President kůlu President Gordon B. Hinckley Presidenti kůlů byli povoláni stejnou inspirací, jakou byly povolány generální autority. Modlím se za ně, milovaní bratří, aby na nich spočíval Duch Páně. Nyní mám to potěšení podělit se s vámi o několik myšlenek. Nejprve vám chci poděkovat, že jste zde. Ještě nikdy jsem neviděl nic takového. Měl jsem si přinést dalekohled, abych si mohl prohlédnout vás na horním balkonu. V celém tomto sále jsem napočítal jen pět volných míst. Jsem velmi rád, že zde mohu být! Bratří, jak nádherná věc je kněžství Boží! Nic se mu nevyrovná. Získává se pouze vkládáním rukou těch, kteří mají pravomoc ho udělovat. V této dispensaci toto udílení sahá až k Janu Křtitelovi a k Pánovým apoštolům, Petru, Jakubu a Janovi. Přišli na zem a fyzicky vložili ruce na hlavu Josepha Smitha a Olivera Cowderyho a slyšitelným hlasem pronesli slova udílení této zázračné moci. Každý muž, který ho od té doby obdržel, ho získal vkládáním rukou někoho, kdo ho opět obdržel stejným způsobem, který sahá až k původnímu udělení. Kněžství je beztřídní. Každý způsobilý muž, nehledě na národnost, etnický původ nebo jakýkoli jiný faktor, má nárok kněžství obdržet. Rozhodujícím faktorem se stává jeho poslušnost přikázání Božích. Jeho udělení závisí jen na způsobilosti před Pánem. S ním přichází právo a pravomoc řídit v Kristově Církvi. Vzpomínám si na to, co jsem zažil kdysi dávno jako člen Rady Dvanácti. Účastnil jsem se konference kůlu, jehož president byl bohatý muž, žijící v hojnosti. Podle měřítek světa byl velmi úspěšný. Bydlel ve velkolepém domě. Na letiště mi přijel naproti v krásném autě. Poobědvali jsme v prvotřídní restauraci. A přesto byl ve svém úřadu pokorný, měl touhu učit se a vždy byl ochoten učinit při spravování záležitostí svého kůlu to, co je správné. Potom jsem odjel na další konferenci. President na mě čekal v autě, které už něco pamatovalo. Na jídlo jsme se zastavili v rychlém občerstvení. Jeho dům byl velice skromný - úhledný, čistý a tichý, ale ne bohatě zařízený. Povoláním byl tesař. Neměl nic z líbivých věcí světa. I on byl skvělý president kůlu a své povinnosti vykonával pozoruhodným způsobem. Byl vynikající ve všech ohledech. Tak zázračné je toto kněžství. Bohatství není důležité. Vzdělání není důležité. Světská sláva není důležitá. Řídícím faktorem je přijatelnost před Pánem. Všechny autority, které jsou zde dnes večer, by mohly dosvědčit, jaké pozoruhodné a inspirující věci zažily při reorganizacích kůlů. Vzpomínám si, jak jsem byl asi před 40 lety pověřen reorganizací jednoho kůlu. Jeho president nečekaně zemřel. Bratří mě požádali, abych tam zajel, promluvil na pohřbu a reorganizoval kůl. Ještě nikdy jsem to nedělal. Generální autoritou jsem byl teprve krátce. Byl jsem na to úplně sám. Když jsem dorazil, odvezli mě do jiného města, kde jsem se zúčastnil smutečního obřadu. Požádal jsem všechny úředníky kůlu a biskupy, aby se po obřadu zdrželi, a oznámil jsem, že reorganizace kůlu proběhne druhý den večer. Požádal jsem presidenta misie, aby mi asistoval při pohovorech s bratřími, z nichž jsem nikoho neznal. Pohovory jsme prováděli pozdě do večera. Brzy jsem zjistil, že v kůlu jsou problémy. Byly tam odstředivé pocity. Když jsme promluvili se všemi, řekl jsem presidentovi misie: „Nejsem spokojen. Není tady ještě někdo?“ Odpověděl: „Vím jen o jednom muži, se kterým jsme nehovořili. Přistěhoval se sem poměrně nedávno při přesunu v jejich společnosti. Je druhým rádcem v biskupstvu. Příliš ho neznám. Nebydlí v tomto městě. Řekl jsem: „Tak ho navštívíme.“ Vydali jsme se na cestu do hotelu, kde jsem měl spát. V takové situaci jsem byl - provedl jsem pohovory se všemi těmito bratřími, a nenašel jsem nikoho, koho bych považoval za způsobilého předsedat, a reorganizace byla naplánována na příští večer. Do hotelu jsme přijeli pozdě. Zavolal jsem tomu muži a v telefonu se ozval ospalý hlas. Řekl jsem mu, že bych se s ním rád dnes večer setkal. Omluvil jsem se, že volám tak pozdě. Odpověděl: „Zrovna jsem si šel lehnout, ale obléknu se a přijedu.