Hledání bezpečného přístavu Starší Joseph B. Wirthlin z kvora dvanácti apoštolů Během našich životních bouří je Spasitel naší útěchou a naším útočištěm. Hledáme-li klid, musíme přijít k Němu. Cítím se poctěn, že mohu být při této historické příležitosti s vámi. Toto velkolepé Konferenční centrum se zdmi z trvanlivé žuly je pro mě symbolem velkého díla posledních dnů - kamene, který viděl Daniel, který „se s hory utrhl . . . , kterýž nebýval v rukou,“1 aby stál navždy jako království Boží. Ať jste zde přítomni osobně nebo se účastníte jinde, chválím vás za vaše rozhodnutí být součástí této historické generální konference a modlím se, aby vám Pán požehnal za vaši věrnost. Před více než 60 lety jsem sloužil jako misionář v Rakousku a ve Švýcarsku. Bylo to náročné, avšak nádherné období. Zamiloval jsem si lidi z této části světa a neměl jsem chuť je opustit. Doba mé služby však skončila ke konci srpna roku 1939 a já jsem se připravoval na odplutí domů. Po dlouhé cestě přes Atlantský oceán, která byla tehdy nebezpečná, neboť byla válka, jsem se zaradoval, když jsem spatřil onen nádherný maják svobody a demokracie - Sochu svobody. Nemohu popsat, jak jsem si oddechl, když jsme konečně dorazili do tohoto bezpečného přístavu. Představuji si, že jsem pocítil něco z toho, co pocítili učedníci Ježíše Krista toho dne, když byli se Spasitelem. Vypluli na Galilejské moře. V Písmech se říká, že Ježíš byl unaven, a tak odešel na záď lodě a usnul na podušce.2 Brzy nato se zatáhla obloha a „bouře veliká stala se na moři, tak že vlny přikrývaly lodí.“3 Zuřila bouře. Učedníky zachvátila panika. Zdálo se, že loď se převrhne, avšak Spasitel stále spal. Nakonec už to nemohli déle vydržet a Ježíše vzbudili. Můžete téměř slyšet onu úzkost a zoufalství v jejich hlasu, když úpěnlivě prosili svého Mistra: „Nedbáš, že hyneme?“4 V dnešní době mají mnozí starosti a cítí úzkost; mnozí cítí, že loď jejich života by se mohla v každém okamžiku převrátit nebo potopit. Právě k vám, kteří hledáte bezpečný přístav, chci dnes hovořit, k vám, kteří máte zlomené srdce, k vám, kteří se strachujete nebo bojíte, k vám, kteří trpíte zármutkem nebo nesete břímě hříchu, k vám, kteří cítíte, že nikdo nenaslouchá vašim nářkům, k vám, kteří v srdci úpěnlivě prosíte: „Mistře, nedbáš, že hyneme?“ Vám nabízím několik slov útěchy a rady. Buďte si jisti, že bezpečný přístav existuje. Můžete nalézt klid uprostřed bouří, které vás ohrožují. Váš Nebeský Otec - který ví i o vrabci, když spadne na zem - ví o vašem zármutku a utrpení. Miluje vás a chce pro vás to nejlepší. O tom nikdy nepochybujte. Ačkoli nám všem umožňuje, abychom činili rozhodnutí, která nemusejí vždy být pro naše dobro nebo dokonce ani pro dobro druhých, a ačkoli vždy nezasahuje do průběhu událostí, slíbil věrným klid dokonce i v jejich zkouškách a trápeních. Prorok Alma nám říká: „A on vyjde a bude trpěti bolesti, strasti a pokušení všeho druhu, aby se naplnilo slovo, které praví, že on vezme na sebe bolesti a nemoci lidu svého.“5 Ježíš nás utěšuje slovy: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“6 Přilněte k Pánu Ježíši Kristu. Chová zvláštní lásku k těm, kteří trpí. On je Syn Boží, věčný král. Během svého pozemského působení miloval ty, kteří trpěli, a žehnal jim. Každé jeho slovo určené poddajným a sklíčeným bylo soucitné a povzbuzující. Nemocnému přinesl hojivý balzám. Ti, kteří prahli po naději, ti, kteří prahli po soucitném doteku, obdrželi z ruky tohoto Krále králů, tohoto Stvořitele oceánu, země a oblohy. Dnes stojí Ježíš Kristus po pravé ruce našeho Nebeského Otce. Myslíte si, že dnes má menší tendenci pomoci těm, kteří trpí, kteří jsou nemocní nebo kteří se v modlitbě obracejí o pomoc k Otci? Buďte dobré mysli. Muž z Galileje, Stvořitel, Syn živého Boha nezapomene na ty, jejichž srdce k němu lnou, ani je neopustí. Svědčím o tom, že Ten, který trpěl za lidstvo, který zasvětil svůj život uzdravování nemocných a utěšování sklíčených, si je vědom vašich utrpení, pochyb a zármutků. „Pak tedy,“ zeptal by se svět, „proč spí, když všude kolem mě zuří bouře? Proč tuto bouři neutiší nebo proč mě nechá trpět?