Vaše vlastní osobní svědectví Starší Angel Abrea Sedmdesátník Duch Svatý má moc přinášet nám do života světlo a porozumění, ale my za to musíme zaplatit tím, že vyhledáme a získáme Jeho společenství. Rád bych si pomyslně pohovořil s nositeli kněžství o osobním svědectví. Věřím, že tento neformální způsob mi pomůže předat mé poselství. Pro účely našeho rozhovoru použiji jména svých vnuků; představujte si prosím, že to jsou vaše jména a že mluvím přímo ke každému z vás mladých mužů. Milý Jakube, když jsi jako malý chlapec vydával svědectví, říkal jsi: „Vím, že evangelium je pravdivé. Vím, že Ježíš Kristus je Syn Boží. Vím, že Joseph Smith byl pravý prorok.“ Věděl jsi to, protože ti to řekli druzí. Protože jsi rodičům, biskupovi a ostatním důvěřoval, nikdy jsi o této znalosti nepochyboval. Avšak nyní, když začínáš být nezávislejší v myšlení, chápání a vnímání všech různých proměnlivostí, které ti tento intenzivní a nádherný život předkládá, si často uvědomuješ, že všichni lidé nemají stejné svědectví neboli „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“ (Filipenským 4:7). Možná sis, Jiří, už uvědomil, že někteří dospělí jsou cyničtí a nechtějí s tebou hovořit o nádherných skutečnostech usmíření, vzkříšení a věčného života. Namísto toho ti budou říkat, abys jedl a pil a byl veselý, protože zítra zemřeme. (Viz 2. Nefi 28:7.) Jiné uvidíš, jak tápají a poznávají a hledají odpovědi, které nenacházejí. A přesto se ti budou stále snažit dokázat znalost toho, co nemají. A ještě jiní budou říkat: „Možná jsou tyto věci pravdivé, ale možná nejsou. Uděláme nejlépe, když budeme žít tak, jak se nám zdá vhodné, a je-li po tomto životě nějaký další život, uvidíme, necháme se překvapit.“ Ondřeji, chápu tvé myšlenky a pocity, které možná máš v mysli a v srdci. Chápu, že když nasloucháš těmto rozdílným hlasům, možná se sám sebe ptáš, co je pravda a co není. Jistě ti na mysl přišlo mnoho otázek. Pravdou je, že za nejistotu a pochybování nebudeš odsouzen, pokud se budeš upřímně snažit najít odpověď. Naše duševní schopnosti nám byly dány proto, abychom je používali. Víra založená na osobní modlitbě, studiu a poslušnosti je trvalejší než slepá víra; je prospěšnější a zcela jistě má lepší základ. A ty, Pavle, pamatuješ si, že Spasitel řekl: „Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. Kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.“? (Matouš 18:3-4.) Prospěje nám, uchováme-li si dětskou pokoru a ochotu učit se, ale nezbytně musíme růst dále a nespokojit se s omezeným poznáním či chápáním evangelia, které má dítě. Pamatuj si, Pavle, co řekl apoštol, který se jmenoval jako ty, Korintským: „Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.“ (1. Korintským 14:20.) Ty, milý Roberte, si položíš otázku: „Mám se tedy snažit najít odpověď sám? Může mít někdo takové svědectví? Je to dar jen pro několik lidí? Opravdu si ti, kteří říkají, že vědí, jen myslí, že vědí, nebo sami sebe přesvědčili nějakým psychologickým trikem?“ Jako odpověď na tvé otázky, a abych tyto věci více osvětlil, mi dovol uvést, že starší John A. Widtsoe řekl, že ti, kteří mají opravdu svěde-ctví o evangeliu, mají „nejvyšší druh znalosti. Přichází jako zjevení, když známe pravdu a jsme jí poslušni . . . Pro člověka je to opravdu to nejdůležitější vlastnictví.“ („What Does It Mean to Have a Testimony?“ Improvement Era, May 1945, 273; zvýraznění přidáno.) Uvědomuješ si, že svědectví je definováno jako nejvyšší druh znalosti a „to nejdůležitější vlastnictví pro člověka“ a že v Naukách a smlouvách se o něm Spasitel zmiňuje jako o znalosti, která „bude sídliti v tvém srdci“ (NaS 8:2)? Možná to bude pro tebe v tvém věku těžko pochopitelné, ale naše svědectví je něco, co si s sebou vezmeme do příštího života. Zanecháme zde všechno své pozemské vlastni- ctví, ale tato znalost, toto vnitřní přesvědčení, nám zůstane. Pomysli na Josepha Smitha; ti, kteří ho připravili o život, ho nemohli připravit o jeho nejdůležitější vlastnictví - jeho svědectví. Prorok Joseph Smith si toto nesmírně cenné vlastnictví vzal skrze závoj smrti s sebou na věčnost, kde mu Pán slíbil „trůn . . . v říši mého Otce“ (NaS 132:49). Ale zároveň toto svědectví, společně s nepomíjejícím jménem a pověstí (viz NaS 135:3), zůstává zde s námi. Slyšíme mocné svědectví Božího proroka dosvědčující, „že [Kristus] žije! Neboť jsme Ho viděli, ano, po pravici Boží, a slyšeli jsme Jeho hlas dosvědčující, že je Jednorozeným Otce“ (NaS 76:22-23). Milý Martine, teď, když jsi měl možnost uvidět věčný rozměr svědectví, můžeme v našem rozhovoru pokračovat a ukázat si, že můžeš mít vlastní svědectví, uděláš-li to, co je nezbytné k jeho získání. V jednom z obtížných okamžiků, které věrný a oddaný Nefi prožil se svými vzpurnými bratry, jim připomněl toto vodítko, jak získat svěde- ctví: Pán prohlásil: „Kdybyste nezatvrzovali srdcí svých, nýbrž prosili mne v pevné důvěře, že vám bude dáno, a kdybyste pilně dodržovali přikázání má, pak by vám byly věci tyto zjeveny.