Budujme most víry Starší Charles Didier Předsednictvo sedmdesátníků „Náš smrtelný život je doba, kdy se lidé mají setkat s Bohem tím, že budují most víry a otevírají dveře do nesmrtelnosti a věčného života.“ Když vstoupíte do kanceláře jedné velké reklamní společnosti, můžete si přečíst tuto myšlenku zarámovanou na jedné zdi „Lidé stavějí příliš mnoho zdí, ale ne dost mostů.“ (JCDecaux, společnost ve Francii.) Zdi se skutečně stavějí obvykle proto, aby se dvě věci, nebo více věcí, oddělily fyzicky, mentálně, nebo dokonce duchovně nebo aby se vytvořily překážky. Stavějí se proto, že představují myšlenku ochrany, záštity nebo oddělení. Některé zdi se díky této vlastnosti staly slavnými: hradby Jeruzaléma, Velká čínská zeď, Berlínská zeď. Zdi používáme jako symbol i v běžném jazyce k vyjádření této představy oddělení, jako například „zeď nepochopení“, „zeď netolerance“ nebo „je to, jako bys hrách na stěnu házel“. Mosty jsou opakem zdí. Mosty se stavějí proto, aby se dvě věci, nebo více věcí, spojily, svedly dohromady a aby se vytvořila jednota. Stavějí se proto, aby se překonaly překážky. Některé mosty se také staly slavnými, jako Most vzdechů, Allenbyjský most a mnoho dalších. Podobné výrazy používáme v jazyce k vyjádření představy opětného sjednocení nebo jednoty, jako například „překlenout neshody“ nebo „překlenout rozdíly“. Když uvažujeme o své smrtelné existenci na této zemi a o smyslu života, který Alma vyjádřil tak, že „tento život jest dobou, kdy se lidé mají připravovati, aby předstoupili před Boha“ (Alma 34:32), jak nám Pán pomáhá tento smysl naplnit? Mám-li použít této metafory, jednoduše tím, že nám v životě pomáhá budovat most víry k překonání nebo zdolání zdi nedůvěry, lhostejnosti, strachu nebo hříchu. Náš smrtelný život je doba, kdy se lidé mají setkat s Bohem tím, že budují most víry a otevírají dveře do nesmrtelnosti a věčného života. Jak stavíme takový most víry? Městem Namur v Belgii, kde jsem žil v mládí, protékala velká řeka, která ho oddělovala od sousedního města na druhé straně řeky. V té době spojoval obě města jen jediný most. Byl postaven a přestavován na zbytcích mostu, který před stoletími postavili římští dobyvatelé. Začal být příliš úzký pro dopravu a měl příliš mnoho malých oblouků, pod nimiž nemohly proplouvat velké lodě a nákladní čluny. Bylo zapotřebí nového, širšího mostu, jen s jedním obloukem. Na obou březích řeky byly brzy zahájeny práce na položení základů. Z obou stran začala rychle růst dvě velká kovová ramena, jež se měla uprostřed řeky spojit. Byl jsem stavbou uchvácen a téměř každý den jsem jezdil na kole podívat se, jak práce pokračují. Konečně přišel den, kdy střední část mostu, ocelový úhelný kámen, měla obě ramena spojit. Zástup lidí nyní sledoval společně se mnou tuto citlivou operaci, poslední krok, který měl obě ramena spojit a umožnit první překročení mostu. Když k tomu došlo, lidé tleskali a dělníci se objali; překážka v podobě řeky byla zdolána a překonána. O této zkušenosti se zmiňuji kvůli tomu, co symbolizuje. Most je něco více než nějaký most z kovu. Symbolizuje most víry, který nám, dětem Nebeského Otce, umožňuje opět se s Ním setkat. Střední část mostu, jeho úhelný kámen, představuje usmíření Ježíše Krista, Prostředníka, článek mezi smrtelností a nesmrtelností, spojení mezi přirozeným člověkem a duchovním člověkem, změnu z časného života do věčného života. Právě díky Němu může být lidstvo usmířeno se svým Nebeským Otcem a my můžeme překonat zdi hříchu a smrtelnosti, tyto překážky, které představují duchovní a fyzickou smrt. Usmíření Ježíše Krista je ústřední částí plánu spásy, slíbeným opětným sjednocením s naším Nebeským Otcem, jak o tom čteme v knize Mojžíšově: „Toto je plán spasení pro všechny lidi, krví mého Jednorozeného, který má přijíti uprostřed časů.“ (Mojžíš 6:62.) Boží láska, druhá strana mostu, je odměnou za naši víru v Jeho Syna, Ježíše Krista. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“ (Jan 3:16.) Největším ze všech Božích darů je nejvyšší obě Jeho Syna, Jeho usmíření, které přináší nejen nesmrtelnost, ale také věčný život, dodržujeme-li Jeho přikázání a vytrváme-li do konce (viz NaS 14:7). Proto, když se snažíme budovat most víry, si v životě potřebujeme budovat pevné svědectví o Otci a o Synu a o Jeho usmíření. Na tomto mostu víry bude záležet uskutečnění věčného sjednocení s naším Nebeským Otcem, nebo věčného oddělení od Něj, pokud si vystavíme zdi hříchu, které nás odvracejí od Jeho lásky a milosrdenství. Dar Ducha Svatého je základem tohoto mostu víry. Spása přichází jen Ježíšem Kristem a tím, že oddaně používáme víru v Něj, což nám umožňuje činit pokání z hříchů a přijmout obřady spásy, které představují zábradlí mostu. Vnitřní pocity a nabádání k překonání překážek života a ke správnému rozhodování získáme tím, že budeme naslouchat hlasu Ducha Svatého. Přechod po mostu víry nemusí být tak snadný, jak si myslíme. Most odolá bouřím jen díky síle pilířů v základech. Bouře v životě, krize víry -- jako je smrt, vážné onemocnění, ztráta zaměstnání nebo finanční jistoty -- jsou součástí naší smrtelné existence. Někdy se tyto krize mohou natolik vystupňovat, že člověk může dokonce pochybovat o samotné existenci Boha a Spasitele. Volání o posilu víry bude v takové době vždy vyslyšeno prostřednictvím Utěšitele, kterým je Duch Svatý, ustavičný průvodce, nezměnitelné žezlo spravedlivosti a pravdy (viz NaS 121:46). Ano, řešení svých každodenních problémů můžeme vždy najít každodenním hledáním, svou vírou, vlivem Ducha Svatého, který nám připomíná všechny věci (viz Jan 14:26). Dovolte mi toto doložit citátem z dopisu, který před mnoha lety napsal v té době nově obrácený a adresoval ho presidentu Haroldu B. Leemu po jeho vystoupení na konferenci kůlu: „Když jste hovořil, na mysl se mi stále vracela jedna myšlenka: že život člena Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je jako přechod po houpajícím se mostě zavěšeném mezi bodem zrození křtem do Církve a smrti do věčného života nad rozbouřeným proudem světskosti a hříchu. Když na most vstoupíme, blízkost křtu nám dodává pocit jistoty a víru, ale když si začneme uvědomovat proud pod sebou a tu obrovskou vzdálenost, kterou máme překonat, pocit jistoty ustupuje před náhlým hryzáním pochybností a strachu, což způsobí to, že ztrácíme rytmus modlitby, víry, lásky a práce, který nám postup usnadňuje. Vynořují se mlhy pochybnosti a lhostejnosti a nahlodávají nám srdce a mysl, což nám brání v pokroku a omezuje naši schopnost reagovat na magnetickou sílu lásky, která proudí přes most. V této chvíli se zastavíme a padneme na kolena a držíme se, dokud síla lásky neobnoví víru a směr našeho postupu přes most.“ (Conference Report, Apr. 1965, 15.) Nakonec by most víry nebyl úplný bez spojení rodičů a dětí, bez jejich sjednocení, aby bylo dosaženo věčné rodiny. Tento most víry mezi generacemi stavíme proto, aby byly sjednoceny, stejně jako jsou sjednoceni Otec a Syn -- sjednoceni v záměru dosáhnout života věčného. Abychom toto mohli učinit, jsou nám dána přikázání: jednak aby děti ctily svého otce a svou matku, a pak aby rodiče učili své děti, aby „kráčely spravedlivě před Pánem“ (NaS 68:28). Dovolte, abych to doložil příkladem: Během mého dětství za druhé světové války byla má země napadena; všude kolem nás se skrývalo nebezpečí. Má matka mi dala skvělé ponaučení o důvěře a jednotě, na které jsem nikdy nezapomněl. Upozornila mě na nebezpečí války a jednoduše řekla: „Důvěřuj tomu, co říkám, a následuj mě; naslouchej mému hlasu. Pokud to budeš dělat, ochráním tě, jak nejlépe dovedu.“ Mamince jsem jednoduše naslouchal, protože jsem ji měl rád a důvěřoval jsem jí. O něco později začala škola a to pro mě byl další most, který jsem musel překonat. Aby mě matka na tuto novou životní zkušenost -- odchod z domova -- připravila, řekla mi, abych naslouchal učiteli a byl poslušný. Opět jsem matčině radě důvěřoval. Rozhodl jsem se, že budu poslouchat našeho učitele a nová pravidla. Škola se tak pro mě stala mostem poznání namísto zdí neznalosti. Toto ponaučení o důvěře a jednotě bylo zásadní pro to, abych se sjednotil s rodiči, s členy rodiny a s učiteli. Později mi také umožnilo sjednotit se s mým Spasitelem tím, že jsem se nechal pokřtít do Jeho Církve. Připomínalo mi jako manželovi, otci a dědovi, abych pokračoval v budování důvěry a jednoty mezi členy naší rodiny tím, že dodržujeme chrámové smlouvy. Jak prohlásil president Hinckley: „Chrám se zabývá věcmi nesmrtelnosti. Je to most mezi životem tímto a tím příštím.“ (Stand a Little Taller [2001], 6.) V dnešní době je velmi snadné izolovat se od ostatních tím, že si vystavíme časné, duchovní, a dokonce rodinné nebo náboženské zdi. Budujme namísto toho více mostů víry a smíření a žijme pokojem, který je dáván „ne jako svět dává“ (Jan 14:27), ale Ježíšem Kristem, Synem Božím. On představuje most víry do věčnosti. Svědčím o tom, že Ježíš je Kristus; vkládám důvěru v Něj a v Jeho evangelium spasení, že se jednou opět shledáme. Ve jménu Ježíše Krista, amen.