“ Odpověď lze nalézt, když se zamyslíme nad motýlem. Rostoucí motýl, který je těsně zavinut ve svém zámotku, se musí snažit ze všech sil, aby prorazil své vězení. Motýl by si mohl pomyslet: Proč musím tak trpět? Proč se prostě ze mě nemůže stát motýl v mžiknutí oka? Takovéto myšlenky by byly v rozporu se Stvořitelovým záměrem. Úsilí prorazit zámotek posiluje motýla, aby mohl létat. Bez tohoto protivenství by motýl nikdy neměl sílu dosáhnout svého určení. Nikdy by nevyvinul sílu k tomu, aby se stal něčím neobyčejným. President James E. Faust vysvětlil, že „v každém životě přicházejí bolestivé, zoufalé dny protivenství a zápasení. Zdá se, že pro každého, včetně těch, kteří se upřímně snaží činit to, co je správné, a snaží se být věrní, je zde plná míra úzkosti, trápení a často hlubokého žalu.“7 A pak přichází myšlenka, že protivenství, které prožíváme, umožňuje, aby se naše duše stala jakoby hlínou v rukou Mistra. „Zkoušky a protivenství“, učil president Faust, „mohou být přípravou pro to, abychom se mohli stát znovuzrozenými.“8 Protivenství nás může posílit a vytříbit. Protivenství je, stejně jako u motýla, nezbytné k tomu, aby v lidech budovalo charakter. Ačkoli jsme povoláni, abychom pluli neklidnými vodami, musíme vědět, jaké místo zaujímá protivenství ve formování našich božských možností. Kdybychom se jen podívali dále, za své současné strasti, a pohlíželi na své úsilí jako na dočasnou kuklu! Kdybychom jen měli víru a důvěru v našeho Nebeského Otce, abychom viděli, jak se po krátké chvíli můžeme vynořit ze svých zkoušek vytříbenější a skvělejší! Který rodič by řekl dítěti „Naučit se chodit je tak bolestivá a obtížná zkušenost, budeš klopýtat, nejspíše se zraníš, mnohokrát budeš plakat, když upadneš. Uchráním tě před touto námahou“? Sledoval jsem našeho nejmladšího vnuka Setha, když se učil chodit. Díky tomuto období získávání zkušeností nyní chodí zcela jistě. Mohl jsem mu říci „Protože tě mám rád, ušetřím tě toho“? Pokud ano, protože bych nemohl snést pohled na to, jak občas upadne, je možné, že by se nikdy nenaučil chodit. To je nemyslitelné pro milujícího rodiče nebo prarodiče. Má-li se kdy dítě naučit chodit, musí projít klopýtavým a často bolestivým obdobím, během kterého se učí. Povzbuzovali jsme Setha, aby se ze své zkušenosti učil. Ano, ačkoli jsme věděli, že toto období bude obtížné, věděli jsme, že svoboda a radost z chůze překoná jakoukoli dočasnou bolest nebo protivenství. Bratři a sestry, co je smrtelnost, když ne dlouhé období podobné tomu, kdy se učíme chodit? Musíme se naučit kráčet po cestách Páně. Jste silnější, než si myslíte. Váš Nebeský Otec, Pán a Vládce vesmíru, je váš Stvořitel. Když o tom přemýšlím, srdce mi plesá radostí. Náš duch je věčný a věčný duch má nesmírné schopnosti! Náš Otec na nebesích si nepřeje, abychom se hrbili. Nechce, abychom dleli ve svém trápení. Očekává, že se narovnáme, vyhrneme si rukávy a těžkosti překonáme. Tento duch - tato směsice víry a usilovné práce - je duchem, kterého máme následovat ve svém úsilí dosáhnout v životě bezpečného přístavu. Bratři a sestry, nejste osamoceni. Dnes stojí v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů po vašem boku miliony lidí. Ti, kteří následují učení a příklad Spasitelův, jsou „ochotni navzájem nésti svoje břímě, aby se . . . tak stalo lehčím; ano, [a jsou] ochotni truchliti s truchlícími a utěšovati ty, kdož útěchy potřebují“.9 Otázka, kterou Kain položil Pánovi „Jsem já strážným bratra svého?