Fenomén, který představujete PRESIDENT JAMES E. FAUST Druhý rádce v Prvním předsednictvu Začněte odkrývat poznání o tom, kdo skutečně jste, tím, že se dozvíte více o svých předcích. Drazí bratří, nositelé kněžství Božího po celém světě, předáváme každému z vás svou lásku a pozdravy, ať jste kdekoli. Představte si se mnou malou šestiletou osiřelou dívku, která putuje přes pláně Ameriky. Jmenuje se Elsie Ann. Matka jí zemřela, když jí byly dva roky. Její otec se znovu oženil, a tak měla na čas nevlastní matku. Pak její otec zemřel ve Winter Quarters, když jí bylo pět let. Její nevlastní matka se znovu provdala a odstěhovala se, přičemž zanechala tohoto malého sirotka u Petera a Seliny Robisonových, kteří byli příbuznými její nevlastní matky. Elsie Ann opustila Winter Quarters s Robisonovými v červenci roku 1849, aby se dostala na západ. Když viděla, jak Selina pečuje o svou desetiměsíční holčičku, bezpochyby toužila po lásce své vlastní matky. Občas se dokonce ptala: „Kde je moje maminka?“ V srdci soucítím s touto dívenkou, když myslím na to, jak čelila nejisté budoucnosti, aniž by měla nějaké pokrevní příbuzné, kteří by ji dodávali útěchu a pomáhali jí. Elsie Ann byla má prababička a teprve nedávno jsme zjistili, kdo byla ve skutečnosti její matka. Po celá léta jsme si mysleli, že Elsie Ann byla dcera Jane Robisonové. Důkladné bádání odhalilo její skutečné rodiče a po všech těch letech byla nyní Elsie Ann zpečetěna ke svému otci Johnovi Akerleymu a své matce Mary Moorové. Moji prarodiče na mne měli velký vliv. I když jsou již mnoho let po smrti, stále pociťuji jejich posilující lásku. Jeden můj dědeček, James Akerley Faust, zemřel dříve, než jsem se narodil. Znal jsem ho jen z příběhů, které mi o něm vyprávěla babička a rodiče. Přesto však k němu pociťuji silný příbuzenský vztah, protože jsem do jisté míry takový, jako byl on. Mimo jiné byl kovbojem, farmářem a vedoucím pošty v malém městečku ve středním Utahu. Při jedné příležitosti se dědeček vydal v zimě do Idaha, kde narazil na známého, kterého postihla chudoba. Byla zima a dědečkův přítel neměl žádný kabát. A tak dědeček svlékl kabát a dal mu ho. Dnes večer chci povzbudit vás, mladé muže, abyste začali odkrývat poznání o tom, kdo skutečně jste, tím, že se dozvíte více o svých předcích. Alex Haley, autor knihy Kořeny, řekl: „V každém z nás je touha, až do morku hluboká, poznat své dědictví – poznat, kdo jsme a odkud jsme přišli. Bez tohoto obohacujícího poznání zbývá jen prázdné toužení. Nezáleží na tom, čeho v životě dosáhneme, přesto je v nás vakuum, prázdnota a ta nejneutěšitelnější samota.“1 Když se dozvídáme o svých aktivních a čilých předcích, můžeme přitom zažít dobrodružství. Tito předci byli velmi skuteční, živí lidé s problémy, nadějemi a sny podobnými těm, jaké máme i my dnes. V mnoha ohledech je každý z nás souhrnem toho, kým byli naši předci. Ctnosti, které měli, mohou být našimi ctnostmi, jejich silné stránky našimi silnými stránkami a do jisté míry jejich těžkosti mohou být i našimi těžkostmi. Některé jejich rysy mohou být i našimi rysy. Před nějakou dobou jsem si všiml, že jeden z našich batolících se pravnuků chodil, podle mého názoru, zajímavým způsobem. Má žena řekla: „Vždyť on chodí úplně jako ty!