Učednictví Starší L. Tom Perry Kvorum dvanácti apoštolů Musíme si „vytvořit . . . ustavičné, nepřestávající postupy, které nás přibližují k našemu Pánu a Spasiteli, abychom mohli být počítáni mezi Jeho učedníky.“ Moje matka uměla skvěle pověřovat druhé lidi. Když jsme s mými bratry a sestrami vyrůstali, každou sobotu ráno jsme od ní obdrželi úkol uklidit dům. Pokyny, které nám dávala, se naučila od své matky: „Nezapomeňte důkladně uklidit v rozích a také podél ochranné lišty dole. Když už byste měli něco opomenout, tak uprostřed místnosti.“ Velice dobře věděla, že když uklidíme v rozích, tak bude uklizeno i uprostřed místnosti. To, co je vidět, bychom nikdy nezanechali špinavé. Od té doby jsem pro matčinu radu našel velmi časté použití v tolika různých ohledech. Zvláště se dá použít při našem duchovním úklidu. O ty stránky našeho života, které jsou všemi viditelné, je většinou postaráno předem, protože chceme zanechat co možná nejlepší dojem. Ale ve skrytých koutech našeho života se nacházejí věci, o kterých víme jenom my sami. A je to právě v těchto místech, kde musíme být obzvláště důkladní v zajištění naší čistoty. Jedním z těchto koutů našeho života, kde je zapotřebí zvláštní pozornosti, je oblast našich myšlenek. Musíme si neustále dávat pozor na okamžiky nečinnosti, kdy dovolujeme svým myšlenkám, aby se zatoulaly do míst, kterým bychom se měli vyhýbat. V knize Přísloví čteme: Tak jak člověk ve svém srdci přemýšlí, takový je. (Viz Přísloví 23:7.) A Juda napsal, že ti jež necudně sní, „tělo zajisté poškvrňují . . .“ (Viz Juda 1:8.) Naše myšlenky nevyhnutelně formují náš život. James Allen to ve své knize As a Man Thinketh vyjádřil takto: „Tak jako rostlina roste ze semínka a bez něj by neexistovala, tak také každý lidský skutek pochází z neviditelných semínek myšlenky. Bez nich by se nemohl dostavit. To se týká jak jednání, které nazýváme ‚spontánní‘ nebo ‚předem neuvážené‘, tak jednání záměrného. Ve zbrojovce myšlenek si člověk vyrábí zbraně, kterými se sám ničí; také vytváří nástroje, kterými si buduje příbytky radosti a síly a klidu . . . Mezi těmito dvěma krajními případy se nacházejí všechny odstíny lidské povahy a člověk je jejich tvůrcem a pánem . . . Člověk je pánem nad myšlenkami, tvůrcem svých vlastností, utváří a formuje své poměry, okolí a osud.“ (As a Man Thinketh [1983], 7-10.) Pan Allen potom dodává: „Nechť člověk rázně upraví své myšlenky a bude překvapen rychlou přeměnou reálných životních podmínek. Lidé si myslí, že myšlenku můžeme utajit, ale není tomu tak; hned se krystalizuje ve zvyk a zvyk v situaci.“ (As a Man Thinketh, 33-34.) Opravdu jeden z koutů, které musíme s velkou pílí udržovat v čistotě, jsou naše myšlenky. Ideální je soustředit své myšlenky na posvátné věci. Další kout, kde se může díky nedbalosti hromadit prach, se možná týká naší snahy opravdu vést svou rodinu. President Kimball zdůraznil své obavy těmito slovy: „Náš úspěch jako jednotlivců i jako Církve bude do velké míry záležet na tom, jak svědomitě se zaměřujeme na život podle evangelia ve svém domově. Jen s porozuměním své osobní zodpovědnosti a roli rodiny a domova můžeme pochopit, že kněžská kvora a pomocné organizace, dokonce sbory a kůly, existují v první řadě proto, aby pomohly členům žít podle evangelia v jejich domově. Až pak můžeme pochopit to, že lidé jsou důležitější než programy a že církevní programy mají vždy podporovat rodinné aktivity založené na evangeliu, a ne od nich odvádět pozornost . . . Všichni máme společně pracovat na vytvoření takového domova, kde jsme rádi, kde nasloucháme a kde se učíme a kde každý člen může najít vzájemnou lásku, posilu, uznání a povzbuzení. Znovu opakuji, že náš úspěch jako jednotlivců i jako Církve bude do velké míry záležet na tom, jak svědomitě se zaměřujeme na život podle evangelia ve svém domově.