Vzkříšení Starší Dallin H. Oaks z kvora dvanácti apoštolů Vzkříšení je daleko více než pouhé spojení ducha s tělem. . . Vzkříšení je znovuzřízení, které obnovuje „vášeň tělesnou jako vášeň tělesnou“ a „dobré jako dobré“ (Alma 41:13). Kniha Job klade univerzální otázku: „Když umře člověk, zdaliž zase ožive?“ (Job 14:14.) Otázka vzkříšení z mrtvých je ústředním námětem Písem, starověkých i novodobých. Vzkříšení je pilířem naší víry. Dodává smysl naší nauce, motivaci našemu chování a naději naší budoucnosti. I. VZKŘÍŠENÍ JEŽÍŠE Univerzální vzkříšení se stalo skutečností se vzkříšením Ježíše Krista (viz Mat. 27:52-53). Třetího dne po smrti a po pohřbu vyšel Ježíš z hrobu. Ukázal se několika mužům a ženám a potom shromážděným apoštolům. Tuto událost popisují tři evangelia. Lukáš je nejúplnější: „Ježíš . . . řekl jim: Pokoj vám. Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše? Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; nebož duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti . . . Tedy otevřel jim mysl . . . A řekl jim: Takž jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti.“ (Lukáš 24:36-39, 45-46.) Spasitel dal apoštolům druhé svědectví. Tomáš, jeden z Dvanácti, s nimi nebyl, když Ježíš přišel. Trval na tom, že neuvěří, pokud sám neuvidí a nepocítí. Jan zaznamenává: „A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám. Potom řekl Tomášovi: Vložiš prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusž v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný. I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj! Dí jemu Ježíš: žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:26-29.) Nehledě na tato biblická svědectví, mnozí, kteří se nazývají křesťany, zavrhují skutečnost vzkříšení nebo přiznávají, že o ní mají vážné pochybnosti. Jako kdyby tyto pochybnosti očekávala a počítala s nimi, zaznamenává Bible mnoho případů, kdy se vzkříšený Kristus ukázal. V některých případech se ukázal jednomu člověku, například Marii Magdaléně u hrobky. Jindy se ukázal velkým nebo malým skupinám, například když byl „vidín více než od pěti set bratří spolu“ (1. Kor. 15:6). Kniha Mormon, další svědectví o Ježíši Kristu, zaznamenává zážitek stovek lidí, kteří viděli vzkříšeného Pána osobně, dotýkali se Ho a cítili jizvy od hřebů v Jeho rukou a nohou a vložili ruce do Jeho boku. Spasitel vyzval zástup, aby získal tuto zkušenost „jeden po druhém“ (3. Nefi 11:15), aby mohli vědět, že je „Bůh Israele a Bůh celého světa a že . . . byl pro hříchy světa zabit.“ (3. Nefi 11:14.) V průběhu své osobní služby mezi těmito věrnými lidmi vzkříšený Kristus uzdravoval nemocné a také „vzal malé děti jejich, jedno po druhém, a žehnal je“ (3. Nefi 17:21). Svědkem této něžné epizody bylo asi 2500 mužů, žen a dětí (viz 3. Nefi 17:25). II. VZKŘÍŠENÍ SMRTELNÍKŮ Možnost, že smrtelník, který zemřel, povstane a bude opět žít ve vzkříšeném těle, vyvolávala naději a rozněcovala spory po většinu zaznamenané historie. Svatí posledních dnů, opírajíce se o jasné učení Písem, se připojují k prohlášení, že Kristus „zlomil okovy smrti“ (Mosiáš 16:7) a že „pohlcena jest smrt v vítězství“ (1. Kor. 15:54; viz také Morm. 7:5; Mosiáš 15:8; 16:7-8; Alma 22:14). Protože věříme popisu Bible a Knihy Mormon o doslovném vzkříšení Ježíše Krista, snadno také přijímáme početná učení Písem, že podobné vzkříšení potká všechny smrtelníky, kteří kdy žili na této zemi (viz 1. Kor. 15:22; 2. Nefi 9:22; Hel. 14:17; Morm. 9:13; NaS 29:26, NaS 76:39, 42-44). Jak učil Ježíš: „Nebo já živ jsem, i vy živi budete.“ (Jan 14:19.) Doslovná a univerzální podstata vzkříšení je sugestivně popsána v Knize Mormon. Prorok Amulek učil: „Smrtí Kristovou budou pouta této časné smrti uvolněna a všichni budou vzkříšeni z této časné smrti. Duch bude spojen s tělem opět ve své dokonalé podobě; ano úd i kloub mají býti ve své vlastní podobě znovuzřízeny tak, jak jsou nyní . . . Toto znovuzřízení se bude vztahovati na všechny, na staré i na mladé, na poddané i na svobodné, na muže i ženy, na zlé i spravedlivé; a ani vlas na hlavě jejich nemá býti ztracen; - nýbrž všechny věci mají býti znovuzřízeny ve své dokonalé podobě.