“ Nyní přemýšlím, po kom jsem tuto vlastnost zdědil já. Je to radost seznamovat se se svými předky, kteří již dávno zemřeli. Každý z nás má fascinující rodinnou historii. Hledání vašich předků může být jedním z nejzajímavějších rébusů, na kterém vy, mladí muži, můžete pracovat. Každý z nás musí s touto prací někde začít, a mohou to dělat mladí i staří. Letos v létě 170 dětí z kůlu Accra Ghana Lartebiokorshie pracovalo během dvouhodinového programu na svých rodokmenech sahajících až do čtvrté generace, přičemž 74 dětí své rodokmeny dokončilo a vystavilo. Jak řekl president Boyd K. Packer: „Pokud nevíte, kde začít, začněte u sebe. Pokud nevíte, jaké záznamy je potřeba získat a jak je získat, začněte s tím, co máte.“2 Dozvíte se něco o fenoménu, který představujete. Může to být více fascinující než jakýkoli film, který kdy můžete zhlédnout, či jakákoli počítačová hra, kterou kdy můžete hrát. Bude třeba, abyste zjistili, kdo byli vaši prarodiče a praprarodiče a jaká chrámová práce za ně byla vykonána. Pokud nevíte, jak tuto informaci získat, zeptejte se členů svého sboru, kteří to vědí. Zeptejte se žijících členů své rodiny, co vědí o vaší širší rodině. Prohlédněte záznamy, které máte při ruce, jako například rodinné Bible, abyste našli více podrobností o svých předcích. Pak můžete sáhnout po dalších zdrojích, jako jsou například matriční záznamy, církevní záznamy, záznamy o sčítání lidu a vojenské záznamy. Máte-li přístup k počítači, můžete využít své dovednosti s prací na počítači a vyhledat si církevní internetové stránky FamilySearch.org. Z rodinné historie se stala propracovaná činnost, při které jsou vám díky počítačům k dispozici nesmírné zdroje pro vaše bádání. Pomocí internetu na svém domácím počítači nebo v nejbližším středisku rodinné historie můžete snadno získat přístup k rozsáhlé sbírce záznamů o rodinné historii. Střediska rodinné historie jsou nyní k dispozici v 88 zemích. Jsou součástí jedinečného systému pro uchovávání záznamů, který pomáhá uchovávat dědictví rodin z celého světa. Návštěvníci Knihovny rodinné historie v Salt Lake City si neustále dopisují s knihovnou a zasílají informace o své rodinné historii. Jedna osoba napsala: „Posíláme vám pět dětí v samostatné obálce.“ Tato velkolepá práce spočívající ve vykonávání spásných obřadů pro naše zemřelé příbuzné je životně důležitou součástí trojího poslání Církve. Děláme tuto práci s určitým záměrem, totiž vykoupit své zemřelé předky. Chrámová práce je nezbytná pro nás, i pro naše zemřelé příbuzné, kteří čekají, až za ně budou tyto spásné obřady vykonány. Je to nezbytné, neboť „bez nich nám nelze dojíti dokonalosti, ani jim bez nás“.3 Oni potřebují spásné obřady, a my potřebujeme být připečeni k nim. Z tohoto důvodu je důležité, abychom pátrali ve svých rodinných liniích, aby nikdo nezůstal opomenut. Vyhledávání našich zemřelých příbuzných není jen koníček. Je to základní zodpovědnost všech členů Církve. Věříme, že život pokračuje po smrti a že budeme všichni vzkříšeni.4 Věříme, že rodiny mohou pokračovat v příštím životě, pokud dodržují zvláštní smlouvy uzavřené pravomocí Boží v jednom z posvátných chrámů. Věříme, že naši zemřelí předci mohou být také věčně sjednoceni se svou rodinou, když v chrámech uzavíráme smlouvy v jejich zastoupení. Naši zemřelí předchůdci mohou přijmout tyto smlouvy, pokud se tak rozhodnou, v