„Buï pøíkladem“ President Thomas S. Monson Prní rádce Prvním pøedsednictu „Naplòte sou mysl pradou; naplòte sé srdce láskou; naplòte sùj žiot službou.“ Dnes eèer jsme byli inspiroáni skìlými poselstími generálního pøedsednicta Pomocného sdružení Círke. Jejich prosba k nám šem, abychom byli stálí a neochìjní, je moudrou radou, která nám pomùže èelit zmatkùm dnešní doby a být skuteènými penostmi stálosti uprostøed moøe zmìn. Pøipomeòme si moudrá sloa, která napsal apoštol Pael sému miloanému Timoteoi: „Duch pak sìtle praí, že posledních èasích odrátí se nìkteøí od íry, poslouchajíce duchù bludných a uèení ïábelských, pokrytctí lež mluících, a cejchoané majících sìdomí sé.“1 Pak pøichází Paloa pozbudiá ýza Timoteoi -- stejnì platná i pro každého z nás: „Buï pøíkladem ìrných øeèi, obcoání, lásce, duchu, u íøe, èistotì.“2 S ámi, milé sestry, které jste se sešly zde Konferenèním centru a e shromáždìních po celém sìtì, bych rád pohooøil o náodu skládajícím se ze tøí bodù, jež nám budou neomylným prùodcem, který nám pomùže uèinit zadost ýzì apoštola Pala: 1. Sou mysl naplòte pradou; 2. Sé srdce naplòte láskou; 3. Sùj žiot naplòte službou. Zapré sou mysl naplòte pradou. Pradu nenacházíme tím, že se utápíme omylech. Pradu nacházíme hledáním, studiem a žiotem podle zjeeného sloa Božího. Omyl pøijímáme tím, pokud se s omylem dostááme do kontaktu. Pradu poznááme tím, že se s pradou stýkáme. Spasitel sìta dal tento náod: „yhledáejte a uète se nazájem sloa moudrosti z nejlepších knih, bádejte po moudrosti studiem a írou.“3A dodal: „Ptejte se na písma; nebo y domníáte se nich ìèný žiot míti, a ta sìdectí ydáají o mnì.“4 Každého z nás yzýá: „Uè se ode mne a naslouchej mým sloùm. Kráèej pokoøe mého ducha a budeš míti mír e mnì.“5 Jedním z tìch, kteøí byli pionýrské dobì pøíkladem ýzy ke stálosti a neochìjnosti, jak jsme ji dnes eèer slyšeli, a kteøí sou mysl, sé srdce a sou duši plnili pradou, byla Catherine Curtis Spenceroá. Její manžel Orson Spencer byl citliý a zdìlaný muž. Sama byla ychoána Bostonu a byla to kulturní a kultioaná žena. Mìla šest dìtí. Její chabé zdraí se zhoršilo tìžkostmi a útrapami, kterými prošla po odchodu z Nauoo. Starší Spencer napsal jejím rodièùm a požádal je, zda by mohla žít s nimi, než pro ni na západì ybuduje domo. Jejich odpoìï znìla: „A se zøekne sé hanebné íry, a mùže se rátit -- do té doby se šak rátit nesmí.“ Sestra Spenceroá se sé íry nezøekla. Když jí dopis od rodièù pøeèetli, požádala manžela, aby si pøinesl Bibli a pøeèetl jí z knihy Rut toto: „Nenu mne, abych tì opustiti a od tebe odjíti mìla. Nebo kamž se koli obrátíš, pùjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tùj lid mùj, a Bùh tùj Bùh mùj.“6 enku zuøila bouøe, do ozu plachtou zatékalo a pøátelé drželi sestøe Spenceroé nad hlaou misky na mléko, aby byla suchu. Za takoých podmínek a bez slùka stìžoání zaøela oèi naposledy. I když nemusíme být žádáni, abychom obìtoali sùj žiot, pamatujme si, že On naše tiché modlitby slyší. Ten, který sleduje naše skryté skutky, nás odmìní oteøenì, až to bude tøeba. Žijeme neklidné dobì. Èasto neznáme budoucnost; proto je na místì pøiprait se na nejistotu. Statistiky ukazují, že jednoho dne se mùžete kùli nemoci nebo smrti sého manžela nebo kùli ekonomické nutnosti ocitnout roli žiitelky. ybízím ás, abyste získaly zdìlání a nauèily se doednostem, kterými lze ydìláat peníze, tak abyste byly pøipraeny zaopatøit rodinu, kdyby došlo k nìèemu nepøedídanému. Tím, že budete studoat a uèit se, aše talenty se budou rozíjet. Budete schopny íce pomáhat sým dìtem pøi uèení a naleznete klid mysli díky ìdomí, že jste se pøipraily na rùzné situace, které ás žiotì mohou potkat. Pro ilustraci druhé èásti našeho náodu -- sé srdce naplòte láskou -- použiji nádherný pøíbìh zaznamenaný knize Skutkù, nìmž se ypráí o