Odpuštìní zmìní hoøkost v lásku Starší David E. Sorensen Předsednictvo Sedmdesáti Odpuštìní zpùsobí, že problémy minulosti již nadále neurèují náš osud, a my se mùžeme zamìøit na budoucnost s Božskou láskou v srdci. Není to úžasné, jaké dary Ducha dal Pán staršímu Nelsonovi? Jeho talenty pøinášejí požehnání nejenom Církvi, ale celému svìtu. Dnes bych chtìl hovoøit o odpuštìní. Vyrostl jsem v malém farmáøském mìsteèku, kde voda byla nejdùležitìjším prvkem pro hospodáøství obce. Pamatuji si, že d隝, práva k zavlažování a voda všeobecnì byly neustálým pøedmìtem bdìní, obav a modliteb lidí v naší obci. Nìkdy mì mé dìti škádlí, že nikdy nevidìli nikoho, kdo by se tak staral o d隝. Odpovídám jim, že je to asi pravda, ale tam, kde jsem vyrostl, byl d隝 více než starostí. Byla to otázka pøežití! Kvùli stresu a napìtí z našeho klimatu se nìkdy lidé nechovali úplnì nejlépe. Nìkdy se sousedé hádali, když jeden farmáø bral pøíliš mnoho vody ze zavlažovacího kanálu. Tak to zaèalo mezi dvìma muži, kteøí žili blízko naší horské pastviny a kterým budu øíkat Chet a Walt. Tito sousedé se zaèali hádat kvùli vodì ze zavlažovacího kanálu, který sdíleli. Ze zaèátku to bylo docela nevinné, ale bìhem let dovolili tito muži, aby jejich neshody pøerostly v odpor, pak v hádky – a dokonce i ve vyhrùžky. Jednoho èervencového rána oba muži nabyli dojmu, že mají opìt nedostatek vody. Každý šel ke kanálu, aby se podíval, co se dìje, každý s pøesvìdèením, že mu ten druhý krade vodu. Oba dva pøišli k hlavní propusti ve stejnou dobu. Zaèali si nadávat a poté se prát. Walt byl urostlý muž s velkou silou. Chet byl malý, šlachovitý a houževnatý. V zápalu boje muži použili lopaty, které si s sebou pøinesli, jako zbranì. Walt nešastnou náhodou zasáhl Chetovo oko a Chet na nìj oslepl. Uplynuly mìsíce a roky, a pøesto Chet nemohl ani odpustit, ani zapomenout. Zlost, kterou mìl kvùli tomu, že pøišel o oko, ho sžírala a jeho nenávist rostla. Jednoho dne šel Chet do stodoly, vzal zbraò ze stojanu, nasedl na konì a jel k hlavní propusti kanálu. Pøehradil vodu v kanále a odvrátil ji od Waltovy farmy, pøesvìdèen, že se Walt pøijde brzy podívat, co se dìje. Chet se schoval do køoví a èekal. Když se Walt objevil, Chet ho zastøelil. Pak nasedl na konì, jel domù a zavolal šerifa, aby mu oznámil, že Walta zastøelil. Mùj otec byl požádán, aby zasedal v porotì, která soudila Cheta kvùli vraždì. Otec to odmítl, protože byl dlouholetým pøítelem obou mužù a jejich rodin. Chet byl usvìdèen z vraždy a odsouzen k doživotnímu vìzení. Po mnoha letech pøišla za otcem Chetova žena a zeptala se ho, zda by podepsal petici guvernérovi, ve které žádala milost pro svého manžela, jehož zdraví bylo nyní po mnohaletém pobytu ve státní káznici podlomeno. Otec petici podepsal. Za pár dní se u nás objevili dva již dospìlí Waltovi synové. Byli rozèílení a rozhoøèení. Øekli, že proto, že otec petici podepsal, podepsali ji mnozí další. Požádali otce, aby své jméno z petice stáhl. Øekl, že to neudìlá. Domníval se, že Chet je zdrcený a nemocný. Vytrpìl mnoho let ve vìzení kvùli hroznému zloèinu z vášnì. Chtìl, aby mìl Chet slušný pohøeb a byl pochován v blízkosti své rodiny. Waltovi synové rozzlobenì øekli: „Pokud bude propuštìn z vìzení, postaráme se, aby se jemu a jeho rodinì stalo nìco zlého.