Vykoupení mrtvých a svědectví o Kristu

Starší D. Todd Christofferson
Předsednictvo sedmdesátníků

„Tím, že vyhledáváme své předky a že za ně vykonáváme obřady, které by sami vykonat nemohli, svědčíme o nekonečném dosahu usmíření Ježíše Krista.“

Starší D. Todd Christofferson

Křesťanští teologové se dlouho usilovně zabývali otázkou: „Co bude s nesčetnými miliardami lidí, kteří žili a zemřeli bez znalosti Ježíše?“¹ Se znovuzřízením evangelia Ježíše Krista se nám dostalo porozumění tomu, jakým způsobem jsou nepokřtění mrtví vykoupeni a jak je možné, aby „Bůh byl dokonalým, spravedlivým a také milosrdným Bohem“.²

Ještě během svého pozemského života Ježíš prorokoval, že bude také kázat evangelium mrtvým.³ Petr nám říká, že se tak stalo v době mezi Spasitelovým vzkříšením a zmrtvýchvstáním.⁴ President Joseph F. Smith byl ve svém vidění svědkem toho, jak Spasitel navštívil duchovní svět a „zorganizoval ze spravedlivých své síly a ustanovil posly obdařené mocí a autoritou a pověřil je, aby šli a přinesli světlo evangelia těm, kteří byli v temnotě . . .

Ti byli vyučováni víře v Boha, pokání za hříchy, zastupitelskému křtu na odpuštění hříchů, [a] daru Ducha svatého vkládáním rukou.“⁵

Nauka, že žijící lidé mohou v zastoupení mrtvým poskytnout křest a jiné životně důležité obřady, byla nově zjevena proroku Josephu Smithovi.⁶ Dozvěděl se, že duchům čekajícím na vzkříšení bylo nabídnuto nejen osobní spasení, ale i možnost být v nebi spojeni jako manželé a být připečetěni ke svým otcům a matkám všech předešlých pokolení a mít k sobě připečetěny své děti všech pokolení budoucích. Pán proroka poučil, že tyto posvátné obřady se mají podle všech náležitostí vykonávat jen v domě vybudovaném Jeho jménu, v chrámu.⁷

Zásada zástupné služby by se žádnému křesťanovi neměla zdát zvláštní. Při křtu žijící osoby ten, kdo křest vykonává, zastupuje Spasitele a jedná na Jeho místě. A není základní zásadou naší víry, že Kristova oběť usmiřuje naše hříchy tím, že Kristus, jako náš zástupce, uspokojuje požadavky spravedlnosti? President Gordon B. Hinckley se o tom vyjádřil takto: „Myslím, že zástupná práce za mrtvé se blíží zástupné oběti samotného Spasitele více než kterákoli jiná práce, které jsem si vědom. Vykonává se s láskou, bez očekávání jakékoli kompenzace, návratnosti nebo čehokoli podobného. Jaká nádherná zásada!“⁸

Někteří tomu správně neporozuměli a domnívají se, že zesnulé duše „jsou pokřtěny do mormonské víry bez svého vědomí“⁹ nebo že „lidem, kteří dříve náleželi do jiných vyznání, může být mormonská víra zpětně vnucena“.¹⁰ Předpokládají, že nějakým způsobem máme moc vnucovat víru duším ostatních lidí. Samozřejmě, že ji nemáme. Již od počátku Pán daroval lidem svobodnou vůli.¹¹ „Zesnulí, kteří činí pokání, budou spaseni poslušenstvím nařízení domu Páně“¹², ale jen když tyto obřady přijmou. Církev je nezahrnuje do svých záznamů, ani nepočítá mezi své členy.

Naše horlivost vykoupit mrtvé, náš čas a prostředky, které se za tímto odhodláním skrývají, jsou především vyjádřením našeho svědectví o Ježíši Kristu. Představují to nejsilnější vyjádření o Jeho božských vlastnostech a poslání, jakého jsme schopni. Svědčí zaprvé o Kristově vzkříšení; zadruhé o nekonečném dosahu Jeho usmíření; zatřetí o tom, že je jediným zdrojem spasení; začtvrté o tom, že ustanovil podmínky spasení, a zapáté o tom, že znovu přijde.

