Míruplné věci království Starší M. Russell Ballard Kvorum dvanácti apoštolů Pokoj - skutečný pokoj, který prostupuje celou vaší bytostí až do morku kosti - přichází pouze s vírou v Pána Ježíše Krista a skrze ni. Bratři a sestry, chtěl bych za nás všechny vyjádřit ocenění také sestrám z předsednictva a z komise Pomocného sdružení, které nám tak dobře sloužily a byly právě v těchto dnech uvolněny. Opět se blížíme k závěru další povznášející a inspirující generální konference. Během těchto úžasných dnů výuky a svědectví se vždy cítím posílen a osvícen. Vím, že většina z vás to cítí stejně. Možná že to, co cítíme během konference, se podobá tomu, co cítili dávní učedníci Spasitele, když Ho následovali z místa na místo, aby mu naslouchali, jak učí dobré zprávy svého evangelia. Ony dny byly pro děti Izraele v mnoha směrech skličující. Lopotíce se pod nadvládou říše římské, toužili po svobodě a pokoji. Očekávali Mesiáše; byli si jisti, že přijde, aby je osvobodil od fyzického a politického útlaku. A někteří Spasitelovo evangelium štěstí a pokoje přijali, i když ještě plně nedocenili všechny jeho duchovní důsledky. Jednoho dne na počátku Pánovy pozemské služby Ho veliký zástup následoval ke Galilejskému moři, a jak stál na pobřeží, tlačili se kolem něj. „Tak… vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře. I učil je mnohým věcem v podobenstvích.“ (Marek 4:1-2.) Onoho dne učil veliké a podivuhodné věci, včetně podobenství o rozsévači (viz Marek 4:3-20). Na konci dne plného výuky a ponaučení Pán svým učedníkům navrhl, aby se přeplavili na druhou stranu Galilejského moře. Té noci, zatímco se plavili, „stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí. A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme? I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.“ (Marek 4:37-39.) Umíte si představit, co si asi apoštolové mysleli, když viděli, jak samotné živly - vítr, déšť a moře - poslouchají Pánův klidný příkaz? I když byli teprve nedávno povoláni ke svatému apoštolství, znali Ho a milovali Ho a věřili v Něj. Opustili svou práci a svou rodinu, aby Ho následovali. V poměrně krátkém časovém období Ho slyšeli učit neuvěřitelné věci a viděli Ho vykonat mocné zázraky. Ale toto bylo nad jejich chápání a muselo to dokládat i vzezření jejich tváře. „I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry? I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?“ (Marek 4:40-41.) V neklidných a někdy děsivých dobách nám Pánův slib nekonečného a věčného pokoje dává pocítit zvláštní moc, stejně jako Jeho schopnost utišit tříštící se vlny musela nesmírně zapůsobit na ty, již s Ním tehdy v onu bouřlivou noc byli na Galilejském moři. Mezi námi jsou někteří, kteří hledají tělesný pokoj a blahobyt jako znamení Spasitelovy podivuhodné moci, podobně jako to dělali ti, již žili v době Jeho pozemské služby. Někdy nechápeme to, že věčný pokoj, který Ježíš slibuje, je vnitřní pokoj, zrozený z víry, ukotvený svědectvím, živený láskou a projevovaný skrze neustálou poslušnost a pokání. Je to pokoj ducha, který působí na srdce a duši. Jestliže člověk skutečně zná a prožívá tento vnitřní pokoj, nemá žádný strach ze světského nesouladu nebo nesváru. Ví hluboko v srdci, že vše je v pořádku, co se týče toho, na čem skutečně záleží. Jak včera večer president Hinckley učil bratří, v hříchu nespočívá žádný pokoj. Může v něm být bezstarostnost, popularita, sláva a dokonce blahobyt, ale žádný pokoj. „Hřích nikdy nebyl blažeností.