Víra, oddanost a vděčnost Starší David B. Haight z kvora dvanácti apoštolů Doufám, že v srdci pociťujeme vděčnost za znalost, kterou máme, a za svědectví, která máme, a za přesvědčení, které máme. Před více než dvěma lety na shromáždění, na kterém president Gordon B. Hinckley oznámil, že v roce 2000 bude postavena tato budova, se ke mně obrátil a řekl: „Davide, očekávám, že tam budeš.“ Bratře presidente, jsem zde. A doufám, že když řekne, že potřebujeme další rok nebo tak nebo cokoli a že očekává, že tam budu, doufám, že to řekne, protože já se budu řídit jeho pokyny. Mám radost, že zde mohu být s vámi a že můžeme být svědky této úžasné historické shromažďovací budovy. Líbily se mi poznámky presidenta Hinckleyho týkající se ořešáku, ze kterého je vyroben tento řečnický pult. V řečnickém pultu v Tabernaclu bylo červené a oranžové světlo jako pomůcka pro řečníka, aby věděl, jak dlouho smí hovořit. Jak stárneme, náš zrak není obvykle tak ostrý jako kdysi. Rozsvítilo se oranžové světlo, a pokud jste mu nevěnovali pozornost, začalo blikat červené světlo. Když bylo toto světlo poprvé nainstalováno, bratr LeGrand Richards řekl: „Někdo sem dal jakési hloupé světlo.“ A pak řekl: „Prostě ho zakryji rukou.“ Dnes tady žádné světlo není, takže nevím, kdy skončím. Mám radost, že zde mohu být s vámi se všemi! Když se dívám na toto rozlehlé publikum a přemýšlím o našich začátcích - o našich skromných, skromných začátcích - jen si představte srub Petera Whitmera ve Fayette v New Yorku. Rozměry srubu byly, pokud si vzpomínám, asi 6 krát 9 metrů. Nahoře byly dvě malé ložnice. Tam žila rodina Petera Whitmera. V domě nebyla žádná vodovodní instalace. Venku byla studna a jen krb na vaření a pro vytápění, avšak v této skromné budově byla před 170 lety zorganizována Církev. Jen si to představte. Prorok Joseph Smith obdržel zjevení s pokyny týkající se organizace Církve. V tomto skromném malém srubu byla nejen zorganizována Církve, ale v jedné z těch ložnic nahoře, kterou měli prorok Joseph a Oliver Cowdery k dispozici, byl dokončen překlad Knihy Mormon. A v tomto malém farmářském domě byli vysvěceni první starší Církve, když prorok Joseph vysvětil Olivera Cowderyho a pak Oliver vysvětil proroka Josepha Smitha. A v tomto malém farmářském domě se poté, co byla Církev zorganizována, konalo první shromáždění svátosti. Jen si to představte. Sestry na tuto první svátost přinesly chléb a nějakou šťávu z hroznů. Toto byly skromné začátky toho, čeho jsme dnes zde svědky. Když zde sedíme a díváme se na toto rozlehlé publikum, je vzrušující uvažovat o naší budoucnosti a vzpomínat na skromné pionýrské začátky. V roce 1820 v Posvátném háji se v odpověď na pokornou modlitbu proroka Josepha zjevili tomuto 14letému mladíkovi Bůh Otec a Jeho Syn a uvedli tak toto dílo - znovuzřízení evangelia. Přemýšlejte o roce 1830 - o shromáždění v onom malém srubu, který se stal na čas ústředím Církve. Představte si toto historické, avšak nebeské shromáždění v onom průkopnickém srubu o rozměrech 6 krát 9 metrů. Část zprávy vypráví o Mary, manželce Petera Whitmera. Mary Whitmerová onoho nedělního rána vstala brzy a vešla do obývacího pokoje, kde lidé spali na podlaze pokryté podomácku vyrobenými prošívanými pokrývkami. Přijeli krytým vozem, bryčkou nebo na koni - přátelé a lidé, kteří zaslechli, co se má dít 6. dubna. Na onom shromáždění se sešlo asi 50 lidí. Díky tomuto skromnému, skromnému začátku, se dnes scházíme zde. Chtěli bychom zvolat: „Aleluja! Díky Pánu za vše, co se přihodilo.“ Nyní, když zde stojím, přicházejí mi na mysl slova o víře, o oddanosti a o vděčnosti - o víře lidí a o víře, kterou prokazujeme tím, že jsme dnes zde; o oddanosti oněch prvních členů a o oddanosti, kterou máme my, a naše srdce je naplněno vděčností za to, co se stalo a co leží před námi. Jsem velmi vděčný za to, že zde mohu být, za své předky, za svou manželku Ruby, za naše děti a za všechna naše vnoučata. Naše rodina zahájila tradici, že tohoto dne, ať žijeme kdekoli, se postavíme před televizní obrazovkou, jsme-li doma, nebo jsme-li ve sborovém domě nebo jsme-li v Konferenčním centru, a zvedneme pravou ruku, abychom vyjádřili podporu úředníkům Církve, zvláště našemu žijícímu prorokovi. A tak jsem si dnes v duchu představoval své potomky v Bruselu v Belgii, v Londýně, ve Virginii, v Severní Karolíně, v Texasu a v Kalifornii - jak dnes zvedají pravou ruku do pravého úhlu, jak se učí, jak to udělat, jak se učí, že v Církvi je důležité podporovat vedoucí. Mé srdce je tohoto dne naplněno vděčností za zjevení daná