Sdílení evangelia Starší Dallin H. Oaks Kvorum dvanácti apoštolů „Nejúspěšnější misionáři, členové i ti na plný úvazek vždy jednají z lásky. . . Chybí-li nám tato láska k druhým, máme se o ni modlit.“ Děkujeme vám, presidente Hinckley, za vaše nádherné poselství. Všichni jsme hluboce vděčni za vaše mocné a inspirované vůdcovství v této obtížné době. Pod tímto vůdcovstvím postupujeme vpřed s dílem Páně, tak naléhavě potřebným v tomto neklidném světě. Hlásat dobré zprávy evangelia Ježíše Krista je základní zásadou křesanské víry. Tři pisatelé evangelií podávají zprávu o tomto Spasitelově pokynu. Kniha Markova zaznamenává: „A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, bude zatracen.“ (Marek 16:15-16.) Matouš cituje Spasitelův příkaz: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Mat. 28:19.) Lukáš uvádí: „Tak jest psáno. . . aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy.“ (Lukáš 24:46-47.) Novodobí proroci uplatnili Spasitelův pokyn na naši dobu a vyzvali každého z nás, aby se dělil o evangelium. President Gordon B. Hinckley vydal jasné volání pro naši dobu. V proslovu k misionářům a místním vedoucím přenášeném do celého světa pomocí satelitu požádal o „více nadšení“ pro misionářskou práci „na každé úrovni v Církvi“. („Vyhledávejte beránky, paste ovce“, Liahona, červenec 1999, 121.) Ačkoli misionáři musejí pokračovat ve svém nejlepším úsilí, aby nalezli lidi k učení, prohlásil, že existuje „lepší způsob . . . prostřednictvím členů Církve“ (119). Požádal každého z nás, abychom vynaložili své skutečně nejlepší úsilí, abychom pomáhali misionářům nacházet lidi k učení. Požádal také, aby každý president kůlu a každý biskup ve svých jednotkách „plně přijali zodpovědnost za to, že . . . budou vyhledávat zájemce a přátelit se s nimi“ (121). President Hinckley se také modlil o požehnání Páně pro každého z nás „ve snaze plnit tento náš obrovský úkol“ (121). Ačkoli od této naléhavé žádosti našeho presidenta uplynulo dva a půl roku, většina z nás ještě účinně nezareagovala na jeho výzvu. Když jsem s modlitbou studoval slova presidenta Hinckleyho a přemítal o tom, jak můžeme sdílet evangelium, došel jsem k závěru, že k tomu, abychom splnili výzvu našeho proroka, potřebujeme tři věci. Zaprvé potřebujeme upřímnou touhu sdílet evangelium. Zadruhé potřebujeme božskou pomoc. Zatřetí potřebujeme vědět, co máme dělat. I. TOUHA Stejně jako tolik dalších věcí i sdílení evangelia začíná touhou. Máme-li být účinnějšími nástroji v rukou Páně při sdílení Jeho evangelia, musíme po tom upřímně toužit. Věřím, že tuto touhu získáme prostřednictvím dvou kroků. Zaprvé musíme mít pevné svědectví o pravdivosti a významu znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. To zahrnuje pevné svědectví o nejvyšší hodnotě Božího plánu pro Jeho děti, o základním postavení usmíření Ježíše Krista v něm a o úloze Církve Ježíše Krista při uskutečňování tohoto plánu ve smrtelnosti. Zadruhé musíme mít lásku k Bohu a ke všem Jeho dětem. V novodobém zjevení nám je řečeno, že „láska a oko upřené na slávu Boží uschopňují [nás] pro toto dílo“ (NaS 4:5). Prvním apoštolům této dispensace bylo řečeno, a se jejich láska „rozlije na všechno lidstvo“ (NaS 112:11). Díky svému svědectví o pravdivosti a významu znovuzřízeného evangelia rozumíme hodnotě toho, co nám bylo dáno. Díky své lásce k Bohu a svým bližním získáváme touhu podělit se o tento veliký dar s každým. Intenzita naší touhy sdílet evangelium je velkým ukazatelem míry našeho osobního obrácení. Kniha Mormonova obsahuje některé úžasné příklady účinku svědectví a lásky. Když synové Mosiášovi, kteří byli „nejhoršími hříšníky“, získali své svědectví, „přáli si, aby každému stvoření byla hlásána spása, nebo nemohli snésti, že by duše některého člověka měla zahynouti.