President Boyd K. Packer
Zastupující president Kvora dvanácti apoštolù
Ceòte si starých lidí pro to, èím jsou, nejen pro to, co mohou dìlat.
Pøed lety na Štìdrý den zemøel našemu bratranci malý pìtiletý chlapec na rychlý zápal plic. Rodina se shromáždila kolem rakve k rodinné modlitbì. Pøes chlapcovy nohy ležela složena malá pokrývka, kterou vyrobila jeho matka.
Když se už chystali rakev zavøít, má matka vystoupila dopøedu, objala jednou rukou truchlící matku a pomohla jí pokrývku rozložit a chlapce s ní pøikrýt. Když rodièe vidìli naposledy svého synáèka, spal pøikrytý touto svou oblíbenou pokrývkou. Byl to velmi dojemný okamžik. To dìlají babièky!
Do Brigham City jsme se vrátili na pohøeb Williama W. Smitha, otce mé manželky. U rakve stál s hlubokým dojetím mladý muž, kterého jsem znal jako studenta semináøe. Nevìdìl jsem, že mého tchána znal.
Øekl: „Jednou v létì jsem pro nìj pracoval na farmì. Bratr Smith se mnou mluvil o tom, abych šel na misii. Má rodina si nemohla dovolit podporovat misionáøe. Bratr Smith mi poradil, a se o to modlím, a øekl: ‚Pokud se rozhodneš jít na misii, zaplatím ti ji,‘ a udìlal to.“
Má manželka ani její matka o tom nevìdìly. Byla to jedna z tìch vìcí, které dìlají dìdeèkové.
Máme deset dìtí. Jednoho neklidného nedìlního dopoledne, když naše dìti byly ještì malé, byla má žena na shromáždìní svátosti. Já jsem byl pryè jako obvykle v nedìli. Naše dìti zabraly témìø celou jednu øadu.
Sestra Walkerová, milá, šedovlasá babièka, která vychovala 12 dìtí, se tiše pøesunula o nìkolik øad dopøedu a vklouzla do øady mezi naše neposedné dìti. Po shromáždìní jí manželka dìkovala za pomoc.
Sestra Walkerová odpovìdìla: „Máte plné ruce práce, že?“ Manželka pøikývla. Sestra Walkerová ji zlehka poklepala po ruce a øekla: „Teï plné ruce, potom plné srdce!“ Jak prorocký to byl postøeh! To dìlají babièky!
Pøedsedali jsme misii Nová Anglie. Jeden náš misionáø se oženil a mìl pìt dìtí. Odjel koupit pro rodinu vìtší vùz a nikdy se už nevrátil. Jeho tìlo pak bylo objeveno pod nadjezdem; auto nìkdo ukradl.
Zavolal jsem jeho presidentovi kùlu, abych nabídl jeho rodinì pomoc. On ji už nabídl.
Dìdeèek øekl: „Víme, co je naše povinnost. Nebudeme od Církve potøebovat žádnou pomoc. Víme, co je naše povinnost.“ To dìlají dìdeèkové!
Chtìl bych k vám hovoøit o prarodièích a také bych chtìl hovoøit k nim – dìdeèkùm a babièkám – a ostatním starším èlenùm, kteøí nemají vlastní dìti, ale nahrazují prarodièe.
Písma nám øíkají: „Pøi starcích jest moudrost, a pøi dlouhovìkých rozumnost.” (Job 12:12.)
Jednou jsem si na shromáždìní kùlu všiml, že je tam více starších èlenù než obvykle. Vìtšinou to byly vdovy. Zmínil jsem se presidentovi kùlu o tom, jaký dojem na mne udìlaly.
President odpovìdìl: „Ano, ale nejsou aktivní v Církvi,“ èímž mínil, že neslouží jako vedoucí nebo uèitelé. Øekl to, jako kdyby byly zátìží.
Zopakoval jsem jeho slova: „Nejsou aktivní v Církvi?“ A pak jsem zeptal: „A jsou aktivní v evangeliu?“ Zpoèátku pøesnì nechápal, jaký je v tom rozdíl.
Stejnì jako mnozí z nás, soustøedil se i on tolik na to, co lidé dìlají, že pøehlédl to, èím jsou – cenným zdrojem zkušeností, moudrosti a inspirace.
Máme pøed sebou hrozivý problém. Obyvatelstvo na celém svìtì stárne. Poèet narozených ve vìtšinì zemí klesá a lidé se dožívají vyššího vìku. Rodiny jsou menší – úmyslnì poèetnì omezené. V nìkterých zemích bude za nìkolik málo let více prarodièù, než kolik tam bude dìtí. Stárnutí populace má dalekosáhlé ekonomické, spoleèenské a duchovní dùsledky. Ovlivní to rùst Církve.
