Váš věčný domov President Thomas S. Monson První rádce v Prvním předsednictvu Ve velmi skutečném smyslu jsme staviteli věčného domu. Jsme učedníky řemesla - nikoli zručnými mistry. Máme-li stavět úspěšně, potřebujeme božskou pomoc. Jednoho dne během své osobní služby vzal Spasitel Petra, Jakuba a Jana „na horu vysokou . . . A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak jeho učiněno bílé jako světlo. A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním. A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti.“1 Dnes, při této historické příležitosti, jsme se shromáždili v tomto velkolepém Konferenčním centru a v dalších budovách na Chrámovém náměstí a po celém světě. Oči nám vlhnou slzami a srdce se nám plní vděčností, když opakujeme název nádherné náboženské písně „Buď Bohu dík“.2 Stavba této budovy byla dlouho ve stádiu plánování. Potřebovali jsme mnohem větší budovu, aby se přizpůsobila počtu těch, kteří se účastní konference a dalších činností v průběhu roku. Dělníci s dokonale vybroušenými schopnostmi pracovali celým srdcem a rukama, aby postavili stavbu hodnou Jeho božského schválení: „To dobře, služebníče dobrý a věrný.“3 Když Ježíš před dlouhou dobou a na vzdáleném místě sloužil mezi lidmi, často hovořil v podobenstvích, řečí, které lidé rozuměli nejlépe. Častokrát se odkazoval na stavbu domu a uváděl ji ve spojitost s životem těch, kteří naslouchali. Nebyl často znám jako „tesařův syn“? Prohlásil: „[Každý] . . . dům proti sobě rozdělený nestane.“4 Později varoval: „Věz, můj dům jest domem pořádku, praví Pán Bůh, a nikoli dům zmatků.“5 Ve zjevení daném prostřednictvím proroka Josepha Smitha v Kirtlandu ve státě Ohio dne 27. prosince 1832 Mistr radil: Zorganizujte se a vše nutné připravte a zbudujte dům, a to dům modlitby, dům postu, dům víry, dům učení, dům slávy, dům pořádku, dům Boží.6 Kde by mohl kdokoli z nás najít vhodnější plán, podle kterého by mohl moudře a řádně budovat dům, který by osobně obýval po celou věčnost? Ve velmi skutečném smyslu jsme staviteli věčného domu. Jsme učedníky řemesla - nikoli zručnými mistry. Máme-li stavět úspěšně, potřebujeme božskou pomoc. Slova poučení poskytnutá apoštolem Pavlem nám dávají ujištění, které potřebujeme: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“7 Když budeme mít na paměti, že každý z nás je doslovně duchovní syn nebo dcera Boha, zjistíme, že není těžké přistoupit k Nebeskému Otci v modlitbě. On si je vědom ceny tohoto surového materiálu, který nazýváme životem. „Pamatujte, cena duše je velká v očích Božích.“8 Jeho prohlášení se zachycuje v naší duši a vdechuje smysl našemu životu. Existuje Učitel, který nás bude provázet naším úsilím, pokud jenom v Něho vložíme svou víru - sám Pán Ježíš Kristus. Vyzývá nás: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiž rozkošné, a břímě mé lehké.“9 O Ježíšovi bylo řečeno, že „prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.“10 Jsme odhodláni činit totéž? Jeden řádek svatého Písma obsahuje poctu našemu Pánu a Spasiteli, o kterém bylo řečeno: „Kterýž chodil, dobře čině.“11 Pavel ve své epištole milovanému Timoteovi nastínil způsob, kterým bychom se mohli zlepšit v dobrých vlastnostech a současně poskytnout pomoc druhým, kteří tiše přemítají a potom nahlas kladou otázku: „Kterakž bych mohl [najít cestu], leč by mi kdo vyložil?“12 Odpověď, kterou dal Pavel Timoteovi, staví před každého z nás inspirovaný úkol. Povšimněme si jeho moudré rady: „Buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“13 Prozkoumejme tento závažný pokyn, který je ve velmi skutečném smyslu dán nám. Zaprvé buďme příkladem v řeči. „Mluvte tak, abyste se navzájem vzdělávali,“14 řekl Pán. Pamatujeme si radu oblíbené písně Nedělní školy? Ó, ta laskavá slova, která říkáme, budou žít v paměti a navždy dodávat sluneční svit. říkejme si navzájem laskavá slova, laskavá slova jsou sladkými tóny srdce.15 Uvažujme o postřehu Mary Boyson Wallové, která před několika lety oslavila své 105. narozeniny. Byla oddána s Donem Harveyem v chrámu v Salt Lake City v roce 1913. Krátce předtím, než Don ve věku 103 let zemřel, oslavili 81. výročí sňatku. V článku v Church News připisovala dlouhé trvání jejich života a jejich manželství laskavým slovům. Řekla: „Myslím, že nám celý život pomáhalo, že jsme se snažili vzájemně si pomáhat a neříkat si nelaskavá slova.