“ (Alma 11:42-44.) Alma také učil, že ve vzkříšení „všechno má býti ve své pravé a dokonalé podobě znovuzřízeno“ (Alma 40:23). Mnoho žijících svědků může dosvědčit doslovné naplnění těchto ujištění z Písem o vzkříšení. Mnozí, včetně mých vlastních příbuzných, viděli drahé zemřelé ve vidění, nebo když se jim ukázali osobně, a dosvědčují jejich znovuzřízení v „pravé a dokonalé podobě“, jakou měli v rozkvětu života. Ať již to byly projevy osob, které již byly vzkříšeny, nebo spravedlivých duchů, kteří přislíbené vzkříšení očekávají, skutečnost a podstata vzkříšení smrtelníků je zřejmá. Jaká je to útěcha vědět, že všichni, kteří byli v životě znevýhodněni vrozenými poškozeními, smrtelnými zraněními, nemocemi nebo přirozeným chátráním ve stáří, budou vzkříšeni v „pravé a dokonalé podobě“. III. VÝZNAM VZKŘÍŠENÍ Přemýšlím, zda plně oceňujeme ohromný význam naší víry v doslovné univerzální vzkříšení. Ujištění o nesmrtelnosti je základem naší víry. Prorok Joseph Smith prohlásil: „Základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků týkající se Ježíše Krista - že zemřel, byl pohřben, opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa. Všechny ostatní věci, které patří k našemu náboženství, jsou pouze přídavkem k tomu.“ (Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1938], 121.) Proč ze všech bodů této slavné služby použil prorok Joseph Smith svědectví o Spasitelově smrti, pohřbu a vzkříšení jako základní zásadu našeho náboženství a řekl, že „všechny ostatní věci . . . jsou pouze přídavkem k tomu“? Odpověď se nachází ve skutečnosti, že Spasitelovo vzkříšení je ústředním bodem toho, o čem proroci hovořili jako o „velikém a věčném plánu osvobození od smrti“ (2. Nefi 11:5). Na naší věčné pouti je vzkříšení mocným milníkem, který označuje konec smrtelnosti a počátek nesmrtelnosti. Pán popsal význam tohoto životně nezbytného přechodu, když prohlásil: „A tak jsem já, Pán Bůh, určil člověku dny jeho zkušební doby, aby mohl býti skrze přirozenou smrt pozdvižen v nesmrtelnost k věčnému životu, ano, všichni, kteříkoliv uvěří.“ (NaS 29:43.) Podobně Kniha Mormon učí: “Neboť jako smrt musí vytrpěti všichni lidé, aby splnili milosrdný plán velikého Stvořitele, tak musí nutně i býti síla vzkříšení“ (2. Nefi 9:6). Z novodobého zjevení také víme, že bez sjednocení našeho ducha a těla při vzkříšení bychom nemohli obdržet „plnost radosti“ (NaS 93:33-34). Když porozumíme absolutně nezbytnému postavení vzkříšení ve „vykupitelském plánu“, který řídí naši věčnou pouť (Alma 12:25), pochopíme, proč apoštol Pavel učil: „Není-liž z mrtvých vstání . . . tedyž jest daremné kázání naše, a daremnáž jest i víra vaše.“ (1. Kor. 15:13-14.) Vidíme také, proč se apoštol Petr odvolával na skutečnost, že Bůh Otec ve svém hojném milosrdenství „znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých“ (1. Petr. 1:3; viz také 1. Tes. 4:13-18). IV. VZKŘÍŠENÍ MĚNÍ NÁŠ POHLED NA SMRTELNOST „Naděje živá“, která je nám dána prostřednictvím vzkříšení, je naše přesvědčení, že smrt není koncem naší identity, ale spíše nutným krokem v předurčeném přechodu ze smrtelnosti do nesmrtelnosti. Tato naděje mění celý pohled na smrtelný život. Ujištění o vzkříšení a nesmrtelnosti ovlivňuje to, jak se díváme na fyzické změny smrtelnosti, jak žijeme svůj smrtelný život a jak se chováme k těm, kteří jsou kolem nás. Ujištění o vzkříšení nám dává sílu a perspektivu, abychom překonali problémy smrtelnosti, kterým čelí každý z nás, i ti, které milujeme, například takové problémy jako jsou fyzické, mentální nebo emocionální vady, které si s sebou neseme od narození nebo které získáváme během smrtelného života. Díky vzkříšení víme, že tyto vady smrtelnosti jsou pouze dočasné! Ujištění o vzkříšení nám také dává mocný motiv, abychom během svého smrtelného života dodržovali Boží přikázání. Vzkříšení je daleko více než pouhé spojení ducha s tělem, které je drženo v zajetí hrobem. Z Knihy Mormon víme, že vzkříšení je znovuzřízení, které obnovuje „vášeň tělesnou jako vášeň tělesnou“ a „dobré jako dobré“ (Alma 41:13; viz také verše 2-4 a Hel. 14:31). Prorok Amulek učil: „Týž duch, který ve vašich tělech dlí v době, když tento život opouštíte, bude i v onom věčném světě míti moc bydleti v těle vašem.