“ („Living the Gospel in the Home“, Ensign, May 1978, 101.) Mou hlavní radou je, že si musíme vytvořit takové návyky ve svém jednání, které podporují duchovní úklid -- ustavičné, nepřestávající postupy, které nás přibližují k našemu Pánu a Spasiteli, abychom mohli být počítáni mezi Jeho učedníky. Hlavním cílem naší zkušební doby zde na zemi je připravit se na setkání s Bohem a na obdržení všech požehnání, jež slíbil svým dětem, které toho jsou hodny. Pán nám dal během své pozemské služby vzor a vybízel ty, jež Ho následovali, aby se stali jeho učedníky. O učednictví bylo napsáno následující: Anglické „slovo disciple [učedník] pochází z latiny [a znamená] žák. Učedníkem Krista je ten, kdo se učí být jako Kristus -- kdo se učí přemýšlet jako On, kdo se učí mít stejné pocity a kdo se učí jednat jako On. Být opravdovým učedníkem, naučit se jím být, představuje ten nejnáročnější, člověku známý proces. Žádný jiný obor se tomu nevyrovná . . . ať už co se týče požadavků nebo odměny. Zahrnuje to v sobě úplnou osobní přeměnu ze stavu přirozeného člověka ve svatého, který miluje Pána a slouží celým svým srdcem, mocí, myslí a silou.“ (Chauncey C. Riddle, „Becoming a Disciple,“ Ensign, Sept. 1974, 81) Spasitel poučil ty, kteří Ho následovali, ohledně podstaty učednictví, když řekl: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. A nyní, aby člověk vzal na sebe kříž svůj, musí v sobě popříti vše nebožské, každou světskou touhu, a dodržovati přikázání má.“ (PSJ Mat. 16:24, v odkazu d.) „Neporušujte přikázání mých, abyste život svůj zachovali; neboť kdož by chtěl život svůj v tomto světě zachovati, ztratíť jej ve světě příštím. A kdož by život svůj ztratil pro mne v tomto světě, nalezneť ho ve světě příštím. Pročež, zřekněte se světa a duši svou zachraňte. (PJS Matouš 16:27-29.) Když duch přemůže tělo, pak se tělo stává služebníkem místo pánem. Poté, co jsme uklidili kouty světskosti a jsme připraveni být poslušní Pána, jsme schopni přijmout Jeho slovo a dodržovat Jeho přikázání. Když se lidé opravdu rozhodnou stát učedníky Pána, v jejich životě se uskuteční pozoruhodná změna. Jeden z nejnázornějších příkladů z písem, který znám, je obrácení se mladého Almy a změna, která nastala dokonce v jeho vzezření přitom, když se stal Pánovým učedníkem. Pamatujete, jak Alma a synové Mosiášovi byli počítáni k nevěřícím. Alma byl muž, který míval mnoho slov a velmi lichotil lidu. Mnohé z lidu svedl, aby činili všelijaké nepravosti. Stal se pro pokrok Církve velkou překážkou tím, že odváděl srdce lidí a způsobil mezi nimi mnoho roztržek. Ale díky pokorné prosbě svého otce se jim, zatímco obcházeli a páchali zlo, zjevil anděl. Alma byl tak naplněn úžasem, že padl k zemi, a anděl mu přikázal: „Almo, vstaň a ukaž se, proč pronásleduješ církev Boží? Neboť Pán řekl: Toto jest moje církev a já ji chci založiti; a nic ji nemá přemoci, leč by to byly přestupky lidu mého.“ (Mosiáš 27:13.) Byl tak zesláblý, že nemohl hýbat končetinami, a museli ho odnést. Také byl němý. Přinesli ho a položili před otce. Jeho otec se zaradoval a vyzval lid k modlitbě za svého syna. „A když se byli po dva dny a po dvě noci postili a modlili, obdržely Almovy údy opětně svoji sílu a on vstal a počal s nimi mluviti a žádal je, aby byli dobré mysli. Neboť, pravil, litoval jsem hříchů svých a byl jsem od Pána vykoupen; vizte narodil jsem se z ducha.