President Gordon B. Hinckley
V této skvělé budově . . . budou znít hlasy proroků celému světu na svědectví o Vykupiteli lidstva.
Vroucně milovaní bratří a sestry, je na vás velkolepý pohled, na toto ohromné shromáždění Svatých posledních dnů, kteří se sešli v této nové a nádherné budově.
Varhany ještě nejsou hotové a je třeba se ještě postarat o různé stavební detaily. Ale práce naštěstí pokročily natolik, že tuto budovu můžeme využít k této konferenci. Když jsem o ní hovořil asi před rokem, vyslovil jsem názor, že ji na začátku možná nedokážeme naplnit. Její kapacita je třiapůlkrát větší než kapacita Tabernaclu. Ale již nyní máme problém. Všechna místa jsou plná.
Během čtyř generálních zasedání a kněžského zasedání budeme moci poskytnout místo 100 000 návštěvníků. Rezervací na vstupenky jsme obdrželi 370 000. Tabernacle a Assembly Hall poslouží těm, kteří se nebudou moci vejít sem. Ale i tak bude mnoho, velmi mnoho lidí zklamáno. Omlouváme se. Prosíme vás za odpuštění. Nemáme možnost s tím cokoli udělat. Tolik lidí se chtělo zúčastnit této první konference v nové budově! Naneštěstí to není možné. Poněkud mě šokovalo, když jsem se dozvěděl, že lidé z mého sboru, kteří žijí nedaleko odtud a které mám rád, nedostali žádné vstupenky.
Jsme však vděční za nadšení Svatých posledních dnů pro tyto nové shromažďovací prostory. Doufám, že toto nadšení potrvá i nadále a že budeme mít plno i při každé budoucí konferenci.
Tato budova je nejnovější v řadě shromažďovacích prostor, které naši lidé vybudovali. Na začátku, po příchodu do tohoto údolí, zde postavili jednoduchý přístřešek. Chránil je před sluncem, ale neposkytoval teplo ani příliš pohodlí. Pak vybudovali starý Tabernacle. Po něm přišel nový Tabernacle, který nám tak dobře sloužil po více než 130 let.
Nyní, v této historické době, kdy si připomínáme zrod nového století a začátek nového tisíciletí, jsme postavili toto nové a nádherné Konferenční centrum.
Každý z podniků v minulosti byl odvážný počin, a Tabernacle obzvláště. Byl ojedinělý svým architektonickým projektem. Nikdo předtím nepostavil takovou budovu. I nyní je ojedinělá. Byl to nádherný sál a bude jím i nadále. Bude žít dál, protože věřím, že i domy mají svůj život. Bude sloužit po dlouhou dobu v nepředvídatelné budoucnosti.
Stavba této budovy byl odvážný podnik. Měli jsme ohledně ní obavy. Modlili jsme se za ni. Čekali jsme na našeptávání Ducha ohledně ní. A teprve když jsme cítili potvrzující hlas Páně, jsme se odhodlali k její stavbě přikročit.
Na generální konferenci v dubnu 1996 jsem řekl: „Je mi líto, že mnozí, kteří si přejí se s námi dnes ráno setkat v Tabernaclu, se nemohou dostat dovnitř. Velmi mnoho lidí je venku na okolním pozemku. Tato jedinečná a pozoruhodná budova postavená našimi předky pionýry a zasvěcená uctívání Pána pohodlně pojme 6 000 sedících lidí. Někteří z vás, kteří dvě hodiny sedíte na těch tvrdých lavicích, můžete pochybovat o slově pohodlně.
Je mi líto těch, kteří by se [chtěli dostat] dovnitř, ale nejsou pro ně místa. Asi před rokem jsem navrhl generálním autoritám, že snad přišel čas, kdy bychom měli uvažovat o možnosti postavit ještě jeden daleko větší dům zasvěcený bohoslužbě, kam by se vešlo třikrát nebo čtyřikrát více lidí, než pojme tato budova.“ (Poselství prvního předsednictva, červenec 1996, str. 1.)
