Štít víry President James E. Faust Druhý rádce v Prvním předsednictvu Nikdy dříve v historii světa nebylo více zapotřebí víry v Boha. Milovaní bratři a sestry, dnes je historický den. Toto je první generální konference tohoto století a milénia a první, která se koná v tomto velkém novém Konferenčním centru Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Připojuji se k vám všem ve vyjádření obdivu, úcty a ocenění za vizi našeho velkého proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho. On měl víru a odvahu postoupit vpřed s tímto velkým projektem. Se slzami smutku opouštíme náš milovaný Tabernacle, tradiční místo generální konference. Jak řekl president Hinckley: „Přerostli jsme ho.“ Zastavujeme se, abychom vzdali poctu víře, vizi a inspiraci Brighama Younga a jeho společníků, kteří s vírou postavili Tabernacle, jehož stavba je vskutku pozoruhodná. Byl jsem ve stropní části Tabernaclu, kde jsou stále kolem trámů střešní konstrukce ovázána původní lana ze surové kůže. Ačkoli byly trámy od té doby vyztuženy ocelí, tvůrčí rukodělná práce věrných pionýrů Svatých stále stojí jako symbol jejich velké víry. Věřím, že budoucnost bude v mnoha ohledech velká a úžasná. Příležitosti pro vzdělání a učení se se zvýšily a jejich růst bude dramaticky pokračovat. Jeden člověk to definoval takto: „Vzdělání je to, když čtete to, co je napsáno malými písmeny. Zkušenost je to, co získáte, když to nečtete.“1 Nyní i v budoucnosti se na celém světě prostřednictvím elektronických zařízení v domově, na pracovišti nebo v místní knihovně stává dosažitelnějším ohromné množství informací. Avšak nastanou velké výzvy a nekonečné problémy, protože s touto velkou vlnou znalostí se život ve skutečnosti stane složitějším. Brigham Young řekl: „Na počátku této Církve mi bylo zjeveno, že se Církev bude šířit, že bude prosperovat, růst a rozšiřovat se a že v tom poměru, v jakém se bude evangelium šířit mezi národy země, bude růst i moc Satana.“2 Když vstupujeme do nové éry, máme pouze jeden bezpečný směr - prodírati se kupředu s vírou. Víra bude naším pevným štítem, aby nás ochraňovala od ohnivých šípů Satana. Hodnoty se nebudou měnit s časem, protože víra v Ježíše Krista je nepostradatelná pro štěstí a věčné spasení. Právě skončilo největší století pokroku ve vědě a technologii. A přesto v naší době převládá duch temnoty, stejně jako před mnoha staletími, kdy měl být ukřižován Ježíš Kristus. A přesto, jak řekl prorok Joseph Smith: „V této době nás očekávají velká požehnání a brzy na nás budou vylita, pokud budeme věrní ve všech věcech, protože máme dokonce nárok na větší duchovní požehnání, než měli oni, protože oni měli Krista s sebou osobně, aby je poučoval o velkém plánu spasení. My nemáme Jeho osobní přítomnost, tudíž máme zapotřebí větší víry.