Musíme uèit naši mládež, aby se pøiblížila dìdeèkùm a babièkám v pokroèilejším vìku.
První pøedsednictvo nedávno pouèilo mladé ženy, které se brzo stanou ženami, aby se pøipojily k matkám a babièkám v Pomocném sdružení. (Viz First Presidency letter, 19 Mar. 2003.)
Nìkteré mladé ženy se jich straní. Radìji by byly se svými vrstevnicemi.
Mladé ženy, nebuïte tak nerozumné, abyste si nechaly ujít pøíležitost být se staršími sestrami! Obohatí vás to více než mnohé èinnosti, které máte tak rády.
Vedoucí, uète dívky, aby se pøiblížily svým matkám a babièkám a starším ženám v Pomocném sdružení. Budou tak mít spoleèenství podobné tomu, jaké mají mladí muži v knìžském kvoru.
Veškerá pozornost, která se vìnuje naší mládeži, všechny programy, vše, co pro nì dìláme, nebude dostateèné, pokud je nebudeme uèit smyslu znovuzøízení. Byly znovuzøízeny klíèe knìžství a zjevena peèeticí pravomoc a postaveny chrámy, aby spojily generace. Od pradávna se všemi zjeveními táhne tato vìèná zlatá nit – obrátit „srdce otcù k synùm, a srdce synù k otcùm jejich“ (Malachiáš 4:6).
Biskupové, uvìdomujete si, že nìkteré problémy, které vás velmi tíží v souvislosti s mládeží i s jinými lidmi, by se mohly vyøešit, pokud by zùstali v blízkosti svých otcù a matek a svých prarodièù, starších lidí?
Jste-li pøetíženi tím, že musíte až pøíliš èasto radit druhým, jsou tu starší sestry, babièky ve sboru, které mohou ovlivnit mladé vdané ženy a dìlat jim babièku. A jsou zde starší dìdeèkové pro mladé muže. Starší lidé mají díky svým zkušenostem urèitou vyrovnanost a klid. Nauète se využívat tento zdroj.
Prorok Joseph Smith øekl: „Chcete-li vyøešit jakoukoli dùležitou vìc, shromáždìte kolem sebe moudré muže [a ženy], zkušené a letité muže [a ženy], kteøí ve všech tìžkých dobách pomohou svou radou.” (Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1976], 299.)
Snažíme se spojovat mladé lidi a zapomínáme spojovat generace. Starší èlenové toho mohou tolik udìlat! Pohlížíte-li na starší èleny jako na neaktivní v Církvi, položte si otázku: Jsou aktivní v evangeliu?
Nepøehlížejte velkou podpùrnou sílu, která je v modlitbách rodièù a prarodièù. Pamatujte, že „mnoho mùže modlitba spravedlivého [nebo spravedlivé] opravdová“ (Jakub 5:16).
Alma mladší byl rebel. Byl sražen k zemi andìlem, který mu øekl: „Viz, Pán vyslyšel modlitby lidu svého a také modlitby tvého otce Almy, služebníka svého; nebo se modlil za tebe s velikou vírou, abys byl pøiveden k poznání pravdy, a za tím úèelem jsem pøišel, abych tì pøesvìdèil o moci a síle Boží, aby modlitby služebníkù jeho byly vyslyšeny podle víry jejich.“ (Mosiáš 27:14.)
S manželkou jsme zažili, jak nás opouštìjí naši prarodièe a poté i rodièe. Nìkteré zkušenosti, které nám zpoèátku pøipadaly jako zátìž nebo problém, byly dlouho poté pøehodnoceny jako požehnání.
Otec mé manželky zemøel u nás doma. Potøeboval neustálou péèi. Zdravotní sestry nauèily naše dìti, jak se starat o našeho dìdeèka upoutaného na lùžko. To, èemu se nauèily, má pro nì i pro nás velkou hodnotu. Jsme velmi vdìèni za to, že jsme mu byli nablízku.
Tisíckrát se nám to vrátilo v tom, jaký vliv mìl na naše dìti. Pro naše dìti to byla velká zkušenost, kterou jsem já získal jako chlapec, když dìdeèek Packer zemøel u nás doma.
Ceòte si starých lidí pro to, èím jsou, nejen pro to, co mohou dìlat.
Zamysleli jste se nìkdy nad tím, proè Pán zorganizoval První pøedsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolù tak, že nejvyšší vedoucí Církve jsou vždy starší muži? Tento princip poøadí podle vìku si více cení moudrosti a zkušenosti než mládí a fyzické síly.
Prùmìrný vìk Pøedsednictva a Dvanácti je v souèasné dobì 77 let. Nejsme moc mrštní. Nejlepší léta máme už asi za sebou. Pán však pøikázal, aby to bylo tímto zpùsobem.