duchovním světě.5 Velká zástupná práce za naše zemřelé příbuzné v našich chrámech dokazuje spravedlnost a také nestrannost evangelia Ježíše Krista. Prorok Joseph Smith objasnil strašlivé dilema, kterému by čelily Boží děti bez chrámové práce za naše mrtvé. Řekl: „Člověk umírá a je pohřben, aniž by kdy slyšel evangelium usmíření; jinému je sesláno poselství spasení, on ho slyší a přijímá a je učiněn dědicem věčného života. Stane se ten jeden podílníkem slávy, a bude ten druhý odsouzen k beznadějnému zatracení? Cožpak není žádná možnost, jak by mu mohl uniknout?“6 Naštěstí naši předci budou mít příležitost získat a přijmout spásné obřady, když je vyhledáme a tyto posvátné obřady za ně v zastoupení vykonáme. Děláme pro ně to, co nemohou udělat sami pro sebe. Je to zkušenost, která přináší velké uspokojení. Během velkolepého vidění v chrámu Kirtland se proroku Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu ukázal prorok Eliáš a odevzdal klíče chrámové práce a pečeticí moci do rukou Josepha Smitha.7 Toto naplnilo Malachiášovo proroctví, že Eliáš bude poslán, aby „obrátil srdce otců k dětem a dětí k otcům, aby celá země nebyla raněna prokletím“.8 Co to tedy znamená? Obrátit srdce k našim otcům znamená vyhledávat jména našich zemřelých předků a vykonávat za ně spásné obřady v chrámu. Toto nakonec vytvoří nepřetržitý řetěz mezi námi a našimi praotci až zpět k otci Adamovi a matce Evě. Srdce jednoho jedenáctiletého chlapce bylo obráceno k jeho otcům během rodinného domácího večera, kdy děti sestavovaly osobní knihy vzpomínek. Malý Jeff chtěl jet se svou matkou do státního archivu. Ona měla obavy, aby tam nerušil ostatní badatele. On však trval na svém, a tak se slitovala a vzala ho s sebou. Po čtyřech hodinách bádání zvolal: „Mami, našel jsem dědečka!“ A skutečně našel svého praprapradědečka.9 Nicméně vždy to tak nefunguje. V dopise zaslaném Oddělení rodinné historie kdosi napsal: „Ztratili jsme babičku. Můžete nám, prosím, poslat duplikát?“ Evangelium Ježíše Krista nás učí, že celestiální rodinná organizace bude „tou, která je úplná“, to jest „organizací propojenou od otce a matky a dětí jedné generace k otci a matce a dětem další generace, a takto se bude rozvíjet a rozprostírat až do konce času“.10 Když vyhledáváme svá příjmení, často zjistíme, že byla psána různými způsoby v závislosti na daném zdroji. To byl i případ jednoho studenta univerzity v Provu v Utahu, který se začal velmi zajímat o toto propojování generací. Jednou večer kráčel knihovnou a vzpomněl si, že mu kdosi z rodiny Searingových vyprávěl o městě ve státě New York, které bylo pojmenováno po jednom jeho předkovi. A tak se rozhodl ono město vyhledat. Narazil na velmi starý výtisk místopisného seznamu New Yorku a v něm si přečetl o muži jménem Simon Searing, který pomohl osídlit Long Island v polovině 17. století. Mohl být Simon jeho předek? Musel to zjistit. Začal skutečně vážně bádat a vyhledal svůj rodokmen několik generací zpět. Stále však potřeboval překonat mezeru mezi 19. a 17. stoletím. Pak se stal zázrak. Nečekaně objevil historii rodiny Syringových. Rodiny v této knize o Syringových končily v téže generaci, ke které se dostal svým vlastním bádáním. Nejen že byl schopen spojit mnoho generací, ale také našel pojítko mezi sebou a oním prvotním osadníkem