Evangelium v našem životě Starší Dallin H. Oaks Kvorum dvanácti apoštolů Dal nám své usmíření, své evangelium a svou Církev, posvátné spojení toho, co nám dává ujištění o nesmrtelnosti a možnost získat věčný život. Před několika lety jsem se usmál kreslenému vtipu v novinách, na kterém byl vyobrazen duchovní v rozhovoru se dvěma hippies, kteří seděli na motorce. „Ale my opravdu chodíme do kostela,“ říkal jeden hippie duchovnímu. „Snažíme se chodit už celá léta,… jen jsme se tam ještě nedostali.“1 Také mnozí naši příbuzní a přátelé se ještě nedostali na shromáždění. Možná chodí sporadicky, avšak ještě se netěší z úplných požehnání vyplývajících z účasti a služby v Církvi. Jiní možná přicházejí pravidelně, avšak vyhýbají se závazkům a neusilují o osobní duchovní znovuzrození, které přichází, když srdce podrobíme Bohu. Obě skupiny přicházejí o některá jedinečná požehnání v tomto životě. A obě skupiny riskují, že přijdou o nejnádhernější požehnání v životě příštím. Pavel učil, že Pán dal proroky a apoštoly pro „spořádání svatých, k dílu služebnosti, [a] pro vzdělání těla Kristova“. (Efez. 4:12.) Ti, kteří se plně nezapojují do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a neusilují o osobní duchovní obrácení, přicházejí o zážitky, které jsou podle božsky stanoveného velkého plánu štěstí naprosto nezbytné. Učení a dílo Církve je naprosto základní pro uskutečnění věčného života člověka. (Viz Mojžíš 1:39.) Modlím se, aby mnozí z těch, již mě slyší, získali duchovní svědectví o důležitosti poslání Církve povznést a oslavit děti Boží. Modlím se obzvláště o to, aby někteří z těch, kteří se ještě netěší z požehnání vyplývajících z úplné účasti v Církvi a ze závazku vůči ní, o toto svědectví usilovali, získali ho a jednali podle něj. Asi před deseti lety, když jsem se účastnil konference kůlu ve Spojených státech, mně byl představen člen, který se mnoho let neúčastnil činností Církve. „Proč bych měl být v Církvi znovu aktivní?“ zeptal se mě tento člen. Odvětil jsem, že když uváží, co všechno pro nás Spasitel udělal, mělo by být snadné nabídnout něco ve službě Jemu a našim bližním. Tento člen chvíli uvažoval o této myšlence a pak z něho vyšla překvapující odpověď: „A co On pro mě udělal?“ Tato překvapující reakce mě přiměla přemýšlet nad tím, co lidé očekávají, že získají od Ježíše Krista, od Jeho evangelia a od účasti v Jeho Církvi. Vzpomněl jsem si na některé další, kteří řekli, že přestali chodit na shromáždění, protože Církev „neuspokojovala jejich potřeby“. Jaké potřeby podle jejich očekávání měla Církev uspokojit? Pokud lidé hledají jen uspokojivý společenský zážitek, může se stát, že budou v daném sboru nebo odbočce zklamáni a budou hledat jiné společenství. Existuje mnoho organizací, které přinášejí uspokojivé společenské zážitky. Pokud lidé hledají jen pomoc se studiem evangelia, mohou o to usilovat prostřednictvím dostupné literatury. Jsou však toto hlavní cíle Církve? Je toto vše, co máme získat prostřednictvím evangelia Ježíše Krista? Kdosi řekl, že to, co získáme, závisí na tom, o co usilujeme. Lidé, kteří chodí na shromáždění pouze proto, aby získali něco dočasného, budou možná zklamáni. Apoštol Pavel psal pohrdavě o těch, kteří „Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu“. (Řím. 16:18.) Lidé, kteří chodí na shromáždění, aby něco dali svým bližním a aby sloužili Pánu, budou zřídkakdy zklamáni. Spasitel slíbil, že „kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji“. (Mat. 10:39.) Církev nám dává příležitosti ke službě Pánu a našim bližním. Když jsou nám tyto příležitosti poskytnuty správným způsobem a ze správných důvodů, přinese nám tato služba větší odměnu než cokoli, co jsme dali my. Miliony slouží nesobecky a efektivně jako úředníci a učitelé v církevních organizacích a ti, již tak činí, prožívají obrácení popsané prorokem, který nás naléhavě žádal, abychom přišli ke Kristu a byli v něm dokonalými. (Viz Moroni 10:32.) Během celého života jsem byl požehnán díky svému členství a účasti v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Je nemožné popsat, čím vším Církev požehnala můj život a život těch, které mám rád. Uvedu však několik příkladů a doufám, že to zásadám, jež jsem právě