že nyní je doba, kdy se máte přiblížit ke svému Nebeskému Otci. Pracujte na tom, abyste Mu ukázaly, že můžete udělat vše, co jste slíbily, že uděláte. Já se o to snažím. Učím se nyní o evangeliu více, než jsem o něm kdy v životě věděla. Vím, že Nebeský Otec je se mnou. Když cítím bolest a zármutek, On je cítí také a pouze si přeje, abychom ve chvílích, kdy se takto cítíme, poklekly, já i každá z vás, a modlily se o Jeho pomoc, protože On je tak ochotný. Velmi vás miluje. Modlím se o to, abyste se ze života a z těžkostí poučily, zůstaly Mu nablízku a měly víru. Získejte svědectví a zůstaňte věrné tomu, co je správné.“ Shelly Scoffieldová zesnula 3. listopadu 1998, silná ve víře. Drahé, ušlechtilé mladé sestry, ne všechny budeme mít takové zkušenosti, jako měla Shelly nebo jiné, podobné těm, o které jsem se s vámi dnes večer podělila, ale bude potřeba, aby se každá z nás na své cestě životem přimkla k Pánovi. Rády bychom navrhly tři věci, které vám pomohou vidět světlo a pomohou vám následovat je v životě. Zaprvé se modlete, to je první a nejdůležitější ze všeho. Když budete mluvit s Nebeským Otcem a vylijete Mu srdce, přiblížíte se k Němu. Pak se odmlčte, zastavte se a naslouchejte pocitům srdce. Usilujte o to, abyste porozuměly nabádání Ducha. Když se budete modlit upřímně, začnete pociťovat velkou lásku, kterou k vám Nebeský Otec chová. Zadruhé studujte Písma. Písma nás učí Pánovým cestám. Jsou v nich odpovědi na otázky ohledně toho, jak máme v dnešní době žít. Vnáší do našeho života světlo a ducha, které jiným způsobem získat nemůžeme. Zatřetí usilovně se zapojte do dobrých věcí. To znamená: Služte své rodině a přátelům. Buďte aktivní v Církvi a v semináři. Rozviňte nadání a dovednosti. Buďte dobrým příkladem. Buďte Božími svědky v každé době, ve všech věcech a na každém místě. Když budete dělat tyto věci, světlo ve vašem životě bude stále a stále jasnější a odrazí se vám ve tváři. Z kanceláře Mladých žen je vidět na svatý chrám v Salt Lake City a my vídáme nevěsty, které vycházejí z chrámu, aby se vyfotografovaly. Tyto půvabné nevěsty, které uzavřely sňatek v chrámu, vypadají všechny tak krásně, protože se jim ve tvářích zračí jas a v očích mají světlo. To světlo pochází z porozumění vlivu Spasitele na jejich život. Na mladé ženě, která se připravila uzavřít a dodržovat posvátné smlouvy a obdržet chrámové obřady a je toho hodna, je něco velmi zvláštního. Právě tak, jako jsme my následovali světla nákladního auta jedné bouřlivé zimní noci, tak také Shelly a Mary Elizabeth a Jane následovaly Pánovo světlo a stejně tak je můžete následovat i vy. A když přijdou chvíle, které budou vyžadovat odvahu a sílu a víru, vzpomeňte si na slova náboženské písně: Pán je mým světlem; tak proč se mám bát? Dnem i nocí, vždy při mně chce stát. („The Lord Is My Light,“ Hymns, no. 89) Svědčím o tom, že Pán je vždy ochoten vám pomoci. Příklad Jeho života a Jeho učení je pevným, spolehlivým průvodcem. Můžeme Ho následovat s důvěrou a dokonalou vírou, neboť On je náš Spasitel. Já Ho miluji. Miluji vás a vydávám svědectví o Jeho lásce k vám ve jménu Ježíše Krista, amen.