President Gordon B. Hinckley
Doufám, že Pánovi lidé budou spolu v neklidné dobì vycházet pokojnì, nehledì na to, jakým rùzným vládám èi stranám jsou zavázáni svou vìrností.
Bratøí a sestry, když jsem minulou nedìli sedìl ve své pracovnì a pøemýšlel nad tím, co bych mìl pøi dnešní pøíležitosti øíci, obdržel jsem telefonát, který mì informoval o tom, že rotný James W. Cawley z námoøní pìchoty Spojených státù byl zabit nìkde v Iráku. Bylo mu 41 let a zanechal po sobì manželku a dvì malé dìti.
Pøed dvaceti lety byl starší Cawley misionáøem Církve v Japonsku. Jako mnozí jiní vyrostl v Církvi, když byl malým školákem, hrál si, když byl jáhnem, roznášel svátost, a byl shledán zpùsobilým sloužit na misii, aby uèil lid v Japonsku evangeliu pokoje. Vrátil se domù, sloužil u námoøní pìchoty, oženil se, stal se policistou a pak byl znovu povolán do aktivní vojenské služby, kteréžto povolání bez váhání pøijal.
Zdá se, jakoby jeho život, jeho misie, jeho služba v armádì, jeho smrt pøedstavovaly protiklady mezi pokojem, jejž pøináší evangelium, a násilím, jež pøináší válka.
A tak si dovolím øíci nìco o válce a o evangeliu, kterému uèíme. Do urèité míry jsem o tom hovoøil na naší øíjnové konferenci v roce 2001. Když jsem tehdy pøistupoval k tomuto øeènickému pultu, zapoèala zrovna válka proti terorismu. Souèasná válka je ve skuteènosti výsledkem a pokraèováním onoho konfliktu. Doufejme, že se nyní blíží ke konci.
Zatímco budu mluvit o této záležitosti, usiluji o vedení Svatého Ducha. Velmi jsem se o to modlil a pøemítal jsem o tom. Uvìdomuji si, že to je velmi citlivé téma pro èleny shromáždìné po celém svìtì, vèetnì tìch, kteøí nesdílejí naše náboženství.
Národy svìta jsou v názoru na souèasnou situaci rozdìleny. Projevují se silné emoce. Konají se demonstrace pro i proti. Jsme nyní celosvìtovou Církví a máme èleny ve vìtšinì národù, ve kterých probíhají dohady ohlednì této záležitosti. Naši lidé mají své emoce. Jsou znepokojeni.
Válka samozøejmì není nic nového. Zbranì se mìní. Schopnost zabíjet a nièit se neustále zdokonaluje. Konflikt týkající se v podstatì téhož problému však probíhá již po celé vìky.
Kniha Zjevení struènì mluví o události, která musela být dìsivým konfliktem, pokud jde o smýšlení a oddanost Božích dìtí. Stojí za to tuto zprávu zopakovat:
„I stal se boj na nebi: Michal a andìlé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andìlé jeho.
Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi.
I svržen jest drak ten veliký, had starý, kterýž slove ïábel a satanáš, svodící všecken okršlek svìta; svržen jest na zem, i andìlé jeho s ním svrženi jsou.“ (Zjevení 12:7-9.)
Izaiáš mluví dále o tomto velikém konfliktu. (Viz Izaiáš 14:12-20.) Novodobé zjevení dále objasòuje tuto událost (viz NaS 76:25-29) a také kniha Mojžíšova (viz 4:1-4), která nám øíká o Satanovì plánu znièit svobodu jednání èlovìka.
Obèas máme tendenci oslavovat velké øíše z minulosti, jako napøíklad osmanskou øíši, øímskou a byzantskou øíši a v nedávné dobì rozlehlé britské impérium. Každá tato øíše má však svou stinnou stránku. Její ponurou a tragickou souèástí je brutální dobývání, podmaòování, utlaèování a astronomické ztráty na životech a majetku.
