Vlnky Virginia U. Jensenová První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení „Skutky spravedlivých žen [se] jako vlnky šíří dál a dál časem a prostorem i po celé generace.“ Když byly naše děti malé, rádi jsme chodili jako rodina na výlety do hor. Stávali jsme na břehu nádherného jezera Jackson Lake, na jehož skleněné hladině se odrážely vrcholky vznešených hor, a soutěžili jsme v házení žabek po hladině. Když se kamínky potopily, sledovali jsme vlnky, které se rozbíhaly po vodě, kam jsme až dohlédli. I nejmenší oblázek, který hodilo naše nejmladší dítě, dělal vlnky, které se rozbíhaly dál a dál. Stejně jako rozbíhající kruhy, které dělaly naše oblázky na jezeře Jackson Lake, se šíří skutky spravedlivých žen jako vlnky dál a dál časem a prostorem i po celé generace. Tyto spravedlivé skutky pramení z našeho porozumění božskému poslání Ježíše Krista, z naší znalosti plánu evangelia, z naší poslušnosti věčných přikázání a z naší práce na tomto království Božím na zemi. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o příklad toho, jak tyto vlnky vznikají a jak se šíří dál, když jedna spravedlivá žena Svatých posledních dnů jedná podle své znalosti, že Ježíš je Kristus a že evangelium bylo znovuzřízeno. V roce 1841 byl velšský přistěhovalec Dan Jones kapitánem jedné z nejmenších zaregistrovaných lodí, která vozila lidi a náklad po horní části řeky Mississippi. Mám pocit, že to byla více než náhoda, že se jeho loď jmenovala Vlnka. Mezi jeho pasažéry byli členové neznámé „nové“ církve, Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Během svých cest Dan Jones začal slýchat kritiku těchto „mormonů“. Protože mnohé z nich převážel, mluvil s nimi a všímal si jejich chování. Zjistil, že to jsou dobří lidé -- vlídní, čestní a pracovití. Negativní poznámky a spisy o těchto lidech se neshodovaly se zkušenostmi, které s nimi měl, když s nimi jednal. „Pečlivým prozkoumáním těchto nařčení“, napsal později, „jsem jasně pochopil, že není možné, aby byla pravdivá, buď proto, že . . . příliš zveličovala, nebo . . . si navzájem protiřečila.“ (Ronald D. Dennis, „Dan Jones, Welshman“, Ensign, Apr. 1987, 50.) K tomu, aby se ze všímavého pozorovatele stal aktivní zájemce o Církev, pohnula Dana Jonese zvláště jedna významná příhoda. Napsal toto: „Čistě náhodou se mi do rukou dostal . . . dopis, který [Emma Smithová] napsala . . . Nikdy nezapomenu na pocity, které . . . ve mně tento dopis vyvolal. Jasně jsem pochopil, že [ona] nejen věřila v Nový zákon stejným způsobem jako já -- vyznávala apoštolskou víru a radovala se uprostřed svých soužení z toho, že byla hodna vytrpět vše . . . pro svědectví o Ježíši a o evangeliu -- ale dopis také obsahoval lepší rady, více moudrosti a vykazoval . . . zbožnějšího ducha než cokoli, co jsem kdy četl!“ (Ensign, Apr. 1987, 50, 52.) Inspirován Emminými slovy a příkladem se snažil Dan Jones dozvědět více o této církvi. V roce 1843 byl pokřtěn v řece Mississippi a stal se z něj jeden z nejvýznamnějších misionářů v historii Církve. Ve svém rodném Walesu přivedl k evangeliu stovky lidí. Vliv Emmy Smithové se doslova šíří jako vlnky po celé generace. Kdo ví, kolik stovek, ba tisíců potomků těch, které Dan Jones přivedl k evangeliu, možná v tento okamžik naslouchá tomuto shromáždění? Každá z nás může jednat tak, aby to zavlnilo životem někoho tak mocně, jako se zavlnila slova Emmy Smithové v srdci Dana Jonese. Každá z nás je jen jedna, vzpomínám však na kruhy, které udělal jeden maličký oblázek na rozlehlé hladině jezera Jackson Lake. Vezměme si k srdci tuto výzvu z písma: „Nebuďte unaveni konáním dobra, neboť kladete základ velikému dílu. A z malých věcí vzniká to, co je velké.