“3 Víra je první zásadou evangelia Ježíše Krista, jak to vyjádřil Joseph Smith: „Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“4 Tato víra bude svatyní pro naši duši. Nikdy dříve v historii světa nebylo více zapotřebí víry v Boha. Ačkoli věda a technologie otevírají neomezené příležitosti, představují také velké nebezpečí, protože Satan tyto úžasné objevy používá ke svému velkému prospěchu. Komunikační dálnice, která obepíná zeměkouli, je přetížena informacemi, u kterých nikdo nenese zodpovědnost za jejich pravdivost nebo zdroj. Zločin se stal sofistikovanějším a život nebezpečnějším. Zabíjení ve válce se stalo daleko efektivnějším. Pokud moc víry, úsudku, čestnosti, slušnosti, sebeovládání a charakteru neporoste úměrně s tím, aby kompenzovala tento rozmach světské znalosti, čekají nás velké problémy. Bez morálního pokroku, podněcovaného vírou v Boha, se nemorálnost ve všech svých podobách rozmnoží a zadusí dobrotu a lidskou slušnost. Pokud nebude posílena víra v Boha, lidstvo nebude schopno plně vyjádřit možnou vznešenost lidské duše. V naší době se přesvědčení, že věda a technologie může vyřešit všechny problémy lidstva, stala svým vlastním náboženstvím. Byl bych zoufalý, kdybych si myslel, že naše věčné spasení závisí na vědeckém, technickém nebo světském poznání nezávisle na spravedlivosti a slovu Božím. Slovo Boží, jak bylo po staletí promlouváno prostřednictvím Jeho proroků, neospravedlňuje žádný jiný závěr. Mnozí věří, že všepřesahující odpovědi na životní otázky spočívají ve zkumavce, v laboratořích, v rovnicích a v teleskopech. Toto náboženství vědy vynechává nejvyšší odpověď na překlenující otázku: „Proč?“ Znát příčinu a následek je fascinující, ale nevysvětluje to, proč jsme zde, odkud jsme přišli a kam jdeme. Jak řekl Albert Einstein: „Nikdy neuvěřím, že Bůh hraje se světem v kostky.“5 President Harold B. Lee kdysi řekl: „Bez ohledu na svůj pokrok ve vědě člověk musí být vždy podroben vůli a vedení Božské Prozřetelnosti. Člověk nikdy neobjevil nic, co by Bůh již neznal.“6 Nevěřím, že tento velký příliv znalosti nastal náhodou. Všechna tato světská znalost nepochází pouze z tvůrčí mysli mužů a žen. Lidstvo je na zemi dlouhou dobu. Po staletí přicházely znalosti hlemýždím tempem. Věřím, že zjevení se Boha Otce a Jeho Syna, Pána Ježíše Krista, Josephu Smithovi v roce 1820 odemklo nebesa nikoli pouze pro velké duchovní poznání zjevené v této dispenzaci, ale také pro světské poznání. „Antropologové nás informují, že po tisíce let mohla průměrná lidská bytost očekávat, že se dožije 25 až 30 let.“7 Ale od konce 19. století průměrná délka života na ce-lém světě vzrostla na 64 let.8 Nové myšlenky, včetně vědeckých vynálezů a objevů toho, jak dělat věci lépe, byly v letech 4000 př. Kr. až do léta Páně 1 produkovány v počtu 39 za rok, což kontrastuje s 3840 novými myšlenkami za rok v 19. století, zatímco dnes jsou vytvářeny v množství 110 000 za rok.9 Nyní přichází výzva, abychom zabránili tomu, že vědecké, technické a intelektuální osvícení zadusí v našem životě osvícení duchovní. Jak kdysi někdo řekl: „Největší z nevyužitých zdrojů [v naší zemi] je víra, největší nevyužitou silou je modlitba.“10 Technologie nám může pomoci, abychom komunikovali mezi sebou i se světem, ale nikoli s Bohem. Chtěl bych dát zaznít hlasu varování pro tento lid. Vážně prohlašuji, že toto duchovní království víry půjde vpřed s každým z nás jednotlivě nebo bez nás. Žádná nesvatá ruka nemůže zastavit růst Církve, ani zabránit tomu, aby naplnila své poslání. Kdokoli z nás může zůstat vzadu odvrácen svůdnými hlasy sekularismu a materialismu. Každý z nás, aby podpořil víru, musí být pokorný a soucitný, laskavý a štědrý k chudým a potřebným. Víra je dále podporována denními dávkami