popsal, dodá osobní přesvědčení. Každotýdenní návštěva shromáždění je příležitostí k přijímání svátosti, jak nám to přikázal Pán. (Viz NaS 59:9.) Pokud se na přijímání svátosti dobře připravíme a zaujmeme k němu správný postoj, obnoví očišťující účinek našeho křtu a učiní nás způsobilými pro zaslíbení, že Jeho Duch bude vždy s námi. Posláním tohoto Ducha, Ducha Svatého, je svědčit o Otci a o Synu a vést nás k pravdě. (Viz Jan 14:26; 2. Nefi 31:18.) Svědectví a pravda, které jsou naprosto nezbytné pro naše osobní obrácení, jsou vybraným požehnáním, které sklidíme za toto každotýdenní obnovování svých smluv. Sám jsem zažil naplnění tohoto zaslíbení při každodenním rozhodování v životě a v mém osobním duchovním růstu. Je mi líto, když nějaký Svatý posledních dnů nerozumí vzácnému požehnání, které se dostává těm, již dodržují přikázání přinášet své svátosti každého sabatního dne. Co z toho, co může život nabídnout - na jezerech či řekách, na místech komerční zábavy nebo doma při četbě nedělních novin - lze nějak srovnávat s těmito požehnáními? Žádná odpočinková zábava se nemůže vyrovnat očišťující obnově a duchovnímu vedení a růstu, který Bůh slíbil těm, již věrně přijímají svátost a ctí Ho každého sabatního dne. Vzdávám díky za naplnění těchto zaslíbení v mém životě a ujišťuji vás, že tato zaslíbení jsou dostupná všem. Když jsem dorostl do věku zodpovědnosti a pochopil jsem a zažil účinek osobního hříchu, učení evangelia Ježíše Krista mně přineslo klid a odvahu jít dál s vědomím, že hříchy mně mohly být odpuštěny a že pro ty, kteří jsou nedokonalí, zde vždy existuje naděje a případné milosrdenství. Když mi zemřeli moji milovaní, včetně otce, matky a mé manželky, utěšující zjevení Ducha Svatého mně dodala sílu pokračovat dál. Duch potvrzuje, že smrtelná protivenství mají smysl, a přináší ujištění o vzkříšení a o realitě rodinných vztahů zpečetěných na věčnost. Během celého života jsem byl požehnán díky nauce a učení evangelia Ježíše Krista. Evangelium, tak jak je vyučováno v písmech a prostřednictvím vedoucích a učitelů v této Církvi, je světlem na mé stezce a hybnou silou mého časného a duchovního pokroku. Jak učil Brigham Young, zákony evangelia „učí lidi, aby byli pravdomluvní, čestní, cudní, rozvážní, pracovití, střídmí a aby milovali a praktikovali každé dobré slovo a dílo,… tyto zákony povznášejí a zušlechťují člověka… [a] pokud se jimi plně řídíme, přinášejí zdraví a sílu tělu, ostrost vjemům, moc rozumovým schopnostem a také spásu duši“.2 Mezi mnohými požehnáními, která jsem obdržel díky učení evangelia, jsou i ta, jež jsou slíbena za dodržování Slova moudrosti. V mém případě mezi tato požehnání patřilo zdraví a poznání a schopnost běžet, a nebýt unaven a kráčet, a neumdlévat a naplnění zaslíbení, že „anděl zkázy, jako tehdy při synech Izraele, je bude míjeti a nezničí je“. (NaS 89:20.) Evangelium nás učí platit desátky a oběti a ujišťuje nás o požehnáních, když tak činíme. Svědčím o tom, že tato zaslíbení se v mém životě naplnila. Byl jsem svědkem toho, jak se v mém zájmu otevřela okna nebes a byla mi udělena nespočetná požehnání. Mezi ně patří i schopnost vidět, jak relativně nedůležitý je majetek, pýcha, postavení a moc tohoto světa v kontextu věčnosti. Jsem tak vděčný za směr a klid plynoucí z porozumění založeném na evangeliu, které se týká smyslu života, a toho, jak tento život souvisí s věčností! Od mých nejranějších let a přes školní léta a manželství až po střední věk a během dalších let jsem se díky Církvi osobně seznámil s těmi nejznamenitějšími lidmi na světě. Učitelé a spolužáci v Nedělní škole a v Primárkách, ve skautu a při dalších akcích pro mladé, při činnostech kvora, sboru a kůlu pro mě byli tím nejlepším možným příkladem a nejlepšími přáteli. Naše Církev samozřejmě nemá monopol na dobré lidi, sdružuje se v ní však úžasně vysoké procento těchto lidí. Lidé, se kterými se v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů stýkám, mi dali základ pro to, abych nacházel stále více kvalitních lidí v jiných církvích a organizacích a abych si jich vážil. Můj otec zemřel, ještě než mi bylo osm let, což mě již v raném věku přimělo k tomu, abych přemýšlel o tom, jaké jsou Pánovy záměry, když mě připravil