“ (Alma 41:10.) Člověk nemůže cítit pokoj, žije-li život, jenž není v souladu se zjevenou pravdou. Žádný pokoj nespočívá v ničemné nebo ve svárlivé povaze. Žádný pokoj nespočívá ve vulgárnostech, promiskuitě nebo povolnosti. Žádný pokoj nespočívá v závislosti na drogách, alkoholu nebo pornografii. Žádný pokoj nespočívá ve zneužívání druhých jakýmkoli způsobem, ať je to citově, tělesně nebo sexuálně, neboť ti, kteří zneužívají druhé, zůstanou v duševním i duchovním neklidu, dokud nepřijdou ke Kristu ve vší pokoře a dokud nebudou usilovat o odpuštění skrze úplné pokání. Věřím, že každý někdy touží mít „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“. (Filipenským 4:7.) Onen pokoj pro naše zkormoucené srdce k nám přichází pouze tehdy, když následujeme světlo Kristovo, které je „každému člověku [dáno], aby rozlišoval dobro od zla“ (Moroni 7:16), protože nás vede k pokání z hříchů a ke snaze dosáhnout odpuštění. Všichni mají touhu znáti míruplné věci království (viz NaS 36:2) a ochutnat „ovoce… spravedlnosti“, jež „v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí“. (Jakub 3:18.) V každém domově, čtvrti a obci máme usilovat o pokoj a nikdy se nemáme podílet na podněcování k nesváru nebo rozkolu. V celé historii zaznamenané v písmech Pán sliboval svým následovníkům pokoj. Žalmista napsal, že „Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.“ (Žalm 29:11.) Izaiáš mluví o Spasiteli jako o „Knížeti pokoje“ (Izaiáš 9:6). A Nefi předvídal den mezi svými potomky, kdy „Syn Spravedlnosti se jim zjeví; a uzdraví je a mají s ním žíti v míru“. (2. Nefi 26:9.) Pán Ježíš Kristus, jen několik hodin předtím, než započal onen slavný, avšak děsivý proces usmíření, dal svým apoštolům tento významný slib: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám“. (Jan 14:27.) Sliboval svým milovaným společníkům ten druh pokoje, jenž zná svět - bezpečí a ochranu s vyloučením nesváru nebo soužení? Historický záznam by určitě uváděl něco jiného. Tito prvotní apoštolové poznali mnohé zkoušky a pronásledování po zbytek svého života, což je pravděpodobně důvod k tomu, proč Pán přidal tento postřeh ke svému zaslíbení: „Ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.) „Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli,“ pokračoval. „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33, zvýraznění přidáno.) Pokoj - skutečný pokoj, který prostupuje celou vaší bytostí až do morku kosti - přichází pouze s vírou v Pána Ježíše Krista a skrze ni. Když děti našeho Nebeského Otce tuto vzácnou pravdu objeví a když pochopí zásady evangelia a používají je, může na jejich srdci a duši spočinout veliký pokoj. Spasitel prostřednictvím Josepha Smitha řekl: „Ten, kdo koná díla spravedlnosti, dostane svou odměnu, ano, mír na tomto světě a věčný život ve světě příštím.“ (NaS 59:23.) Někdy je úžasné vidět změnu, kterou tento pokoj může způsobit v životě těch, již ho přijmou. Když jsem před mnoha lety předsedal Kanadské misii Toronto, naši misionáři začali učit rodinu, která byla v duchovní temnotě. Byli chudí, nevzdělaní a jejich osobní vzhled odrážel nedostatek porozumění pro běžnou hygienu a upravenost nebo zájem o její dodržování. Ale byli to dobří, úctyhodní lidé - patřili k upřímným v srdci, za něž se vždy modlíme, aby je misionáři našli - a když poprvé ve svém životě pocítili pokoj, který nabízí evangelium, zareagovali duchovně. Když jsme se se sestrou Ballardovou dozvěděli, že budou pokřtěni, navštívili jsme křestní shromáždění. Když rodina přijela, stál jsem náhodou vedle biskupa sboru. Se vší upřímností vám musím říci, že to byla docela podívaná. Byli neučesaní, neumytí a vyhlíželi poněkud neupraveně. Protože biskup byl nějakou dobu mimo město, ještě se s nejnovějšími členy svého sboru nesetkal; a tak první dojem byl, řečeno jemně, nepůsobivý. Když poodešli, měl jsem dojem, že cítím, jak se mu začaly podlamovat kolena. Objal jsem tohoto dobrého biskupa, abych mu poskytl oporu - jak fyzicky, tak duchovně. Pocítil jsem nabádání, abych mu řekl: „Bratře biskupe, není to úžasné? Uděláme z nich dobré Svaté posledních dnů!