STARŠÍ SHELDON F. CHILD
Kvorum Sedmdesáti
Naše svědectví … musí být vybudováno na bezpečném základě, hluboko zakořeněno v evangeliu Ježíše Krista.
Před mnoha lety zasáhla oblast, v níž jsme bydleli, silná bouře. Začala prudkým lijákem následovaným zničujícím východním větrem. Když bouře přešla, byly odhadovány škody – stržené dráty elektrického vedení, poškozené nemovitosti a mnoho vyvrácených nádherných stromů, které v této oblasti rostly. O pár dnů později jsem si povídal s přítelem, který přišel o několik stromů na svém pozemku. Stranou od jeho domu se do výše tyčily stromy. Ty bouři přečkaly, kdežto stromy, které rostly na místě, o němž jsem si myslel, že je nejlepším místem jeho pozemku, silným větrům odolat nedokázaly. Poukázal na to, že stromy, které přežily bouři, byly vysázeny do tvrdé půdy; jejich kořeny musely proniknout hluboko do země, aby mohly přijímat živiny. Stromy, o které přišel, byly vysázeny u potůčku, kde živiny byly snadno dostupné. Měly mělké kořeny. Nebyly zakotveny natolik hluboko, aby je to ochránilo před bouří.
Naše svědectví, jako ony stromy, musí být vybudováno na bezpečném základě, hluboce zakořeněno v evangeliu Ježíše Krista, abychom, když do našich životů přijdou větry a deště, a ony jistě přijdou, byli dost silní a odolali bouřím zloby okolo nás. Helaman radil svým synům:
“Uvažte proto, synové moji, uvažte, že musíte býti založeni na skále Vykupitele svého, kterým jest Kristus, Syn Boží; a jestliže pak vyšle ďábel mocné větry svoje a svoje šípy v bouři, ano když jeho krupobití a jeho mocná bouře se strhne nad vámi, pak nebude míti žádné moci, aby vás stáhl do propasti bědy a nekonečného neštěstí, pro skálu, na které jste vystavěni, kteráž jest bezpečným základem se kterého nemohou lidé, kteří naň staví, spadnouti.“1
V Knize Mormon klade prorok Jakob antikristovi Šéremovi tuto otázku: „Ty popíráš Krista, který má přijíti? A on pravil: Kdyby byl nějaký Kristus, pak bych jej nezapíral, avšak já vím, že není žádného Krista a také žádný nebyl, ani nikdy žádného nebude.
I pravil jsem k němu: Věříš ty ve svatá písma? A on pravil: Ano.
I pravil jsem k němu: Pak jim nerozumíš; neboť skutečně svědčí o Kristu. Viz, pravím tobě, že žádný z proroků nepsal nebo neprorokoval něčeho, co by se nevztahovalo na tohoto Krista.
A toto není všechno …; bylo mi to zjeveno mocí Ducha Svatého.“2
Jakob upozorňuje na tři zdroje pravdy – písma, proroky a Ducha Svatého – které svědčí o Kristu. Ony nám pomohou, abychom byli „založeni na skále Vykupitele svého, kterým jest Kristus, Syn Boží“.3
1. Písma
Spasitel říká: „Ptejte se na písma; … tať svědectví vydávají o mně.“4 Když Pán nařídil Lehimu, aby se svou rodinou uprchl do pustiny, věděl, že budou potřebovat pevný základ, na němž by v nové zemi stavěli. Písma byla tak důležitá, že Nefi, aby mohl získat záznamy, byl nabádán hlasem Ducha těmito slovy k tomu, aby zabil Labana: „Jest lépe, aby zemřel muž jediný nežli aby celý národ odpadl a zašel v nevěře.“5
Přibližně v tutéž dobu v historii vyvedl Pán další skupinu lidí z Jeruzaléma do zaslíbené země. O několik generací později objevil král Mosiáš jejich potomky. Byli známi jako lid Zarahemla. Jejich duchovní stav byl žalostný. V knize Omni čteme: „Jejich řeč byla pokažená; a nepřinesli s sebou žádných zpráv a popírali jsoucnost svého Tvůrce.“6 Bez písem zahynou nejen národy, ale i rodiny a jednotlivci upadnou do nevíry. Denní studium písem nám pomáhá zakotvit svou víru v Kristu. Vskutku o Něm svědčí.
2. Proroci
Před několika lety jsem byl pověřen, abych změnil předsednictvo kůlu. Na nedělním zasedání konference vyprávěla manželka právě povolaného presidenta kůlu příběh: Uvedla, že byla vychována v dobré křesťanské rodině. Její rodiče svolávali každý den celou rodinu ke čtení a studiu Bible. Když četli o dávných prorocích, zeptala se rodičů, proč dnes žádní proroci na zemi nejsou. Nedokázali jí dát uspokojivou odpověď, její učitelé také ne a její náboženští vedoucí také ne.
