Dorùstání do knìžství Starší David B. Haight Kvorum dvanácti apoštolů Knìžství je moc a pravomoc pøenesená na èlovìka Nebeským Otcem. Jeho pravomoc a majestátnost pøesahuje naše chápání. Jaký je to úžasný pohled, rozhlédnout se po tomto Konferenèním centru, které je zcela zaplnìno, a pøemýšlet o budovách na celém svìtì, které jsou plné nositelù knìžství! Toto bude pravdìpodobnì nejvìtší shromáždìní knìžství v historii Církve. Myslím, že to bude pravda, protože rosteme každý rok. Poprvé jsem s knìžstvím pøišel do kontaktu, když jsem byl pokøtìn. Stalo se tak v zavlažovacím kanále v mìsteèku Oakley ve státì Idaho. Byl jsem s pøáteli na bøehu tohoto zavlažovacího kanálu. Mìli jsme na sobì plavky s laclem, které se skládaly z laclové kombinézy s otvory pro nohy, abyste se neutopili, a s otvory místo kapes. Nikdy jsme nevidìli plavky z úpletu nebo z jiného materiálu. Mùj otec se svými rádci vyšel ze sborového domu prvního sboru. Nesl židli a postavil ji na bøeh zavlažovacího kanálu. Øekl: „Davide, pojï sem, budeme tì køtít.“ Skoèil jsem po hlavì do kanálu a s drkotajícími zuby plaval na druhou stranu. Bylo to v záøí a bylo trochu chladno a malí kluci drkotají zuby, víte, když na sobì máte jenom laclovou kombinézu. Otec sestoupil do kanálu. Jak si vzpomínám, nezul si boty, ani nic nesundal, ale byl ve svém bìžném obleèení. Ukázal mi, jak se mám držet, a potom mì pokøtil. Když jsem se vynoøil z vody, vylezli jsme oba na bøeh. Posadil jsem se na židli a oni mi položili ruce na hlavu a konfirmovali mì za èlena Církve. Potom jsem skoèil do kanálu a pøeplaval jsem na druhou stranu za svými pøáteli. To byla moje skuteènì první zkušenost s knìžstvím. Chtìl bych vám pøipomenout, že knìžství je Boží moc a pravomoc pøenesená na èlovìka. Dovolte mi to zopakovat: Knìžství je Boží moc a pravomoc pøenesená na èlovìka. Dnes veèer v tìchto shromáždìních zde máme ty, kteøí jsou nositeli Aronova knìžství, nižšího knìžství, a potom nositele Melchisedechova knìžství, vyššího knìžství. Není to zajímavé pøedstavit si, jak Pán a Jeho Nebeský Otec pøi pøípravì plánu spasení ho zorganizovali tak, aby muži mohli být dostateènì zpùsobilí a mohli být poctìni tím, že drží knìžství a spojují se ve velkou armádu mužù, která je nutná k uskuteènìní vìèných zámìrù Nebeského Otce, k uskuteènìní nesmrtelnosti a vìèného života èlovìka – lidstva, a je kdekoli? Jak mocnou skupinu to bude vyžadovat! Nìkolik let po svém køtu, když jsem se lépe seznámil s nìkterými povinnosti v Církvi, jsem byl vysvìcen k Aronovu knìžství. Mùj otec, který mì pokøtil, mezitím zemøel na infarkt, a tak mi Aronovo knìžství pøedal biskup a vysvìtil mì k úøadu jáhna. Pamatuji si, že když mi bylo pøedáno knìžství, mìl jsem z toho úžasný pocit, že nyní mám zodpovìdnost a budu zodpovìdný za své èiny, a jak budu postupovat na své cestì životem, budu se muset uèit, jak dìlat rùzné vìci. Mìl jsem zvláštní pocit, že nyní jsem trochu jiný, že nebudu pøesnì stejný jako pøátelé, kteøí nejsou nositeli knìžství, nebo lidé, které potkáváte venku ve svìtì. Nyní jsem mìl urèité zodpovìdnosti, o kterých jsme se uèili v nedìli na shromáždìní, když jsme sedìli kolem starých kamen na uhlí v suterénu sborového domu. O sobotách jsme uklízeli sborový dùm, plnili kbelíky uhlím a zajišovali, aby budova byla pøipravena na nedìlní shromáždìní. V nižším knìžství jsme