Simonem Searingem.11 Někteří lidé, kteří se zajímají o rodinnou historii, se snaží vylepšit svůj vlastní obraz tím, že nacházejí pojítka s významnými lidmi. V mém případě je tomu právě naopak. Fascinuje mě, když se dozvídám o některých neznámých, obyčejných lidech, jejichž záznamy vyprávějí o hrdinském životě. Arthur R. Bassett jednou řekl: „Kdo mezi námi chce házet kameny na své předky? Mne například velmi zajímá jejich zápolení – jejich vítězství i jejich porážky... Fascinuje mě to, co se může zdát jako ten nejobyčejnější život, protože jsem pochopil, jaké dobrodružství se skrývá v obyčejnosti.“12 Pravděpodobně ve své linii předků nenajdete žádné zloděje koní. Pokud však ano, je důležité, aby za ně byla vykonána chrámová práce, protože věříme, že mrtví mohou také činit pokání: „Zesnulí, kteří činí pokání, budou spaseni poslušenstvím [obřadů] domu Páně. A když si odbudou trest za své hříchy a budou omyti, obdrží odměnu za své skutky, neboť jsou dědicové spásy.“13 Vyhledávání našich předků jednoho po druhém může být složité, ale také vzrušující a může to přinášet odměnu. Když hledáme ve zdrojích, kde je nacházíme, pociťujeme často duchovní vedení. Vzhledem k tomu, že to je velmi duchovní práce, můžeme očekávat pomoc z druhé strany závoje. Pociťujeme vliv svých příbuzných, kteří čekají na to, až je najdeme, aby za ně mohly být vykonány obřady. Je to křesťanská služba, protože pro ně děláme něco, co sami pro sebe udělat nemohou. Mnozí z vás, mladých mužů, jste již okusili chrámovou práci, když jste se zúčastnili křtů za mrtvé. Když chodíme časně zrána do chrámu, často vídáme mladé lidi oblečené v bílém, jak jsou předtím, než jdou do školy, připraveni účastnit se této uspokojení přinášející zkušenosti. Je třeba vás pochválit za vaši oddanost při vykonávání této životně důležité práce. Při této práci již nyní pociťujete pokoj a klid, který přebývá uvnitř našich chrámů. Svědčím o tom, že Bůh je Bohem spravedlným a že nám nedává výsady, které by odpíral našim předkům. Je však třeba, abychom za ně v zastoupení zde na zemi vykonali křty, obdarování a pečetění, abychom tak byli s nimi spojeni na věčnost a „měli podíl na prvním vzkříšení“.14 Dále svědčím o tom, že Pán řídí a inspiruje presidenta Hinckleyho, který nás vede v tomto důležitém díle. Kéž s námi vždy přebývá pokoj plynoucí z věrného plnění našich kněžských povinností, ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. „What Roots Means to Me“, Reader’s Digest, May 1977, 73–74. 2. „Your Family History: Getting Started“, Liahona, Aug. 2003, 15. 3. NaS 128:18. 4. Viz Skutky 24:15; Alma 11:41–45. 5. Viz „Why Family History?“ Internet, www. familysearch.org. 6. History of the Church, 4:425–426. 7. Viz NaS 110:13–14, 16. 8. Viz NaS 110:14–15. 9. R. Scott Lloyd, „Hearts of the Children“, Church News, 14 Sept. 1986, 16. 10. Joseph Fielding Smith, Doctrines of Salvation, comp. Bruce R. McConkie, 3 vols. (1954–1956), 2:175. 11. Bryan Searing, „The Link Made“, Church News, 27 Oct. 1990, 16. 12. „The Relationship of Genealogy and History“, in Proceedings of the 1980 World Conference on Records, 13 vols., Archives of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 2:4. 13. NaS 138:58–59. 14. Wilford Woodruff, The Discourses of Wilford Woodruff, sel. G. Homer Durham (1946), 149.