Poslušnost z víry Starší R. Conrad Schultz Sedmdesátník „Poslušnost z víry“ je otázkou důvěry. Otázka jednoduše zní: Důvěřujeme Nebeskému Otci? Důvěřujeme svým prorokům? V tomto světě, v němž žijeme, není vždy všechno takové, jak vypadá. Někdy si neuvědomujeme, jaké mocné síly nás ovlivňují. Zdání může velmi klamat. Před několika lety jsem zakusil, jak zdání klame, což mohlo mít tragické následky. Na návštěvu k nám přijel manželčin bratranec z Utahu s rodinou. Na oregonském pobřeží byl klidný letní den a my jsme si vyjeli rybařit na oceán. Bylo to příjemné a my jsme si užívali lovu lososů až do chvíle, kdy jsem se z nějakého důvodu otočil a uviděl jsem, že se na nás valí 2,5 metru vysoká vlna. Měl jsem čas jen varovně vykřiknout a pak nás vlna z boku zasáhla. Člun se naštěstí nepřevrátil, ale Garyho, našeho bratrance, to strhlo přes palubu. Všichni jsme měli záchranné vesty a přes jisté potíže jsme s člunem, napůl plným vody, domanévrovali k místu, kde plaval, a vytáhli jsme ho na palubu. Vlně, která nás zasáhla, se říká zákeřná. Neobjevuje se často a její vznik není možné nijak předvídat. Později jsme se dozvěděli, že toho dne se u oregonsko-washingtonského pobřeží utopilo pět lidí při třech různých nehodách člunů. Všechny zavinila tatáž zákeřná vlna, která se z nepochopitelných příčin vytvořila na hladině oceánu. V době, kdy jsme vyjížděli na širé moře, byl oceán hladký a klidný a nejevil žádné známky nebezpečí. Ale ukázalo se, že oceán je velmi zrádný a že vůbec neodpovídá tomu, jak vypadá. Při putování po této cestě životem musíme být neustále ve střehu a musíme si dávat pozor na věci, které jsou klamné a neodpovídají tomu, jak vypadají. Nejsme-li opatrní, mohou být zákeřné vlny života stejně smrtonosné jako ty na oceánu. Jednou ze zákeřných taktik protivníka je snaha přimět nás, abychom věřili, že poslušnost zásad a přikázání Božích bez pochybností je slepou poslušností. Snaží se o to, abychom si mysleli, že máme žít svým světským způsobem a podle svých sobeckých tužeb. Dělá to tak, že nás přesvědčuje, že když „slepě“ následujeme proroky a dodržujeme přikázání, nepoužíváme vlastní rozum. Učí nás, že není rozumné dělat něco jen proto, že nám to řekl žijící prorok nebo proroci, kteří k nám hovoří z písem. To, že Pánova přikázání posloucháme bez pochybností, není slepá poslušnost. Učil nás o tom president Boyd K. Packer na konferenci v dubnu 1983: „Svatí posledních dnů nejsou poslušni proto, že jsou k poslušnosti nuceni. Jsou poslušni proto, že znají určité duchovní pravdy a na základě své vlastní svobody jednání se rozhodli, že budou Boží přikázání poslouchat… Nejsme poslušni proto, že jsme slepí, jsme poslušni proto, že vidíme.“ („Agency and Control“, Ensign, May 1983, 66.) Můžeme tomu říkat „poslušnost z víry“. Díky víře poslechl Abraham a připravil Izáka na obětování, díky víře poslechl Nefi a získal mosazné desky, díky víře malé dítě poslušně skočí z výšky do bezpečného náručí svého otce. „Poslušnost z víry“ je otázkou důvěry. Otázka jednoduše zní: Důvěřujeme Nebeskému Otci? Důvěřujeme svým prorokům? Další z protivníkových podvodných triků je snaha, abychom věřili, že moudrost a učenost světa je jediným zdrojem poznání, kterým se máme řídit. Jakob, bratr proroka Nefiho, prohlédl tento protivníkův záměr a varoval nás před ním: „Ó, jak lstivý jest plán ďáblův! Ó, jak ješitní, jak křehcí a jak pošetilí jsou přece lidé! Jsou-li učení, pak se o sobě domnívají, že jsou moudří a neposlouchají rady Boží, odsunují ji stranou, neboť si myslí, že sami všechno vědí, a proto jest jejich moudrost pošetilostí a nikterak jim neprospívá. I zahynou.