Vize nové budovy byla v mé mysli jasná. Byly prostudovány různé architektonické návrhy. Nakonec byl jeden vybrán. Jeho součástí byla masivní konstrukce, která by pojala 21 000 míst, společně s divadlem, kde by bylo dalších tisíc míst. Neměly tam být žádné vnitřní sloupy, které by vadily v pohledu na řečníka. Na střeše měly být stromy a tekoucí voda.
Práce byly slavnostně zahájeny 24. července 1997, v den 150. výročí příchodu prvních pionýrů do tohoto údolí. Byla to historická událost.
Tehdy jsme to ještě nevěděli, ale Brigham Young, když v roce 1853 hovořil o chrámech, řekl: „Přijde čas, kdy . . . budeme stavět . . . s háji a jezírky nahoře.“ (Deseret News Weekly, 30 Apr. 1853, 46.)
V roce 1924 starší James E. Talmage z rady Dvanácti napsal: „Již dlouho vidím možnost vystavění velkého pavilonu na severní straně Tabernaclu, který by pojal snad dvacet tisíc lidí nebo i dvakrát tolik, se zesilovači, které by všem umožnily slyšet poselství pronášená z pódia Tabernaclu, a kromě toho ještě spojení s vysílacím zařízením a přijímači v několika kaplích nebo jiných shromažďovacích budovách v celé oblasti mezi horami.“ (Journal of James E. Talmage, 29 Aug. 1924, Special Collections and Manuscripts, Harold B. Lee Library, Brigham Young University, Provo, Utah.)
V roce 1940 pověřilo První předsednictvo a Dvanáct svého architekta, aby načrtl plán budovy, která by pojala 19 000 míst k sezení a stála by na místě, kde stojí tato budova. To bylo před 60 lety. Přemýšleli o tom, hovořili o tom, ale nakonec od této myšlenky zcela upustili.
Tato prohlášení a tyto činy byly nádherným způsobem prorocké. Nic jsme o nich nevěděli. Všechny jsme objevili až po zahájení této stavby.
Nepostavili jsme chrám se stromy a jezírkem na střeše. Ale na této budově máme mnoho stromů a te-koucí vodu. Brigham Young možná prorocky viděl tuto stavbu v těsné blízkosti chrámu. Máme to, o čem přemýšlel bratr Talmage, a mnohem, mnohem více. Průběh tohoto shromáždění uslyší nejen všichni, kteří sedí v tomto Konferenčním centru, ale převezme ho i rozhlas, televize a kabelová televize a pomocí satelitu bude přenášen do Evropy, Mexika a Jižní Ameriky. Dosahujeme daleko za oblast mezi horami, o které hovořil bratr Talmage. Dosahujeme za hranice Spojených států a Kanady. V podstatě dosahujeme po celém světě.
Tato budova je opravdu velkolepá. Nevím o žádné jiné srovnatelné stavbě postavené především jako místo uctívání, která by byla tak rozlehlá a měla takovou kapacitu. Je krásná architektonicky a zařízením a nádherná funkčností. Je postavena ze železobetonu podle nejpřísnějších seizmických požadavků pro tuto oblast. Beton je obložen žulou, která pochází ze stejného lomu jako kámen použitý na stavbu chrámu. Obě budovy mají i kazy této žuly.
Vnitřní prostory jsou krásné a nádherně působivé. Jsou obrovské a byly vybudovány tak, aby v pohledu na řečníka nic nevadilo. Koberce, mramorové chodby, vyzdobené stěny, úhledné technické vybavení, nádherné dřevo - vše svědčí o funkčnosti s nádechem elegance.
