Peèujte o život duše Starší Neal A. Maxwell Kvorum dvanácti apoštolů Skuteènì obrácení uèedníci, i když jsou stále nedokonalí, budou usilovat o „život duše“ v kterýkoli den, v kterémkoli desetiletí, uprostøed jakéhokoli úpadku a znièení. Ve víru celosvìtových událostí – událostí, pøed nimiž nejsme zcela imunní – probíhá skuteèný a trvalý zápas lidstva: zda si uprostøed svìtských starostí skuteènì vybereme – slovy Pána péèi „o  . . .  duši a její život“ (NaS 101: 37), èi nikoli. A je naše úzkost z vnìjších událostí jakákoli, tento vnitøní zápas pokraèuje v klidných i bouølivých dobách. A tomu rozumíme, nebo si to jen pøipouštíme, je to nemìnný program smrtelnosti po všechna pokolení. Když se snažíme dodržovat Boží pøikázání „vnitøní [èlovìk] obnovuje se den ode dne“. (2. Korintským 4:16.) Potom dokonce i ve zlých dnech „ostøíhá[me] duše své“ bez ohledu na vnìjší podmínky. (Viz Pøísloví 19:16.) Pøipouštím, že nìkterá vnitøní rozhodnutí „peèovat o“ naši duši a „zachovat“ ji pøicházejí v jinak jednotvárných dobách, jako tomu bylo s marnotratným synem. Den za dnem krmil vepøe a nakonec pøišel zvláštní den, kdy pøišel „sám k sobì“ (Lukáš 15:17). A se v onen den v té „daleké krajinì“ (Lukáš 15:13) stalo cokoli jiného, marnotratný syn „rozvážil . . .  na mysli cesty své“ (Žalmy 119:59) a pevnì se rozhodl „Vstana, pùjdu k otci svému“. (Lukáš 15:18.) Po sebezpytování následovala promìna. A pøesto by si kolemjdoucí sotva povšimli jednoho pasáka vepøù míøícího k domovu, i když se mu pøihodily vìci vìèného významu. Jindy je však souhra mezi vnìjším a vnitøním viditelnìjší. Pilát øešil zdánlivì místní rozruch kolem jakéhosi Ježíše Nazaretského. Jeho nová dohoda s Heródesem – se kterým byli „nepøátelé“ (Lukáš 23:12) – byla pro znalé nepochybnì politická novina. Aèkoli váhal, podlehl zmanipulovanému davu a místo Ježíše propustil Barabáše. S umytýma, ale pøesto špinavýma rukama se zøejmì vrátil do Cesareje. Kristus však pokraèoval do Getseman a na Golgotu a vykonal nesmírnì bolestivé, ale osvobozující všeobecné usmíøení, kterým budou miliardy a miliardy lidí vzkøíšeny. Dnes z váleèných mraèen tu a tam prší na spravedlivé i nespravedlivé, ale Kristùv slavný dar velkého vzkøíšení bude vylit na nás všechny! Právì tak, jako bílé èepièky vln neodhalují to, co se dìje v moøské hlubinì, tak v pøípadì usmíøení se vìci celosvìtového a vìèného významu udály v malé zahradì a na neznámém pahorku. Odhalení Božího díla èasto probíhá tichým zpùsobem. Napøíklad, a byly bezprostøední ekonomické dùvody, pro které se rodina Josepha Smitha st. musela pøestìhovat z Nové Anglie na sever státu New York, jakékoli, byli vedeni – nevìdomky – ke svatým deskám pohøbeným v pahorku Kumora, které èekaly na to, až se stanou „dalším svìdectvím o Kristu“, „dokud bude zemì trvati“. (2. Nefi 25:22.) Tudíž, i když žijeme v dobì konfliktu, stále nejvíce záleží na tiché péèi o „život duše“. Aèkoli události pøipravují rozhodující okamžiky, které mohou zpùsobit, že lidé jednají spravedlivì, vnìjší otøesy nemohou omluvit žádné selhání vnitøního pøedsevzetí, i když se ho nìkteøí vzdávají tak snadno. I když tu a tam propuká nepøátelství, pøesto nesmíme porušovat své smlouvy! Cizoložství napøíklad nelze ospravedlnit pouze proto, že je válka a nìkteøí manželé a manželky jsou oddìleni. Sedmé pøikázání nemá žádnou vysvìtlivku pod èarou, která by znìla: „Nezcizoložíš, leda v èase války“ (viz Exodus 20:14). V dobì jiné války radil president David O. McKay èlenùm ve vojenské službì, aby se „uchovávali morálnì èistými“ uprostøed „váleèné brutality“ (in Conference Report, Apr. 1969, 153). I když národy povstanou proti národùm, tyto otøesy neospravedlòují to, aby obchodní partneøi povstali proti svým partnerùm nebo akcionáøùm a okradli je nebo proti nim vydali falešné svìdectví, a tak porušili osmé a deváté pøikázání – která také nemají omluvnou poznámku pod èarou (viz Exodus 20:15-16). Nejistota ohlednì svìtové situace neospravedlòuje morální nejistotu a rozrušující zmatky neskryjí naše høíchy, ani nezatemní Boží vševidoucí oko. Kromì toho vojenská vítìzství nejsou náhražkou za vítìzství v naší individuální válce o vládu nad sebou samými. Rovnìž zuøící lidská nenávist nezmenšuje dokonalou a vykupující Boží lásku ke všem Jeho dìtem. Podobnì ani zatemòující mlhy okamžiku nemohou zmìnit skuteènost, že Kristus je Svìtlo svìta! Buïme tedy jako mladý muž, který byl s Elizeem na hoøe. Aè byl nejprve