Jednoho dne, již jako studentka na vysoké škole, si všimla dvou mladých mužů v bílých košilích s kravatou. Na černých jmenovkách, které měli, rozeznala jméno „Ježíš Kristus“. Promluvila s nimi a zeptala se, zda jsou duchovní. „Ano, jsme! Jsme misionáři Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“
„Mohu se vás v tom případě na něco zeptat?“ řekla. „Má Pán dnes rád lidi, stejně jako je miloval v dávných dobách?“
„Ano, má!“ odpověděli.
„Tak proč dnes nemáme na zemi proroky?“
Dokážete si představit nadšení dvou mladých misionářů, kteří dostanou takovou otázku? Řekli: „Máme. Dnes máme na zemi proroky. Můžeme vám o nich vyprávět?“
Naše poselství světu je stejné: „Dnes máme na zemi proroky.“ Právě dnes odpoledne zvedneme ruku, abychom vyjádřili podporu presidentu Gordonu B. Hinckleymu, jeho rádcům a Kvoru Dvanácti jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům. Oni jsou zvláštními svědky o jménu Ježíše Krista. V dokumentu „Žijící Kristus: Svědectví apoštolů“ prohlašují: „Jako Jeho řádně vysvěcení apoštolové vydáváme svědectví – že Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží... Je světlem, životem a nadějí světa. Jeho cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím.“7 Bratři a sestry, jestliže Bůh nás tak miluje, že nám posílá proroky, potom my Ho musíme milovat natolik, že je budeme následovat. Následování proroků nám pomůže uchránit se před bouřemi života a povede nás ke Kristu.
3. Duch Svatý
Když se Kristus před svým ukřižováním setkal v horní místnosti se svými apoštoly, řekl: „Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte. A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky.”8
Když jsou nám po křtu vloženy ruce na hlavu, jsme potvrzeni za členy Jeho Církve a poté je nám dán dar Ducha Svatého. Jestliže žijeme spravedlivě a zůstaneme toho hodnými, je nám slíbena Jeho stálá společnost; On nás povede v našem životě, bude nás učit pravdě a bude nám svědčit o tom, že Ježíš je Kristus. Jako smlouvou vázaní členové Pánovy Církve slibujeme, že Mu budeme sloužit a že budeme dodržovat Jeho přikázání, „aby hojně vyléval ducha svého na [nás]“.9
V západní Africe, kde nyní sloužíme, pociťujeme, že Jeho Duch je na věrné Svaté mocně vyléván. V roce 1989 zasáhla Ghanu bouře – ne větrná nebo deštivá, ale bouře pronásledování, pomluv a nedorozumění. Bylo to období zkoušky; Církev zde byla nová. Všichni misionáři, kteří nepocházeli z Afriky, byli požádáni, aby opustili zemi. Naše shromažďovací budovy byly uzamčeny a střeženy, aby je členové nemohli používat. Svatí se nemohli shromažďovat, a tak uctívali Boha doma jako rodiny. Někteří členové byli zatčeni a dokonce uvězněni. Toto časové období je označováno jako „doba mrazu“. Členové měli malý kontakt, nebo podporu, s Církví zvenčí, přesto nebyli odkázáni sami na sebe, zatímco čelili bouři. Měli písma a slova proroků; svou důvěru a víru vkládali v Pána a On na ně vyléval svého Ducha. Jeden člen Církve řekl: „Duch Páně byl s námi; cítili jsme, jak nás vede a ukazuje nám cestu. Sblížili jsme se navzájem, a přiblížili jsme se Spasiteli.“
Osmnáct měsíců se Svatí postili a modlili za den, kdy doba mrazu skončí. V listopadu 1990 byl zákaz odvolán. Nejhorší část bouře byla pryč, ale vyžádala si oběti. Někteří odpadli. Jejich kořeny byly mělké a jejich základ byl slabý. Základ dnešní Církve v Ghaně je vybudován na víře těch, kteří tu bouři překonali. Oni jsou hluboce zakořeněni v evangeliu Ježíše Krista.
Bratři a sestry, písma, žijící proroci a Duch Svatý svědčí o Kristu. Pomohou nám stavět na bezpečném základě, základě, z něhož, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnout.10 O tom pokorně svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. Viz Helaman 5:12.
2. Jakob 7:9–12.
3. Viz Helaman 5:12.
4. Jan 5:39.
5. 1. Nefi 4:13.
6. Omni 1:17.
7. „Žijící Kristus: Svědectví apoštolů“, Liahona, duben 2000, 3.
8. Jan 14:15–16.
9. Mosiáš 18:10.
10. Helaman 5:12.
Previous