Joseph Wirthlin na minulé nebo pøedminulé konferenci øekl, že vyzve èleny Dvanácti k závodu. Nejprve jsem si pomyslel: Tak dobøe, pøijmu tu výzvu. Pak jsem si ale øekl, že bude bezpeènìjší rozdat si to s 96letým bratrem Davidem Haightem. Promyslel jsem si to však a dospìl jsem k závìru, že David by mnì mohl podrazit nohy holí a já bych prohrál. A tak jsem to vzdal!
Když se Pøedsednictvo sejde spoleènì s Dvanácti, dáme dohromady 1 161 let života s úžasnì rozmanitými zkušenostmi. A celkem jako generální autority Církve máme 430 let. A mluvíme témìø o èemkoli, nìkdo z nás tam byl nebo to dìlal – vèetnì nasazení v boji!
Nyní žijeme v neklidné dobì. Za života naší mládeže tìchto potíží nebude ménì, ale budou dozajista pøibývat. Starší lidé nám dávají vyzkoušené poznání, že leccos lze vydržet.
Naše dìti se oženili a provdaly a odešly z domova hledat své štìstí.
Jedna rodina se svými malými dìtmi odjela starým vozem. Manželka plakala. Utìšoval jsem ji slovy: „Tam, kam jedou, je Církev. Bude tam nìjaká babièka, která zodpoví její otázky ohlednì vaøení a péèe o dìti, a nìjaký dìdeèek, který ho nauèí praktické vìci.“
Adoptovanou babièku lze najít v Pomocném sdružení. A dìdeèek se najde v kvorech knìžství. Ne všechny babièky a všichni dìdeèkové jsou však v Církvi.
Jeden náš syn si koupil malý domek ve vzdáleném státì. Ukázal mi cihly v rohu základu, které se rozpadaly. Zeptal se mì, co s tím má dìlat.
Nevìdìl jsem, ale zeptal jsem se ho: „Bydlí blízko vás nìjaký starší manželský pár?“
„Ano,“ odpovìdìl, „pøes ulici o nìkolik domù dále bydlí jedni manželé v dùchodu.“
„Tak ho popros, aby se u vás zastavil a podíval se na to. On zná zdejší podnebí.“
Syn to udìlal a starý pán, který už vidìl tento i mnoho podobných problémù, mu poradil. To mohou dìlat adoptovaní dìdeèkové!
„Cti otce svého i matku svou, a se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bùh tvùj dá tobì.” (Exodus 20:12.)
Apoštol Pavel uèil, že „staré ženy“ musejí uèit mladé ženy a „starci“ musejí nabádat mladé muže, „sebe [samé vydávajíce] za pøíklad dobrých skutkù“ (viz Titovi 2:1-7).
Jsme už staøí a v pravý èas budeme odvoláni za závoj. Nebráníme se tomu. Snažíme se uèit ty, kteøí jsou mladší – svou rodinu a další – praktickým vìcem, kterým jsme se za ta léta nauèili.
Nedokážeme dìlat to, co jsme dokázali kdysi, ale stali jsme se nìèím více než kdy pøedtím. Životní lekce, nìkteré z nich velmi bolestné, nás opravòují radit naší mládeži, napomínat ji a dokonce varovat.
Ve vašich zlatých letech je toho tolik, co mùžete dìlat a èím mùžete být! Nestahujte se k odpoèinku od života, k zábavì. To by pro nìkteré bylo neužiteèné, ba sobecké. Možná jste sloužili na misii, byli jste uvolnìni a považujete svou službu v Církvi za skonèenou, ale nikdy nebudete uvolnìni z toho, abyste byli aktivní v evangeliu. „Máte-li touhu sloužiti Bohu,“ øekl Pán, „jste k tomuto dílu povoláni.“ (NaS 4:3.)
Mùžete nakonec, jako staøí a zesláblí, zjistit, že nejvìtší misií ze všech je posilovat svou vlastní rodinu a rodiny druhých, peèetit dohromady generace.
Uèím pravdivé zásadì. Uèím nauce. Je psáno, že tato zásada pøesnì souhlasí s naukou, která vám je naøízena ve zjevení (viz NaS 128:7).
V náboženské písni „Jak pevný to základ“, která byla vydána v roce 1835 v prvním zpìvníku Svatých posledních dnù, nacházíme tato slova:
„Až do stáøí budou všichni mí lidé svìdèit
o mé neomezené, vìèné a nemìnné lásce;
A pak, až šedý vlas bude zdobit jejich skráò, . . .
jako beránky je stále budu nosit na hrudi.“
(Hymns, no. 85, v. 6.)
Dbejte na to, aby oheò vašeho svìdectví o znovuzøízeném evangeliu a svìdectví o našem Vykupiteli hoøel tak jasnì, aby si naše dìti mohly ohøát ruce u ohnì vaší víry. Právì to mají dìdeèkové a babièky dìlat! Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