“ Podíval se na mě a usmál se. Nedokážu říci, zda se usmál proto, že se mnou souhlasil, nebo zda si myslel, že jsem možná jen další příliš nadšený misionář. Křestní shromáždění pokračovalo a rodina byla pokřtěna. Následujícího dne jsme se rozhodli, že onen sbor navštívíme, abychom se ujistili, že až tato rodina přijde na shromáždění jako noví členové Církve, bude dobře přijata. Když rodina přišla do kaple na shromáždění svátosti, seděl jsem na stupínku vedle biskupa. Otec měl na sobě čistou bílou košili. Nebyla dost velká, aby mohl zapnout horní knoflík u krku, a měl vázanku, kterou, jak jsem si vzpomněl, jsem viděl na jednom ze svých misionářů. Ale jeho tvář zářila štěstím a pokojem. Matka s dcerou vypadaly, jako by se od předchozího dne proměnily. Jejich šaty nebyly módní, ale byly čisté a pěkné. I ony měly onu zvláštní záři evangelia. Malí chlapci měli bílé košile, které jim byly o několik čísel větší, i když měli vyhrnuté rukávy. A měli vázanky, které jim sahaly skoro až ke kolenům. Bylo jasné, že misionáři oblékli těmto malým chlapcům své vlastní bílé košile a vázanky, aby tak mohli přijít na shromáždění svátosti vhodně oblečeni. Seděli se svými misionáři a světlo evangelia z nich doslova zářilo. Alma to popisuje jako „[vštípení Božího obrazu] do rysů svého obličeje“. (Alma 5:14.) Opět jsem se naklonil k biskupovi a řekl jsem: „Co jsem říkal, bratře biskupe? My z nich uděláme Svaté!“ Samozřejmě, že tato fyzická proměna, která nastala ze dne na den, byla jen povrchní ve srovnání s naprosto významnější duchovní proměnou, která v této rodině probíhala, tak jak evangelium vstupovalo do jejich srdce a života. Prostřednictvím učení misionářů a následného přátelství s jejich skvělým biskupem a se členy sboru se celá tato rodina vynořila z duchovní temnoty do světla a pravdy evangelia. V tomto světle se rodina rozehřála, osvěžila a oživla skrze pokoj, jenž přichází ze znalosti, že Pán Ježíš Kristus žije. Světlo pravdy evangelia znovuzřízené na zemi skrze proroka Josepha Smitha začalo ukazovat této rodině cestu do chrámu, kde o rok později obdrželi svá věčná požehání. Opět cituji proroctví Izaiášovo: „Synové pak tvoji všickni vyučeni budou od Hospodina, a hojnost pokoje budou míti synové tvoji.“ (Izaiáš 54:13.) Jakmile jsme jednou okusili sladké ovoce Božího pokoje, tíhneme přirozeně k tomu, abychom se o to podělili s ostatními. František z Assisi, jenž byl znám jako „milovník veškerého stvoření“, strávil většinu svého života tím, že sloužil chudým a potřebným, kteří byli kolem něj - včetně zvířat. Pokoj, který nacházel ve své službě, ho posiloval a vedl ho k touze zahrnout jím ostatní. Napsal: Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje; tam, kde je nenávist, dovol mi zasít lásku; tam, kde je křivda, odpuštění; tam, kde jsou pochybnosti, víru; tam, kde je zoufalství, naději; tam, kde je temnota, světlo; a tam, kde je smutek, radost. Ach, Božský Mistře, dej, abych ani tak neusiloval o to, abych byl utěšen, ale abych utěšoval; abych byl pochopen, ale abych chápal; abych byl milován, ale abych miloval. Neboť v dávání dostáváme; v odpouštění je nám odpouštěno a v umírání se rodíme k životu věčnému. Pán při nejedné příležitosti naléhal na své učedníky, aby byli mírotvorci, a sliboval jim, že „synové Boží slouti budou“. (Matouš 5:9.) Toto pojetí je vetkáno do písem a skrze podobenství a prohlášení vytváří obraz pokoje: „Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým.“ (Matouš 5:25.) „Milujte nepřátely své.“ (Matouš 5:44.) „Nesuďtež.“ (Matouš 7:1.) „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (Matouš 22:39.) „Nepotupujte.“ (Lukáš 6:37.) „Odpouštějte.“ (Lukáš 6:37.) „[Milujte] jeden druhého.“ (Jan 13:34.) To je jen několik pokynů z písem, která jasně ukazují, že Boží pokoj si nemáme nechávat pro sebe. Máme ho spíše štědře sdílet s rodinou, s přáteli, ve svých společenstvích. Má být sdílen jak v Církvi, tak s těmi, kteří nejsou členy Církve. I když ti, již jsou kolem nás, se nemusejí rozhodnout pro to, aby sami ochutnali sladkost a pokoj plnosti znovuzřízeného evangelia, určitě budou požehnáni, když to uvidí v našem životě a když pocítí pokoj evangelia v naší přítomnosti. Toto poselství pokoje poroste a bude se šířit skrze náš příklad. „Pokoj mějte“, řekl apoštol Pavel, „a Bůh lásky a pokoje budeť s vámi.“ (2. Korintským 13:11.) Jsem vděčný, že vám mohu svědčit, že Ježíš je Kristus a že je Syn Boží. Když Ho budeme následovat ve víře a v důvěře, můžeme všichni najít sladký vnitřní pokoj, který nám nabízí evangelium, jak jsme tomu byli tak krásně učeni během této konference. O tom pokorně svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.