“ (2. Nefi 9:28.) Jakob neřekl, že nemáme být učení. Dodal, že je dobré být učení, jestliže posloucháme rady Boží. Někteří lidé se domnívají, že si můžeme vybírat, která Boží přikázání budeme dodržovat. Mnohá přikázání označují podle toho, jak se jim to hodí, za maličkosti, které lze přehlížet a které jim nepřipadají jako něco, co by mohlo ohrozit jejich život nebo co by bylo příliš důležité. Například to, zda se máme modlit, světit sabat, číst písma, platit desátek, navštěvovat shromáždění, a mohl bych pokračovat dále. Náš Nebeský Otec promlouvá ke svým dětem velmi jasným způsobem. V učení evangelia neexistuje žádný nejistý hlas, o kterém hovoří apoštol Pavel (viz 1. Kor. 14:8). Není sporu ohledně významu toho, co je řečeno, nebo pocitů, které nám dává Duch. Nejsme ponecháni bez pomoci. Máme písma, proroky, milující rodiče a vedoucí. Proč někdy zbloudíme? Proč dovolíme, aby nás ovlivnily protivníkovy podvody? Na otázku, jak se před jeho podvody bránit, existuje jednoduchá odpověď, která se však někdy obtížně uvádí do praxe. President Harold B. Lee na konferenci v říjnu 1970 hovořil o Pánovi, protivníkovi a obraně před mocí protivníkových podvodů. „Než Pán v této dispenzaci dokončí své dílo s touto církví a se světem, musíme projít některými těsnými místy… Satanova moc bude růst; vidíme to všude… Musíme se naučit dbát slov a přikázání, která Pán dá skrze svého proroka… Určité věci budou vyžadovat trpělivost a víru.“ (Conference Report, Oct. 1970, 152.) President Lee pak připojil varování, když řekl, že se nám možná nebude vždy líbit to, co přichází od autority Církve, protože to může kolidovat s našimi osobními názory nebo odporovat něčemu v našem společenském životě. Budeme-li však těmto věcem naslouchat a dělat je, jako by přicházely z úst samotného Pána, nebudeme oklamáni a obdržíme velká požehnání. To nás přivádí zpět k poslušnosti. A tak tomu bude vždy. Je součástí plánu věčného štěstí. Neznám žádnou jinou nauku, která by byla důležitější pro naše blaho v tomto životě i v životě příštím. Všechna písma učí poslušnosti a nikdy nežil žádný apoštol nebo prorok, který byl neučil zásadě poslušnosti. Někdy je třeba, abychom byli poslušní i v případě, kdy nerozumíme tomu, proč určitý zákon existuje. K poslušnosti je třeba víry. Když prorok Joseph Smith učil o poslušnosti, řekl, že vše, co Bůh vyžaduje, je správné, třebaže důvod pro to můžeme poznat až mnohem později. (Viz Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1976], 256.) Jsem vděčný za to, že jsme onoho letního dne na moři na sobě měli záchranné vesty. Jsem vděčný za to, že jsme se vyhnuli tragédii, kterou tato zákeřná vlna přivodila jiným. Modlím se o to, abychom i nadále na sobě měli záchranné vesty poslušnosti a vyhnuli se tak tragédii, která nás jistě nemine, necháme-li se oklamat a podlehneme-li svodům protivníka. Svědčím vám o tom, že náš Otec v nebi žije, že nás miluje, a že budeme-li poslušni Jeho přikázání bez pochybností, budeme moci opět přebývat s Ním a s Jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Spasitelem a Vykupitelem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.