MOC KRISTOVA VZKŘÍŠENÍ

Ve vztahu ke vzkříšení se Pavel zeptal: „Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Jestliže jistotně nevstávají mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?“¹³ Křtíme se za mrtvé, protože víme, že budou vzkříšeni. „Duch má býti opětně spojen s tělem a tělo s duchem; ano, každý úd a kloub na těle má býti znovuzřízen; ba ani vlas na hlavě nemá býti ztracen, nýbrž všechno má býti ve své pravé a dokonalé podobě znovuzřízeno.“¹⁴ „Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.“¹⁵

Nesmírně záleží na tom, co děláme ve vztahu k těm, kteří byli před námi, protože dnes žijí jako duchové a budou žít jako nesmrtelné duše. To vše díky Ježíši Kristu. Věříme Jeho slovům, když řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.“¹⁶ Tím, že za mrtvé vykonáváme křty, svědčíme, že tak jako „v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou . . .

Neboť musí on kralovati, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.

Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.“¹⁷

NEKONEČNÝ DOSAH KRISTOVA USMÍŘENÍ

Tím, že vyhledáváme své předky a že za ně vykonáváme obřady, které by sami vykonat nemohli, svědčíme o nekonečném dosahu usmíření Ježíše Krista. Kristus zemřel „za všechny“.¹⁸ „Onť jest oběť slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za všeho světa.“¹⁹

„Bůh není přijimač osob.

Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu.“²⁰

„Zavolal někdy někoho a řekl: Odejdi ode mne? Vizte, pravím vám: Nikoliv; avšak praví: Pojďte ke mně všechny konce světa, kupujte mléko a med bez peněz a bez cenění.“²¹ Náš Pán „zve všechny, aby přišli k němu a stali se podílníky jeho dobrotivosti; i nebrání nikomu k němu přijíti, -- černým jako bílým, svazkem poutaným jako volným, mužům jako ženám; a má na mysli i pohany; a všichni jsou si před Bohem rovni, obojí, židé i pohané.“²²

Je nepředstavitelné, že by toto pozvání, které je všeobecně dostupné žijícím, bylo odepřeno těm, kteří jej během svého života neslyšeli. Společně s Pavlem jsme přesvědčeni, že smrt žádnou takovou překážku neklade. „Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí . . . nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“²³

JEŽÍŠ KRISTUS, JEDINÝ ZDROJ SPASENÍ

Naše horlivost zajistit, aby naši zesnulí příbuzní obdrželi křest v Ježíšově jménu, je svědectvím o skutečnosti, že Ježíš Kristus je „ta cesta, i pravda, i život“ a že „žádný nepřichází k Otci než skrze [Něj].“²⁴ Petr nebojácně prohlásil: „A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.“²⁵

„Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš.“²⁶

Někteří současní křesťané, dělající si starost o miliardy těch, kteří zemřeli bez znalosti Ježíše Krista, začali pochybovat o tom, zda opravdu existuje jen „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“.²⁷ Tvrdí, že věřit v to, že Ježíš je jediný Spasitel, je arogantní, zužující a netolerantní. My ale tvrdíme, že to je mylné dilema. V tom, že existuje jenom Jeden, skrze kterého může přijít spása, není žádná nespravedlnost, jestliže je tento Jeden a Jeho spása nabízena každé bytosti bez výjimky. Není třeba si zahrávat s naukou nebo úmyslně poškozovat Kristovu dobrou zprávu.

PODMÍNKY SPASENÍ DÁNY KRISTEM

Protože věříme, že Ježíš Kristus je Vykupitelem, uznáváme také Jeho pravomoc stanovit podmínky, za kterých můžeme obdržet Jeho milost. Kdyby tomu tak nebylo, nezáleželo by nám na tom, abychom byli křtěni za mrtvé.

