Stálé ve svých smlouvách Susan W. Tannerová Generální presidentka Mladých žen Být stálými v Kristu v sobì zahrnuje dodržování smluv. Když toto èiníme,  . . .  náš duch je pozdvižen a naše srdce je naplnìno láskou. Od svého povolání, právì pøed šesti mìsíci, k vám pociuji, drahé sestry, hlubokou, Bohem danou lásku. Velice toužím po tom, abyste vy, mladé ženy, a jste kdekoli, vìdìly, že jste milovány – nejenom mnou, ale také svými rodièi a vedoucími a zejména Nebeským Otcem. Nìkdy je tìžké pociovat tuto lásku. Vypadalo to, že jedné mladé ženì, kterou znám, všechno vychází. Právì zvítìzila ve volbách do studentské samosprávy, zúèastnila se konkurzu do madrigalového pìveckého sboru a byla pøijata a byla zvolena královnou krásy plesu svého roèníku. Jednoho dne pøišla ze školy a v slzách se vrhla na postel. Matka se jí zeptala, co se dìje, a ona vyhrkla: „Nedaøí se mi, nikdo mì nemá rád, nemám žádný talent, nestaèím držet krok ve škole a kromì toho jsem ošklivá.“ Nikdo by netušil, že se cítí nejistá, osamìlá a neschopná, ale takto se obèas cítí vìtšina dospívajících. A nìkteøí mladí lidé mají ještì zjevnìjší trápení. Mezi mladými ženami, které znám, má napøíklad jedna dívka matku, která umírá na rakovinu. Rodièe jiné dívky jsou rozvedeni. Jedna dívka zùstává o víkendech sama doma, zatímco všichni její pøátelé chodí pít. Jedna mladá žena mìla nehodu, po které ochrnula. Otec jedné dívky byl nasazen ve vojenské službì. Jedna dobrá sestra si dìlá starosti o svého vzpurného bratra. Co mùže této mládeži s tìmito rùznými a ohromnými problémy pomoci? Odpovìï dává téma Vzájemného sdružení pro tento rok, na které se dnes veèer zamìøujeme. Zní: „Proto se musíte snažiti postupovati kupøedu se stálostí v Kristu a míti dokonalou radost nadìje a lásky k Bohu i všem lidem.“ (2. Nefi 31:20.) Mám ráda tento verš. Popisuje, jak máme èelit životním pøekážkám. Když postupuji kupøedu s nadìjí a láskou, také pociuji nadìji a lásku. Být stálými v Kristu v sobì zahrnuje dodržování smluv. Každý týden obnovujeme smlouvu køtu, pøi níž jsme se zavázali „vzít na sebe jeho jméno“, „vždy ho mít na pamìti“ a „dodržovat jeho pøikázání“ (viz NaS 20:77). Když toto èiníme, jsme stálí v Kristu a náš duch je pozdvižen a naše srdce je naplnìno láskou. Jednoduše øeèeno, když dodržuji své smlouvy, pociuji nadìji a pociuji lásku. Moje mladá pøítelkynì, které budu øíkat Lindsey, potøebovala nadìji. Žila v rodinì, která postrádala Ducha a lásku. Její pøátelé byli divocí a i vìtšina jejích vedoucích Mladých žen na ni pohlížela pouze jako na „projekt“. Hluboko uvnitø však cítila, že nehledì na její žalostnou situaci ji Pán miluje. Zamìøila se na to, aby Ho mìla vždy na pamìti. Rozhodla se, že se nepøidá ke svým pøátelùm, když budou dìlat špatné vìci. Snažila se uctívat Nebeského Otce v soukromí své ložnice, protože chtìla ve svém životì cítit Jeho Ducha. Cosi ji nabádalo, aby byla dobrá, aby dodržovala Jeho pøikázání. I se svými omezenými znalostmi a nedostatkem vnìjší pomoci se snažila dodržovat smlouvu køtu. Pociovala nadìji, že má pokraèovat, a cítila lásku Nebeského Otce. Pán nám slíbil, že na nás nezapomene, protože si nás vryl do dlaní svých rukou (viz Izaiáš 49:16). A my jsme slíbili Jemu, že nezapomeneme na Nìj, nebo jsme si Ho vryli do svého srdce. První Svatí se tomu uèili pøi svém utrpení v Missouri. Pán jim radil, aby trpìlivì èekali na „Pána, nebo vaše [modlitby] pronikly až ke sluchu Pána . . .  