PRESIDENT GORDON B. HINCKLEY
Toto je pouze začátek. Stěží jsme se dotkli povrchu. Účastníme se díla pro duše mužů a žen, ať jsou kdekoli.
Milovaní bratří a sestry na celém světě, posíláme vám pozdravy ve jménu našeho Vykupitele. Posíláme vám svou lásku a požehnání. Co nejvřeleji vás chválím za to, co děláte, abyste pokročili s dílem Páně.
Znovu a znovu tiše přemítám o růstu a dopadu tohoto díla. Přemítám o onom shromáždění s pouhými několika přítomnými na farmě Petera Whitmera, které se konalo 6. dubna 1830. Zde byla Církev zorganizována a zde začal dlouhý pochod, který ji dovedl až k současnému stavu.
Naši lidé prošli útiskem a pronásledováním, vytrpěli vyhánění a každé představitelné zlo. A z toho všeho vzešlo něco, co je dnes slavné na pohled.
Na počátku tohoto díla Pán prohlásil:
„Slyš, ó lide mé Církve, praví hlas toho, Jenž sídlí na výsosti a Jehož oko spočívá na všech lidech; ano, vpravdě pravím: slyš, ó lide z daleka a vy, kteří jste na ostrovech mořských, naslouchejte všichni.
Neboť vpravdě hlas Páně zaznívá všemu lidu a není nikoho, kdo by mu mohl uniknouti. A není oka, které neuvidí, ani ucha, které neuslyší, ani srdce, které nebude proniknuto...
A hlas varování vyjde ke všem lidem ústy mých služebníků, které jsem vyvolil v těchto posledních dnech.
A oni vyjdou, a nikdo je nezastaví, neboť já, Pán, jsem jim to nařídil.“ (NaS 1:1–2, 4–5.)
Nemůže být žádných pochyb o naší zodpovědnosti vůči lidem na zemi. Nemůže být žádných pochyb, že jdeme vpřed v plnění této povinnosti.
Když k vám dnes hovořím, může mne slyšet většina členů Církve, bez ohledu na to, kde žijete. Je to zázrak. Kdo v dřívějších dobách mohl snít o tomto období příležitostí, ve kterém žijeme?
Nyní máme silné kongregace v každém státě Spojených států a v každé provincii Kanady. Máme je v každém státě Mexika, v každém národě Střední Ameriky a v národech Ameriky Jižní. Máme silné kongregace v Austrálii a na Novém Zélandu a na ostrovech Pacifiku. Jsme dobře založeni v národech Orientu. Jsme v každém národě západní Evropy a ve většině Evropy východní, a jsme pevně založeni v Africe.
Jsme uznáváni pro ohromné ctnosti našich programů a obrovské dobro, které konají.
Jedny kalifornské noviny nedávno napsaly: „Bílé košile, batohy a kola prozrazují, o koho jde, ještě dříve, než spatříte Knihu Mormon.
Vypadají stejně, a z dobrého důvodu.
Tyto armády mladých mužů – misionářů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů – jsou přísně organizovány, když slouží na misii po celé zeměkouli.
Po dva roky tráví 60 hodin týdně církevní prací, modlitbami, studiem a tím, že druhým říkají o evangeliu, které je přimělo opustit rodinu, přátele a pohodlí domova.
Kontakt s jejich drahými je omezen na dopisy a dva telefonní hovory ročně.
Žijí skromně, v soukromých domech a bytech s misionářským společníkem, vstávají v 6 hodin ráno, aby studovali a modlili se o vedení v práci, kterou budou dělat ještě dlouho po západu slunce...
Tento život, říkají, je obětí – a největší ,zábavou‘, jakou si umějí představit.“ (Priscilla Nordyke Roden, „Answering the Call”, San Bernardino County Sun, 26 Aug. 2003. p. B1.)
To mohlo být napsáno o našich misionářích ve více než 120 národech, ve kterých nyní slouží.
Jakým zázrakem je, že jich máme asi 60 000, většinou mladých, dávajících svůj čas a své svědectví světu.
Nedávno jsem se setkal se skupinou misionářů, kteří měli být druhý den uvolněni, aby se vrátili domů. Byli z různých národů celé země, od Mongolska po Madagaskar. Byli čistí, zářící a nadšení. Vyjadřovali lásku k Církvi, ke svému presidentovi misie, ke svým společníkům. Jak úžasná věc je tento jedinečný a ohromný program Církve.
Podobně i další programy.
Nedávno jsme byli v tisku chváleni, že jsme dali tři miliony dolarů na očkování dětí v Africe proti spalničkám. Tyto peníze nepocházely z desátku. Pocházely z příspěvků věrných na humanitární dílo Církve. Spojili jsme se s Americkým červeným křížem, nadací Spojených národů, Středisky pro kontrolu a prevenci nemocí, Dětským fondem Spojených národů, Světovou zdravotnickou organizací a Panamerickou zdravotnickou organizací v úsilí oočkovat 200 milionů dětí a zabránit 1,2 milionu úmrtí na spalničky v příštích pěti letech. Jenom náš příspěvek poskytne vakcínu pro tři miliony dětí.
To je pozoruhodná a úžasná věc. A stejné je to s každým z našich humanitárních programů.
Další věc.
V březnu 2001 jsme oznámili, že Církev založila plán na pomoc našim bývalým misionářům a dalším mladým dospělým pro získání vzdělání a průpravy vedoucí k získání příležitostí pro lepší zaměstnání v zemích s menší hojností a menšími příležitostmi.
Vyzvali jsme ty, kteří si přáli s tímto plánem pomoci, aby přispěli do fondu nazvaného Stálý vzdělávací fond, po vzoru Stálého vystěhovaleckého fondu z 19. století. Přednesu krátkou zprávu o tom, co se s tímto plánem děje.