proroku Josephu Smithovi a za vše, co vykonal, aby uvedl znovuzřízení do pohybu, kterážto zjevení byla nezbytná pro pokračování tohoto díla, řádek za řádkou a předpis za předpisem. Přemítejte o našem nelehkém začátku - skromném, skromném začátku - a pak se na nás podívejte dnes. Joseph Smith obdržel zjevení, které nyní tvoří první oddíl Knihy nauk a smluv, ve kterém Pán slíbil jemu a dalším, že obdrží moc a pravomoc vynést Církev „ze skrytu a temnoty“. (NaS 1:30.) Zamyslete se nad tím, co se stalo pod inspirovaným vedením presidenta Hinckleyho, co se týče budovy Josepha Smitha, kterou dnes máme, kdy byla uchována ta nádherná stará budova, která sloužila jako Hotel Utah a která je nyní tak krásnou stavbou; byli jsme svědky toho, jak toto přišlo inspirací danou presidentu Hinckleymu. A zamyslete se nad touto budovou a, jak nám vysvětlil, nad pokyny, kterých se mu dostalo. A tak se obracím k nám všem, kteří se zde dnes scházíme, a doufám, že v srdci pociťujeme vděčnost za znalost, kterou máme, a za svědectví, která máme, a za přesvědčení, které máme, že toto je pouze začátek. Toto je pouze jedna kapitola v pokračování tohoto díla. Když se zamyslíme nad tím, co se stalo od onoho skromného začátku ve Fayette v New Yorku a co se stalo v našem životě a s našimi předky, doufám, že všichni pociťujeme vděčnost a že ji toužíme předat svým potomkům, a znalost, kterou máme, a svědectví, která máme, o tom, že toto dílo je pravdivé. Doufám, že pociťujeme vděčnost za věčná požehnání, která můžeme obdržet, když sledujeme rozmach budování chrámů po celém světě a požehnání přicházející k lidem a když jsme toho součástí. Když zde před chvilkou bratr Pace hovořil o problémech, které máme v Ghaně, vím, že se to urovná. Stál jsem pod stromem na pozemku tamní univerzity a zasvětil jsem Ghanu pro kázání evangelia. Bratr Banyan Dadson, který byl vicepresidentem univerzity a členem Církve, tam onoho dne stál a vysvětloval lidem, jak se rodilí obyvatelé Ghany usadili v části západní Afriky a jaké požehnání to přineslo oněm kmenům. Vím, že tento problém se vyřeší; bude to pouze jedna kapitola v pokračování tohoto díla. President Hinckley nedávno ve svém proslovu hovořil o článcích své rodiny, o řetězu své rodiny a vyjádřil naději, že bude v tomto řetězu pevným článkem a že jeho článek zůstane pevným. Vyprávěl o tom, jak se na svém pozemku snažili vytáhnout pařez a jak se řetěz přetrhl. Šel do obchodu, aby koupil jiný článek, kterým by řetěz spravil, aby tak mohl pařez vytáhnout, což se jim nakonec podařilo. Řekl, že myslel na vlastní zodpovědnost vůči svým potomkům, na to, aby v onom řetězu zůstal pevným článkem. (Viz „Keep the Chain Unbroken“, Brigham Young Magazine, spring 2000, 6.) S modlitbou doufám, že ve své rodině budeme mít my všichni touhu být pevným článkem v řetězu své rodiny, ve svém potomstvu, aby tak věčná požehnání, která jsou součástí evangelia, požehnání chrámu a věčností, byla v naší rodině vyučována takovým způsobem, že budou pokračovat až navěky a budou působit na mnoho a mnoho lidí. Zajistěte, aby články vašeho řetězu byly pevné a abyste budoucím generacím předali svědectví a oddanost, kterou máte. Toto rozlehlé publikum, které je dnes zde, je pouhou kapitolou v tom, co nastane při šíření tohoto díla po celém světě. Spasitel se po svém vzkříšení objevil na mořském pobřeží, když se Petr a ostatní vrátili k rybaření. Zavolal na ně a zeptal se jich, zda chytili nějaké ryby, ale oni nic nechytili. Vybídl je, aby vrhli své sítě na druhou stranu. Tento příběh si určitě dobře pamatujete. Vytáhli sítě plné ryb, a když seděli u pobřeží, Spasitel se zeptal Petra: Miluješ-li mne více než tyto?, ukazuje na cenné ryby, které sebou házely v síti. Miluješ-li mne více než tyto? A Petr řekl: „Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji.“ On pak řekl: „Pasiž beránky mé.“ Poté se zeptal Petra podruhé a potřetí a pak mu přikázal: „Pasiž ovce mé . . . Pasiž ovce mé.“ (Viz Jan 21:15-17.) Kéž máme toto svědectví, tuto touhu ve svém srdci učit druhé, vysvětlovat jim, v co věříme, a žít spravedlivým životem, žít dobrým životem, být lidstvu příkladem a být schopni šířit toto dílo nejen tím, co říkáme, ale tím, jak jednáme, tím, jak žijeme, tím, jak reprezentujeme Církev a tím příkladem, kterým pro lidstvo jsme. Vím, že Bůh žije, že je náš Otec - On nás všechny miluje - a že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, a že jsou skuteční a že žijí v dnešní době. O tom svědčím a zanechávám vám svou lásku a svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.