“ (Mosiáš 28:32-4.) V pozdější zprávě jejich společník Alma volal: „Ó, kéž bych byl andělem . . ., abych vyšel a mluvil pozounem Božím, hlasem, který by otřásl zemí,“ a hlásal „plán vykoupení“ každé duši, „aby na celé zemi již nebylo žádného utrpení.“ (Alma 29:1-2.) Rád hovořím o misionářském úsilí jako o sdílení evangelia. Slovo sdílení potvrzuje, že máme něco mimořádně cenného a toužíme to dát druhým k jejich prospěchu a požehnání. Nejúspěšnější misionáři, členové i ti na plný úvazek vždy jednají z lásky. Toto jsem poznal jako mladý muž. Byl jsem pověřen, abych navštěvoval méně aktivního člena, úspěšného profesionála, který byl o mnoho let starší než já. Když se ohlížím za svým konáním, uvědomuji si, že jsem měl velmi málo láskyplného zájmu o tohoto člověka, kterého jsem navštěvoval. Jednal jsem z povinnosti, s touhou vykázat 100 procent domácího učení. Jednou večer ke konci měsíce jsem mu zavolal, abych se zeptal, jestli můžeme se společníkem za chvíli přijít a navštívit ho. Jeho káravá odpověď mi dala nezapomenutelnou lekci. „Ne, nemyslím, že si přeji, abyste přišli dnes večer,“ řekl. „Jsem unavený. Jsem již oblečen do postele. Právě si čtu a nepřeji si být vyrušován proto, abyste si tento měsíc mohli vykázat 100 procent domácího učení.“ Tato odpověď mě stále pálí, protože jsem věděl, že vycítil mou sobeckou motivaci. Doufám, že žádný člověk, ke kterému přistupujeme s pozváním, aby si vyslechl poselství znovuzřízeného evangelia, nemá pocit, že jednáme z jakéhokoli jiného důvodu než z opravdové lásky k němu a z nesobecké touhy podělit se o něco, o čem víme, že je drahocenné. Chybí-li nám tato láska k druhým, máme se o ni modlit. Spisy proroka Mormona o „čisté lásce Kristově“ nás učí: „Modlete se k Otci . . . z celé síly svého srdce, abyste byli naplněni touto láskou, kterou propůjčil všem pravým následovníkům Syna svého Ježíše Krista.“ (Moroni 7:47-48.) II. BOŽSKÁ POMOC/SPRÁVNÉ NAČASOVÁNÍ Potřebujeme také božskou pomoc, aby nás vedla při sdílení evangelia. Právě tak jako naše touhy musejí být čisté a zakořeněné ve svědectví a lásce, tak musejí být naše skutky řízeny Pánem. Je to Jeho dílo, ne naše, a musí být vykonáváno Jeho způsobem a podle Jeho časového plánu, nikoli našeho. Jinak naše úsilí může být odsouzeno ke zklamání a nezdaru. Každý z nás má členy své rodiny nebo přátele, kteří potřebují evangelium, ale kteří nyní nemají zájem. Aby naše úsilí bylo účinné, musí být řízeno Pánem tak, abychom jednali způsobem a v čase, kdy budou nejvnímavější. Musíme se modlit o Pánovu pomoc a vedení, abychom mohli být nástroji v Jeho rukou pro někoho, kdo je připraven -- někoho, komu by chtěl, abychom dnes pomohli. Potom musíme být bdělí a naslouchat nabádáním Jeho Ducha ohledně toho, jak máme postupovat, a následovat je. Tato nabádání přijdou. Z bezpočtu osobních svědectví víme, že Pán