Bděte a posilujte Starší Henry B. Eyring z kvora dvanácti apoštolů Spasitel vám umožní pocítit lásku, kterou chová k těm, kterým sloužíte. Povolání je výzva, abychom se stali takovými, jako je On. Stovky tisíc lidí byly minulý rok pokřtěny a konfirmovány za členy Církve. Každému byla dána možnost získat povolání sloužit. Tato zkušenost bude utvářet budoucnost pro ně i pro Církev. Mnozí z nás si pamatují na to, když jsme měli poprvé proslov nebo jsme vedli shromáždění nebo zaklepali u domu na dveře jakožto oficiální návštěvníci. Srdce se mi trošku rozbuší, jen když na to pomyslím. Noví členové byli možná pokřtěni jen několik dnů nebo týdnů předtím, než byli povoláni sloužit. Někteří nikdy neviděli nikoho vykonávat službu, kterou nyní měli vykonávat oni. Vzhledem k tomu, že nemáme žádné profesionální duchovenstvo, výzva týkající se povolání sloužit přišla k více lidem než jen k novým členům. Odhadem bylo zjištěno, že během minulého roku téměř dva miliony Svatých posledních dnů buď obdrželi nové povolání být pastýřem, nebo jim bylo přidáno několik nových ovcí, nad kterými měli bdít. Mládež tvořila jen trochu méně než polovinu těch, kteří byli povoláni, některým mladým bylo teprve 12 nebo 13 let. Během této doby bylo povoláno a ustanoveno více než 30 000 misionářů. Většině z nich ještě nebylo 20 let. Šli na misii jen po krátkém školení a s malými zkušenostmi. Někdo, kdo zná organizace ve světě, by mohl předvídat pád rychle rostoucí církve, která závisí na tolika nezkušených neškolených členech. Dost možná, že i ti, kteří jsou povoláni, cítili určitou obavu. A přesto, když tuto výzvu vidí očima víry takovou, jaká skutečně je, důvěra vystřídá strach, neboť se obracejí k Bohu. Mé poselství je nejprve určeno těm, kteří jsou nově povoláni k službě v Církvi, pak těm, kteří je povolali, a nakonec těm, kterým budou sloužit. Nejprve k těm, kteří jsou nově povoláni: Sebedůvěra závisí na vaší schopnosti vidět povolání takové, jaké je. Vaše povolání sloužit nepřichází od lidských bytostí. Je to důvěra od Boha. A služba neznamená prostě vykonávat nějaký úkol. Každé povolání, ať se nazývá jakkoli, je příležitostí a závazkem bdít nad dětmi našeho Nebeského Otce a posilovat je. Spasitelovo dílo je uskutečnit jejich nesmrtelnost a život věčný. (Viz Mojžíš 1:39.) On nás povolal sloužit druhým, abychom mohli posilovat jak víru jejich, tak také svou. On ví, že když mu sloužíme, tak Ho poznáme. Jeden inspirovaný prorok pohlížel na službu jako na způsob, díky kterému začínáme chtít to, co chce Pán. Napsal: „Neboť jak zná člověk pána, kterému nesloužil, který jest mu cizincem a daleko vzdálen myšlenek a úmyslů srdce jeho?“ (Mos. 5:13.) Vzhledem k tomu, že jste povoláni Ježíšem Kristem k Jeho službě, můžete jít kupředu s velkou sebedůvěrou. Zaprvé si můžete být jisti, že On zná vás i vaši schopnost růst. On vás připravil. Povolání napne vaše síly, mnohdy na začátku a vždy během vykonávání povolání, On vám však dá Ducha Svatého, aby byl vaším společníkem. Duch Svatý vám řekne, co máte dělat, když vlastní schopnosti a úsilí nestačí. (Viz Jan 14:26.) Duch Svatý vás bude inspirovat, abyste vydávali přesvědčivé svědectví. Spasitel vám umožní pocítit lásku, kterou chová k těm, kterým sloužíte. Povolání je výzva, abychom se stali takovými, jako je On. (Viz 3. Nefi 27:27.) Možná byste se mohli zeptat: „Budu-li se na své povolání dívat tímto způsobem, jak mi to pomůže získat větší důvěru v úspěch?