Nauka vstøícnosti Starší M. Russell Ballard Kvorum dvanácti apoštolù „Jsme-li opravdu uèedníci Pána Ježíše Krista, budeme za všech dob projevovat lásku a porozumìní všem svým bližním.“ Je zcela možné, že byl právì takový nádherný, svìží podzimní den jako dnes. Spasitel vsedì uèil nìkolik svých uèedníkù, když vtom se postavil nìjaký muž, urèený blíže jen jako „jeden zákonník“, a zeptal se ho: „Mistøe, co èinì, život vìèný dìdiènì obdržím?“ Ježíš znal úmysly tohoto muže a vìdìl, že tato otázka byla jen špatnì maskovaným pokusem pøimìt Ho øíci nìco proti Mojžíšovu zákonu. Spasitel na otázku odpovìdìl dvìma vlastními otázkami: „V zákonì co jest psáno? Kterak èteš?“ Zákoník byl podle všeho oèekávání schopen citovat zákon: „Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.“ „Právì jsi odpovìdìl,“ øekl Spasitel. „To èiò, a živ budeš.“ Zákoníka to však neuspokojilo. Vìdìl, že mezi Židy jsou pøísná pravidla a názory ohlednì stykù s lidmi jiné víry, a proto se snažil získat od Pána více informací v nadìji, že ho pøistihne, jak si protiøeèí: „A kdo jest mùj bližní?“ zeptal se. Opìt se naskytla pøíležitost k pouèení. Ježíš použil jednu ze svých oblíbených a nejúèinnìjších uèebních metod -- podobenství, nejspíše jedno z nejoblíbenìjších a neznámìjších podobenství mezi všemi køesany. Znáte toto podobenství, jak jeden muž z Jeruzaléma cestoval do Jericha a upadl mezi lotry a vyvázl polomrtvý. Jistý knìz pøešel na druhou stranu; ani levita se nezastavil, aby pomohl. Pak Ježíš øekl: „Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, pøišel až k nìmu, a uzøev jej, milosrdenstvím hnut jest. A pøistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péèi o nìj mìl.“ Ježíš pak položil zákoníkovi ještì jednu otázku: „Kdo tedy z tìch tøí zdá se tobì bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?“ A zákoník odpovìdìl: „Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním.“ Pak Ježíš pøedal zákoníkovi -- i všem, kteøí kdy èetli podobenství o dobrém Samaritánovi -- poslední pouèení: „Jdi, i ty uèiò též.“ (Viz Lukáš 10:25-37.) Pokaždé, když toto podobenství ètu, velmi mì osloví jeho moc a jeho jednoduchost. Napadlo vás ale nìkdy, proè si Spasitel za hrdinu tohoto podobenství vybral právì Samaritána? V Kristovì dobì vládl mezi Židy a Samaritány znaèný odpor. Za normálních podmínek se tyto dvì skupiny vyhýbaly vzájemnému kontaktu. I kdyby onoho muže, jenž upadl mezi lotry, zachránil bratr Žid, bylo by to stále dobré, pouèné podobenství. To, že se zámìrnì rozhodl pro Židy a Samaritány, jasnì uèí tomu, že všichni jsme bližní a že se máme milovat, ctít, respektovat a sloužit si bez ohledu na své nejhlubší rozdíly -- vèetnì rozdílù náboženských, politických nebo kulturních. Toto pouèení je i dnes souèástí uèení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù. Pøi výètu hlavních nauk znovuzøízené Církve Joseph Smith øekl, že i když se „domáháme . . . základního práva uctívat Všemohoucího Boha podle pøíkazu svého vlastního svìdomí“, také „dopøáváme všem lidem totéž základní právo, nech uctívají jakkoliv, kdekoliv nebo cokoliv chtìjí“. (Èl. v. 1:11.) Naštìstí mnoho našich èlenù této nauce rozumí a žije podle ní v každodenním životì. Nedávno jsem v novinách èetl èlánek o tragickém úmrtí v jedné obci zde v Utahu. Byla citována zarmoucená mladá vdova: „Byli jsme ohromeni podporou. Nejsme mormoni, ale od místního sboru neustále dostáváme jídlo a pomoc a slova útìchy. Byla to úplná záplava lásky a my jsme za to vdìèni.