o vztah, který ostatní chlapci prožívali a který považovali za něco samozřejmého. Podobně jako v případě mnohých jiných problémů smrtelnosti, i tuto prázdnotu zaplnil úhel pohledu, který nabízí evangelium Ježíše Krista. Jsem tak vděčný, že jsem byl se svým bratrem a sestrou vychováván ovdovělou matkou, jež nám díky své víře a chrámovému manželství mých rodičů umožnila, abychom ve svém životě každý den pociťovali přítomnost našeho zesnulého otce. Nikdy jsme neměli důvod myslet si, že jsme bez otce. Měli jsme otce, byl však na čas pryč. V tomto životě je jen málo věcí důležitějších než znalost toho, jaké je vaše místo ve smrtelnosti a jaké jsou vaše možnosti ve věčnosti. Manželství zpečetěné na věčnost v chrámu Páně poskytuje ony možnosti každému dítěti a každému dospělému. Jak léta ubíhala, má aktivní účast v Církvi mi umožnila získat přístup k radám a k inspiraci vedoucích Církve ohledně toho, co mám dělat jako manžel, jako otec a jako vedoucí ve své rodině. Na konferencích kůlu a na generálních konferencích, v kněžských kvorech a ve třídách Nedělní školy mě opět a znovu učili a inspirovali úžasní a zkušení otcové, matky a prarodiče. Snažil jsem se řídit tímto učením, abych se zlepšil v jednání ve vztazích, které budou pokračovat na věčnost. Mám-li uvést jen jeden příklad, učili mě o moci kněžského požehnání - ne pouze požehnání pro uzdravení, ale požehnání útěchy a vedení, které má otec, jenž je držitelem Melchisedechova kněžství, výsadu dávat členům své rodiny. Učení se této zásadě a její používání požehnalo mě i mé blízké pocity něžnosti a blízkosti, které můžeme pociťovat jen tehdy, když si uvědomujeme význam kněžství Božího ve věčné rodině. Jsem také vděčný za varování obsažená v písmech a od vedoucích Církve ohledně toho, čeho se máme vyvarovat. Díky tomu, že jsem se řídil touto radou, jsem byl schopen vyhnout se nástrahám, které by mě jinak mohly polapit a zotročit. Alkohol, tabák, drogy, pornografie a hazardní hry jsou jen některé příklady nebezpečných látek a návykových činností, ohledně kterých jsme byli varováni, abychom se jim vyhnuli. Vyzývám všechny - obzvláště vás, mladé lidi - abyste naslouchali slovům mužů a žen, které Bůh povolal, aby byli vašimi vedoucími a učiteli, a abyste se podle těchto slov řídili. Pokud nebudete stavět vlastní moudrost či přání nad přikázání vašeho Stvořitele a varování Jeho služebníků, budete požehnáni. Písma nám říkají, že na sebe máme vzít „celé… brnění“ Boží, abychom „byli schopni odolati v den zlý“. Obsahují zaslíbení, že „pancíř spravedlnosti“ a „štít víry“ uhasí „všechny ohnivé střely toho zlého“. (NaS 27:15-17.) Naléhavě vás žádám, abyste byli poslušni tohoto učení a činili si nárok na tato požehnání. Mezi ně patří i osobní duchovní obrácení - ona mocná změna v našem srdci (viz Mosiáš 5:2) - která nám pomáhá stát se těmi, kým si náš Nebeský Otec přeje, abychom se stali. Vedoucí této Církve říkají totéž, co řekl Spasitel: „Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal; Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“ (Jan 7:16-17.) Vaši vedoucí také říkají spolu s králem Benjaminem: „Přeji [si], abyste si připomněli šťastný a požehnaný stav těch, kteří dodržují přikázání Boží. Neboť vizte, jsou ve všech věcech časně i duchovně požehnáni; a vydrží-li věrně až do konce, pak vejdou do nebe, aby přebývali s Bohem ve stavu nikdy nekončící blaženosti.“ (Mosiáš 2:41.) V novodobém zjevení Pán prohlásil: „Já, váš Pán, jsem vám zavázán, jestliže konáte to, co vám říkám; jestliže to však nekonáte, tak nemáte žádné zaslíbení.“ (NaS 82:10.) Co pro nás Spasitel učinil? Dal nám své usmíření, své evangelium a svou Církev, posvátné spojení toho, co nám dává ujištění o nesmrtelnosti a možnost získat věčný život. Svědčím o tom, že je to pravda, a svědčím o Bohu Otci, Tvůrci tohoto plánu, a o Jeho Synu Ježíši Kristu, onom Usmiřujícím, který toto vše umožnil, ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Calvin Grondahl, [Ogden, Utah] Standard-Examiner, 26 May, 1990. 2. Letter to the editor of the Religio- Philosophical Journal, 7 Jan. 1869, quoted in Jed Woodworth, „Brigham Young and the Mission of Mormonism“, Brigham Young University Studies 40, no. 2 (2001):11.