Vdovy Sionu Starší Earl C. Tingey z předsednictva sedmdesátníků Pán miluje vdovy. . . [Máme se] starat o vdovy ve své rodině, doma, ve sboru a v sousedství a máme jim pomáhat. Svůj proslov jsem nazval „Vdovy Sionu“. Podle slovníku je vdova „žena, které zemřel manžel a . . . která se znovu neprovdala.“1 Některé vdovy jsou mladé. Jejich manželé často zemřeli předčasně. Pokud byl jejich domov požehnán malými dětmi, nese mladá vdova celou zodpovědnost za jejich výchovu. Klade si nezodpovězenou otázku: „Proč se toto stalo mně?“ Krutá samota není ničím neobvyklým. Jiné vdovy jsou starší. Jejich manželé zemřeli po prožití života milovaného společenství následkem stáří nebo špatného zdraví. Léta milovaných vzpomínek, společné radosti při výchově krásné rodiny a společné služby v Církvi a ve veřejném životě jsou vystřídána samotou a pocitem, že je nikdo nepotřebuje nebo nechce. Otázka „Jak dlouho musím čekat, než se setkám se svým věčným společníkem?“ zůstává nezodpovězena. Mohou více pracovat v chrámu. Život se často stává těžším. Rodinný domov naplněný celoživotními vzpomínkami může být vystřídán bydlením s rodinou nebo v pečovatelských ústavech. Když se z našich sester stanou vdovy, osamělost je jim cizí. Chtějí být užitečné a chtějí být prospěšné druhým. Mnohé z nich mají určitá omezení vzhledem k chabému zdraví. Chtějí zůstat věrné, aby se mohly jednoho dne setkat se svými věčnými společníky. Mohou nás učit mnohému o víře. Nauka Církve hovoří ve vztahu k vdovám velmi jasně. V rané Církvi byli vedoucí pokáráni, protože zanedbávali vdovy. Na pomoc bylo povoláno „mužů sedm dobropověstných“.2 Pavel nabádal Svaté, aby ctili vdovy.3 Učil, že kdokoli, kdo by nepečoval „o své, a zvláště o domácí, . . . zapřelť víry, a jest horší než nevěřící.“4 Když Brigham Young v roce 1847 organizoval první cestu pionýrů do údolí Velkého Solného jezera, dal Svatým tyto rady: „Každý oddíl ať se stejnou měrou podle majetkových poměrů účastní na pomoci chudým, vdovám a sirotkům a rodinám těch, jejichž muži byli povoláni k vojsku, aby nářek vdov a sirotků nežaloval na tento lid u Pána.“5 Domnívám se, že toto úsilí pomoci vdovám přejít prérie je jedním z největších novodobých příkladů toho, jak máme o vdovy pečovat. Novodobé zjevení popisuje uspořádání Církve: „Manželky mají nárok, aby je jejich manželé vydržovali, pokud by jim nebyli odňati . . . Děti mají nárok na péči svých rodičů . . . a potom mají nárok na výpomoc Církve.“6 V Knize nauk a smluv se dále praví: „Zásobárnu nutno udržovati z dobrovolných darů Církve a vdovy, sirotci a chudina tam [najdou] podporu.“7 Kniha Jakubova obsahuje jedno z nejkrásnějších vyjádření nauky Církve, které se týká naší zodpovědnosti, kterou jako příbuzní a přátelé máme vůči vdovám: „Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.“8 Slovo vdovy je v Písmech použito 34 krát. Ve 23 pasážích tento výraz označuje vdovy a sirotky. Věřím, že Pán chová ke vdovám a sirotkům něžné pocity. Ví, že oni na Něj možná musí spoléhat mnohem více než na druhé. Jejich modlitby budou osobnější a vytrvalejší, služba bližním upřímnější a víra větší. Víra vdov je v Písmech proslulá. Vdova ze Sarepty prokázala víru, když proroku Eliášovi zaopatřila kousek chleba místo toho, aby použila své poslední jídlo a olej k tomu, aby nakrmila svého syna a sebe a pak zemřela. V Písmech je zaznamenáno: „I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy, a jedla ona i on i čeleď její až do těch dní. Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše.“9 Snad symbolický je pro důvěru, kterou mají vdovy v Pána, onen slovní obrat: „I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy.“ Anna, vdova, které bylo 84 let a která nepřetržitě sloužila v chrámu, rozpoznala děťátko Ježíše, když byl přinesen do chrámu.10 Když Ježíš Kristus postřehl velkou víru vdovy z Naim, vzbudil jejího mrtvého syna, jejího jediného syna, který byl vynášen za bránu města, aby byl pohřben.11 Příběh o vdově a jejích drobných mincích jako příklad pravého ducha dávání je učiněn navždy nesmrtelným a patří mezi největší Spasitelovo učení: „Zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty . . . I svolal učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice. Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.“12 Vy, úžasné sestry, které jste vdovy, vězte prosím, že Bůh vás miluje. Jste tím nejlepším z nejlepšího. Vím, o čem hovořím. Má matka je vdovou téměř tři roky. Předsedá jako vznešená žena rozvětvené rodině, která čítá 247 členů. Matce mé manželky je 97 let, zůstává věrná a pokračuje ve vytrvávání až do konce navzdory horšícímu se zdraví. Drahé sestry, samotný váš život jako příklad spravedlivého žití nepřestává inspirovat mladší členy rodiny, aby se zdokonalovali. Nepřestáváte být učitelkami. V určité době podle Božího časového plánu se setkáte se svým věčným společníkem a budete navždy společně sloužit ve velkém díle v duchovním světě. Vy, mladé vdovy, které máte neustále narůstající rodinné zodpovědnosti, vězte, že Bůh si je vědom vašich potřeb a že vám pomůže. Nepřestávejte rozvíjet víru a činit dobré skutky. Věrná rodina a členové Církve vám budou nápomocni. Buďte ochotné přijmout pomoc od ostatních, je-li to nezbytné. Vaše děti poznají, že jim dáváte dvojitou dávku lásky. Dávám vám svědectví o tom, že díky dobrotě vašeho srdce náš Nebeský Otec vaši rodinu bohatě odmění věčnými požehnáními. Příbuzní a přátelé vdov, Bůh ví o vaší službě a možná, že bude soudit vaše skutky podle toho, jak moc pomáháte vdově. President James E. Faust jednou vyprávěl generálním autoritám nádherný příběh o tom, jak se sousedé a přátelé v jedné malé farmářské obci ve středním Utahu zachovali k vdovám. Každý z nich měl vymezený určitý počet hodin nebo minut na spotřebu vody pro zavlažování svých domácích zahrad. Shodli se na tom, že by každý z nich mohl spotřebovat o trochu méně vody, aby tak vdovy v jejich sousedství měly více vody na své zahrady. Nedávno jsem si všiml pěti starších vdov, které společně přijely na shromáždění ve skromném autě. Společně přišly na shromáždění a posadily se vedle sebe. Zdálo se, že jedna od druhé čerpá sílu a ochranu. Když jsem sledoval jejich něžné vzájemné společenství v podzimu jejich života, pocítil jsem dobrotu jejich ušlechtilého života. Bratři a sestry, Pán miluje vdovy. Vím, že vedoucí Církve se starají o blaho vdov. My členové se máme starat o vdovy ve své rodině, doma, ve sboru a v sousedství a máme jim pomáhat. Naléhavě žádám vás, mladé lidi - členy Primárek, mládeže a mladých dospělých - abyste se chopili příležitosti pomáhat vdovám ve své obci a abyste z nich čerpali sílu. Kéž se více staráme o vdovy Sionu a více na ně myslíme, je má pokorná modlitba. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Merriam-Webster’s New Collegiate Dictionary, 10th ed., s.v. „widow“. 2. Viz Skutky 6:1-3. 3. Viz 1. Timoteovi 5:3. 4. 1. Timoteovi 5:8. 5. NaS 136:8. 6. NaS 83:2, 4-5. 7. NaS 83:6. 8. Jakub 1:27. 9. Viz 1. Královská 17:8-16. 10. Viz Lukáš 2:36-38. 11. Viz Lukáš 7:11-15. 12. Marek 12:41-44; viz též Lukáš 21:1-4.