Stůjme na svatých místech Sharon G. Larsenová Druhá rádkyně v generálním předsednictvu Mladých žen Stát na svatých místech znamená být všude v dobré společnosti, ať jste samy nebo s druhými. Byl čtvrtek večer a maminka a tatínek jako obvykle pracovali v chrámu v Cardstonu. Já jsem, stejně jako vy, mladé ženy, dospívala. Moje babička, která žila s námi, byla pryč, a tak jsem měla být sama doma. Když odcházeli, tatínek mě objal a řekl: „Nyní buď, Sharon, v dobré společnosti.“ Pomyslela jsem si: „Co tím myslí? Neví, že zde budu sama?“ A potom jsem si uvědomila - že přesně to má na mysli. Stát na svatých místech znamená být všude v dobré společnosti, ať jste samy nebo s druhými. Znamená to být tam, kde je naším společníkem Duch Svatý - ať jsme samy nebo v davu. Když se vnitřně rozhodneme, že budeme kontrolovat své myšlenky a skutky a budeme se chovat, jak nejlépe dovedeme, přinese nám život to nejlepší. Svaté místo je tam, kde se cítíme jisté, bezpečné, milované a utěšované. Tak tomu bylo v našem nebeském domově. Když stojíme na svatých místech a jsme v dobré společnosti, vybavuje se nám, jaké to asi muselo být v onom domově, který jsme nechaly za sebou, onom domově, který se někdy zdá tak daleko. Dva a půl roku poté, co byla zorganizována Církev, Pán varoval Josepha Smitha před válkami, hladem a pohromami, které nastanou kvůli zlovolnosti. Potom nám řekl, jak být v takovém světě v bezpečí: „Vytrvejte tudíž na svatých místech a nekolísejte, pokud nenastane den Páně.“ (NaS 87:8.) Na svatých místech jsme ochraňovány před téměř nepřekonatelnými otřesy světa. Andělé mohou být našimi společníky a pomocníky (viz NaS 84:88). Velký prorok Moroni byl obklopen zlovolností a Lamanité zabíjeli každého, kdo jim přišel do cesty. Ukrýval se sám téměř dvacet let. Představte si tu osamělost! A přesto nám jeho nádherné svědectví a rada v posledních několika kapitolách Knihy Mormon říká, že byl ve společnosti andělů a Ducha Svatého. Nebyl sám. Duch Svatý může odejmout hlodavé bolestné pocity osamělosti, izolace nebo odmítnutí a naplnit nás mírem. Nazývá se Utěšitel - a skutečně jím je! Pravděpodobně nejosaměleji se cítíme, když jsme obklopeny lidmi, dokonce přáteli, kteří činí špatná rozhodnutí, a my musíme zůstat samy. Existují určitá místa, kam by pro vás nebylo bezpečné jít, dokonce ani abyste tím pomohly někomu v nouzi. Pán řekl, abychom stály na svatých místech. Jsou místa, na kterých nikdy nebude Duch. Vy víte, která to jsou. Vyhýbejte se jim. Nepovzbuzujte zvědavost, která má být zastavena. Věnujte pozornost tomu, co cítíte, a tak poznáte, kdy se cítíte nejistě nebo nepříjemně. Heather nám pověděla o okamžiku, kdy byla pozvána na večírek s „populárními“ lidmi ze školy. Když vešla do dveří, hudba, která se rozléhala po domě, udeřila jejího ducha. Necítila se uvnitř dobře. Potom začali přátelé mizet v zatemněných místnostech. Heather řekla: „Na večírku jsem si brzy uvědomila, že se musím rozhodnout, buď tito lidé, nebo má měřítka. Nemohla jsem mít obojí. Věděla jsem, že nechci, aby slova, která jsem slyšela, nebo scény z filmu mi znečistily myšlenky, bez ohledu na to, jak populární tito lidé jsou. Věděla jsem, že tam nepatřím. Když jsem čekala na maminku, až přijede a vyzvedne mě, dívala jsem se z okna do tmavé noci a tam na pahorku jako maják zářil chrám. Bylo to, jako by mě Pán znovu ujišťoval, že dělám správnou věc.“ (Použito se svolením, jméno bylo změněno.) Stojíme-li na svatých místech, pomáhá nám to stát se svatými. Je to však získaná ctnost, která vyžaduje cvik. Cvik naslouchat Duchu a být poslušná. Cvik být mravně čistá. Cvik být uctivá v posvátných věcech. Pán nám řekl, abychom k Němu přišly, a On nás může učinit svatými (viz NaS 60:7). Dovolte Mu, aby vás obklopil láskou, odpuštěním a mírem. Bez ohledu na to, co se kolem vás děje, se můžete cvičit ve vytváření vlastního prostředí naplněného Duchem Páně. Místo toho, abyste se někoho ptaly, jak krátké nebo těsné nebo nezakrývající či odhalující můžete mít šaty, vy jste zodpovědné a ptejte se samy sebe: „Co mohu nosit? Jak bych měla vypadat a jednat tak, aby se mnou mohl být Duch Svatý a Nebeský Otec mi mohl žehnat?