“ Chet byl nakonec propuštìn a mohl se vrátit domù, aby zemøel v rodinném kruhu. Naštìstí k žádnému dalšímu násilí mezi tìmito rodinami nedošlo. Mùj otec èasto bìdoval, jak tragické bylo, že Chet a Walt, tito sousedé a v dìtství pøátelé, upadli do zajetí zloby a dovolili jí, aby jim obìma znièila život. Jak tragické, že chvilkové vzplanutí bylo ponecháno, aby se vymklo kontrole, až nakonec vzalo život obìma mužùm – jednoduše proto, že dva muži nemohli odpustit jeden druhému špatné hospodaøení s vodou. Spasitel øekl: „Vejdi v dobrou vùli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestì,“1 a tak nám pøikázal, abychom odstranili své neshody døíve, než naše chvilkové vzplanutí pøeroste ve fyzickou nebo citovou krutost a my upadneme do zajetí své zloby. Nikde jinde neplatí tato zásada více než v našich rodinách. Vaší konkrétní starostí nemusí být voda, avšak každý z nás, kdo žije na této zemi ve stresu a napìtí tohoto telestiálního klimatu, bude mít dùvod – a už oprávnìný, nebo domnìlý – k tomu, aby se urazil. Jak zareagujeme? Urazíme se? Budeme hledat chybu u druhých? Necháme se pøemoci chvilkovým vzplanutím? President Brigham Young jednou pøirovnal urážku k uštknutí jedovatého hada. Øekl: „ . . .  existují dva zpùsoby, jak se zachovat, když nás uštkne chøestýš. Èlovìk mùže ze zlosti, ze strachu nebo z pomstychtivosti hada pronásledovat a zabít. Nebo mùže udìlat vše pro to, aby dostal jeho jed z tìla pryè.“ Øekl: „Pokud se zachováme druhým zpùsobem, pravdìpodobnì pøežijeme, ale pokud budeme jednat zpùsobem prvním, nemusíme žít dostateènì dlouho na to, abychom hada zabili.“2 Nyní mi dovolte, abych zde zdùraznil, že se musíme v první øadì starat o to, abychom ve svých rodinách nezpùsobovali duchovní nebo citová hadí uštknutí. V dnešní moderní kultuøe jsou ctnosti jako odpouštìní a laskavost zpravidla znevažovány, zatímco výsmìch, zloba a ostrá kritika se tìší velké podpoøe. Pokud nejsme opatrní, mùžeme si tyto zlozvyky pøinést do svého domova a rodiny a brzy zjistíme, že zaèínáme kritizovat partnera, dìti nebo èleny širší rodiny. Nezraòujme ty, které máme rádi nejvíce, sobeckou kritikou! Malé neshody a drobná kritika v rodinì mohou, pokud nejsou kontrolovány, otrávit vztahy a vyústit v odcizení, nebo dokonce ve zneužívání a týrání a rozvod. Podobnì, jako jsme se to nauèili dìlat s jedem, „musíme udìlat vše pro to“, abychom se vyhnuli hádkám, výsmìchu, kritice a zbavili se odporu a zloby. Nemùžeme si dovolit uvažovat v duchu tìchto nebezpeèných emocí – ani jeden den. Porovnejte tragický pøíbìh Walta a Cheta s pøíkladem Jozefa Egyptského. Jozefovi bratøi ho žárlivì nenávidìli. Ukládali mu o život a nakonec ho prodali do otroctví. Jozef byl odveden do Egypta a léta usiloval o to, aby se vymanil z otroctví. Bìhem této tìžké doby mohl Jozef zatracovat své bratry a zapøísahat se odplatou. Mohl mírnit svou bolest vymýšlením plánu, jak jim to jednou vrátí. Ale on to nedìlal. Za èas se stal Jozef vládcem nad celým Egyptem, druhým nejmocnìjším