“ (Alma 34:34.) V důsledku toho, když lidé opouštějí tento život a jdou do života příštího, „zůstanou ti, kteří jsou spravedliví, spravedlivými“ (2. Nefi 9:16) a „k jakým zásadám moudrosti se v tomto životě dopracujeme, ty . . . s námi povstanou při našem vzkříšení“ (NaS 130:18). Zásada znovuzřízení také znamená, že lidé, kteří nejsou spravedliví ve smrtelném životě, nepovstanou jako spravedliví při vzkříšení (viz 2. Nefi 9:16; 1. Kor. 15:35-44; NaS 88:27-32). Kromě toho, pokud naše hříchy nebudou očištěny a zahlazeny pokáním a odpuštěním (viz Alma 5:21; 2. Nefi 9:45-46; NaS 58:42), budeme vzkříšeni s „jasnou vzpomínkou“ (Alma 11:43) a s dokonalým poznáním své viny a nečistoty (viz 2. Nefi 9:14; viz také Alma 5:18). Závažnost této skutečnosti je zdůrazněna mnoha verši v Písmech, které naznačují, že po vzkříšení bezprostředně následuje konečný soud (viz 2. Nefi 9:15, 22; Mosiáš 26:25; Alma 11:43-44, 42:23; Morm. 7:6, 9:13-14). Skutečně „tento život jest dobou, kdy se lidé mají připravovati, aby předstoupili před Boha“ (Alma 34:32). Ujištění, že vzkříšení bude zahrnovat příležitost být se členy své rodiny - manželem, manželkou, rodiči, bratry a sestrami, dětmi a vnoučaty - je pro nás mocným povzbuzením, abychom ve smrtelnosti plnili své rodinné zodpovědnosti. Pomáhá nám, abychom v tomto životě spolu žili v lásce v očekávání radostného shledání a vztahů v životě příštím. Naše jistá znalost o vzkříšení do nesmrtelnosti nám také dává odvahu čelit vlastní smrti - dokonce smrti, kterou bychom mohli nazvat předčasnou. A tak lidé Ammon v Knize Mormon „neměli ani nejmenší bázně před smrtí pro víru svoji a pro svoji naději v Krista a ve vzkříšení; proto byla smrt pro ně spojena s vítězstvím Kristovým nad smrtí“ (Alma 27:28). Ujištění o nesmrtelnosti nám také pomáhá nést odloučení ve smrtelnosti v důsledku úmrtí našich drahých. Každý z nás plakal při úmrtí, truchlil při pohřbu nebo stál v bolesti nad hrobem. Já jistě ano. Všichni máme chválit Boha za ujištění o vzkříšení, které činí naše odloučení ve smrtelnosti dočasným a dává nám naději a sílu pokračovat. V. VZKŘÍŠENÍ A CHRÁMY Žijeme ve slavné době budování chrámů. To je také důsledek naší víry ve vzkříšení. Není to tak dávno, kdy jsem měl výsadu doprovázet presidenta Hinckleyho při zasvěcení nového chrámu. V tomto posvátném prostředí jsem slyšel, jak říká: „Chrámy stojí jako svědectví našeho přesvědčení o nesmrtelnosti. Naše chrámy mají co činit s životem za hrobem. Například, pokud by nám šlo pouze o to, abychom byli oddáni na dobu našeho smrtelného života, nebylo by zapotřebí sňatku v chrámu.“ Toto prorocké učení prohloubilo mé porozumění. Naše chrámy jsou žijící a pracující svědectví naší víry ve skutečnost vzkříšení. Poskytují posvátné prostředí, kde žijící zá- stupci mohou vykonávat všechny nezbytné obřady smrtelného života v zastoupení těch, kteří žijí ve světě duchů. Nic z toho by nemělo smysl, pokud bychom neměli ujištění o univerzální nesmrtelnosti a možnosti získat věčný život díky vzkříšení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Věříme v doslovné, univerzální vzkříšení celého lidstva díky „vzkříšení Svatého v Izraeli“ (2. Nefi 9:12). Také svědčíme o „žijícím Kristu“, jak bylo řečeno v nedávném stejnojmenném apoštolském prohlášení: „Se vší vážností vydáváme svědectví, že Jeho život, který je ústředním bodem celé lidské historie, nezačal v Betlémě, ani neskončil na Kalvárii . . . Jako Jeho řádně vysvěcení apoštolové vydáváme svědectví - že Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží. Je velkým králem Immanuelem, který dnes stojí po pravici Otce. Je světlem, životem a nadějí světa. Jeho cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím.“ („Žijící Kristus: Svědectví apoštolů“, 1. leden 2000.) Vydávám svědectví o této skutečnosti a o skutečnosti Jeho i našeho vzkříšení, ve jménu Ježíše Krista, amen.