Ježíš potvrdil, že „těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu“.²⁸ Konkrétně řekl: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“²⁹ To znamená, že musíme činit pokání a dát se pokřtít, každý z nás, „ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a [přijmout] dar Ducha svatého.“³⁰

Nehledě na to, že byl Ježíš Kristus bez hříchu, byl sám pokřtěn a obdržel dar Ducha Svatého, aby dosvědčil „Otci, že Ho chce býti poslušen v dodržování Jeho přikázání“³¹ a aby nám ukázal „přímý směr cesty a úžinu brány, jíž [máme] vcházeti, neboť sám [nám] dal příklad.“ A řekl: „Kdo bude pokřtěn ve jménu mém, tomu dá Otec Ducha Svatého stejně jako mně; proto čiňte věci, které jste mne viděli činiti.“³²

Nejsou udíleny žádné výjimky, nejsou zapotřebí. Všichni ti, kteří uvěří a budou pokřtěni -- i v zastoupení -- a vytrvají ve víře, budou spaseni, „a nejen ti, kteří uvěřili, když [Kristus] přišel uprostřed časů v těle, ale všichni ti od počátku, ano všichni, kteří žili dříve, než přišel“.³³ Z tohoto důvodu „je i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podlé lidí z strany těla, ale živi byli podlé Boha duchem“.³⁴

DRUHÝ PŘÍCHOD JEŽÍŠE KRISTA

Naše práce za mrtvé také svědčí o tom, že Ježíš Kristus přijde znovu na tuto zem. V posledních verších Starého zákona Jehova prohlásil: „Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný.

Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím.“³⁵

V inspirovaném komentáři tohoto verše prorok Joseph Smith uvedl: „Země bude stižena kletbou, jestliže nějaký spojující řetěz mezi otci a jejich potomky nějakým způsobem nevznikne. Nuže, jakým způsobem lze takové spojení uskutečniti? Křtem za mrtvé.“³⁶

Zástupné obřady vykonávané v chrámech, počínaje křtem, umožňují vytvoření tohoto věčného spojujícího řetězu mezi generacemi, což naplňuje smysl stvoření země. Bez tohoto by „celá země . . . byla úplně zpustošena při [Kristově] příchodu.“³⁷ Elia opravdu přišel, jak bylo slíbeno, aby předal moc kněžství obracející srdce a vytvářející spojující články řetězu mezi otci a syny, aby opět to, co je svázáno na zemi, bylo „svázáno i na nebi.“³⁸ Když Elia přišel, prohlásil: „Proto jsou klíče této dispensace vloženy v ruce vaše a tím vám lze poznati, že velký a strašlivý den Páně jest blízko, ba jest přímo přede dveřmi.“³⁹

Jsme horlivě zaměstnáni vyhledáváním svých otců a matek minulých generací a tím, že je připojujeme k sobě a sebe k nim. Není to ten nejsilnější možný důkaz našeho přesvědčení, že Ježíš Kristus znovu přijde, aby opět vládl na zemi? Víme, že přijde, a víme také, co očekává, že v přípravě na Jeho návrat vykonáme.

V písmech se někdy o duších zemřelých mluví jako o duších, které jsou v temnotě nebo ve vězení.⁴⁰ Když prorok Joseph Smith přemýšlel o nádherném Božím plánu jejich vykoupení, napsal tento žalm: „Plesejte ve svých srdcích a buďte šťastni. Nechť země propukne v radostný zpěv! Nechť zemřelí prozpěvují své chorály ku chvále Krále Emanuela, který zde, ještě dříve nežli byl svět, předurčil to, co by nám umožnilo vysvoboditi je z vězení, neboť zajatci se musí osvoboditi.“⁴¹

Naše pověření sahá tak daleko a hluboko, jako láska Boží, a zahrnuje všechny Jeho děti, kdykoli a kdekoli. Naše úsilí týkající se mrtvých je výmluvným svědectvím, že Ježíš Kristus je božským Vykupitelem celého lidstva. Jeho milost a zaslíbení sahají i k těm, kteří Ho během života nenajdou. Díky Jemu budou vězni opravdu osvobozeni. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