“ Odpověď zní, že když se na ně budete dívat takto vznešeně, je pravděpodobnější, že vás to přiměje k tomu, abyste pomoc hledali u jediného zdroje, který nikdy nezklame. Nedávno jsem viděl jistého mladého muže, který byl téměř přemožen novým povoláním. Pán inspiroval svého služebníka, aby tohoto muže povolal presidentem kůlu. Tento mladý muž nebyl nikdy biskupem. Nikdy nesloužil v předsedni- ctvu kůlu. V onom kůlu bylo mnoho velmi vyzrálých a zkušených mužů. Cítil se pokořen, když se dozvěděl o tomto povolání. Jeho žena řekla skrze slzy služebníkovi Páně, který ho povolal: „Jste si jist?“ Její manžel tiše řekl, že bude sloužit. Jeho manželka přitakala na znamení podpory a slzy jí stékaly po tváři. Stejně jako byste to možná v takové chvíli udělali i vy, tento mladý muž si chtěl pohovořit se svým otcem, který žil daleko odtud. Onoho odpoledne mu zavolal. Jeho otec byl celý život farmářem a produkoval mléčné výrobky. Vychoval tohoto chlapce v muže tím, že nechal svého syna dojit krávy a že ho nechal sledovat, jak se zastavoval u sousedů, aby si s nimi popovídal a zjistil, jak se jim daří. Následujícího rána během svého prvního proslovu jako president kůlu vyprávěl o své rozmluvě s otcem: „Mnozí z vás, kteří mě znáte, víte, že toho moc nenamluvím. Asi to mám po otci. Když jsem mu včera volal, abych mu řekl, že jsem byl povolán presidentem kůlu, jeho jediná odpověď zněla: ,No, měl by ses nejspíš hodně modlit.‘ To byla rada, kterou mně dal. Jakou lepší radu mně mohl dát?“ Jeho otec nemohl udělat nic lepšího. A vy víte proč. Pán je jeho jedinou nadějí na úspěch. Většina této pomoci přijde prostřednictvím působení Ducha Svatého. Pánovi služebníci bez něho nemohou být úspěšní. Získat Ducha Svatého jako společníka můžeme pouze v případě, když o to naléhavě žádáme a když jsme k tomu způsobilí. Oboje vyžaduje mnoho modliteb, modliteb se skutečnou vírou v našeho Nebeského Otce a v Jeho milovaného Syna a v Ducha Svatého. (Viz NaS 90:24; Čl. v. 1:1.) Abychom mohli mít společenství s Duchem Svatým, musíme být očištěni od hříchu. (Viz NaS 50:29.) To přichází pouze prostřednictvím víry v Ježíše Krista, dostatečné na to, abychom činili pokání a byli způsobilí pro odpuštění. (Viz NaS 3:20.) A pak se musíme stranit hříchu. To vyžaduje, abychom se modlili často a upřímně. (Viz 3. Nefi 18:18.) Rada: „Měl by ses nejspíš hodně modlit“ je dobrá pro všechny Pánovy služebníky, ať jsou nově povolaní nebo zkušení. Právě to Jeho moudří služebníci dělají. Modlí se. Když Ježíš Kristus žil na zemi, jeho učedníci si toho u Něho všimli. On byl Syn Boží. On byl Jehova. A přesto se modlil ke svému Nebeskému Otci, dostatečně často na to, aby Jeho učedníci poznali, že k tomu, aby byli Jeho služebníky, musejí vědět, jak se modlit. A tak ho požádali, aby je učil. Vzpomínáte si na ona slova: „I stalo se, když se [Ježíš] na jednom místě modlil, když přestal, řekl jemu jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své. I řekl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče náš, kterýž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přiď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi . . . I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku svému. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.“ (Lukáš 11:1-2, 4; viz též Mat. 6:9-13.) Když se modlíme, zřídkakdy používáme tato přesná slova. Slova této modlitby jsou však dokonalým souhrnem toho, o co služebník Páně naléhavě žádá, aby byl způsobilým pro příslib, který Spasitel dal všem, které povolává: „A kdekoli vás přijmou, tam budu já, neboť vás předejdu; budu s vámi po pravici i po levici. Ducha mého budete míti ve svých srdcích a andělé moji budou kolem vás, aby vás posilovali.“ (NaS 84:88.) Přemýšlejte o této modlitbě jako o vzoru služby. Modlitba začíná vyjádřením úcty našemu Nebeskému Otci. Poté Pán hovoří o království a o jeho příchodu. Služebník, který má svědectví, že toto je pravá Církev Ježíše Krista, se raduje z jejího pokroku a touží dát své vše, aby ji vybudoval. Sám Spasitel byl příkladem vzoru, který je stanoven v následujících slovech této modlitby: „Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.“ (Lukáš 11:2.) Toto byla Jeho modlitba během nejkrajnějšího utrpení při přinášení usmíření za celé lidstvo a za celý svět. (Viz Mat. 26:42.) Věrný služebník se modlí, aby i zdánlivě nejmenší úkol byl vykonán tak, jak by ho vykonal Bůh. Je velký rozdíl v tom, když pracujeme a modlíme se o Jeho úspěch více než o svůj vlastní. Pak Spasitel stanovil tento vzor osobní čistoty: „I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku svému. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.“ (Lukáš 11:4.) Posílení, které máme poskytovat těm, nad kterými bdíme, přichází od Spasitele. My i oni musíme odpouštět, aby On odpustil nám. (Viz Mat. 6:14.) My i oni můžeme doufat, že zůstaneme čistí pouze pod Jeho ochranou a se změnou v srdci, kterou Jeho usmíření umožňuje. Potřebujeme tuto změnu, abychom měli neustálé společenství Ducha Svatého. Tento dar možná může nám i těm, kterým sloužíme, připadat příliš vznešený a příliš vzdálený. Avšak prorok Páně, který se jmenoval Samuel, povolal a pomazal jistého mladého muže, který se jmenoval Saul. Toho dne Samuel slíbil Saulovi: „I sstoupí na tě Duch Hospodinův, a prorokovati budeš s nimi, a proměněn budeš v muže jiného.“ (1. Sam. 10:6.) Tento slib byl naplněn, ne po mnoha letech, měsících nebo dokonce dnech. Poslechněte si, co se píše v 1. Samuelově, v desáté kapitole: „A bylo, když se obrátil, aby šel od Samuele, že Bůh proměnil srdce jeho v jiné, a zběhla se všecka ta znamení dne toho. I přišli tam ku pahrbku, a aj, zástup proroků proti němu, i sstoupil na něj Duch Boží, a prorokoval u prostřed nich.“ (1. Sam. 10:9-10.) Když jste v Pánově službě, můžete cítit sebedůvěru. Spasitel vám pomůže vykonat to, k čemu vás povolal, ať je to něco dočasného v roli pracovníka Církve, nebo věčného v roli rodiče. Můžete se modlit o dostatek pomoci k tomu, abyste vykonali dané dílo, a můžete vědět, že pomoc přijde. Nyní pár slov určených vám, kteří jste je k těmto povoláním v Církvi povolali. Když jste tak učinili, přenesli jste na ně Pánovu důvěru. On však vložil důvěru také ve vás. Stejně jako byli tito členové povoláni, aby bděli nad druhými a posilovali je, na vás byl vložen stejný závazek bdít nad nimi a posilovat je. Pokud jste někoho povolali a neposkytli jim žádné