mìli na práci veškeré vìci v èasných záležitostech sboru – vybírání postních obìtí a vykonávání povinností pro biskupa. Ten spolu s dalšími vedoucími nás tak, jak jsme postupovali v knìžství, uèil o Aronovì knìžství a o úøadu jáhna, potom uèitele a potom samozøejmì knìze. Zdálo se mi, že získávám zajímavé porozumìní, vizi díla, které má být vykonáno, a že osobnì mám nìjakou zodpovìdnost, i když jsem byl jen malý chlapec ve venkovském mìsteèku. Na tom bylo nìco velmi dùležitého. Když mi bylo jedenáct let, zemøel mi otec a na jeho pohøbu mì velmi dojalo, když jsem slyšel, jak lidé hovoøí o tom, jaký byl. Když na høbitovì uložili rakev do hrobu a zaèali na ni lopatami házet hlínu a kamení, stál jsem a sledoval jsem to a myslel jsem na to, že on byl mùj hrdina, a pøemýšlel jsem, co se mnou nyní bude, když jsem ho ztratil. Vidìl jsem dobré muže, kteøí použili knìžství a udìlali to, co je správné – muže, kteøí pomohli vykopat hrob a postarat se o další vìci – a vidìl jsem dobrého muže, který vrátil pìtidolarovou bankovku matce, která mu nabídla peníze za pomoc s vykopáním hrobu. Dal jí je zpìt se slovy: „Ne, nechte si je, protože je ještì budete potøebovat.“ A tak bych dnes veèer chtìl všem z vás v tìchto shromáždìních, nositelùm Aronova i Melchisedechova knìžství, prohlásit, není zajímavé v moudrosti Nebeského Otce a Jeho Syna, když dali všechny tyto vìci dohromady, jak se v nižším knìžství uèíme vykonávat èasné úkoly? Budeme mít èasné povinnosti, budeme se pokornì a prostì uèit tomu, co je tøeba udìlat. To nás bude uèit službì a životu podle Pánových pøikázání a pøipravovat nás, abychom jednoho dne pokroèili do Melchisedechova knìžství s veškerým majestátem a vìènou slávou, kterou s sebou nese. Tyto roky v Aronovì knìžství byly zajímavou dobou mého života. Vždy jsem se nauèil nìèemu novému a vždy jsem získal trochu širší porozumìní evangeliu a trochu hlubší pocit z nìj a z naší zodpovìdnosti pøi pøinášení tohoto poselství celému svìtu. Pøi tomto procesu jsme se uèili stýkat se s dalšími lidmi. Nìkdy máme pocit, že nás lidé možná nepøijímají, protože máme vyšší mìøítka. Jsou vìci, které nedìláme. Máme Slovo moudrosti, které nám pomáhá žít zdravìjším životem, druhem života, který nám pomáhá vyrùst v muže a mít mìøítka, ideály a zpùsob života, který by si vìtšina svìta pøála mít. Zjistil jsem, že když žijete tak, jak máte, lidé si toho všimnou a zapùsobí na nì vaše náboženské pøesvìdèení a potom máte vliv na život druhých lidí. Když zjistí, že nemají kouøit, pít nebo kouøit marihuanu, brát drogy, které tak negativnì ovlivòují svìt, skuteènost, že vy to nedìláte, má na ty lidi vliv. Když zachováváte svá mìøítka, èiní vás to zpùsobilými pro sòatek v chrámu. Náhodou je toto 173. výroèní generální konference Církve a já jsem se svou manželkou, což pro vás není tak dùležité, oddán 73 let. A tak v roce našeho sòatku Církev konala stou výroèní konferenci. Vzpomínám si, že když jsem pøes oltáø v chrámu držel Rubyinu ruku – a naslouchal slovùm peèeticí ceremonie – mìl jsem v srdci zvláštní pocit, nejenom o posvátnosti tohoto obøadu, ale i o zodpovìdnosti, kterou mám, abych žil tak, jak mám, abych peèoval o ni i o naše dìti a potom o naše vnouèata a potom o další generace, které pøijdou. Byl jsem rozhodnut dávat pøíklad zpùsobu života, kterým mùže èlovìk žít, když ctí knìžství a smlouvu