“10 byla zodpovězena proroky v těchto posledních dnech. „Ano, my jsme strážní svých bratrů,“ řekl president Thomas S. Monson. Když společně pracujeme na tom, abychom pomáhali potřebným, „odstraníme slabost jednoho člověka, který je sám, a nahradíme ji silou mnohých, kteří pracují společně. Ačkoli nemusíme být schopni udělat vše, můžeme a musíme udělat něco“.11 Biskupové, domácí učitelé, navštěvující učitelky a členové kněžských kvor a Pomocného sdružení a jiných pomocných organizací, buďte všichni připraveni pomoci. Spasitelovo učení a Církev tvoří náš nejlépe zabezpečený přístav - ano, náš nejjistější úkryt před bouří.12 Samozřejmě, že vaši bratři a sestry v Církvi nemají řešit vaše problémy za vás. Mám zkušenost, že když děláme pro druhé něco, co mohou a mají udělat sami, často je spíše oslabíme, než posílíme. Vaši bratři a sestry však budou při vás, aby vás posílili, povzbudili a aby vám pomohli. Když v životě překonáte protivenství, zesílíte. Pak budete lépe schopni pomáhat druhým - těm, kteří jsou na řadě, aby si razili cestu k bezpečnému přístavu před bouřemi, které kolem nich zuří. Když cítíte, že jste zmítáni bouřemi života a když se zdvihají vlny a burácí vítr, bylo by v těchto chvílích přirozené v srdci zvolat: „Mistře, nedbáš, že hyneme?“ Když přijdou tyto chvíle, vzpomeňte si na onen den, kdy se na zádi lodi Spasitel probudil, vstal a napomenul bouři. „Umlkni, a upokoj se,“13 řekl. Někdy můžeme být pokoušeni, abychom si mysleli, že Spasitel nehledí na naše zkoušky. Ve skutečnosti je opak pravdou; jsme to my, kdo musíme probudit své srdce a otevřít je Jeho učení. Použijte svůj důmysl, svou sílu, svou moc, abyste vyřešili své těžkosti. Udělejte vše, co je ve vašich silách, a pak ponechejte ostatní na Pánovi. President Howard W. Hunter řekl: „Je-li náš život a naše víra soustředěna na Ježíše Krista a na jeho znovuzřízené evangelium, nic se nemůže vyvíjet trvale špatně. Na druhé straně, není-li náš život soustředěn na Spasitele a na jeho učení, žádný jiný úspěch nemůže být trvale správný.“14 Žití podle evangelia neznamená, že se nám bouře života vyhnou, my však budeme lépe připraveni jim vyrovnaně a klidně čelit. „Pilně hledejte, stále se modlete, věřte,“ nabádal Pán „a všechny věci se obrátí k vašemu blahu, jestliže ve spravedlnosti vytrváte.“15 Přilněte k Pánu Ježíši Kristu. Buďte dobré mysli. Uchovejte si víru. Nepochybujte. Bouře jednoho dne umlknou. Náš milovaný prorok, president Gordon B. Hinckley, řekl: „Nemusíme se ničeho obávat. Bůh je u kormidla . . . [a] vylije svá požehnání na ty, kteří kráčejí v poslušnosti Jeho přikázání.“16 Během našich životních bouřích je Spasitel naší útěchou a naším útočištěm. Hledáme-li klid, musíme přijít k Němu. On sám vyslovil tuto věčnou pravdu, když řekl: „Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“17 Když zakotvíme svou duši v bezpečném přístavu Spasitelově, můžeme jako Pavel prohlásit: „Se všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni; protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.“18 Prorok Joseph Smith, který věděl mnoho o bouřích života, během jednoho ze svých nejtemnějších momentů v úzkosti zvolal: „[Můj] Bože, kde jsi? Kde máš kryt své skrýše?19 Právě když vznesl svůj hlas, přišla k němu poklidná útěcha Pánova: „Mír tvé duši; tvé nepříjemnosti a zkoušky potrvají jen malinko; a pak, dobře-li vytrváš, Bůh tě povýší, zvítězíš nad všemi svými nepřáteli.“20 Evangelium nám dává onen přístav trvalého bezpečí a jistoty. Žijící prorok a apoštolové v dnešní době jsou jako maják v bouři. Plujte směrem ke světlu znovuzřízeného evangelia a k inspirovanému učení těch, kteří Pána reprezentují na zemi. Vydávám posvátné svědectví, že Ježíš je žijící Kristus, náš Spasitel a Vykupitel. On vede a řídí svou Církev prostřednictvím našeho proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho. Budeme-li žít podle Spasitelova učení, s jistotou nalezneme bezpečný přístav v tomto životě i ve věčnostech, které přijdou. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Daniel 2:45. 2. Viz Marek 4:38. 3. Matouš 8:24. 4. Marek 4:38. 5. Alma 7:11. 6. Jan 14:27. 7. „The Refiner’s Fire“, Ensign, May 1979, 53. 8. Ensign, May 1979, 54. 9. Mosiáš 18:8-9. 10. Mojžíš 5:34. 11. „Our Brothers’ Keepers“, Ensign, June 1998, 33, 38. 12. Viz NaS 115:6. 13. Marek 4:39. 14. The Teachings of Howard W. Hunter, ed. Clyde J. Williams (1997), 40. 15. NaS 90:24. 16. „This Is the Work of the Master“, Ensign, May 1995, 71. 17. Matouš 11:30. 18. 2. Kor. 4:8-9. 19. NaS 121:1. 20. NaS 121:7-8.