svým vlastním způsobem a ve svém vlastním čase připravuje lidi, aby přijali Jeho evangelium. Tito lidé hledají, a když se snažíme je identifikovat, Pán jejich modlitby vyslyší tak, že vyslyší ty naše. Bude inspirovat a vést ty, kteří touží a kteří upřímně usilují o vedení v tom, jak, kde, kdy a s kým se mají podělit o Jeho evangelium. Tímto způsobem nám Bůh uděluje podle našich tužeb (viz Alma 29:4; NaS 6:8). Pán nám v novodobém zjevení řekl, že „mnozí se ještě nacházejí na světě mezi všemi sektami, stranami a obcemi, kdož jsou zaslepení . . . a mnohým je tím přístup k pravdě brzděn, takže nevědí, kde ji nalézti“ (NaS 123:12). Když jsme „božími svědky ve všech dobách a ve všech věcech“ (Mosiáš 18:9), Pán nám otevře cestu, abychom nalezli ty, kteří hledají, a k tomu, abychom s nimi správně komunikovali. To se stane, když budeme usilovat o vedení a když budeme jednat s upřímnou a křesanskou láskou k druhým. Pán miluje všechny své děti. Touží po tom, aby všichni měli plnost Jeho pravdy a hojnost Jeho požehnání. Ví, kdy jsou připraveni, a chce, abychom naslouchali Jeho pokynům ohledně sdílení evangelia a abychom je následovali. Když tak budeme činit, ti, kteří budou připraveni, zareagují na poselství Toho, který řekl: „Ovce mé hlas můj slyší . . . a následují mne.“ (Jan 10:27.) III. JAK TO DĚLAT Máme-li upřímnou touhu sdílet evangelium s druhými a pokud jsme ve svém snažení usilovali o božskou pomoc, co máme dělat? Jak máme postupovat? Začneme na začátku. Nemáme čekat na další výzvu z nebe. Zjevení přicházejí nejčastěji, když jsme v pohybu. Ohledně toho s kým a jak sdílet evangelium, nám Pán dal tento pokyn: „A nech vaše slova zní . . . [nech] každý varuje svého bližního v mírnosti a pokoře.“ (NaS 38:41.) „Bližní“ to samozřejmě neznamená pouze ty, kteří žijí vedle nás a další přátele a známé. Když byl Spasitel dotázán: „Kdo jest můj bližní?“, vyprávěl o Samaritánovi, který poznal „bližního“ na cestě do Jericha (viz Lukáš 10:25-37). A tak mezi naše „bližní“ patří také ti, které potkáváme při svém každodenním putování. Jako Alma v dávných dobách, i my se máme modlit, aby nám Pán dal „moc a moudrost, abychom . . . mohli . . . přivésti“ své přátele k Pánu (Alma 31:35). Máme se také modlit o blaho jejich duší (viz Alma 6:6). Musíme si být jisti, že jednáme z lásky, a ne z jakéhokoli pokusu získat osobní uznání nebo výhodu. Varování těm, kteří využívají církevní postavení k uspokojování své pýchy nebo marnivé ctižádosti (viz NaS 121:37), jistě platí i pro naše úsilí sdílet evangelium. Potřeba jednat z lásky nás také varuje před manipulací, skutečnou nebo domnělou. Lidi, kteří nesdílejí naši víru, může odpudit, když nás slyší hovořit o něčem jako o „misionářském nástroji“. „Nástroj“ je něco, co se používá k manipulaci s neživou věcí. Hovoříme-li o něčem, jako o „misionářském nástroji“, můžeme vyvolávat dojem, že chceme s někým manipulovat. Tento dojem je v naprostém rozporu s nesobeckým a sdílným duchem naší misionářské služby. President Hinckley ve svém velkém proslovu prohlašuje, že „příležitosti podílet se o evangelium máme všude“. (Liahona, červenec 1999, 119.) Zmiňuje mnoho věcí, které můžeme dělat. Máme žít tak, aby to, co nazval „ohromnou mocí příkladu člena Církve“ (118), ovlivnilo ty, kteří jsou kolem nás. „Nejefektivnějším nástrojem, který