našeho manželství. Když se dnes veèer scházíme jako nositelé knìžství, pøemýšlejte jenom o zodpovìdnosti, kterou každý z nás má, když bereme v potaz to, co se musí stát v tomto svìtì – pravdìpodobnì nové vìci, o kterých dnes nevíme – poté, co tato válka skonèí a vìci se vrátí do normálních kolejí. Èeká nás tolik práce. Abychom ji zvládli, musíme být hodni knìžství, které máme, abychom mohli pomáhat pøi vedení, když Církev postupuje vpøed, možná v širší míøe, než jsme postupovali kdy pøedtím. Jaký to bude den! Pøed pár roky, když jsem bìhem druhé svìtové války sloužil u námoønictva, jsem obdržel rozkaz, abych se hlásil na velitelství flotily v Pearl Harboru. Rodina mì odvezla na Treasure Island v Sanfranciském zálivu, kde jsem nastoupil do letadla, starého hydroplánu nazvaného Pan-American. Na palubì letadla bylo nìkolik vysokých zdravotnických dùstojníkù, kteøí letìli pøipravit a vybudovat nemocnièní podporu, protože za nìkolik týdnù se mìla odehrát bitva o Tarawu. Kvùli mé hodnosti bylo urèeno, abych spal ve spacím pytli v ocasu letadla, kde jsem vidìl motory na pravé stranì, když jsme pøelétali San Francisco, které bylo kvùli válce zatemnìno. Když jsme vlétali do Pacifiku, byla noc a já jsem si myslel, že pravý motor starého Pan-Americanu hoøí. Celý let jsem to sledoval a nemohl jsem z toho usnout. Bìhem oné bezesné noci jsem pøemýšlel o svém životì a o tom, zda žiji tak, abych byl hoden svých výsad a zodpovìdnosti jako nositele Melchisedechova knìžství – zodpovìdnosti být pøíkladem a žít tak, jak mám, abych byl schopen splnit povolání, která ke mnì možná pøijdou. V oné bezesné noci jsem dùkladnì hodnotil sebe, své postoje a pøemýšlel jsem o tom, zda dìlám vše, co mohu. Pøestože jsem vždy pøijímal své církevní úkoly, pøemýšlel jsem, zda je plním z celého srdce, moci, mysli a duše a zda žiji tak, abych byl hoden zodpovìdnosti a požehnání, které jsem obdržel jako nositel Melchisedechova knìžství, což se oèekává od každého z nás, který pøijal toto požehnání. Když se ohlížím zpìt za onou bezesnou nocí, dìkuji Pánu za Jeho dnešní požehnání a za vše, do èeho jsem mìl pøíležitost být zapojen. Vždy se snažím žít podle evangelia co nejplnìji a dìlat vše, k èemu jsem povolán, z celého srdce, moci, mysli a síly, abych splnil jakékoli povolání, které ke mnì mùže pøijít, abych mohl být zpùsobilý dìlat cokoli, o co mohu být nìkdy požádán. Dnes veèer, kdy ctíme knìžství, se vy, mladí muži v knìžství, rozhodnìte žít tak, jak máte. Nenechejte se polapit nìkterou z tìch pošetilých vìcí, které se odehrávají ve svìtì, ale v mysli si neste to, co vám bylo dáno. Znovu opakuji, knìžství je moc a pravomoc pøenesená na èlovìka Nebeským Otcem. Jeho pravomoc a majestátnost pøesahuje naše chápání. Svìdèím vám, vydávám své svìdectví, že toto dílo je pravdivé. Jsem rád, že jsem na sklonku svého života schopen stát a vydávat svìdectví o pravdivosti evangelia, jako jsem ho vydával po všechny dny svého života od svého køtu až do souèasnosti. Miluji Pána. Miluji Nebeského Otce a tuto práci. Vydávám svìdectví o pravdivosti této práce. A vám všem vedoucím knìžství, žijte tak, jak máte. Jsme jiní a není pro vás dobré být jako všichni ostatní, protože jste nositeli Božího knìžství s tìmi velkými zaslíbeními a požehnáními a také s tím, co se od vás oèekává. Toto dílo je pravdivé. Ve jménu Ježíše Krista, amen.