“ (1. Nefi 15:11.) Můžeme si projít kroky, které Nefi popsal. Zaprvé nezatvrzuj srdce. Usiluj o poznání. Jinak řečeno, měj intenzivní, naléhavou touhu vědět. Dopřej seménku místa, aby bylo zasazeno v tvém srdci. A učiníš-li to, víš, co je slíbeno? Alma nám říká: „Kdo svoje srdce nezatvrzuje, . . . [bude mu] dáno poznati plně tajemství Boží.“ (Alma 12:10.) Zadruhé žádej ve víře. Všiml sis při studiu Písem, jak často je přikázání, abychom se modlili a žádali, doprovázeno slovním spojením „věříte-li, že to obdržíte“? V procesu žádání o znalost musíme projevit víru - věřit, předtím než obdržíme. Pro ilustraci této části našeho rozhovoru je nám dobrým příkladem Alma, který vysvětlil, jak on získal svědectví: „Vizte, po mnoho dní jsem se postil a modlil, abych sám tyto věci seznal. A nyní sám vím, že jsou pravdivé, neboť mi je zjevil Pán - Bůh - prostřednictvím svého svatého ducha; a je to duch zjevení, který jest ve mně.“ (Alma 5:46.) Zatřetí dodržuj přikázání. Myslím, že slova Knihy Mormon zdůrazňují požehnání, která můžeme obdržet, oplýváme-li dobrými skutky. Král Benjamin prohlásil ke svému lidu: „Když všechny tyto věci věříte, pak hleďte, abyste je konali.“ (Mosiáš 4:10.) A velký misionář Ammon řekl: „Ano, kdo se obrátí a má víru, dobré skutky činí a neúnavně a bez přerušení se modlí - tomu jest dáno, aby znal tajemství Boží.“ (Alma 26:22.) Takže jsme si, Karle, rozebrali jednotlivé kroky, jak máme postupovat při hledání svědectví. Ale ještě máme k dispozici tu nejdůležitější pomoc, která nám může poskytnout potvrzení a absolutní jistotu, a tou je tvoje právo přijmout společenství Ducha Svatého, žiješ-li tak, abys ho byl hoden. Pamatuj na slib v Moronim: „A prostřednictvím Ducha svatého můžete zvěděti pravdu všech věcí.“ (Moroni 10:5.) Všimni si, že jsem řekl přijmout společenství Ducha Svatého. Duch Svatý má moc přinášet nám do života světlo a porozumění, ale my za to musíme zaplatit tím, že vyhledáme a získáme Jeho společenství. Starší Marion G. Romney kdysi napsal: „Posláním Ducha Svatého je zjevovat pravdu nebes těm, kteří jsou způsobilí ho přijmout. Každý z nás, máme-li touhu, může tuto způsobilost získat. Musíme však mít stále na paměti, že Duch Svatý nebude dlít v nesvatém prostředí. Je zvyklý na společnost Boha, protože je společníkem Otce a Syna. Když přijímáme dar Ducha Svatého, je nám přikázáno ho přijmout; jemu není přikázáno k nám přijít. Ale jestliže o něj, celým svým srdcem, opravdu usilujeme, přijde k nám a povede nás při rozhodování v každé krizi našeho života.“ („Revelation in Our Personal Affairs“, Relief Society Magazine, Oct 1955, 647.) Duch Svatý je nám dán, aby svědčil o Otci a Synovi; aby svědčil, že Ježíš Kristus je náš Vykupitel; že je na zemi prorok, který předsedá pravé Církvi, která nese Spasitelovo jméno, a to Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů; a že všechna díla a sliby Boží budou naplněny v Jeho době a Jeho způsobem. A nyní, můj nejmladší vnuku Tomáši, tento rozhovor můžeme uzavřít zmínkou o tom, co je svědectví. Nejlépe ho možná definujeme, podíváme-li se, co svědectví představuje v našem životě. Svědectví znamená říci: „Půjdu tam a učiním, co rozkázal Pán, neboť vím . . .“ (1. Nefi 3:7) a pak podle toho jednat. Je to mít mír, který přichází se znalostí, že vše možné bylo učiněno, že všechny talenty byly maximálně využity. Znamená to řídit se Pánovým přikázáním Jozuovi: „Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koli obrátíš.“ (Jozue 1:9.) A to znamená být „trpělivý v souženích“ (NaS 31:9). Znamená to nikdy se nevzdávat a naopak být příkladem ostatním. Znamená to být připraven „vždycky k vydání počtu všelikému, kdo by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní“ (1. Petr 3:15). Znamená to hlásat Jeho pokolení: „Ježíš Kristus [je] Syn Boží, otec nebes i země, Tvůrce všech věcí od počátku.“ (Mosiáš 3:8.) Ano, tyto a mnohé další vlastnosti a činy jsou příkladem svědectví. A to je mé svědectví pro vás ve jménu Ježíše Krista, amen.