duchovnosti, která k nám přichází, když poklekáme v mod-litbě. Začíná u nás jako jednotlivců a rozšiřuje se na naše rodiny, které potřebují být upevněny ve spravedlivosti. Čestnost, slušnost, bezúhonnost a morálka, to vše jsou nezbytné složky naší víry, které poskytnou svatyni naší duši. Prostá víra v Boha Otce, Jeho Syna Ježíše Krista a Ducha Svatého je jako mocný zdroj energie, který pracuje v našem životě. Jak řekl starší Charles W. Penrose: „Někteří lidé neuvěří ničemu, co nemohou pochopit svým lidským rozumem, nebo co nemohou vidět svýma přirozenýma očima. Ale požehnaný je muž víry, požehnaná je žena víry! Nebož vírou mohou vidět do věcí, které nemohou být rozlišovány přirozenýma očima. Mohou dohlédnout do oblastí nesmrtelnosti, pochopit věčné skutečnosti a rozumět věcem Božím!“11 Je tomu tak proto, že prostřednictvím víry jsou rostoucím způsobem obohacovány naše přirozené dary a síly něčeho dosáhnout. Víra zesiluje a zvětšuje naše dary a schopnosti. Neexistuje žádný větší zdroj poznání, než je inspirace, která pochází od Božství, které má veškeré porozumění a znalost toho, co bylo, co nyní je, a toho, co bude v budoucnosti. Heroická pionýrka Amanda Smithová se v Haun’s Mill prostřednictvím víry naučila, jak udělat něco, co přesahovalo její schopnosti i vědecké poznání její doby. Toho hrozného dne v roce 1838, když ustala střelba a zločinci odešli, vrátila se k mlýnu a spatřila svého nejstaršího syna Willarda, jak nese svého sedmiletého bratra Almu. Vykřikla: „Ó! Můj Alma je mrtvý!“ „Ne, matko,“ řekl, „myslím, že Alma není mrtvý. Ale otec a bratr Sardius jsou [mrtví]!“ Na slzy ale nebyl čas. Celá Almova kyčelní kost byla ustřelena. Amanda později vzpomínala: „Maso, kyčelní kost, kloub a vše bylo ustřeleno . . . Položili jsme Almu na lůžko v našem stanu a já jsem prohlédla ránu. Byl to příšerný pohled. Nevěděla jsem, co mám dělat . . . Byla jsem tam celou tu dlouhou, strašnou noc se svými mrtvými a se svým zraněným a nikdo, kromě Boha, nebyl naším lékařem a pomocí. ,Ó, můj Nebeský Otče,‘ volala jsem, ,co mám dělat? Vidíš mého ubohého zraněného chlapce a znáš moji nezkušenost. Ó, Nebeský Otče, veď mě, co mám dělat!‘ A potom jsem byla vedena, jako by ke mně promlouval hlas. . . . Oheň ještě doutnal . . . Byla jsem vedena, abych vzala . . . popel, vyrobila louh, napustila jím plátno a vložila ho přímo do rány . . . Opět a opět jsem napouštěla plátno a přikládala ho do rány . . . a pokaždé s plátnem vyšlo rozmačkané maso a úlomky kostí a rána zbělela jako kuřecí maso. Udělala jsem to, k čemu jsem byla vedena, a opět jsem se modlila k Pánu a opět jsem byla poučena tak zřetelně, jako kdyby vedle stál lékař a hovořil ke mně. Poblíž rostl velkolistý jilm. Bylo mi řečeno, abych z něho učinila . . . placku a naplnila jí ránu . . . Placka byla zhotovena a rána . . . byla patřičně ovázána, což si vyžádalo plnou čtvrtinu yardu lněného plátna . . . Přestěhovala jsem zraněného chlapce do domu . . . a ovázala mu kyčel, Pán mě vedl, tak jako dříve. Připomněl mi, že v manželově kufru je lahvička balzámu. Nalila jsem ho do rány a to Almovu bolest hodně zmírnilo. ,Almo, dítě,‘ řekla jsem, ,věříš, že ti Pán udělal kyčel?‘ ,Ano, matko.‘ ,Dobrá, Pán ti může udělat něco namísto kyčle, věříš, Almo, tomu, že může?