Mladí muži – držitelé klíčů STARŠÍ MONTE J. BROUGH Kvorum Sedmdesáti Potřebujeme, aby mladí muži povstali ve svém povolání s vědomím svého určeného práva jednat v úřadu, který jim byl stanoven. V ruce držím výtisk příručky Nedělní školy s názvem Vedoucí v písmech, která byla vydána v roce 1947. Autory byli Marion G. Merkley a Gordon B. Hinckley. Před padesáti šesti lety! Tuto příručku mám doma mnoho let a je součástí mé motivace k tomuto proslovu. Jednou z nejvýznamnějších událostí znovuzřízení je znovuzřízení Aronova kněžství v květnu 1829. Jan Křtitel se zjevil proroku Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu. Joseph vypráví: „Když jsme takto volali k Bohu a modlili se, sestoupil posel s nebes ve světelném oblaku a vloživ na nás ruce své, ordinoval nás těmito slovy: ‚Na vás, spoluslužebníci moji, přenáším ve jménu Mesiášově kněžství Aronovo, které chová klíče služby andělů, evangelia pokání a křtu pohroužením na odpuštění hříchů.‘“1 Na tomto kněžském zasedání generální konference máme desítky tisíc mladých mužů, kteří jsou nositeli Aronova kněžství a kteří patří do kvor jáhnů, učitelů a kněží po celém světě. V čele každého kvora stojí předsednictvo kvora včetně presidenta, který drží klíče k vedení daného kněžského kvora. Mnozí můžeme považovat tyto mladistvé vedoucí za příliš mladé na to, aby zastávali tato důležitá zodpovědná místa. Zamysleme se nad několika příklady toho, co mohou mladí ve skutečnosti dokázat. Zaprvé prorok Jeremiáš: „Stalo se ... slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Dříve než jsem tě sformoval v životě, znal jsem tebe, a dříve nežlis vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe. I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, neumím mluviti, nebo dítě jsem. Ale Hospodin řekl mi: Neříkej, dítě jsem, nýbrž k čemuž tě koli pošli, jdi, a vše, cožť přikáži, mluv... A vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých, a řekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá.“2 Kdyby si to Pán přál, nemohl by vložit slova do úst i třináctiletému presidentovi kvora jáhnů, který „chová klíče služby andělů“? Jiný mladý muž, Timoteus, byl misijním společníkem apoštola Pavla. Pavlovy epištoly Timoteovi vzdávají poctu víře a svědectví tohoto velmi mladého muže. Dovolte mi přečíst několik úryvků z těchto epištol: „Napomínám tebe, abys rozněcoval v sobě dar Boží, kterýž jest dán skrze vzkládání rukou mých. [Kristus] spasil nás, a povolal povoláním svatým.“3 „A že od dětinství svatá písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti.“4 Stejně jako Timoteus, nemá také čtrnáctiletý president kvora učitelů nárok na „dar Boží“, když je ustanoven biskupem? Není povolání presidenta kvora učitelů také „povoláním svatým“? Může být šestnáctiletý kněz „moudrý“? Písma nám říkají jasné ano! Jedním z největších příkladů velmi mladého muže, jehož přínos má kolosální význam, je Mormon. Přečtěme si jen část jeho vyprávění: „Nyní podávám já, Mormon, zprávu o věcech, které jsem viděl a slyšel, a nazývám ji Knihou Mormon. Asi v době, kdy Ammaron ukryl listiny Pánu, přišel ke mně (byl jsem tehdy asi desítiletý a počínal jsem poněkud býti poučován po způsobu lidu svého) a pravil mi: Vidím, že jsi dítě vážné a rychle chápeš... A hleď, máš vzíti desky Nefiovy k sobě a druhé máš nechati na místě, na kterém jsou; a na desky Nefiovy máš vyrýti všechny věci, které jsi pozoroval ohledně tohoto lidu.“5 „A třebaže mlád, byl jsem přece silný tělesně; proto mne zvolil nefitský lid za svého vůdce nebo za vůdce svého vojska. Proto jsem pochodoval ve svém šestnáctém roce v čele nefitského vojska proti Lamanitům.