Budoucnost potvrdí, že toto bude velký přínos pro toto město. Nejen že se zde budou konat naše generální konference a některá další náboženská shromáždění, ale tato budova bude sloužit i jako kulturní centrum pro ta nejlepší umělecká představení. Doufáme, že sem budou přicházet lidé jiného přesvědčení a zažijí atmosféru tohoto krásného místa a pocítí vděčnost za to, že zde je. Děkujeme všem, kteří velmi usilovně pracovali, aby dovedli stavbu do tohoto stadia - architektům, se kterými jsme se mnohokrát setkali; hlavním dodavatelům, z nichž tři pracovali společně; subdodavatelům a stovkám řemeslníků, kteří zde pracovali; vedoucímu stavby; městským stavebním inspektorům a každému, kdo se na tomto projektu podílel. Všichni se spojili v herkulovském úsilí, abychom se dnes dopoledne mohli shromáždit. S potěšením mohu konstatovat, že mnozí z nich jsou s námi.
A nyní bych vám chtěl, bratři a sestry, říci ještě o jednom rysu této nádherné budovy. Doufám, že mi prominete, budu-li mluvit trochu osobně a možná i trochu sentimentálně.
Miluji stromy. Když jsem byl malý, žili jsme v létě na farmě, ovocné farmě. Každým rokem jsme v této době sázeli stromky. Myslím, že za tu dobu, co jsme se ženou spolu, až na dva tři roky, kdy jsme v tomto městě nežili, se ani jednou nestalo, že bych na jaře nevysadil stromky, alespoň dva nebo tři - ovocné stromky, stinné dřeviny, okrasné dřeviny a z jehličnatých stromů smrk, jedli a borovici. Miluji stromy.
Asi před 36 lety jsem sázel černý ořešák. Bylo to na hustě porostlém místě, kde rostl rovně a vysoko, aby dosáhl ke slunečnímu světlu. Před rokem z nějakého důvodu odumřel. Ořech je ale cenné nábytkářské dřevo. Zavolal jsem bratru Benu Banksovi, sedmdesátníkovi, který, ještě než se začal věnovat na plný úvazek Církvi, obchodoval s dřevem. Přivedl své dva syny - jeden je biskup a druhý byl nedávno jako biskup uvolněn - kteří nyní podnik spravují, aby se na strom podívali. Všechno nasvědčovalo tomu, že to je pevné, dobré a krásné dřevo. Jeden z nich navrhl, že by z něj mohl být řečnický pult pro tuto budovu. Ten nápad mě nadchl. Strom jsme nechali porazit a rozříznout na dvě velké klády. Pak přišel dlouhý proces sušení, nejprve přirozeného a pak v sušárně. Klády rozřezali na prkna na pile v Salemu v Utahu. Prkna odvezli do Fetzerovy továrny na zpracování dřeva, kde z tohoto dřeva zkušení řemeslníci vymysleli a vyrobili tento velkolepý řečnický pult.
Konečný výrobek je krásný. Přál bych si, abyste si ho všichni mohli prohlédnout zblízka. Je ukázkou vynikající řemeslné zručnosti, a tak k vám mluvím ze stromu, který jsem vypěstoval na své zahradě, kde si hrály a také vyrostly mé děti.
Je to pro mě citlivá věc. Zasadil jsem další černý ořešák, jeden nebo dva. Dávno tady už nebudu, až vyrostou. Až ten den přijde a tento krásný řečnický pult zestárne, možná ho jeden z nich bude moci nahradit. Staršímu Banksovi a jeho synům, Benovi a Bradleymu, a dovedným dělníkům, kteří ho vymysleli a vyrobili, vyjadřuji své hluboké díky za to, že umožnili, abych zanechal maličký dotek v této skvělé budově, odkud budou znít hlasy proroků celému světu na svědectví o Vykupiteli lidstva.
A tak všem, kteří se zasloužili o existenci této posvátné budovy, a vám všem, kteří jste se zde při této historické příležitosti shromáždili, vyjadřuji vděčnost a uznání, lásku a poděkování za tento den a tento posvátný a krásný dům uctívání, ve jménu Ježíše Krista, amen.