Proto vám èiní tento pøíslib nezlomnou smlouvou, že se má splniti, a všechny vìci, kterých musíte zakoušeti, budou spolupùsobiti pro vaše blaho“ (NaS 98:2-3). Tento slib neodstranil jejich utrpení, ale utìšil je a dal jim nadìji do budoucnosti. Podobnì stále kupøedu postupoval Abraham a držel se slibu, který mu dal Bùh. Pokaždé, když ètu o Abrahamovì cestì k hoøe Moria, aby pøinesl svého syna Izáka za obì, cítím, jak úzko mu muselo být. Neznal výsledek oné zkoušky, jako ho známe my ze své historické perspektivy. Kráèel do neznáma. Pøesto byl stálý. Žil podle slibù, že ho Pán požehná. A byl jakkoli nervózní, neodradilo ho to od toho, aby postupoval kupøedu se stálostí v Kristu. Podobnì jako Svatí v Missouri i Lindsey vìdìla, že nehledì na její žalostný stav ji Nebeský Otec neopustil. Jeho láska byla pevná. Útìchu èerpala z „nezlomné smlouvy“ Jeho lásky – že „všechny vìci, kterých musíte zakoušeti, budou spolupùsobiti pro vaše blaho“ (NaS 98:3). Její stezka nebyla snadná, stejnì jako Abrahamova, pøesto postupovala kupøedu. Když tak èinila, našla pomoc. Jeden neobyèejný církevní vedoucí ji mìl rád a vedl ji. Tak se pøibližovala Nebeskému Otci a nakonec našla mladého muže, který ji mìl rád, hodnì ji uèil o evangeliu a oženil se s ní. Nakonec na ni byla vylita mnohá požehnání, po kterých døíve v životì toužila. Zjistila, že mùže mít Ducha ve vlastní rodinì a vychovávat spravedlivé dìti. Tam, kde kdysi byla izolovaná a opomíjená, se nyní cítí obklopená láskou. To vzešlo z toho, že postupovala kupøedu a pøitom trpìlivì èekala na Pána. To, že Lindsey byla stálá v Kristu, jí pøineslo nadìji a stejnì tak ji pøinese každému z nás, až se budeme potýkat s životními pøekážkami. Slova, která dnes zpívá pìvecký sbor, nás povzbudí, abychom pøišli k Nìmu: Nezáleží na tom, co se mùže stát, jaká hrozba nade mnou visí, On je vždy mou záštitou, mým útoèištìm pøed nepøáteli. Pojïte k Nìmu všichni, kteøí trpíte, vy chybující mdlého zraku, vy ochablí, již po odpoèinku toužíte! Pojïme k Nìmu! Pojïme k Nìmu! („Come unto Him“, Hymns, no. 114.) Zatímco nám dodržování smluv dává nadìji pokraèovat, mìní to také srdce. Pán v Jeremiášovi uèí: „Tato jest smlouva, kterouž uèiním . . . Dám zákon svùj do vnitønosti jejich, a na srdci jejich napíši jej“ (Jeremiáš 31:33). Smlouvy rozšiøují naše srdce a dovolují nám, abychom cítili „lásku k Bohu i všem lidem“ (2. Nefi 31:20). Mìjme na pamìti toto: když dodržujeme své smlouvy, pociujeme nadìji a pociujeme lásku. Ježíš v Kázání na hoøe uèil ctnostem srdce, jako jsou láska, odpuštìní a soucit. Uèil nás jako své uèedníky, abychom na sebe vzali Jeho jméno a vlastnosti. To mìní naše srdce a žehná našim vztahùm s druhými. Starší Marvin J. Ashton øekl: „Když se skuteènì staneme obrácenými k Ježíši Kristu, Jemu oddanými, stane se zajímavá vìc – naše pozornost se obrátí k blahu našich bližních a zpùsob, jakým jednáme s druhými, je v rostoucí míøe naplnìn trpìlivostí, laskavostí [a] jemným pøijímáním.