máme k dispozici,“ řekl, „je náš vlastní dobrý život a příklad“ (121). Musíme být upřímně přátelští ke každému. President Hinckley nám připomněl, že můžeme „dát nějakou církevní literaturu“ (119) těm, se kterými jsme v kontaktu. Můžeme nabídnout svůj domov, „abychom se podíleli na této misionářské službě“ (119). Misionáři „mají nárok na to, aby členy žádali o doporučení na možné zájemce“ (121), a když tak učiní, máme zareagovat. Krátce řečeno, president Hinckley řekl, že každý člen Církve může „neustále pracovat . . . na vyhledávání a povzbuzování zájemců“ (121). Jsou další věci, které můžeme dělat, zejména když jednáme podle velkého prohlášení proroka Mormona: „Neobávám se toho, co mohou učiniti lidé, nebo dokonalá láska zahání všechnu bázeň“ (Moroni 8:16; viz také 1. Jan. 4:18). Můžeme pozvat přátele na církevní shromáždění nebo na akce a činnosti spojené s Církví. Můžeme činit pochvalné zmínky o naší Církvi a o účinku jejího učení a ptát se lidí, zda by se nechtěli dozvědět více. Co je ještě snadnější, můžeme s sebou nosit balíček těchto půvabných kartiček na rozdávání a dávat je lidem -- i náhodným známým -- se kterými přicházíme ve svých každodenních životních činnostech do styku. Tyto kartičky jsou ideálním způsobem k pozvání lidí, aby zkoumali další pravdy, o které se můžeme dělit. Nevtíravým způsobem nabízejí něco drahocenného, ale dar závisí na rozhodnutí a iniciativě potenciálního příjemce. Podle naší zkušenosti se významný počet těch, kteří telefonují kvůli nabídnutému daru, rozhoduje, aby jej doručili ti, kteří jim mohou říci více. Církev právě oznámila další způsob sdílení evangelia na celém světě, pomocí internetu. S ohledem na možné výsledky je tato nová iniciativa stejně vzrušující jako vydávání tištěných letáků v 19. století a naše používání rozhlasu, televize a filmu ve století 20. Církev aktivovala novou internetovou stránku, na kterou můžeme odkázat ty, kteří mají zájem získat informace o Církvi a její nauce a o tom, jak mohou najít místo, kde by se s námi mohli zúčastnit bohoslužby. Její adresa je www.mormon.org. Hodnotu a užitečnost tohoto nového zdroje pro misionáře ukáže až zkušenost. Členům Církve bude pomáhat odpovídat na otázky přátel, buď přímo, nebo tím, že je odkáží na tuto stránku. Také nám umožní posílat přátelům elektronické pohlednice, které obsahují poselství evangelia a pozvání. IV. ZÁVĚR Byli jsme vyzváni, abychom zdvojnásobili své úsilí a svou účinnost při sdílení evangelia, abychom naplnili Pánovy záměry v této velké práci. Dokud tak neučiníme, tito úžasní misionáři na plný úvazek -- naši synové a dcery a naši nejušlechtilejší společníci v Pánově díle -- zůstanou ve svém velkém úkolu učit znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista ne zcela využiti. Hovořili jsme o láskyplné touze, nebeském vedení a o způsobech, jak můžeme postupovat ohledně Božského příkazu sdílet evangelium se svými bližními. Evangelium Ježíše Krista je nejjasnější světlo a jediná naděje pro tento potemnělý svět. „Proto“, jak učí Nefi, se musíme „snažiti postupovati kupředu se stálostí v Kristu a míti dokonalou radost naděje a lásky k Bohu i všem lidem.“ (2. Nefi 31:20.) Svědčím o Ježíši Kristu, našem Spasiteli, a o Jeho touze, abychom se z celého srdce připojili k tomuto Jeho dílu, ve jménu Ježíše Krista, amen.