školení, ani jste nezajistili, že toto školení je postačující, selhali jste před nimi i před Pánem. Dokonce i když získají toto školení, jejich cesta pro ně bude obtížná. Vy to víte, a proto musíte bdít a naslouchat, abyste poznali, kdy potřebují posílit. Poskytnete jim právě tolik pomoci, abyste posílili jejich víru, že Pán bdí nad nimi a nad lidmi, kterým oni slouží, a že se na Něj mohou s důvěrou obrátit. Abyste to dobře zvládli, musíte sami pronést mnoho modliteb o vedení i za ně. Nakonec pár slov určených nám, kterým tito nově povolaní slouží. Naše možnosti a náš závazek jsou stejné jako jejich. My máme bdít a posilovat. A každý z nás má téměř neomezené možnosti, jak to vykonávat. Na každém shromáždění, v každé třídě, při každé akci bude někdo, kdo bude dělat něco, co je podle něho na hranicích jeho schopností nebo možná trochu za touto hranicí. Většina z nás do těchto situací vnáší postoje, kterým se učíme ve světě, díky kterým si možná rychle všimneme slabší služby. Je příliš snadné pomyslet si: v Pánově pravé Církvi by měla být úroveň toho, co děláme, vyšší než tato. Existuje více způsobů, jak pomoci Pánu, aby je pozvedl na tuto úroveň. Jedním z nich je vyjádřit nebo dát najevo svou nespokojenost. Mně pomáhal jiný způsob, lepší způsob. Vytušil jsem, když se mi příliš nedařilo, když jsem hovořil, učil nebo vedl shromáždění. Většina lidí pozná, když se jim nedaří. Věděl jsem, kdy se mi příliš nedařilo, a pak jsem vzhlédl a uviděl jsem mezi posluchači někoho, kdo mi zjevně nevěnoval pozornost a kdo měl zavřené oči. Naučil jsem se nebýt z toho roztrpčený. A pak oči otevřeli a usmáli se na mě a věnovali mně povzbudivý pohled, kterému nešlo neporozumět. Byl to pohled, který mně řekl tak zřetelně, jako kdyby ke mně promluvili: Vím, že Pán ti pomůže a že tě pozvedne. Modlím se za tebe. Ocitl jsem se v situacích, kdy mnoho z těch, kteří mně naslouchali, toto dělali. A já jsem byl povznesen nad schopnosti, o kterých jsem věděl, nebo alespoň o kterých jsem se domníval, že je mám. Takto můžete sloužit, když vidíte, že lidé během své služby zápasí s těžkostmi. Bude to vyžadovat mnoho modliteb, vy však můžete bdít a můžete posilovat, i když momentálně vaším jediným povoláním v Církvi je být následovníkem Ježíše Krista a vašimi jedinými nástroji jsou modlitba, úsměv a povzbuzení. V Církvi se objevuje něco zázračného. Vidím to, když se po krátké nepřítomnosti vracím zpět mezi národy. Členové a vedoucí jsou proměněni. Právě tak, jak Alma přislíbil, jejich duše se rozšířila, jejich porozumění bylo osvíceno a jejich mysl byla rozevřena. (Viz Alma 32:28, 34.) Sloužili jeden druhému ve víře v Pána Ježíše Krista. On jim v odpověď na upřímnou modlitbu poslal Ducha Svatého jako společníka. To, že nad sebou vzájemně bděli, svědčili si, měli se rádi a pomáhali si, umožnilo Pánu způsobit zázrak v srdci a ve schopnostech pokorných synů a dcer Božích. Vím, že Bůh Otec žije. On slyší naše modlitby a odpovídá na ně. Vydávám svědectví, že Jeho milovaný Syn Ježíš Kristus povolal Gordona B. Hinckleyho jako svého proroka a presidenta. Vydávám svědectví, že Mistr nás povolává prostřednictvím svých oprávněných služebníků a že nám, když jsme v Jeho službě, pomáhá a proměňuje nás. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.