“ (Quoted in Dick Harmon, „Former Ute’s Death Leaves Wife Coping, Wondering“, Daily Herald [Provo, Utah], 11 Aug. 2001, A3.) Pøesnì tak to má být. Jsme-li opravdu uèedníci Pána Ježíše Krista, budeme za všech dob projevovat lásku a porozumìní všem svým bližním, obzvláštì v dobách nouze. Nedávno Church News uveøejnily pøíbìh dvou žen, blízkých pøítelkyò, „židovské lékaøky z New Yorku a ženy v domácnosti, matky šesti dìtí, [Svaté posledních dnù], které se ocitly daleko od domova v [texaském] Dallasu.“ Naše èlenka psala: „Kdyby naše pøátelství mìl zhodnotit poèítaèový program pro seznamování, pochybuji, že bychom se dostaly pøes první pøekážku. . . . . . Domnívala jsem se, že žena plnì vytížená v lékaøském povolání nebude mít chu povídat si o barvì ubrouskù pro sdružení rodièù a uèitelù. Na pøedpojatostech je zvláštní to, že hned na poèátku mohou udusit nìco, co by mohlo vzkvétat a rùst, kdyby mìlo šanci. Budu navždy vdìèná, že jsme tyto pøedpojatosti odhodily.“ (Shauna Erickson, „Unlikely Friends Sharing a Lifetime“, Church News, 18 Aug. 2001, 10.) Pøedsudky a pøedpojatosti mohou být velmi nebezpeèné a neobjektivní. Nìkteøí naši èlenové možná nenabízejí všem svým sousedùm pøátelský úsmìv, vøelý stisk ruky a láskyplnou službu. Zároveò se do našich sousedství mohou stìhovat lidé, kteøí nejsou naší víry a pøicházejí s pøedpojatým negativním vnímáním Církve a jejích èlenù. Dobøí sousedé samozøejmì mají vyvinout veškeré úsilí, aby se vzájemnì chápali a byli k sobì laskaví bez ohledu na náboženství, národnost, rasu nebo kulturu. Obèas se doslechnu o èlenech, kteøí urazili nìkoho s jiným pøesvìdèením tím, že je pøehlíželi a nevšímali si jich. To se mùže stát zejména v místech, kde naši èlenové pøevažují. Slyšel jsem o úzkoprsých rodièích, kteøí dìtem øíkají, že si nemohou hrát s urèitým dítìtem z okolí jen proto, že jeho rodina nepatøí k naší Církvi. Toto chování není v souladu s uèením Pána Ježíše Krista. Nedokáži pochopit, jak mùže jakýkoli èlen naší Církve dovolit, aby se nìco takové stalo. Èlenem této Církve jsem celý život. Byl jsem misionáøem na plný úvazek, dvakrát biskupem, misijním presidentem, sedmdesátníkem a nyní apoštolem. Nikdy jsem neuèil nauce uzavøenosti -- ani jsem neslyšel, že by jí uèil nìkdo jiný. Nikdy jsem neslyšel, že by èlenové této Církve byli vybízeni k nìèemu jinému, než aby byli milující, laskaví, tolerantní a dobroèinní ke svým pøátelùm a sousedùm z jiných církví. Pán od nás oèekává mnohé. Rodièe, uète prosím své dìti zásadì vstøícnosti k druhým, a ne uzavøenosti kvùli náboženským, politickým nebo kulturním rozdílùm, a sami podle toho žijte. I když je pravda, že hlásáme svìtu pravdu, že plnost evangelia Ježíše Krista byla znovuzøízena na zem prorokem