“ (NaS 64:33.) V onom nejdůležitějším ze všech míst, v našem domově, se učíme nejlépe, jak „z malých věcí vzniká to, co je velké“, neboť život doma se skládá z řady malých věcí, které společně vytvářejí věčnou rodinu. Možná proto, že vytváření pevného vztahu s Pánem a s druhými se děje tak pozvolna, nebo proto, že za výuku, povzbuzování a vedení někdy neslyšíme slova díků, je snadné přestat se soustředit nebo dokonce ztratit odvahu. Protivník by nás rád zmátl a odvedl naši pozornost od toho, na čem nejvíce záleží. My jsme však požehnány, neboť víme, že nejvíce záleží na víře a na rodině. Ženy, které se dotkly mého srdce a motivovaly mě k tomu, abych vedla lepší život, jsou ty, které daly Pána a rodinu na první místo. Jejich „zbožný duch“ působí na mé srdce tak, jako slova Emmy Smithové na Dana Jonese, a vyzývá mě, abych přišla ke Kristu, který prohlásil: „Jáť dám žíznivému z studnice vody živé darmo.“ (Zjev. 21:6.) Ctnost a moc lze nalézt v každodenní obyčejné práci, ve všech denních úkolech, které souvisejí s péčí o naši rodinu, a v naší pravidelné službě druhým. Významné společenské postavení se nevyrovná tomu, co je důležité, ani se výplatní páska světa nevyrovná té od Nebeského Otce, který ví, jak důležitá je oddanost ženy ve věci spásy duší. Když přemýšlíme o ženách, jejichž spravedlivý vliv se jako vlnky šíří po celou věčnost, zastavme se u Marie, u drahocenné a vyvolené nádoby. (Viz Alma 7:10.) Když anděl pronesl ono bezprecedentní svaté prohlášení, blahosklonně se podrobila vůli Páně: „Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého.“ (Lukáš 1:38.) Její víra, poslušnost a pokora se stala vzorem pro všechny ženy. Ačkoli Mariino povolání bylo jedinečné, každá žena může „sdílet její druh krásy. Jsou to ženy, které hledají zalíbení u Boha . . . Jsou pokorné a vedou cudný a ctnostný život . . . Mají srdce, které věří, a zvelebují Pána . . . Radují se ve Spasiteli a . . . uznávají Jeho dary a milosti.“ (S. Michael Wilcox, Daughters of God: Scriptural Portraits [1998], 179.) Tyto charakteristiky se hodí na vás, věrné sestry z Pomocného sdružení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Vy jste ženy, jejichž každodenní skutky přetékají utišující znalostí, o které tak mocně promlouval Izaiáš: „Bůh je spása moje; . . . Pán Jehova je síla moje a píseň moje . . . Proto [čerpat budu] s radostí vodu ze studně spasení.“ (2. Nefi 22:2-3.) Kristovo dílo -- vykoupit všechny duše -- vyžaduje od vás sílu, čas a talenty ve vašem domově i ve společnosti, ve které žijete. Vaše věrné skutky a slova významně přispívají k budování tohoto království Božího na zemi. Starší Bruce R. McConkie nám připomíná, jak rozhodující byla vždy naše úloha: „Víme toto: Kristus pod vedením Otce je Stvořitel; Michael, Jeho společník a spolupracovník, předsedal velké části díla stvoření, a s nimi, jak viděl Abraham, bylo mnoho ušlechtilých a velikých. Můžeme tedy dojít k jinému závěru, než že Marie, Eva a Sára a myriády našich věrných sester patřily mezi ně? Je jisté, že tyto sestry tehdy pracovaly tak pilně a bojovaly tak statečně ve válce na nebesích jako bratří, jako i dnes stejným způsobem stojí pevně ve smrtelnosti, ve věci pravdy a spravedlnosti.