‘ ,Ty myslíš, že to Pán může udělat, matko?‘ tázalo se dítě ve své prostotě. ,Ano, můj synu,‘ odpověděla jsem, ,ukázal mi to všechno ve vidění.‘ Potom jsem ho položila pohodlně na tvář a řekla: ,Nyní takhle lež a nehýbej se a Pán ti udělá jinou kyčel.‘ Alma tak ležel na tváři pět týdnů, dokud se zcela neuzdravil - na místě chybějícího kloubu a jamky vyrostla pružná chrupavka, což zůstává do dnešního dne pro lékaře zázrakem . . . Nyní je to již téměř čtyřicet let, ale Alma nebyl nikdy v životě ani v nejmenším ochrnutý a dosti dlouhou dobu cestoval jako misionář evangelia a [je] žijícím zázrakem moci Boží.“12 Léčba byla na tehdejší dobu neobvyklá a dnes o ní neslyšíme, když se ale dostaneme do krizové situace, jako sestra Smithová, máme použít svou prostou víru a naslouchat Duchu tak, jako ona. Používáním naše víra zesílí. Jak učil Alma: „Chcete-li . . . [použít] jenom trochu víry . . . až budete tak dalece věřiti, že budete moci popřáti místa části slov mých. . . . Musí to přece býti . . . [že] slovo je dobré, neboť naplňuje duši moji; ano počíná osvěcovati rozum můj . . . Vizte, což by to neposílilo víru vaši?“13 Spravedlivost je společníkem víry. Silná víra je získána dodržováním přikázání. To nám, jak řekl Pavel, pomáhá „[obléci] se v celé odění Boží“.14 Pro tento lid existují některé absolutní pravdy, na kterých musí spočívat naše víra. Jsou to základní, věčné pravdy. Jsou to tyto: 1. Ježíš, Syn Otce, je Kristus a Spasitel a Vykupitel světa, 2. Joseph Smith byl nástrojem, prostřednictvím kterého bylo v naší době znovuzřízeno evangelium ve své plnosti a celistvosti, 3. Kniha Mormon je slovo Boží a, jak řekl prorok Joseph Smith, je závěrným kamenem našeho náboženství a druhým svědectvím o Ježíšovi jako Kristovi a Vykupiteli celého lidstva, 4. Gordon B. Hinckley drží, stejně jako je drželi všichni předcházející presidenti Církve, všechny klíče a pravomoc znovuzřízené prorokem Josephem Smithem. Toto je dílo Boží. Věřím a svědčím, že, jak řekl Pavel, pokud se můžeme „[sběhnouti] v jednotu víry a známosti Syna Božího,“15 můžeme jít vpřed s velkou nadějí a důvěrou do budoucnosti. Bude nám dána síla překonat veškeré protivenství. Budeme se radovat ze svých požehnání a nalezneme mír ve své duši. Abychom tak mohli činit, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Pete Seeger. 2. Discourses of Brigham Young, sel. John A. Widtsoe (1954), 72. 3. Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith (1976), 90. 4. Čl. v. 1:1. 5. In John Bartlett, comp., Familiar Quotations, 14th ed. (1968), 950. 6. Be Ye Not Deceived, Brigham Young University Speeches of The Year (4 May 1965), 6. 7. Stephen Moore, „Great American Century Is Just Beginning“, Arizona Republic, 9. Jan. 2000. 8. New York Times 2000 Almanac (1999), 484. 9. Viz Charles I. Jones, „Was an Industrial Revolution Inevitable? Economic Growth over the Very Long Run“, working paper 7375, National Bureau of Economic Research, Cambridge, Mass., 1999, 32. 10. Roger W. Babson, Religion and Business (1921), 80. 11. Deseret News Semi-Weekly, 14 Sept. 1880, 1. 12. „Amanda Smith“, in Andrew Jenson, comp. Historical Record, 9 vols. (1882-90), 5:84-86; dělení do odstavců a interpunkce pozměněny. 13. Alma 32:27-29. 14. Efez. 6:11. 15. Efez. 4:13.