“ Je obtížné cvičit své touhy, aby chtěly dobrotu a krásu, když jste neustále konfrontovány s opakem, který se zdá být daleko lákavějším, zábavnějším a populárnějším. Když jste byly pokřtěny, uzavřely jste smlouvu dodržovat přikázání. Tato smlouva a požehnání, že budete sebou mít neustále Ducha Páně, se obnovuje pokaždé, když hodně přijmete svátost. Bude vás posilovat tváří v tvář pokušení. Naše dcera na shromáždění svátosti přinesla nějaké pochoutky, aby uklidnila své tři malé chlapce. Když se v naší řadě podávaly posvátné symboly, Jake, kterému tehdy byly tři roky, mi zašeptal do ucha: „Řekni jim, že my ten chléb nepotřebujeme. Přinesli jsme si vlastní pohoštění.“ Vše, co viděl tříletý chlapec, byly kousky chleba, a on si myslel, že má něco lepšího. Rozpoznejte to, co je svaté a co vzdělává naše touhy, neboť to je podstatné pro naše štěstí. Velkolepý západ slunce nebo nebe poseté hvězdami, růže pokrytá rosou nebo koťátko - to vše nám ještě jednou připomíná, že věci Boží jsou svaté. Svaté místo může být kdekoli se nacházíte - samy nebo v davu, s cizími lidmi, s přáteli. Cesta do Jericha byla zrádná a nahánějící hrůzu. Mezi keři a stromy se skrývali lupiči a čekali v záloze na poutníky. Vyžadovalo to laskavého a odvážného Samaritána, aby se tato cesta změnila ze strašidelného místa ve svaté místo. Existují věci, které můžete dělat, abyste na obyčejné místo přinesly svatost - když trávíte odpoledne s malými dětmi, aby si unavená matka mohla odpočinout, když umyjete nádobí za svého bratra, i když je na řadě, když uklidíte dům zestárlému příteli - tyto věci přinášejí pocit nesobeckosti, oběti a svatosti. Občas vám Duch bude našeptávat, abyste zlepšily místo, na kterém se nacházíte. Ruské město Omsk na Sibiři se mi zdálo poněkud chladným a pustým, dokud jsem neslyšela skupinu mladých mužů a žen v jejich rodném jazyce zpívat „How Great Thou Art“ [„Jak velký jsi“] (Hymns, no. 86). Celý svět - nebo přinejmenším náš svět - se náhle stal vřelým, láskyplným a radostným, svatým místem. Prostřednictvím pravidelné, přemýšlivé modlitby a studia písem získáváte přístup k velkému bohatství inteligence, vedení a jistoty. To udržuje vaši mysl pevně a neochvějně na svatém místě, když kráčíte halami ve škole nebo v obchodě s oděvy nebo při surfování na internetu. President James E. Faust řekl: „Věřím, že četba písem je nejlepší pračkou nečistých nebo nekontrolovaných myšlenek.“ („Moc sebeovládání“, Liahona, červenec 2000, 53.) Svatost je tichá a jemná, a pokud jí nevěnujeme pozornost, snadno se vytratí. Vzkříšený Pán kráčel do Emaus se dvěma muži, kteří byli tak zaujati událostmi spojenými s Jeho ukřižováním a vzkříšením, že nepoznali, že jejich společníkem při chůzi je sám Pán. Před léty jsem zpívala Händelova Mesiáše se skupinou lidí různých vyznání. I když se naše víra lišila, všichni jsme zpívali o stejném Mesiáši, vlastním osobním Spasiteli. Zpívala jsem toto oratorium mnohokrát, ale během jedné konkrétní zkoušky mi Duch pověděl, že nezpívám pouze noty, ale vlastní svědectví: „Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl“ (Iz. 53:4). Celou duší jsem cítila, že to pro mě udělal. Tři sta dalších hlasů se na okamžik stalo šeptáním a já jsem měla pocit, jako bych byla sama s Pánem. Cítila jsem Jeho lásku a ujištění, že nese bolesti a zármutek mého dospívajícího srdce a skrze mou poslušnost bude se mnou i nadále kráčet po zbytek mého života. Když pocítíte toto požehnání a útěchu a plnost Pánovy lásky, stojí to za jakoukoli cenu. Když jednou pochopíte, co jsou svatá místa, potom víte, kde máte být. Může to vyžadovat oběť světských choutek nebo popularity. Může to vyžadovat pokoru a odpuštění nebo úplné pokání. Vyžaduje to „rukou nevinných, a srdce čistého“ (Žalmy 24:4). Dělejte vše, co musíte, abyste byly schopné nepohnutě stát na svatých místech, stát za pravdou a spravedlivostí bez ohledu na mělčiny lákadel, zla a plánů intrikánů (viz NaS 89:4) a sdělovacích prostředků. Slovy presidenta Hinckleyho: „[Buďte] trochu ušlechtilejší a kéž vznešenost dobrého charakteru září [vaším] životem.“ („Období nových začátků“, Liahona, červenec 2000, 107.) Drahé mladé ženy, pozvěte Pána, aby kráčel s vámi. Dovolte Mu, aby byl vaším společníkem po celý váš život, každý den vašeho života, abyste se mohly vrátit do toho domova, po kterém toužíte, na nejsvatější místo ze všech. Končím písní odrážející mou modlitbu za vás i za mě: Víc čistoty dej mi, více síly překonávat, více volnosti od poskvrn světa, více touhy po domově, kéž jsem způsobilejší pro království, kéž jsem užitečnější, požehnanější a svatější - Tobě, Spasiteli, podobnější. („More Holiness Give Me“, Hymns, no. 131) Ve jménu Ježíše Krista, amen.