“16 Zadruhé buďme příkladem v obcování [konverzaci]. Při generální konferenci v říjnu 1987 president Gordon B. Hinckley prohlásil: „Nečistá řeč poskvrňuje člověka, který ji říká. Máte-li tento zlozvyk, jak ho zlomíte? Začněte tím, že se rozhodnete změnit. Příště, když budete ponoukáni použít slova, o kterých víte, že nejsou vhodná, jednoduše zastavte. Nemluvte, nebo řekněte to, co jste chtěli, jiným způsobem.“17 François de la Rochefoucauld poznamenal: „Jedním z důvodů, proč lze nalézt tak málo lidí, kteří se zdají citliví a příjemní při konverzaci, je to, že téměř každý přemýšlí o tom, co chce říci sám, místo aby přemýšlel o jasné odpovědi na to, co je mu řečeno.“ Zatřetí buďme příkladem v lásce. Z listu Korintským pochází nádherná pravda: Pravá láska nepomíjí.18 Pohotová reakce Církve na přírodní katastrofy například v Mozambiku, na Madagaskaru, ve Venezuele a na mnoha dalších místech uspokojuje duši. Často přicházíme na scénu po takových pohromách jako první a s největší pomocí. Jsou další organizace, které reagují obdobně štědrým způsobem. Co je to pravá láska? Moroni při psaní několika slov svého otce Mormona zaznamenal: „Pravá láska jest čistou láskou Kristovou a trvá věčně.“19 Jedním z těch, kdo ztělesňoval pravou lásku ve svém životě, byl president George Albert Smith. Ihned po 2. světové válce Církev uspo- řádala sbírku, aby shromáždila teplé oblečení, aby bylo zasláno trpícím Svatým v Evropě. Starší Harold B. Lee a Marion G. Romney vzali presidenta George Alberta Smitha na Náměstí sociální péče v Salt Lake City, aby se podíval na výsledky. Zapůsobila na ně štědrá reakce členů Církve. Pozorovali, jak president Smith sleduje pracovníky balící toto velké množství darovaného oblečení a obuvi. Viděli, jak mu po tváři stékají slzy. Po několika okamžicích president George Albert Smith sňal svůj nový svrchník a řekl: „Prosím, pošlete ho také.“ Bratří mu řekli: „Ne, bratře presidente, neposílejte ho, je chladno a vy potřebujete kabát.“ Ale president Smith si ho nevzal zpět a tak jeho kabát, spolu se všemi ostatními, byl poslán do Evropy, kde byly dlouhé noci a kde jídla a oblečení bylo poskrovnu. Potom zásilky dorazily. Radost a díkůvzdání byly vyjadřovány nahlas, stejně jako v tiché modlitbě. Začtvrté buďme příkladem v duchu. Žalmista napsal: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.“20 Když mi bylo sedmnáct let, narukoval jsem do námořnictva Spojených států a dostavil jsem se do tábora pro nováčky v San Diegu v Kalifornii. První tři týdny měl člověk pocit, jako kdyby se ho námořnictvo snažilo zabít, a ne vycvičit, jak zůstat na živu. Nikdy nezapomenu na první neděli v San Diegu. Vrchní poddůstojník nám řekl: „Dnes jde každý do kostela.“ Potom jsme se seřadili do tvaru na cvičišti. Poddůstojník zařval: „Všichni, kteří jste katolíci - se shromáždíte v Camp Decatur. Pochodem v chod! A nevracejte se dřív než ve tři!“ Odpochodovala velká skupina. Potom řekl: „Všichni, kteří jste židovské víry - shromáždíte se v Camp Henry. Pochodem v chod! A nevracejte se dřív než ve tři!“ Odsunula se menší skupina. Potom řekl: „Zbytek vás, protestantů, se shromáždí v divadle v Camp Farragut. Pochodem v chod. A nevracejte se dřív než ve tři hodiny!“ Myslí mi probleskovala myšlenka, Monsone, nejsi katolík. Nejsi žid. Nejsi protestant. Rozhodl jsem se pevně stát. Zdálo se, jako by kolem mě pochodovaly stovky mužů. Potom jsem slyšel nejsladší slova, která kdy poddůstojník v mé přítomnosti pronesl. Řekl: „A jak si, chlapi, říkáte vy?“ Použil množné číslo - chlapi. Tehdy jsem poprvé poznal, že za mnou na tomto cvičišti někdo stojí. Jednohlasně jsme řekli: „My jsme mormoni.“ Podrbal se na hlavě a se zmateným výrazem ve tváři řekl: „Dobrá, jděte a najděte si místo, kde se shromáždíte - a nevracejte se dřív než ve tři hodiny!