Josephem Smithem, a vyzýváme své èleny, aby svou víru a svìdectví sdíleli s ostatními, Církev nikdy neuèila, že tìm, kteøí se rozhodnou našemu poselství nenaslouchat nebo ho nepøijmout, se máme vyhýbat nebo že je máme pøehlížet. Ve skuteènosti je opak pravdou. President Gordon B. Hinckley nám opakovanì pøipomíná onen mimoøádný závazek, který máme jako následovníci Pána Ježíše Krista. Ocituji jen jednu myšlenku: „Každý je individualita. Každý je jiný. Tyto rozdíly musíme respektovat. . . . . . Musíme pracovat pilnìji na budování vzájemné úcty, postoje snášenlivosti, se vzájemnou tolerancí bez ohledu na nauku nebo filozofii, kterou zastáváme. Co se týèe nauky nebo filozofie, mùžeme spolu nesouhlasit. Mùžeme však nesouhlasit uctivì a zdvoøile.“ (Teachings of Gordon B. Hinckley [1997], 661, 665.) Jako èlenové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù chápeme, že nìkteøí se na nás dívají jako na zvláštní lidi (viz 1. Petr. 2:9). Naše nauka a pøesvìdèení jsou pro nás dùležité. Milujeme je a vážíme si jich. Ani v nejmenším nenaznaèuji, že to nemáme dìlat. Naopak naše zvláštnost a jedineènost poselství znovuzøízeného evangelia Ježíše Krista jsou nepostradatelné, když nabízíme lidu svìta, aby uèinil jednoznaèné rozhodnutí. Ani nedoporuèuji, abychom pìstovali jakýkoli vztah, který by nás nebo naši rodinu duchovnì ohrozil. Musíme však chápat, že všichni nauku o znovuzøízení evangelia Ježíše Krista nepøijmou. Naši sousedé nepatøící k naší víøe jsou vìtšinou dobøí, úctyhodní lidé -- naprosto stejnì dobøí a úctyhodní, jak se o to snažíme i my. Peèují o svou rodinu, tak jako peèujeme my. Chtìjí zlepšit svìt, stejnì jako si to pøejeme my. Jsou laskaví, milující, štìdøí a vìrní -- jak se o to snažíme i my. Pøed témìø 25 lety První pøedsednictvo prohlásilo: „Naše poselství . . . je poselstvím mimoøádné lásky a zájmu o vìèné blaho všech mužù a žen bez ohledu na náboženské pøesvìdèení, rasu nebo národnost, nebo víme, že jsme skuteènì bratøi a sestry, protože jsme synové a dcery téhož Vìèného Otce.“ (Prohlášení Prvního pøedsednictva, 15. února 1978.) Toto je naše nauka -- nauka vstøícnosti. V to vìøíme. Tomu se uèíme. Díky této nauce máme být ze všech lidí na svìtì nejvíce milující, laskaví a tolerantní. Dovolte mi, abych navrhl tøi jednoduché vìci, které všichni mùžeme dìlat, aby druzí lidé v našem sousedství necítili, že vùèi nim nejsme vstøícní. Zaprvé poznejte své sousedy. Poznejte jejich rodinu, jejich práci, jejich názory. Mají-li zájem, scházejte se s nimi a dìlejte to, aniž byste je k nìèemu nutili a mìli jakékoli postranní úmysly. Pøátelství nemá být nikdy nabízeno jako zpùsob pro dosažení nìjakého cíle; má být samo cílem. Dostal jsem dopis od ženy, která se nedávno pøistìhovala do Utahu, a kousek vám z nìj ocituji: „Musím vám øíci, starší Ballarde, že když pozdravím své sousedy nebo když jim zamávám, oni mùj pozdrav pøehlížejí. Když kolem nich projdu bìhem ranní nebo veèerní procházky, oni mi pozdrav neopìtují. Další lidé jiné barvy pleti opakovanì øíkají, že na pøátelská gesta dostávají podobné negativní odpovìdi.