„Spomoz nedovìøe mé“ Starší L. Whitney Clayton Sedmdesátník „Proces posilování své víry podporujeme tím, když dìláme to, co je správné -- dùsledkem je vždy prohloubená víra.“ Pøi jedné pøíležitosti se Spasitel setkal s velkým zástupem lidí, kteøí naslouchali diskusi mezi Jeho uèedlníky a zákoníky. Zeptal se zákoníkù: „Co se hádáte spolu?“ Jistý muž pøed Ním poklekl a odpovìdìl, že požádal uèedlníky, aby vyhnali z jeho syna zlého ducha, ale oni „nemohli“. Otec Ho prosil, øka: „Ale mùžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. A Ježíš øekl jemu: Mùžeš-li tomu vìøiti; všecko jest možné vìøícímu. A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, øekl: Vìøím, Pane, spomoz nedovìøe mé.“ Spasitel poté zlého ducha pokáral a pøikázal mu: „Vyjdi z nìho, a nevcházej více do nìho. Tedy køièe a velmi jím lomcuje, vyšel.“1 Každý z nás èelil tváøí v tváø obtížným, dokonce zoufalým hodinám, kdy jsme se slzami padli na kolena a prosili jako tento otec: „Vìøím, Pane, spomoz nedovìøe mé.“ Právì tak jako byl Spasitel pøipraven pomoci tomuto otci, jehož syn se tìžce trápil,2tak je pøipraven pomoci i naší nevíøe dnes, tak abychom s vírou mohli pøežít své zápasy ve smrtelnosti a dojít vítìzství.3 Víra v Pána Ježíše Krista je první zásadou evangelia a je nìèím více než pouhým vìøením.4Víra je nadìje „ve vìci, kterých nelze vidìti, které však jsou pøece pravdivé“.5„Víra vždy toho, kdo ji vlastní, pohne k . . . fyzické a duševní akci.“6„Mít víru v Ježíše Krista znamená, že v Nìho máme takovou dùvìru, že jsme poslušni všeho, co pøikazuje. Kde není poslušnost, tam není víra.“7 „Víra [pochází] z slyšení“ Božího slova a je duchovním darem.8Víra se prohlubuje, když Božímu slovu pouze nenasloucháme, ale když podle nìho také jednáme, v poslušnosti pravd, kterým jsme se nauèili.9 Znamenitý pøíklad poskytuje Mariina odpovìï na andìlovo zvìstování. Andìl Gabriel Marii øekl: „Poèneš v životì, a porodíš syna, a nazùveš jméno jeho JEŽÍŠ. Ten bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude.“ Maria potom Gabrielovi poslušnì øekla: „Aj, dìvka Pánì, staniž mi se podlé slova tvého.“10 Pøi další pøíležitosti „chodì Ježíš podlé moøe Galilejského, uzøel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondøeje bratra jeho, ani pouštìjí sít do moøe, (nebo byli rybáøi). I dí jim: Poïte za mnou, a uèiním vás rybáøe lidí. A oni hned opustivše [své] síti, šli za ním.“11 Po Spasitelovì vzkøíšení šel Petr a další uèedlníci „ryb loviti“. Avšak „té noci nic nepopadli. A když bylo již ráno, stál Ježíš na bøehu. Nevìdìli však uèedlníci, by Ježíš byl.“ Øekl jim: „Zavrztež sít na pravou stranu lodí, a naleznete. I zavrhli, a hned nemohli ji táhnouti pro množství ryb.“12 Podobnou víru rozvíjející poslušnost nacházíme v životì proroka Josepha Smitha. Po celonoèních návštìvách andìla Moroniho 21. záøí 1823 šel Joseph ráno se svým otcem pracovat. Byl témìø celou noc vzhùru a poznal, že jeho síly jsou tak „vyèerpány, že [mu] nebylo možno nièeho podniknouti“, aby konal práci, „jak toho den vyžadoval“. Otec mu øekl, aby se vrátil domù a on „odešel . . . s úmyslem dosíci domova, ale . . . opustily [ho] síly [jeho] úplnì a [on] upadl bezmocnì na zem a ležel . . . tak chvíli v bezvìdomí“. Když vstal, „uzøel téhož posla stojícího nad [jeho] hlavou, obklopena jako døíve záøí svìtelnou“. Josephovi bylo pøikázáno, aby „šel k svému otci a øekl mu o vidìní a pøíkazech, jež . . . pøijal“. Aèkoli byl pochopitelnì slabý, poslušnì se „vrátil . . . na pole k svému otci a zpravil . . . jej o vìci“. Jeho otec odpovìdìl, „že jest to od Boha a že jest [mu] jíti a uèiniti, jak [mu] pøikázal nebeský posel“. Vyèerpaný, ale poslušný Joseph potom „odešel . . . z pole na místo, kde mìly býti podle slov andìla uschovány desky“13, což byla cesta dlouhá nìkolik