“ („The Tongue Can Be a Sharp Sword“, Ensign, May 1992, p. 20.) Mùžete být stálejšími v Kristu doma, když jednáte se èleny své rodiny? Když slibujete, že na sebe vezmete Jeho jméno a vlastnosti, znamená to, že máte mluvit o trochu jemnìji, jednat o trochu laskavìji, sloužit svým sourozencùm nesobeètìji a svým rodièùm pomáhat a vyjadøovat jim vdìènost otevøenìji. Hodnì dávno, pøi jednom rodinném výletu, náš syn udìlal toto. Cestovali jsme mnoho mil, abychom si prohlédli nádherný hrad. Když jsme k nìmu koneènì dorazili, jedna z našich mladších dcer byla unavená a mrzutá. Odmítala vystoupit z auta a pìšky ujít krátkou vzdálenost k místu, kvùli kterému jsme pøijeli z takové dálky. Vìtšina z nás s ní ztrácela trpìlivost. Ale náš ètrnáctiletý syn ji vzal jemnì na záda a na hrad ji donesl. Napìtí polevilo jeho klidným výrazem lásky. Jeho postoj nyní žije ve vzpomínkách každého z nás více než pohled na hrad. Nìkdy je nejtìžší být co nejlepšími právì doma. Vyžaduje to pilné úsilí typické pro „postupování kupøedu“. Když ale dodržujete své smlouvy, nauèíte se plnìji mít rádi ty, se kterými jste vìènì svázáni. Potom budete také schopni rozšíøit svou lásku za tento kruh k dalším. Pøed mnoha lety žila naše rodina krátce v Brazílii. Dva týdny pøed pøedpokládaným návratem domù jsme mìli autonehodu. Když jsme jeli v dešti domù ze shromáždìní svátosti, vjeli jsme do køižovatky v sousedství. Zpoza zaparkovaného vozidla vyrazilo auto a vrazilo nám do boku. Naštìstí ani v jednom autì nebyl nikdo zranìn, ale oba automobily byly vážnì poškozeny. Když mùj manžel John vystupoval, aby si o nepøíjemnosti promluvil s druhým øidièem, neustále jsem mu pøipomínala, že to nebyla naše chyba. Brzy se vrátil k autu a pomalu jel zpátky k malému domku na farmì, kde jsme žili, a pøi každé otáèce døel kov o pneumatiky. Druhé auto jelo za námi. Jediné, co John øekl, bylo: „Vysvìtlím pozdìji.“ Když jsme dorazili domù, John našel naši malou obálku s hotovostí pro pøípad nouze a zaplatil rodinì opravu jejich auta. Odcházeli s pocitem štìstí. Byla jsem udivena. Potom John shromáždil rodinu. Ponìkud omluvnì vysvìtloval své jednání. „Vím, že to nebyla naše chyba, ale když jsem s touto rodinou vyjednával, to jediné, na co jsem mohl myslet, bylo, že zhruba pøed hodinou jsem uzavøel smlouvu s Nebeským Otcem, že budu vždy jednat tak, jak by On chtìl. Vìdìl jsem, že kdyby byl na mém místì, mìl by s touto rodinou soucit a udìlal by vše, co by bylo v Jeho silách, aby jim pomohl.“ Jak pøíkladný manžel a otec! Pamatoval na své smlouvy. Jednáním s køesanskou láskou obmìkèil srdce. Svìdèím vám o tom, že když každý den pamatuji na své smlouvy, pociuji nadìji a pociuji lásku. Vím, že když jsem stálá v Kristu, pøináší mi to dokonalou jasnost nadìje a mému srdci lásku k Bohu i všem lidem. „Co od nás Otec žádá? Co øíkají písma? Mìjte víru, mìjte nadìji, žijte jako jeho Syn, pomáhejte druhým na jejich cestì“ („He Sent His Son“, Children’s Songbook, 35; Liahona, Apr. 1992, F11). Modlím se, aby každá z nás pøišla k Nìmu pro nadìji a øídila se Jeho pøíkladem lásky, ve jménu Ježíše Krista, amen.