“ (Mosiáš 27:23-24.) Pak jim podrobně popisuje utrpení a strasti, kterými prošel, když si uvědomil, že byl vyloučen z království Božího. Vzpomněl si na učení svého otce a volal k Bohu, aby mohl být ušetřen. A teď, když se stává učedníkem našeho Vykupitele, vidíme tu neuvěřitelnou změnu. „A od této doby počali Alma i ti, kteří byli s Almou v době, kdy se jim zjevil anděl, lid poučovati; cestovali všude po zemi a sdělovali lidem věci, které byli slyšeli a viděli a kázali slovo Boží v mnohých strastech.“ (Mosiáš 27:32.) V mé rodinné historii pionýrů existuje mnoho záznamů o charakterních osobnostech, které projevovaly rysy opravdového učednictví. Pradědeček mých dětí byl odvážným učedníkem Ježíše Krista. Pocházel z rodiny majetných statkářů v Dánsku. Jako privilegovaný syn měl zdědit půdu svého otce. Zamiloval se do nádherné mladé ženy, která nebyla stejného společenského postavení, jako byla jeho rodina. Nabádali ho k tomu, aby nepokračoval v tomto vztahu. Nedbal rady své rodiny a na jedné z jeho návštěv u ní se dozvěděl, že celá její rodina vstoupila do Církve. Odmítl naslouchat nauce, kterou její rodina přijala, a důrazně řekl té mladé ženě, že se musí rozhodnout mezi ním a Církví. Směle odvětila, že se svého náboženství nevzdá. Po tomto silném prohlášení usoudil, že by si měl vyslechnout učení, které pro ni bylo tak důležité. Brzy poté se ho dotkl Duch a také on přijal evangelium. Ale když o svém rozhodnutí připojit se k Církvi a oženit se s touto mladou ženou informoval své rodiče, rozzlobili se na něj a donutili ho rozhodnout se mezi svou rodinou a jejich majetkem nebo Církví. Opustil pohodlí, na které byl celý život zvyklý, vstoupil do Církve a oženil se s ní. Ihned se začali připravovat na to, že opustí Dánsko a vydají se na cestu do Sionu. Nyní, již bez podpory své rodiny, musel těžce pracovat v jakémkoli zaměstnání, které našel, aby ušetřil na cestu do nové země. Po roce těžké práce našetřil dost na jejich cestu. Když už byli připraveni na cestu, přišel za nimi president odbočky a pověděl jim, že existuje jedna rodina s většími potřebami, než jsou jejich. Požádal ho, aby to, co našetřil, daroval této chudé rodině na cestu do Sionu. Učednictví vyžaduje oběť. Věnovali své úspory této potřebné rodině a začali další rok těžké práce, aby si našetřili na svou cestu. Nakonec se do Sionu dostali, ale předtím museli přinést ještě mnoho obětí, které byly znakem opravdového učednictví. Pro mladého bohatého muže to byla jedna z nejtěžších zkoušek učednictví, když mu bylo řečeno: „Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, . . . a poď, následuj mne.“ (Lukáš 18:22.) Pro mnohé z nás je stejně náročnou zkouškou zbavit se svých zlozvyků a světských myšlenek, abychom mohli bez zábran a kompromisů oddaně sloužit Pánu. Kéž náš život, jako Kristových učedníků, odráží Jeho příklad. Kéž na sebe vezmeme Jeho jméno a jsme Jeho svědky ve všech dobách a ve všech věcech. (Viz Mosiáš 18:9.) A nadto všechno, nechť nám Bůh žehná v naší upřímné touze duchovně si uklízet, dostat se do všech koutů a vyčistit všechny ty věci, které nás znevažují jako Pánovy učedníky, abychom mohli postupovat kupředu ve službě našemu Spasiteli a Králi. O to se pokorně modlím ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, amen.