ODKAZY

1. John Sanders, introduction to What about Those Who Have Never Heard? Three Views on the Destiny of the Unevangelized, by Gabriel Fackre, Ronald H. Nash, and John Sanders (1995), 9. Existuje několik teorií týkajících se „neevangelizovaných“ mrtvých, sahajících od nevysvětlitelného odepření spásy přes sny nebo jiné božské zásahy v okamžiku smrti až po spásu pro všechny, dokonce bez víry v Krista. Žádna z nich nevysvětluje, jak uspokojit Ježíšův požadavek, že člověk se musí narodit z vody a ducha, aby mohl vejíti v Boží království. (Viz Jan 3:3-5.) Protože těmto lidem usilovně hledajícím pravdu chyběla znalost, která byla v prvotní Církvi, byli „nuceni volit mezi slabým zákonem, který [dovoluje] nepokřtěným vstoupit do nebe a krutým Bohem, který [zatracuje] nevinné.“ (Hugh Nibley, Mormonism and Early Christianity [1987], 101.)
2. Alma 42:15.
3. Viz Jan 5:25.
4. Viz 1. Petr 3:18-19.
5. NaS 138:30, 33.
6. Viz NaS 124, 128, 132; The Personal Writings of Joseph Smith, ed. Dean C. Jessee (1984), 486; The Words of Joseph Smith, ed. Andrew F. Ehat and Lyndon W. Cook (1991), 49.
7. Viz NaS 124:29-36. Jedním z hlavních důvodů současného rozsáhlého budování chrámů po celém světě je poskytnout místo, kde by se mohli vykonávat pro spásu důležité obřady pro ty, kteří neměli výsadu je přijmout během svého života.
8. „Excerpts from Recent Addresses of President Gordon B. Hinckley,“ Liahona, Aug. 1998, 16-17.
9. Ben Fenton, „Mormons Use Secret British War Files to Save Souls,“ The Telegraph (London), 15 Feb. 1999.
10. Greg Scott, „Ancestral Passion,“ Equinox, April/May 1998, 45.
11. Viz Mojžíš 7:32; Viz také Alma 5:33-36; 42:27.
12. NaS 138:58.
13. 1. Kor. 15:29.
14. Alma 40:23.
15. Řím. 14:9.
16. Jan 11:25.
17. 1. Kor. 15:22, 25-26.
18. 2. Kor. 5:15.
19. 1. Jan. 2:2.
20. Skut. 10:34-35.
21. 2. Nefi 26:25.
22. 2. Nefi 26:33.
23. Řím. 8:38-39.
24. Jan 14:6.
25. Skut. 4:12; Viz také 2. Nefi 25:20; Mos. 5:8.
26. 1. Tim. 2:5.
27. Efez. 4:5. Viz, na příklad, John Hick, The Myth of God Incarnate (1977).
28. Mat. 7:14.
29. Jan 3:5.
30. Skut. 2:38.
31. 2. Nefi 31:7; Viz také Mat. 3:13-17; Marek 1:9-11; Lukáš 3:21-22; Jan 1:29-34.
32. 2. Nefi 31:9,12.
33. NaS 20:26.
34. 1. Petr. 4:6.
35. Mal. 4:5-6; Viz také 3. Nefi 25:5-6; NaS 2:1-3.
36. NaS 128:18.
37. NaS 2:3; JS--Ž 1:39.
38. Mat. 16:19; Viz také Mat. 18:18, NaS 132:46.
39. NaS 110:16.
40. Viz Iz. 24:22; 1. Petr. 3:19; Alma 40:12-13; NaS 38:5; NaS 138:22, 30. Dokonce i o duších spravedlivých se mluví jako o „zajatcích“ očekávajících vysvobození z pout smrti. (Viz. NaS 138:18-19.)
41. NaS 128:22.