Velký anglický esejista Thomas Carlyle kdysi ironicky poznamenal: „Pokud by to bylo možné, Bùh by se musel smát pøi pohledu na své úžasné lidièky tady dole.“ (Citováno z: Sartor Resartus [1836], 182.) Myslím, že náš Otec v nebi musí plakat, když se dívá dolù na své dìti, které po celá staletí promaròují své božské dìdictví v nemilosrdném nièení jeden druhého.
V prùbìhu dìjin èas od èasu povstávají tyrani, kteøí utiskují svùj vlastní lid a kteøí ohrožují svìt. To, jak mnozí soudí, je i souèasný pøípad, a následkem toho se pouštìjí do bitvy velké a dìsuplné síly vybavené dùmyslnými a strach nahánìjícími zbranìmi.
Do tohoto konfliktu jsou zapojeni mnozí èlenové naší Církve. V televizi i v tisku jsme vidìli, jak se uplakané dìti tisknou ke svým otcùm v uniformì, kteøí odjíždìjí na váleènou frontu.
V dojemném dopise, který jsem obdržel zrovna tento týden, mi jedna matka psala o svém synovi u námoøní pìchoty, který již podruhé slouží ve válce na Støedním východì. Píše, že když byl její syn poprvé poslán bojovat, „pøijel na propustku domù a požádal mì, abych se s ním šla projít . . . Dal mi ruku kolem ramen a øekl mi, že jde do války. Øekl mi: ,Mami, musím jít, abyste ty i má rodina mohly svobodnì žít, svobodnì uctívat podle své libosti . . . A pokud mne to bude stát život, . . . pak to za to stojí.‘“ Nyní je opìt na stejném místì a nedávno napsal své rodinì toto: „Jsem hrdý na to, že mohu být zde a sloužit svému národu a našemu zpùsobu života . . . Cítím se mnohem bezpeènìji, když vím, že náš Nebeský Otec je se mnou.“
Jsou zde i jiné matky, nevinné civilistky, které ve strachu drží své dítì v náruèí a vzhlížejí k nebi se zoufalou prosbou, zatímco zemì pod jejich nohama se otøásá a smrtonosné rakety sviští temnou oblohou.
V tomto strašlivém konfliktu již došlo k obìtem na životech a budou pravdìpodobnì další. Veøejné protesty budou pravdìpodobnì pokraèovat. Pøedstavitelé jiných národù velmi jasnì odsuzují tuto koalièní strategii.
Vyvstává otázka: „Jaké místo mezi tím vším zaujímá Církev?“
Pøedevším nech je jasné, že nemáme žádné rozepøe s muslimy èi s lidmi jakékoli jiné víry. Uvìdomujeme si a uèíme, že všichni lidé na zemi jsou èleny Boží rodiny. A protože On je náš Otec, jsme bratøi a sestry, kteøí vùèi sobì mají rodinné závazky.
Jako obèané jsme však vedeni pøedstaviteli svého vlastního národa. Ti mají pøístup k vìtšímu množství politických a vojenských zpravodajských informací než má veøejnost. Ti, kteøí pùsobí v ozbrojených službách, jsou zavázáni svým pøíslušným vládám vykonávat vùli vládní moci. Když vstoupili do vojenské služby, uzavøeli smlouvu, která je v souèasné dobì zavazuje a na kterou poslušnì zareagovali.
Jeden z našich Èlánkù víry, který pøedstavuje vyjádøení naší nauky, øíká: „Vìøíme, že máme respektovat presidenty, krále, vladaøe a magistráty, že máme dodržovat zákony, ctít je a podporovat.“ (Èlánky víry 1:12.)
Novodobé zjevení však praví, že se máme zøíci války a hlásat mír. (Viz NaS 98:16.)