“ Jsou-li mezi jejími sousedy èlenové Církve, jistì vìdí, že toto nemá být. Pìstujme smysluplné vztahy vzájemné dùvìry a porozumìní s lidmi rùzného pùvodu a pøesvìdèení. Zadruhé vìøím, že by bylo dobré, kdybychom ze svého slovníku vypustili nìkteré výrazy -- napøíklad „neèlen“ a „nemormon“. Takové výrazy mohou být pøezíravé nebo dokonce ponižující. Já se osobnì nepovažuji za „nekatolíka“ nebo „nežida“. Jsem køesan. Jsem èlen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù. Tak bych chtìl být nazýván -- podle toho, kdo a co jsem, a ne abych byl nazýván podle toho, co nejsem. Buïme stejnì zdvoøilí i k tìm, kteøí žijí mezi námi. Potøebujeme-li souhrnné oznaèení, vìtšinou nám dobøe poslouží slovo „sousedé“. A zatøetí, zaènou-li být sousedé nedùtkliví nebo rozmrzelí kvùli nìjakému nesouhlasu s Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnù nebo kvùli zákonu, který podporujeme z morálních dùvodù, nenaznaèujte jim, prosím -- ani žertem -- že by mìli uvažovat o pøestìhování jinam. Nedokáži pochopit, jak jakéhokoli èlena naší Církve mùže nìco takového tøeba jen napadnout! Naši pionýrští pøedci byli vyhánìni z místa na místo neinformovanými a netolerantními sousedy. Zažili mimoøádné tìžkosti a pronásledování, protože se myšlením, skutky a vírou odlišovali od ostatních. Kdyby nás naše historie nemìla nauèit nièemu jinému, mìla by nás nauèit ctít právo všech lidí na klidné spolužití. Nyní hovoøím ke všem, kteøí nejsou naší víry. Pokud vás nìco trápí, promluvme si o tom. Chceme v tom pomoci. Chápejte však, prosím, že naše nauka a uèení jsou stanoveny Pánem, a proto s vámi budeme muset nìkdy nesouhlasit, avšak mùžeme to dìlat tak, aniž bychom byli nepøívìtiví. V našich obcích mùžeme a musíme spolupracovat v ovzduší zdvoøilosti, úcty a uctivosti. Zde v Utahu vytvoøila skupina angažovaných obèanù Alianci pro jednotu. Jejich úsilí podpoøila naše Církev i další církve a organizace. Jedním jejich cílem je „usilovat o vybudování spoleèenství, kde jsou rozdílná stanoviska uznávána a oceòována“. Snad v žádné jiné dobì nebylo dùležitìjší, aby se sousedé na celém svìtì spolu postavili za spoleèné veøejné blaho. Jen nìkolik hodin pøedtím, než zaèal onen bolestivý, tìlesný a duchovní proces usmíøení, se Spasitel setkal se svými apoštoly, aby se zúèastnil velikonoèní hostiny -- své poslední veèeøe -- a aby jim dal poslední pokyny, které jim mìl ve smrtelnosti pøedat. Mezi tìmito pouèeními je toto úžasné prohlášení, které má moc zmìnit život: „Pøikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého. Po tom poznají všickni, že jste moji uèedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:34-35.) Tomuto uèil Ježíš své uèedníky -- i „jednoho zákonníka“ -- pomocí podobenství o dobrém Samaritánovi. A tomuto nás uèí dnes prostøednictvím žijících prorokù a apoštolù. Milujme se vespolek. Buïme k sobì laskaví nehledì na své nejhlubší rozdíly. Chovejme se k sobì uctivì a zdvoøile. Vím, že Ježíš je Kristus, náš Spasitel a Vykupitel, a svìdèím o tom a vím, že od nás všech oèekává, že se budeme øídit Jeho výzvou být lepšími bližními, o èemž svìdèím ve jménu Ježíše Krista, amen.