po Faraonovi. Bìhem znièujícího hladomoru se Jozefovi bratøi vydali do Egypta pro jídlo. Poklonili se Jozefovi pro jeho vysoké postavení, aniž by ho poznali. V tuto chvíli mìl Jozef jistì moc vykonat odplatu. Mohl své bratry poslat do vìzení nebo na smrt. Místo toho ale potvrdil, že jim odpustil. Øekl: „Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta. Protož nyní nermute se, a neztìžujte sobì toho, že jste mne sem prodali; Poslal mne, pravím, Bùh pøed vámi, pro zachování vás . . .  a pro zachování životù vašich vysvobozením velikým. Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bùh.“3 Jozefova ochota odpouštìt zmìnila hoøkost v lásku. Chtìl bych ujasnit, že odpouštìní høíchù nemá být zamìòováno s tolerováním zla. V pøekladu Josepha Smitha Pán dokonce øíká: „ . . . suïte spravedlivým soudem.“4 Pán nás žádá, abychom zanechali zla a bojovali s ním ve všech jeho podobách, a pøestože musíme odpustit sousedovi, který nám ublíží, máme pilnì pracovat na tom, abychom mu zabránili v opìtovném ublížení. Žena, která je zneužívána, nemá usilovat o odplatu, ale ani se nemá domnívat, že nemùže uèinit kroky, které zabrání dalšímu zneužívání. Podnikatel, ke kterému se obchodní partner zachoval neèestnì, nemá nenávidìt nepoctivého partnera, ale má podniknout vhodné kroky k nápravì škody. Odpouštìní od nás nevyžaduje, abychom pøijímali nebo tolerovali zlo. Nevyžaduje od nás, abychom ignorovali zlo, které vidíme ve svìtì kolem sebe nebo ve svém životì. Když však bojujeme proti høíchu, nesmíme dopustit, aby nenávist a zloba ovládala naše myšlenky nebo èiny. Pán øekl: „Proto vám pravím, že máte odpouštìti jeden druhému, nebo ten, kdo neodpustí bratru svému jeho pøestupky, ten stojí pøed Pánem odsouzen, nebo na nìm spoèívá vìtší høích.“5 Tímto neøíkám, že odpouštìt je snadné. Když nìkdo raní nás nebo ty, na kterých nám záleží, mùže se tato bolest stát témìø nepøekonatelnou. Mùže se zdát, že ta bolest nebo nespravedlnost je tou nejdùležitìjší vìcí na svìtì a že my nemáme jinou možnost než hledat odplatu. Ale Kristus, Kníže pokoje, nás uèí lepší cestì. Mùže být velmi tìžké odpustit nìkomu, kdo nám ublížil, ale když to udìláme, otevøeme sami sebe lepší budoucnosti. Špatné skutky nìkoho jiného nám už nadále neurèují smìr. Když odpustíme druhým, poskytne nám to svobodu vybrat si, jak budeme žít vlastní život. Odpuštìní zpùsobí, že problémy minulosti již nadále neurèují náš osud, a my se mùžeme zamìøit na budoucnost s Božskou láskou v srdci. Kéž nikdy není dovoleno seménku neochoty odpouštìt, která sužovala mé sousedy, aby zakoøenilo v našem domovì. Kéž se modlíme k našemu Nebeskému Otci, aby nám pomohl pøekonat pošetilou pýchu, odpor a malichernost. Kéž nám pomáhá odpouštìt a milovat, abychom mohli být pøítelem svému Spasiteli, ostatním i sobì samým. „Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.“6 Ve jménu Pána Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Matouš 5:25. 2. Jak popisuje Marion D. Hanks ve „Forgiveness: The Ultimate Form of Love,“ Ensign, Jan. 1974, 21. 3. Genesis 45:4-5, 7-8. 4. Joseph Smith Translation, Matthew 7:1. 5. NaS 64:9. 6. Kolossenským 3:13.