“ (Woman, [1979], 59.) My, stejně jako ony „ušlechtilé a veliké“ ženy, které nás předešly, nemůžeme být obyčejnými ženami. Nemůžeme být ženami, které až příliš vypadají jako ženy světa. Musíme hájit směle spravedlnost, aniž bychom se omlouvaly. My, stejně jako Marie, Eva, Sára a Emma, jsme jedinečné. Naším úkolem je šířit vlnky a napájet vodou. Vzhledem k našemu věčnému dědictví si musíme pamatovat, jak mocně se naše prosté, spravedlivé skutky mohou šířit jako vlnky srdcem a domovem těch, kteří jsou kolem nás. Máme úžasnou příležitost činit tolik dobra, a co je nejdůležitější, víme, kde a jak čerpat „vodu ze studně spasení“. Má přítelkyně Tammy přestala chodit na shromáždění, když jí bylo teprve 15. Nedaleko od místa, kde Tammy bydlela, žil mladý muž, který se také během dospívání rozhodl, že nechce patřit k Církvi. Oba si osvojili návyky, které je dále oddalovaly od aktivity v Církvi. Nakonec se vzali a začali vychovávat rodinu. Tammy velmi milovala svého manžela a své dvě dcery, avšak hluboko v srdci pociťovala touhu vrátit se ke způsobu života, který znala jako dítě. Matně vzpomínala na to, jak se cítila, když s ní byl Duch a když cítila vliv svého Nebeského Otce, kterého postrádala. Zdráhala se říci o těchto myšlenkách svému manželovi, protože se bála, že by s ní nesouhlasil, a tak je skrývala. Chtěla se vrátit zpátky, ale prostě nevěděla, jak začít. Poslechněme si její vlastní slova, kterými popisuje efekt šíření vlnek dvěma skvělými navštěvujícími učitelkami, které čerpaly „vodu ze studně spasení“ a podělily se o ní s Tammy. [Přepis videozáznamu Tammy Claytonové] Jsem dodnes vděčná za své navštěvující učitelky, protože mě měly rády a nesoudily mě. Skutečně mně daly pocítit, že jsem byla opravdu důležitá a že jsem měla své místo v Církvi. Přicházely ke mně domů, posadily jsme se a popovídaly jsme si. Po chvilce se zeptaly, zda bych si nechtěla vyslechnout lekci, a pak mně každý měsíc předaly poselství. A když přicházely každý měsíc, cítila jsem se, jako kdyby na mě skutečně záleželo, jako kdyby o mě měly skutečný zájem a jako kdyby mě měly skutečně rády a uznávaly mě. Díky jejich návštěvám jsem se nakonec rozhodla, že přišel čas, abych se vrátila do Církve. Asi jsem prostě jen nevěděla, jak se mám vrátit, a tím, že přicházely a že o mě projevovaly zájem, mně umožnily vrátit se. Je třeba, abychom si uvědomili, že nás Pán miluje bez ohledu na to, kdo jsme, a mé navštěvující učitelky mně pomohly poznat, že je to pravda. Nyní jsme s manželem zpečetěni v chrámu. Díky Bohu za věrné navštěvující učitelky. Ano, sestry, skutky spravedlivých žen se skutečně jako vlnky šíří dál a dál časem a prostorem a po celé generace. Dozajista neexistuje trvalejší vlnka než zpečetění rodiny na věčnost v chrámu. Buďme jako ony věrné sestry, které nás předešly. Pijme zhluboka vodu „ze studně spasení“. Bůh žije. Jeho Syn Ježíš Kristus nám umožňuje vrátit se k Němu a žít s Ním. Pravé evangelium bylo opět znovuzřízeno na zemi. V dnešní době máme žijícího proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho, prostřednictvím kterého Nebeský Otec vede svůj lid. Kéž můžeme vlnkami svých spravedlivých skutků pomoci všem, aby tyto pravdy poznali, ve jménu Ježíše Krista, amen.