“ Přijel do hotelu. Rozhovor, který následoval, byl velmi zajímavý. Vystudoval na BYU naftařskou geologii. Pracoval pro velkou naftařskou společnost. Sloužil už jinde v zodpovědných církevních funkcích. Znal program Církve. Sloužil na misii. Znal evangelium. Byl zralý v Církvi. A území, za které zodpovídal jako zaměstnanec naftařské společnosti, se přesně shodovalo s územím kůlu. Řekl jsem mu, že mu zavoláme ráno, a rozloučil jsem se s ním. President misie odjel domů a já jsem šel spát. Druhý den ráno jsem se probudil kolem třetí hodiny. Na mysl mi začalo přicházet mnoho pochybností. Lidé v kůlu tohoto muže téměř neznali. Vstal jsem z postele, poklekl jsem a prosil jsem Pána o vedení. Neslyšel jsem žádný hlas, ale měl jsem velmi zřetelný dojem, který řekl: „Řekl jsem ti, kdo má být presidentem kůlu. Proč se ještě ptáš?“ Zastyděl jsem se, že jsem Pána znovu obtěžoval, lehl jsem si a usnul. Brzy ráno jsem tomuto muži zatelefonoval a povolal jsem ho, aby sloužil jako president kůlu. Požádal jsem ho, aby si vybral rádce. Toho večera, když se lidé shromáždili, se hodně spekulovalo, kdo bude presidentem kůlu, ale na tohoto muže si nikdo ani nevzpomněl. Když jsem oznámil jeho jméno, lidé se na sebe tázavě podívali, zda někdo neví, o koho jde. Požádal jsem ho, aby přišel na stupínek. Oznámil jsem jeho rádce a pozval jsem je na stupínek. I když ho lidé neznali, vyjádřili mu podporu. Věci v kůlu se daly do pohybu. Lidé si již dlouho uvědomovali, že potřebují středisko kůlu, ale nebyli si jisti a nemohli se dohodnout, kde by mělo stát. Pustil se do práce a během roku a půl měl připraveno k zasvěcení nádherné nové středisko kůlu. Kůl sjednotil. Jezdil sem a tam, scházel se s lidmi a projevoval jim lásku. Tento kůl, který byl unavený, ožil a doslova vřel novým nadšením. Je jako zářící hvězda ve velkém souhvězdí kůlů v této Církvi. Bratří, mohu vám dosvědčit, že při jmenování presidenta kůlu se zjevení od Pána zřetelně projevuje. Jednou jsem na tomto shromáždění hovořil o biskupech a dnes večer bych chtěl říci několik slov o presidentech kůlu. Tento úřad přišel do Církve v roce 1832. Joseph Smith, president Církve, byl také presidentem kůlu. Když byl v roce 1834 v Missouri zorganizován nový kůl, tento model se změnil a úředníci byli vybíráni z řadových nositelů kněžství. Je to úřad, který pochází ze zjevení. Zorganizování kůlu představuje vytvoření rodiny sborů a odboček. Program Církve byl stále složitější a požadavky na předsednictva kůlů vzrůstaly. Byly vytvořeny menší kůly. Nyní máme v Církvi 2 550 kůlů a již je schváleno zorganizování dalších. President kůlu je úředník povolaný zjevením, aby stál mezi biskupy sborů a generálními autoritami Církve. Je to velmi důležitá zodpovědnost. Školí ho generální autority a on naopak školí biskupy. Velmi zajímavé je pro mě to, že v Církvi máme 17 789 sborů s biskupem v každém z nich. Jsou roztroušeny po celé zeměkouli. Jejich členové hovoří různými jazyky. A přesto jsou všechny stejné. Můžete navštívit nedělní shromáždění v Singapuru nebo ve Stockholmu a bude to stejné shromáždění. Představte si, jaký zmatek bychom měli, kdyby se každý biskup řídil tím, co se mu líbí. Církev by se velmi brzy doslova rozpadla. President kůlu slouží jako poradce biskupů. Každý biskup ví, že musí-li řešit nějaký obtížný problém, je mu ochotně k dispozici někdo, s kým se může podělit o své břímě a kdo mu poradí. On poskytuje dodatečnou míru jistoty při posuzování těch, kteří jsou hodni jít do domu Páně. Biskupové jsou svým lidem velmi blízcí. Žijí s nimi jakou sousedé. Někdy nemají to srdce odmítnout někomu doporučení, i když je členova způsobilost pochybná. Avšak pohovor provádí i president kůlu. Do doby Wilforda Woodruffa podepisoval president Církve všechna chrámová doporučení. Toto břemeno však začalo být neúnosné a tato zodpovědnost byla předána presidentům kůlů. V tomto ohledu odvedli obrovskou práci. President se rovněž stává druhým filtrem při posuzování způsobilosti těch, kteří se připravují reprezentovat Církev v misijním poli. I on provádí s uchazečem pohovor a jeho doporučení schválí, jen je-li s jeho nebo její způsobilostí spokojen. Rovněž mu byla udělena pravomoc ustanovovat ty, kteří jsou povoláni na misii, a uvolňovat je po skončení jejich služby. A co je nejdůležitější, president kůlu je hlavním disciplinárním úředníkem kůlu. Na presidenta kůlu můžeme vztáhnout povinnosti učitele v Aronově kněžství. Má „bdíti nad [celým kůlem] a býti s . . . členy a povzbuzovati je; a přihlížeti k tomu, aby v Církvi nevládla bezbožnost ani zatvrzelost jednoho ke druhému ani lži, osočování ani zlé řeči, dbáti také toho, aby se Církev stále shromažďovala a aby členové konali všechny své povinnosti.