Díky vašim štědrým příspěvkům jsme schopni držet krok s rostoucím zájmem o půjčku. K dnešnímu dni Církev poskytla asi 10 000 půjček mladým mužům a ženám v Latinské Americe, Asii, Africe a jiných oblastech Církve. Tito mladí lidé se zavázali, že své půjčky splatí, aby se stejným příležitostem, kterým se těší oni, mohli těšit i další.
Mnozí již absolvovali a zakoušejí plody své průpravy. K dnešnímu dni dokončilo svou průpravu asi šest set mladých mužů a žen. Většina z nich našla dobré zaměstnání. Mnohem více jich bude absolvovat a nastoupí jako pracovní síly ve své obci v nadcházejících měsících. Získají si jméno ve světě, budou vychovávat rodiny a sloužit v Církvi. Mnozí již těchto cílů dosahují.
Například Patrick byl prvním studentem Stálého vzdělávacího fondu, který dokončil školu na Jamajce. Jeho základní průprava v managementu mu získala dobře placenou práci se slibnou budoucností na národním letišti. Ihned začal půjčku splácet.
Flavia, sestra z chudší části Jižní Ameriky, měla málo příležitostí a prostředků na průpravu a pravidelné zaměstnání, dokud nepřišla pomoc SVF, aby získala průpravu v obsluze počítačů. S pomocí Zaměstnaneckých služeb SPD nalezla po absolvování průpravy práci u dobré společnosti. Uvádí: „Dnes mám na starosti finanční poradenství jedné z největších nemocnic v Recife užívající [sofistikovaný] počítačový systém. Byla jsem v týmu, který tento finanční systém ve společnosti zaváděl.“
Mohli bychom uvést více takových případů. Jsme šťastni, že můžeme říci, že plán dobře funguje a postupně se rozšiřuje tak, jak získáváme zkušenosti. První zprávy o splácení půjček jsou povzbuzující. Znovu vám děkujeme za vaši štědrost, zájem a modlitby ve prospěch Stálého vzdělávacího fondu.
Jednu dobu se říkalo, že nad Britskou říší slunce nikdy nezapadá. Tato říše se nyní zmenšila. Ale je pravda, že slunce nikdy nezapadá nad tímto dílem Páně, které se dotýká života lidí na celé zemi.
A toto je pouze začátek. Stěží jsme se dotkli povrchu. Účastníme se díla pro duše mužů a žen, ať jsou kdekoli. Naše práce nezná hranic. S Pánovou prozřetelností bude pokračovat. Národy, které jsou nyní pro nás zavřené, se jednoho dne otevřou. Tomu věřím. O tom jsem přesvědčen. To je moje svědectví.
Kamínek, který se utrhl z hory bez pomoci rukou, se valí vpřed, aby naplnil zemi. (Viz Daniel 2:31–45; NaS 65:2.)
Vám, Svatí posledních dnů, ať jste kdekoli, kteří jsme se shromáždili na této velké konferenci, říkám, Bůh vám žehnej. Uchovávejte si víru; buďte věrni svým smlouvám. Kráčejte ve světle evangelia. Budujte království Boží na zemi.
Církev je v úžasném stavu a může a bude se zlepšovat. Bude růst a sílit.
Jsme obyčejní lidé, kteří se účastní neobyčejného podniku. Jsme muži, kteří jsou nositeli kněžství žijícího Boha. Naši předchůdci dokázali zázraky. My máme příležitost a výzvu pokračovat v tomto velkém podniku, jehož budoucnost si stěží umíme představit.
Děkuji vám, bratři a sestry, za vaši víru a věrnost. Děkuji vám za lásku, kterou máte k tomuto dílu Všemohoucího. Žijeme ve světě. Pracujeme ve světě. Ale musíme se povznést nad svět, když provádíme dílo Páně a snažíme se vybudovat Jeho království na zemi. Spojme se nyní při velké světové konferenci mužů a žen, kteří jsou vskutku bratry a sestrami jako děti Boží.
V příštích dvou dnech vyslechneme mnohé z našich řad; nikomu z nich nebylo řečeno, o čem má hovořit, ale každý z nich prosil Pána, aby mohl říci něco, co pomůže všem, kteří naslouchají, bude je inspirovat a povznese je.
Kéž jsou s vámi požehnání nebes. Kéž jste věrni velké a slavné věci, kterou jste přijali, o to se pokorně modlím, ve jménu našeho Vykupitele, dokonce Pána Ježíše Krista, amen.
Nyní nás čeká zvláštní potěšení. Chtěl bych požádat bratra Davida B. Haighta, aby přišel k řečnickému pultu. Zde je velký starý bojovník. Je mu devadesát sedm let. Žije déle než kterýkoli jiný apoštol v dějinách této dispensace. Nedávno onemocněl a má určité obtíže. Dnes ráno ale chtěl přijít, jen aby vám zamával s pocitem vděčnosti a díků za vás, a pro velkou lásku, kterou k vám chová. A vám, drahý příteli, říkáme, Bůh vám žehnej a uzdrav vás. Máme vás rádi, podporujeme vás, modlíme se za vás. Drahý bratře Haighte, kéž na vás spočívají požehnání nebes. Děkujeme vám.
Starší Haight: Děkuji.
President Hinckley: Přejete si zamávat těmto lidem?
Starší Haight: Ano, musím. Já vám mávám. Děkuji, děkuji. Je krásné být s vámi.
President Hinckley: Děkujeme.
Starší Haight: Já děkuji.
President Hinckley: Nyní ho omluvíme. Bude nás sledovat v televizi. Je tak velkým vojákem v armádě Páně. Bratře Haighte, velice vám děkujeme.