mil. Každý den se rozhodujeme mezi bezpoètu možností, co budeme a co naopak nebudeme dìlat. Když si jako svou prioritu zvolíme radostné dodržování pøikázání, bez reptání nebo hodnocení toho, co pøikazuje, staneme se služebnicemi Pánì a rybáøi lidí a vrhneme svou sí na pravou stranu své lodi. Jednoduše pùjdeme a udìláme to, co Pán pøikázal, i když budeme unaveni, a budeme dùvìøovat, že nám pomùže udìlat pøesnì to, co žádá.14Když tak èiníme, Pán pomáhá naší nevíøe a naše víra se stává mocnou, živou a neotøesitelnou. Prorok Joseph z žaláøe v Liberty napsal: „Proèež, vroucnì milovaní bratøi, s radostí konejte všechny vìci, které je vám možno vykonati; pak s nejvìtší jistotou [neboli vírou] budeme moci vyèkávati, že uzøíme Boží záchranu, až On zjeví své rámì.“15 Bez ohledu na to, kdo jsme nebo kde žijeme, je v našem každodenním životì mnoho rutinních a opakujících se vìcí. Když se potýkáme s touto každodenností, musíme být opatrní, abychom dìlali to, na èem záleží nejvíce. Do toho, co musíme dìlat, patøí vytvoøit si nejprve prostor pro minimální každodenní požadavky vìrného chování: pravou poslušnost, pokornou modlitbu, vážné studium písem a nesobeckou službu druhým. Žádné jiné každodenní vitamíny neposilují svaly naší víry tak rychle jako tyto skutky. Musíme mít také na pamìti, že silná víra je podporována upøímný pùstem. To je obzvláštì dùležité, když se vìrnì snažíme napravit hluboce zakoøenìné charakterové vady, které vycházejí jedinì „skrze modlitbu a pùst“.16 Rozvíjení víry v Pána Ježíše Krista je proces postupující krok za krokem, øádek za øádkem a pøedpis za pøedpisem. Proces posilování své víry podporujeme tím, když dìláme to, co je správné -- dùsledkem je vždy prohloubená víra.17Používáme-li každodennì svou víru s modlitbou, studiem a poslušností, Spasitel pomáhá naší nevíøe a naše víra se stává štítem, který uhasí „všechny ohnivé støely toho zlého“.18Alma uèil, že svou vírou v Pána Ježíše Krista mùžeme odolat každému ïáblovu pokušení.19Nemùžeme však ignorovat nebo odmítat základní pøísady víry a potom oèekávat, že sklidíme bohatou úrodu. Dnes vidíme bezpoèet pøíkladù prohlubující se víry èlenù Církve. Když mladí muži, mladé ženy a starší manželské páry pøijímají povolání sloužit na misii, když se snoubenci se ctí pøipravují na sòatek ve svatém chrámu, když rodièe uèí dìti cestì, po které mají jít,20posilují svou víru v Pána Ježíše Krista. Když svìtíme den sabatu, zvelebujeme povolání, platíme desátky a obìti, vítáme nové èleny do kruhu Církve a zveme pøátele a sousedy, aby se uèili pravdám evangelia, posilujeme svou víru. Když se rozhodujeme zanechat svých høíchù a ochotnì èiníme pokání a když v dobrých, stejnì jako bouølivých, dobách poklekáme na kolena v modlitbì, rozvíjíme silnou víru. Potom shledáme, že ve svém životì prožíváme zkušenost popsanou v Knize Mormon: „Pøesto se postili a modlili se èasto a stále více zesilovali v pokoøe svojí a stále byli pevnìjšími ve víøe v Krista, až jejich duše byly naplnìny radostí a útìchou, dokonce až k posvìcení a oèištìní srdcí jejich a byli posvìceni, protože srdce svoje zasvìtili Bohu.“21 Vím, že Spasitel žije a že pomáhá naší nevíøe. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz Marek 9:14-29; viz také Matouš 17:14-21. 2. Viz Matouš 17:15. 3. NaS 10:5. 4. Viz Èl. v. 1:4; Bible Dictionary, „Faith“, 669-70. 5. Alma 32:21; viz také Židùm 11:1; Ether 12:6. 6. Bible Dictionary, 670. 7. Zásady evangelia (1997), 118. 8. Viz Øím. 10:17; Moroni 10:11; Bible Dictionary, 669. 9. Viz Bible Dictionary, 669-70. 10. Lukáš 1:31-32, 38. 11. Mat. 4:18-20. 12. Jan 21:2-4, 6. 13. JS -- Ž 2:47-50. 14. Viz 1. Nefi 3:7. 15. NaS 123:17. 16. Mat. 17:21; viz také Marek 9:29. 17. Viz Bible Dictionary, 669. 18. NaS 27:17. 19. Viz Alma 37:33. 20. Viz Pøísl. 22:6. 21. Hel. 3:35.