“ Odpochodovali jsme. Člověk mohl téměř počítat rytmus říkanky, kterou jsme se učili v Primárkách: Měj odvahu být mormon, měj odvahu stát sám. Měj odvahu mít pevný záměr a vždy to dávej znát. Zapáté buďme příkladem ve víře. President Stephen L Richards hovořil o víře a řekl: „Když člověk uznává moc vyšší, než je on sám, v žádném smyslu ho to nesnižuje. Pokud ve své víře připisuje moci, která je vyšší než on sám, dobročinnost a vysoký účel, předvídá vyšší určení a ušlechtilejší atributy svému druhu a je podněcován a povzbuzován v existenčním zápase . . . Musí se snažit věřit, modlit se a doufat, že nalezne. Žádné takové upřímné a modlitbou naplněné úsilí nezůstane neopětováno - to je pravý základ filosofie víry.“21 Božská přízeň bude provázet ty, kteří ji upřímně hledají. Minnie Louise Haskinsová vyjádřila tuto zásadu půvabnou básní: „řekla jsem člověku, který stál v bráně roku: ‚Dej mi světlo, abych mohla bezpečně vykročit do neznáma.‘ A on odpověděl: ‚Vejdi do tmy a vlož svou ruku do ruky Boží. To bude pro tebe lepší než světlo a bezpečnější než známá cesta.‘"22 Nakonec buďme příkladem v čistotě. „Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho? Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě. Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.“23 Jak poznamenal president David O. McKay: „Bezpečí našeho národa závisí na čistotě a síle domova a já děkuji za učení . . . Církve, které se týká budování domova, a za pocit, který mi vtiskli laskaví rodiče, že domov musí být nejposvátnější místo na světě. Naši lidé jsou budovatelé domovů a jsou všude, od dětství do stáří, učeni, že domov musí být udržován čistý a bezpečný před zlem světa.“24 Před mnoha lety jsem se zúčastnil konference kůlu ve Star Valley ve Wyomingu, kde bylo reorganizováno předsednictvo kůlu. President kůlu, E. Francis Winters, který byl uvolňován, věrně sloužil po dobu 23 let. Ačkoli byl povahou skromný a pocházel z prostého prostředí, byl trvalým pilířem síly pro každého v údolí. V den konference kůlu se budova naplnila k prasknutí. Zdálo se, že každé srdce říká tiché děkuji tomuto ušlechtilému vedoucímu, který tak nesobecky dával ze svého života pro blaho druhých. Když jsem se postavil, abych promluvil, byl jsem nabádán udělat něco, co jsem ještě nikdy předtím, ale ani nikdy potom neudělal. Uvedl jsem, jak dlouho Francis Winters kůlu předsedal, a potom jsem požádal všechny, které požehnal nebo konfirmoval jako děti, aby se postavili a zůstali stát. Potom jsem požádal, aby se laskavě postavili všichni lidé, které president Winters vysvětil, ustanovil, kterým osobně poradil nebo požehnal. Výsledek byl elektrizující. Všichni přítomní stáli. Slzy volně stékaly - slzy, které promlouvaly lépe, než by to dokázala slova vděčnosti milujícího srdce. Obrátil jsem se k presidentu Wintersovi a k jeho ženě a řekl jsem: „Dnes jsme svědky nabádání Ducha. Tento ohromný zástup vyjadřuje nejenom individuální pocity, ale také vděčnost Boha za dobře prožitý život.“ Žádný člověk, který byl toho dne na shromáždění, nezapomene, jak se cítil, když byl svědkem řeči Ducha Páně. Tady, ve Francisi Wintersovi, byl příklad „věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“25 Věrni víře, kterou s láskou chovali naši rodiče, věrni pravdě, za kterou umírali mučedníci, Božímu příkazu, duši, srdci a rukám, budeme vždy věrně a pravdivě stát.26 Mou pokornou modlitbou je, aby tak činil každý z nás, ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Mat. 17:1-4. 2. Felix Mendelssohn, „Thanks Be To God“, Elijah. 3. Mat. 25:21. 4. Mat. 12:25. 5. NaS 132:8. 6. Viz NaS 88:119. 7. 1. Kor. 3:16. 8. NaS 18:10. 9. Mat. 11:28-30. 10. Lukáš 2:52. 11. Skutkové 10:38. 12. Skutkové 8:31. 13. 1. Tim. 4:12. 14. NaS 136:24. 15. „Let Us Oft Speak Kind Words“, Hymns, č. 232, text Joseph L. Townsend. 16. Church News, 21 Sept. 1996, 10. 17. „Take Not the Name of God in Vain“, Ensign, Nov. 1987, 47. 18. Viz 1. Kor. 13:8. 19. Moroni 7:47. 20. Žalmy 51:10. 21. Conference Report, Oct 1937, 35, 38. 22. „The Gate of the Year“, The Oxford Dictionary of Quotations, 2nd ed. (1953), 239. 23. Žalmy 24:3-5. 24. Conference Report, Apr. 1909, 66. 25. 1. Tim. 4:12. 26. „True to the Faith“, Hymns, č. 254, text Evan Stephens.