uèednici jménem Tabita neboli Dorkas, která žila Joppen. Popisuje se zde jako žena „plná skutkù dobrých a almužen“. „I stalo se tìch dnech, že roznemohši se, umøela. Kterouž umyše, položili na síò rchní. A . . . uslyšaše uèedlníci, že by tam byl Petr, poslali k nìmu da muže, prosíce ho, aby sobì neobtìžoal pøijíti až k nim. Tedy sta Petr, šel s nimi. A když pøišel, edli jej na síò. I obstoupily ho šecky doy, plaèíce, a ukazujíce suknì a pláštì, kteréž jim dìlala, dokudž s nimi byla, Dorkas. I rozkáza šechnìm yjíti en, Petr, poklek na kolena, modlil se, a obráti se k tomu tìlu, øekl: Tabito, staò. A ona oteøela oèi sé, a uzøeši Petra, posadila se. A poda jí ruky, pozdihl jí; a poola satých a do, ukázal jim ji žiou. I rozhlášeno jest to po šem Joppen, a uìøili mnozí Pána.“7 Tato zmínka písmech, níž je Tabita popsána jako žena „plná skutkù dobrých a almužen“, podle mì ukazuje nìkolik zásadních zodpoìdností Pomocného sdružení; a to úleu od utrpení, péèi o chudé a še, co z toho yplýá. Ženy Pomocného sdružení, y jste skuteènì milosrdní andìlé. To se e elkém projeuje humanitární pomoci lidem, kteøí žijí zimì, o hladu a utrpení kdekoli na sìtì. aši práci je také elmi idìt našich sborech a našich kùlech a misiích. Každý biskup Círki by to mohl dosìdèit. zpomínám na to, jak jsem mìl jako mladý jáhen na starost èást našeho sboru -- ráno o postní nedìli jsem každé rodinì donesl malou obálku, poèkal jsem, až do obálky loží pøíspìek, a pak jsem ji rátil biskupoi. Jednou mì e deøích pøiítal jeden starší èlen, bratr Wright, který žil sám, a staøièkýma roztøesenýma rukama ložil do obálky malý obnos. Oèi se mu pøitom zaleskly slzami. Pozal mì dál a ypráìl mi o dobì pøed mnoha lety, kdy jeho spíž byla prázdná. Takto hladoý se modlil k Nebeskému Otci o nìco k jídlu. Když o nìco pozdìji yhlédl z okna na ulici, uidìl, jak k jeho deøím nìkdo jde a táhne za sebou èerený ozík. Byla to sestra Balmforthoá, presidentka Pomocného sdružení, která tento ozík táhla témìø pùl míle po silnici až k jeho deøím. ozík byl plný jídla ybraného od sester z Pomocného sdružení sboru a sestra Balmforthoá jím naplnila prázdné police kuchyni bratra Wrighta. Popsal mi ji jako „andìla, kterého poslalo samo nebe“. Sestry, y jste zosobnìním lásky. nášíte sìtlo do sého domoa, s laskaostí edete sé dìti; a i když hlaou domoa je áš manžel, y jste skuteènì srdcem domoa. Díky zájemné úctì a sdílením zodpoìdností spolu toøíte neporazitelný tým. Pøipadá mi pøíznaèné, že když dìti potøebují péèi a laskaou pozornost, obracejí se na ás -- na sé matky. I zpurný syn nebo nedbalá dcera, kteøí si uìdomí potøebu rátit se do náruèí rodiny, pøicházejí témìø ždy za matkou, jež na sé dítì nikdy nezapomnìla. Matèina láska dítì pozbuzuje k tomu, aby ze sebe ydalo to nejlepší. Stááte se zorem, kterým se aše dìti øídí. Prní sloo, kterému se dítì nauèí a které ysloí, býá onen milý ýraz „máma“. Poažuji za ýznamné, že když na áleèných bojištích nebo míru potká nìkterého syna smrt, èasto jeho posledním sloem býá „matka“. Sestry, jakou znešenou úlohu máte! Sìdèím o tom, že aše srdce je naplnìno láskou. Co se týèe tøetí èásti našeho náodu -- sùj žiot naplòte službou -- chci se zmínit o dou rùzných pøíkladech. Prní z nich je o uèitelce a o jejím hlubokém liu na žiot tìch, které uèila, a druhý se týká misionáøského manželského páru, jehož služba pomohla pøinést sìtlo eangelia lidem, kteøí žili duchoní temnotì. Pøed mnoha lety žila jedna mladá žena, Baur Dee Sheffieldoá, která uèila e zájemném sdružení. Sama dìti nemìla, i když s manželem po dìtech elmi toužili. Její láska se projeoala oddaností ùèi jejím skìlým mladým ženám, které každý týden uèila ìèným pradám a pøedáala jim poznatky o žiotì. Pak pøišla nemoc a po ní smrt. Bylo jí pouhých 27 let. Každého roku na Den obìtí álky uspoøádaly její