V demokracii se mùžeme zøíci války a hlásat mír. Máme možnost nesouhlasit. Mnozí otevøenì vystupují a èiní tak s dùrazem. To je jejich výsada. To je jejich právo, pokud tak èiní v mezích zákona. Nicménì my všichni musíme mít na pamìti také jinou, dùležitìjší zodpovìdnost, která, smím-li dodat, øídí mé osobní pocity a urèuje mou osobní oddanost v souèasné situaci.
Záznam o válce, která zuøila mezi Nefity a Lamanity, uvádí, že „Nefité byli nadšeni lepší vìcí, nebo nebojovali za . . . moc, nýbrž pro svoji domovinu a za svoji svobodu, pro svoje ženy a dìti a za všechno, ano, za svoje náboženství a za svoji církev.
A èinili, co pokládali za povinnost vùèi svému Bohu.“ (Alma 43:45-46.)
Pán jim radil: „Braòte rodiny svoje až do krve.“ (Alma 43:47.)
A Moroni „roztrhl šat svùj; a vzal kus z nìho a napsal naò – Na pamì našeho Boha, našeho náboženství, naší svobody a našeho míru, našich žen a našich dítek – a zatkl na tyè.
Nato nasadil si svoji pøílbu, vzal si náprsní plát a chopil se štítu i opásal zbranì svoje okolo beder svých; pak vzal tyè, na jejímž konci byl pøipevnìn utržený kus odìvu jeho (a nazval to znamením svobody) a sklonil se k zemi i modlil se mocnì k Bohu svému, aby spoèinula požehnání svobody na bratøích jeho.“ (Alma 46:12-13.)
Z tìchto a dalších záznamù je jasné, že existuje doba i okolnosti, kdy jsou národy ospravedlnìny, ve skuteènosti mají povinnost, bojovat za rodinu, za svobodu a proti tyranii, ohrožení a útisku.
Po všem, co bylo øeèeno a vykonáno, my, èlenové této Církve, jsme lidmi pokoje. Jsme následovníky našeho Vykupitele, Pána Ježíše Krista, který byl Knížetem pokoje. Avšak dokonce i On øekl: „Nedomnívejte se, že bych pøišel pokoj dáti na zemi. Nepøišel jsem, abych pokoj uvedl, ale meè.“ (Matouš 10:34.)
To nás staví do pozice tìch, kteøí touží po míru, kteøí uèí o míru, kteøí pracují na míru, ale kteøí jsou také obèany národù a jsou podøízeni zákonùm své vlády. Kromì toho jsme lidmi, kteøí milují svobodu, kteøí jsou zavázáni bránit svobodu, kdekoli je v ohrožení. Vìøím, že Bùh nebude volat k zodpovìdnosti muže a ženy v uniformì, kteøí pùsobí jako èinitelé své vlády, za vykonávání toho, k èemu jsou zákonnì zavázáni. Mùže se dokonce stát, že nás povolá k zodpovìdnosti, pokud se budeme snažit bránit èi pøekážet tìm, kteøí jsou zapojeni do zápasu se silami zla a represe.
Je toho mnoho, co mùžeme a musíme udìlat v této nebezpeèné dobì. Mùžeme vyslovit svùj názor na hodnocení této situace tak, jak ji vidíme, avšak nepodílejme se na zlých slovech èi skutcích ve vztahu k našim bratrùm a sestrám v rùzných národech, a na jedné stranì èi na druhé. Rozdíly v politických názorech nikdy neopravòují k nenávisti èi zlé vùli. Doufám, že Pánovi lidé budou spolu v neklidné dobì vycházet pokojnì, nehledì na to, jakým rùzným vládám èi stranám jsou zavázáni svou vìrností.
Modleme se za ty, kteøí jsou svými vládami povoláni chopit se zbraní, a prosme o to, aby byli pod nebeskou ochranou, aby se mohli v bezpeèí vrátit ke svým milovaným.