na rozpacích kvùli nepøátelským váleèným vozùm, byly mu milosrdnì otevøeny oèi a on spatøil konì a ohnivé vozy potvrzující, že „mnohem více jich s námi jest, než s nimi“. (2. Královská 6:16, 17.) Bratøi a sestry, duchovní aritmetika se nezmìnila! Naše vlastní intelektuální nedostatky a zmatky nemìní nic na skuteènosti udivujícího Božího pøedzvìdìní, které bere v potaz naše volby, za které jsme zodpovìdni. Uprostøed smrtelných a útržkovitých komuniké a aktuálních denních zpráv týkajících se rùzných lidských konfliktù, Bùh žije ve vìèném nyní, ve kterém má pøed sebou neustále minulost, souèasnost a budoucnost (viz NaS 130:7). Jeho božská rozhodnutí se zaruèenì splní, protože cokoli si vezme do srdce, to jistì uèiní (viz Abraham 3:17). Zná konec od poèátku! (Viz Abraham 2:8.) Bùh je plnì „schopen èiniti . . .  svoje dílo“ a uskuteènit všechny své zámìry, což se nedá øíci ani o nejlepších plánech èlovìka, protože my tak èasto používáme svou svobodu jednání špatnì! (Viz 2. Nefi 27:20.) Bùh nás ujistil: „Budu [vás] . . . doprovázeti.“ (NaS 78:18.) „Budu uprostøed vás.“ (NaS 49:27.) Bude „s [námi],“ bratøi a sestry, „v . . . dobì [našich] tìžkostí“ (NaS 3:8) i skrze vedení Jeho žijícím prorokem presidentem Gordonem B. Hinckleym. Rozhodující okamžiky v „životì duše“ mezitím závisejí na tom, zda reagujeme sebeshovívavostí nebo sebezapøením pøi svém každodenním rozhodování mezi laskavostí a hnìvem, milosrdenstvím a nespravedlností, štìdrostí a lakomstvím. Války neruší druhé pøikázání. To nezná hranice. Jeho pøívrženci nenosí žádné národní symboly, ani nemají ple urèité barvy. Mùžeme trpìt napøíklad hladem, ale i pøesto se mùžeme zachovat tak, jako vdova, která použila své poslední jídlo, aby nasytila Elizea (viz 1. Královská 17:8-16).Takové podìlení se uprostøed strádání a chudoby je vždy dojímavé. Úžasný biskup z doby mého mládí, M. Thirl Marsh, se jako mladý èlovìk bìhem Velké hospodáøské krize opakovanì snažil, aby dostal práci v dolech. Nemìl požadovaný vìk, ale byl statné postavy, byl vytrvalý, a tak práci dostal, ale nìkteøí pøátelé ne. Dozvìdìl jsem se, že štìdrý mladý Thirl se s nimi vícekrát po tìžké celodenní práci o svùj výdìlek rovným dílem rozdìlil, dokud také nedostali práci. Není divu, že byl pozdìji tak starostlivým pastýøem stáda. Když pøemítáme o „životì duše“, pomáhá nám to usilovat o vlastní plné obrácení, ponìvadž dobré semeno evangelia padlo nejprve na „zemi dobrou“ – což je Ježíšova definice tìch, kteøí mají „srdce ctné a dobré“ (Lukáš 8:15). Takový jedinec postupnì „slyší slovo“ s „radostí“, „rozumí“, „užitek nese“ a vytrvává a nakonec se uèí, co to znamená „hladovìt a žíznit po spravedlivosti“ (Matouš 13:20, 23; Pøeklad Josepha Smitha, Matouš 13:21, Matouš 5:6). Je to „mocná zmìna“ (Mosiáš 5:2). Obrácení v podstatì pøedstavuje promìnu „pøirozeného èlovìka“ v „muže Kristova“. (Mosiáš 3:19, Helaman 3:29, viz také 2. Korintským 5:17.) Je to práce, která vyžaduje více než jedno odpoledne. Výsledky tohoto pokraèujícího procesu zahrnují to, že „již nemáme sklonu èiniti zlo, nýbrž chceme stále èiniti dobro“ (Mosiáš 5:2). Proto není divu, že tento proces umožòuje tìm, kteøí jsou takto obráceni, posilovat své bratry (viz Lukáš 22:32) a pozvedat druhé tím, že jsou „hotovi . . .  vždycky k vydání poètu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z nadìje té, kteráž jest v vás“ (1. Petr 3:15). Takoví spravedliví jedinci konají další životnì nezbytnou, ale nenápadnou službu lidstvu: stávají se souèástí rozhodujícího poètu lidí, kteøí mohou na celé lidstvo pøivolat nanejvýš potøebná Boží požehnání. Skuteènì obrácení uèedníci, i když jsou stále nedokonalí, budou usilovat o „život duše“ v kterýkoli den, v kterémkoli desetiletí, uprostøed jakéhokoli úpadku a znièení. Podstatou tohoto procesu je, že jsme zaneprázdnìni „v tìch vìcech, kteréž jsou Otce“ (Lukáš 2:49, viz také Mojžíš 1:39). Protože se oèekává, že toto plné obrácení bude probíhat za všech okolností, kruté události a otøesy nám mohou dokonce ve skuteènosti pomoci tím, že vyvolají pokraèování v cestì nebo její urychlení. Bratøi a sestry, uprostøed pomíjivých a sužujících svìtských starostí peèujme, jak jsme pouèeni, o „život duše“. Díky Ježíšovu slavnému usmíøení život oné nesmrtelné duše pøetrvává ohromnou životnost jakékoli hvìzdy a tím více krátké trvání pomíjivých událostí smrtelnosti, i když jsou hrozivé! O tom svìdèím ve svatém jménu Ježíše Krista, amen!