“ (NaS 20:53-55.) Nese onu velmi těžkou zodpovědnost za dohlížení na to, aby nauka, které se v kůlu učí, byla stále čistá a neposkvrněná. Jeho povinností je dohlížet, aby se neučilo žádné falešné nauce ani se neobjevovaly žádné falešné praktiky. A pokud se některý nositel Melchisedechova kněžství chová nežádoucím způsobem, nebo se tak za určitých okolností chová někdo jiný, má mu poskytnout radu, a pokračuje-li tato osoba ve svém chování, pak je president povinen učinit opatření. Vyzve provinilce, aby se dostavil před disciplinární radu, kde může být učiněno opatření k udělení zkušební lhůty nebo pozastavení členských práv nebo vyloučení z Církve. Toto je velmi obtížný a nepříjemný úkol, ale president se ho musí zhostit bez strachu a nestranně. Toto vše se provádí v souladu s vedením Ducha a s tím, co je uvedeno ve 102. oddíle Knihy nauk a smluv. Následně musí učinit vše, co je v jeho silách, aby s tím, komu bylo uloženo disciplinární opatření, pracoval a v patřičném čase ho přivedl zpět. Toto vše a mnoho dalšího tvoří jeho zodpovědnosti. Z toho tudíž vyplývá, že před svými lidmi musí sám žít příkladným životem. Jakou nádhernou skupinou mužů jsou presidenti kůlů této Církve! Byli vybráni s inspirací a své povinnosti provádějí velice pilně. Jsou to schopní muži. Jsou to muži dobře vzdělaní v naukách a postupech Církve. Jsou to muži velké víry. Jsou to muži, kteří jsou povoláni Pánem, aby předsedali v oblasti své kompetence. Myslím, že o úřadu presidenta kůlu něco málo vím. Když byl mému dědečkovi jeden rok, bylo v Církvi pouhých 25 kůlů. Můj otec léta předsedal největšímu kůlu v Církvi. Sám jsem sloužil jako president kůlu, než jsem byl povolán generální autoritou. A jeden můj syn byl nedávno uvolněn po devíti letech, kdy sloužil jako president kůlu. Toto představuje čtyři generace služby v této funkci. Mám absolutní důvěru v muže, kteří tento úřad zastávají. Jejich povinnosti jsou mnohé, jejich zodpovědnosti veliké. Uznávají svou nedostatečnost a vím, že se modlí o vedení a pomoc. Vím, že studují Písma, aby našli odpovědi. Vím, že tuto práci dávají ve svém životě na první místo. Protože v ně máme takovou důvěru, vybízíme místní členy, aby kvůli radám nebo požehnání nevyhledávali generální autority. Jejich presidenti kůlů byli povoláni stejnou inspirací, jakou byly povolány generální autority. Modlím se za ně, milovaní bratří, aby na nich spočíval Duch Páně. Modlím se, aby byli inspirováni ve slovech, v myšlenkách, v činech. Doufám, že jejich domov bude místem míru, lásky a souladu, kde budou čerpat inspiraci pro svou práci. Modlím se, aby zvelebovali svou ženu a své děti a žehnali jim tím, že budou takovým manželem a otcem, který bude příkladem všem lidem ve svém kůlu. Doufám, že ať mají jakékoli zaměstnání, provádějí ho se ctí a poctivě, aby mohli být dělníky hodnými své mzdy. Doufám, že budou žít tak, aby si zasloužili respekt lidí nejen naší víry, ale i ostatních, se kterými mohou přijít do styku. A až budou sloužit dobře po dobu několika let a povedou své lidi se ctí a láskou, přijde čas, kdy budou uvolněni. Jejich jedinou odměnou bude láska lidí a důvěra jejich Bratří. V Církvi neexistuje žádný jiný úřad, jako je tento. President kůlu je dostatečně blízko svým lidem, aby je znal a miloval je. A přesto stojí se svými rádci dostatečně nad nimi, aby jednal nestranně podle vůle a modelu Páně. Modlím se, aby na tyto oddané bratří byla vylita bohatá a zázračná požehnání Páně, aby byli muži víry, muži inspirovaného úsudku, muži trpělivosti, muži, kteří milují Pána a kteří milují Jeho lidi. Kéž jsou šťastni a kéž naleznou svou odměnu v uspokojení z toho, že slouží dobře, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.