Našim bratøím a sestrám v ohrožení vzkazujeme, že se za vás modlíme. Modlíme se, aby Pán nad vámi bdìl a chránil vás pøed újmou a abyste se mohli vrátit domù a mohli znovu zaèít žít svým životem. Víme, že nejste v oné zemi vanoucího písku a nesnesitelného vedra proto, že máte požitek z válèení. Síla vašeho závazku se mìøí vaší ochotou položit svùj vlastní život za to, èemu vìøíte.
Víme, že v této palèivé a smrtelné bitvì již nìkteøí zemøeli a další možná ještì zemøou. Mùžeme udìlat vše, co je v našich silách, abychom utìšili a požehnali ty, kteøí ztratí své blízké. Kéž ti, kteøí truchlí, jsou utìšeni onou útìchou, která pochází jedinì od Krista Vykupitele. Byl to právì On, kdo øekl svým milovaným uèedníkùm:
„Nermutiž se srdce vaše. Vìøíte v Boha, i ve mne vìøte.
V domì Otce mého pøíbytkové mnozí jsou. By nebylo tak, povìdìl bych vám. Jdu, abych vám pøipravil místo . . . abyste, kde jsem já, i vy byli.“
„Pokoj zùstavuji vám, pokoj svùj dávám vám; ne jako svìt dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:1-3, 27.)
Voláme k Pánu, jehož síla je mocná a jehož moc je nekoneèná, aby tento konflikt pøivedl ke konci, ke konci, který bude mít za následek lepší život pro všechny zúèastnìné. Pán prohlásil: „Nebo já, Pán, panuji nahoøe na nebi a mezi zástupy zemì.“ (NaS 60:4.)
Mùžeme doufat a modlit se o onen slavný den, který pøedpovìdìl prorok Izaiáš, kdy lidé „zkují meèe své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meèe, a nebudou se více uèiti boji.“ (Izaiáš 2:4.)
Dokonce i ve zlovolném svìtì mùžeme žít tak, abychom si zasloužili ochrannou péèi našeho Otce v nebi. Mùžeme se podobat onìm spravedlivým, kteøí žili mezi zlovolnostmi Sodomy a Gomory. Abraham prosil o to, aby tato mìsta byla kvùli spravedlivým ušetøena. (Viz Genesis 18:20-32.)
A pøedevším mùžeme pìstovat v srdci a hlásat svìtu spasení Pána Ježíše Krista. Díky Jeho smírné obìti jsme si jisti tím, že život bude pokraèovat i za závojem smrti. Mùžeme uèit tomuto evangeliu, které povede k oslavení poslušných.
I když kolem ve smrtonosné serenádì øinèí váleèné zbranì a v srdci nìkterých panuje temnota a nenávist, stojí zde neochvìjná, uklidòující, útìchu pøinášející a velkou lásku nabízející pokojná postava Syna Božího, Vykupitele svìta. Spoleènì s Pavlem mùžeme prohlásit:
„Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andìlé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající vìci, ani budoucí,
Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoøení, nebude moci nás odlouèiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ (Øímanùm 8:38-39.)
Tento život je pouhou kapitolou ve vìèném plánu našeho Otce. Je plný konfliktù a zdánlivých rozporuplností. Nìkteøí umírají mladí. Jiní se dožívají vysokého vìku. Nedokážeme to vysvìtlit. Pøijímáme to však se spolehlivou znalostí, že skrze smírnou obì našeho Pána budeme žít všichni dál, a to s utìšujícím pøíslibem Jeho nezmìrné lásky.
On pravil: „Uè se ode mne a naslouchej mým slovùm. Kráèej v pokoøe mého ducha a budeš míti mír ve mnì.“ (NaS 19:23.)
A v tom, bratøi a sestry, spoèívá naše víra. Bez ohledu na okolnosti máme útìchu a pokoj od Krista, našeho Spasitele, našeho Vykupitele, žijícího Syna žijícího Boha. O tom svìdèím v Jeho svatém jménu, ano, ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