“6 To je prosím chronologie událostí v mladém životě! Na své prorocké povolání se začal připravovat v 10 letech, když se dozvěděl o dávných posvátných záznamech. V šestnácti letech se na základě ustanovení lidu Nefi stal velitelem nefitské armády. V červnu onoho roku, kdy mi bylo 12 let, jsem se zranil při jízdě na koni, když jsem rozvážel noviny ve svém rodném městě Randolphu v Utahu. Půl roku jsem byl odkázán na invalidní vozík a chodit jsem začal na Štědrý den. Vzpomínám na to, jak mě k nám domů chodili navštěvovat členové předsednictva mého kvora jáhnů – Dale Rex, Doug McKinnon a další, kteří byli třináctiletí vedoucí v předsednictvu kvora jáhnů. Zdá se, že chápali svou zodpovědnost vůči mně jako členovi jejich kvora. Nedávno, když jsem stál u výdeje zavazadel na mezinárodním letišti v Salt Lake City, ke mně přistoupila nějaká žena a zeptala se mě na jméno. Poznal jsem v ní svou dávnou bývalou spolužačku ze South Rich High School. Změnila se od doby, kdy jsem ji viděl naposledy. Všichni víte, jak se cítíte na tom obávaném srazu ze střední školy. Přibylo jí trochu šedivých vlasů a několik vrásek. (Já jsem se samozřejmě nezměnil.) Bylo zřejmé, že se zde měla setkat se svým dítětem–misionářem, který se vracel z misie. Překvapilo mě to. Její rodina, která nebyla v Církvi, se do naší malé obce přistěhovala, když ještě chodila do školy. Jmenovala se Alice Gomezová. Byla asi tak stejně stará jako já a mí kamarádi. Pamatuji si, že byla přátelská a vždy slušná, ale nikdy nepřišla na žádné církevní shromáždění. Řekl jsem jí: „Alice, pověz mi něco o sobě. Zdá se, že jsi teď aktivní členkou Církve, ale nevstoupila jsi do ní, dokud jsme ještě byli na škole.“ Její odpověď mne uzemnila: „Nikdo mi to nikdy nenabídl!“ No ne! Naše kvorum v tomto případě opravdu zklamalo. Nedávno jsem slyšel o jednom kvoru mladých kněží na Jamajce, kteří se rozhodli pomoci misionářům v jejich práci. Toto kvorum mladých mužů tedy šlo klepat na dveře a snažilo se sjednat pro misionáře schůzky. Brzy získali více doporučení na zájemce, než kolik jich mohli misionáři zvládnout. Kvorum kněží v Kaysville v Utahu se rozhodlo, že neztratí jednoho člena svého kvora. Celé kvorum se vydalo za tímto méně aktivním členem domů, posadili se u něho na gauč a tam odučili svou nedělní lekci. Mladík se brzy připojil ke svému kvoru, když šli učit nedělní lekci k jinému členovi. V roce 2003 bylo v Církvi více než 26 000 sborů a odboček s přibližně 78 000 kvory jáhnů, učitelů a kněží. To je armáda, že! Míra, jakou by kvora Aronova kněžství mohla přispět k dílu obracení, udržování obrácených a aktivizace dalších členů svých kvor, je ohromná. Jestliže šestnáctiletý Mormon mohl být velícím důstojníkem velkého vojska a jestliže Všemohoucí Bůh mohl vložit Jeremiášovi slova do úst, když byl ještě dítě, a jestliže Timoteus mohl být tak moudrý, jak byl, pak každý mladý muž, který toto slyší, může dostát výzvě zodpovědností svého kvora. Zodpovědnosti kvor Aronova kněžství nejsou o nic méně důležité než zodpovědnosti kvor starších nebo skupin vysokých kněží. Pamatujte, oni drží „klíče služby andělů“. Potřebujeme, aby mladí muži povstali ve svém povolání s vědomím svého určeného práva jednat v úřadu, který jim byl stanoven. Svědčím, že tato kvora Aronova kněžství jsou nositeli svatého kněžství Božího. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz Joseph Smith–Životopis 1:68–69. 2. Jeremiáš 1:4–7, 9. 3. 2. Timoteovi 1:6, 9. 4. 2. Timoteovi 3:15. 5. Mormon 1:1–2, 4. 6. Mormon 2:1–2.