díky ze zájemného sdružení zpomínkoé setkání u hrobu sé uèitelky a zanechaly tam ždy kìtiny a lístek s nápisem „Baur Dee, od ašich dìèat“. Nejpre tam chodilo deset díek, pak pìt, pak dì a nakonec jen jedna, která ji na Den obìtí naštìuje pokaždé a na hrob pøináší kytici kìtin a lístek, na nìmž jako ždy stojí „Baur Dee, od ašich dìèat“. Jednoho dne, témìø 25 let po Bauøinì smrti, si ona jediná z „jejích díek“, která k hrobu chodila, uìdomila, že na Den obìtí bude pryè, a tak se rozhodla naštíit hrob sé uèitelky o nìkolik dní døíe. Natrhala kìtiny, sázala je stužkou, pøipojila lístek, oblékla si pláš a práì byla na odchodu, když nìkdo zazonil u deøí. Oteøela deøe a uidìla Colleen Fulleroou, sou naštìující uèitelku, která jí øekla, že se se spoleènicí z naštìujícího uèení nemohly sejít, a tak se rozhodla pøijít sama a bez ohlášení, aby splnila naštìující uèení do konce mìsíce. Když byla Colleen pozána donitø, šimla si pláštì a kìtin a omlouala se za to, že zøejmì narušila její plány. „Ale to neadí,“ dostala odpoìï. „Zrona jedu na høbito dát kìtiny na hrob ženì, která mì uèila e zájemném sdružení a která na mì a na díky, které uèila, mìla elký li. Pùodnì nás k hrobu chodilo každým rokem deset, abychom jí yjádøily lásku a podìkoaly jí, ale teï zastupuji skupinu já.“ Colleen se zeptala: „Nejmenoala se ta uèitelka Baur Dee?“ „No ano!“ znìla odpoìï. „Jak to íš?“ S pohnutím hlase Colleen øekla: „Baur Dee byla má teta -- sestra mé matky. Každý rok na Den obìtí, od doby, kdy zemøela, nachází naše rodina na jejím hrobì kytici kìtin a lístek s ìnoáním od Bauøiných díek. ždy chtìli poznat, co to je za díky, aby jim podìkoali za to, že na Baur Dee pamatují. Teï jim to mohu øíci.“ Americký spisoatel Thornton Wilder øekl: „Nejìtší poctou pro zemøelé není smutek, ale dìènost.“ Druhým pøíkladem žiota naplnìného službou, kterým skonèím, je misionáøská zkušenost Juliusze a Dorothy Fussekoých, kteøí byli pooláni, aby sloužili 18 mìsícù na misii Polsku. Bratr Fussek se Polsku narodil. Hooøil polsky. Miloal tyto lidi. Sestra Fussekoá se narodila Anglii a o Polsku toho ìdìla málo a o Polácích nic. S dùìrou Pána se pustili do sého úkolu. Žiotní podmínky byly primitiní, jejich práce osamìlá a jejich úkol nesmírný. Misie nebyla té dobì Polsku ještì plnì zorganizoána. Fussekoi mìli za úkol pøiprait podmínky pro to, aby se misie mohla rozšíøit a získat tralý charakter a aby mohli být pooláni další misionáøi, aby mohli být uèeni lidi, køtìni obrácení, zøizoány odboèky a staìny kaple. Zoufali si starší a sestra Fussekoi kùli rozsáhlosti sého úkolu? Ani na okamžik. ìdìli, že jejich poolání je od Boha, modlili se o Jeho božskou pomoc a sé práci se oddali z celého srdce. Polsku nezùstali 18 mìsícù, ale sloužili tam pìt let. šech zmínìných cílù bylo dosaženo. Došlo k tomu po schùzce, pøi níž se starší Russell M. Nelson, Hans B. Ringger a já doproodu se starším Fussekem setkali s ministrem polské lády Adamem Wopatkou, jenž øekl: „aše círke je zde ítána. Mùžete staìt budoy, mùžete posílat misionáøe. Jste Polsku ítáni. Tento muž,“ a ukázal na Juliusze Fusseka, „sloužil aší círki dobøe, stejnì jako jeho žena. Mùžete být za jejich pøíklad a za jejich práci dìèni.“ Dìlejme, stejnì jako Fussekoi, pro Pánoo dílo to, co máme dìlat. Pak mùžeme spoleènì s Juliuszem a Dorothy Fussekoými opakoat sloa žalmu: „Pomoc má jest od Hospodina.“8 Drahé sestry, y skuteènì jste „pøíklad ìøících“. Kéž ám Nebeský Otec žehná, daným i sobodným, domoì, rodinì i žiotì -- abyste si zasloužily ono nádherné pøiítání Spasitele sìta: „To dobøe, služebníèe dobrý a ìrný.“9O to se modlím a žehnám ám e jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. 1. Tim. 4:1-2. 2. 1. Tim. 4:12. 3. NaS 88:118. 4. Jan 5:39. 5. NaS 19:23. 6. Rut 1:16. 7. Skut. 9:36-42. 8. Žalmy 121:2. 9. Mat. 25:21.